Názory k článku Jak se cítím sama

Je to normální. Od manžela to sice neznám (asi to musí být pro tebe moc těžké), ale od svého táty. Vnučky ho vůbec nezajímaly (dá se říct že ani očičkem nezavadil), ale jen do té doby než začaly komunikovat s okolím. to se pak děly věci )) Vzal kopačák a šel je učit hrát fotbal, ukazoval jim jak se sedí na nočníku,......... když byla nejstarší miminko, tak jsem ho jen jednou zahlídla jak se nad ni naklání - v tu chvíli si asi myslel že nikdo není v dohledu. U syna to bylo jiné - přišel za náma do porodnice, moc se divil že si může jít sednout do jídelny a tomu, že může může jít dokonce i ke mě na pokoj nechtěl věřit. Chválil si, jak se v porodnici kde se narodili všechny jeho děti změnily poměry. Prvního a zatím jediného vnuka si užíval už od začátku a starším holkám se věnuje skvěle. Jen to asi trochu dýl trvalo než se smířil s mrnaty, které mu po pár měsících začali říkat dědo.

"už se těším, až to miminko vykoukne, je to pořád takové ´abstraktní´ v tom bříšku" a to už naše mimi kope až až

Moc děkuju za tak odvážný, intimní a docela zásadní příspěvek. To se jen tak nečte...

...nasávající otec... to se povedlo

Myslím si, že je to přesně tak....manžela jsem viděla plakat také jen 1x a bylo to pro mně opravdu hrozné, cítila jsem totální paniku....několik let jsem se snažila, aby právě "více" byl dle mých představ v otázce "vciťování se", ale te´d jsem ráda, že se nedal a zůstal takový jaký byl.....ono kdyby se ti chlapy začli chovat, tak jak my chceme, tak myslím, že bychom je za pár měsíčů vlastně "nechtěli" :)