Názory k článku 10 nejčastějších (a nejhloupějších) otázek, na které se lidé ptají rodičů dvojčat

Tak to je zase jedna z těch dost častých a mně hodně nepříjemných otázek.

Jinak mě otázky cizích lidí nijak neiritují, pokud nejsou moc "na tělo". Ale nevím, co budu komu vykládat, proč mám jedináčka. A ke všemu je pravdivá odpověď, že mi jedináček bohatě stačí, obvykle neuspokojí a myslí si, že je to ve skutečnosti nějak jinak.

Ale tenhle "problém" má snahu řešit každý, koho si trochu připustím k tělu - učitelky, bývalé spolužačky, rodiče dcery spolužaček, lidi u našich v baráku, lidi v okolí...

To plavání jsem pochopila, že jde o plavání dětí a rodičů. Sama s dětma do bazénu jsem si netroufla hodně dlouho, ještě si asi chvíli počkáte. Jinak co se týče návštěvy lékaře, to si ještě užijete! My tam vtrhli vždycky jako velká voda, každá holčička na jinou stranu, naštěstí p. doktorka měla pochopení. A vždycky jsme odtáhly nějakou hračku, pak jsme je chodily vracet. Jo, jsou to krásný vzpomínky. Já myslím, že s více dětmi se i ta radost nějak násobí (starost taky, to je pravda). Svatbu si užijte a na případné škarohlídy nedejte. Vzbudit rozruch je přece fajn!

Vnímám to stejně jako ty. Takže s holkama absolvuju kde co, ale na již zmíněný cvičení a plavání nechodím. Plavání sama, se dvěma dětmi, který plavat neumí si představit ani neumím. A cvičení jsem vzdala. Jinak zvládám spoustu jiných věcí. Někdy jsme i "vítaní". A tak když jsem brouzadala s holkama po Salimě (potravinářský veletrh) a hledala další info o biopotravinách(jsem ještě ke všemu biomáma )). Tak jsem narazila na stánek s propagací stomatologické prevence. S holkama udělali spoustu fotek jak si čistí samy zoubky a budou je používat na svou propagaci
Jinak pravidlo jedno dítě - jeden dospělý znám taky jen v souvisloti s dvojčaty. Doktoři to berou jako samozřejmost. Nikdy dřív jsem se s tím nesetkala. Asi proto, že když jsou děti za sebou přece jen se některý situace líp řeší. Prvně se dá mrňousek nosit v šátku a dá se víc hlídat větší dítě a pak se od něj očekává už nějaká zkušenost a poslušnost a víc se zaměřuje na mrňouska. Naše holky jsou na tom stejně a dokud jen ležely tak to bylo úplně v pohodě. Teď když už je nemůžu nosit v taškách a ještě nechodí, je nejhorší začátek přesunu. Dostat je do auta zaparkovanýho na druhým konci parkoviště a tak...
Za dva měsíce jedeme na svatbu přátel a už se těším jaký to bude s náma pozdvižení Předpokládám, že to už začnou holky chodit

Dobrý den,

článek mě trochu "nastartoval" k tomu, abych se i já svěřila se svou zkušeností.
Nemám dvojčata, ale jsem řidičkou tandemového kočárku, kde vpředu sedí čtyřletý pohybově handicapovaný syn a vzadu leží půlroční dcerka. Už jsem si kolikrát vyslechla, zda se jedná o dvojčata . Co mě ale občas rozladí je, když se lidi ptají, kolik synovi je (vypadá mladší) a pak se hrozně diví, jak to, že se ještě vozí... ("kluku vyskoč, to se necháš vozit?". Tuto otázku už slyším hodně dlouho, samozřejmě i před tím, když jezdil na kočárku sám. Chce to opravdu hodně silné nervy. Za ty čtyři roky, kdy bojujem o každý pokrok mentální i pohybový, jsem se celkem zocelila, ale to víte, nejsem robot a někdy stačí tahle otázka a vezme mi to "vítr z plachet". Kolemjdoucím opravdu nemám sílu vysvětlovat celou anabázi synova postižení - nemám na to čas ani náladu. Vím, že to většinou nemyslí špatně a zároveň si neumí představit, jaké to je. Bolí také otázka po návratu z lázní - tak co, jak mu to pomohlo? Zase podotýkám, že si ji vysvětluji jako zájem o naši rodinu a těší mě to, tazatelé si ovšem neuvědomují, že jsme nenavštívili Lurdy a malý si na chůzi dost dlouho počká, dočká-li se vůbec... Jsme jen lidi, omylní a taky často mluvíme rychleji než myslíme, proto buďme trpěliví a maminky dvojčat, berte to s nadhledem a radujte se, že máte děti zdravé. Sama vidím u dcerky, jaký zázrak to je. Nádhera. Mějte se všichni hezky!!!!!

Aleno, neboj se, mam tři děti, velmi brzo po sobě, 4,5 pak 2,5 a nejmladšímu je 9 měsíců, taky jsem se bála, jak to zvládnu a nakonec to, myslím, jde velmi dobře I když samozřejmě netvrdím, že občas nepadán na ústa ;-)Pokud Ti trochu pomůže manžel a nebojíš se únavy, zjistíš, že žena má od přírody velké srdce s poustu rezerv Jen mi chybí třetí koleno ;-) Držím palce s trojnásobnou radostí.