Názory k článku V ohrožení života

Kudlo, ale já jsem taky matkou 13 M dítěte. když je moje dítě spokojené a často se směje (což bohužel nelze zajistit nijak jinak než je jej intenzivně bavím), mám pocit, že jsem udělala svoji práci dobře. cokoli jiného,jako třeba udrncávání dítěte v kočárku, kterému jde jen a jen o to, aby ho máma z kočárku vyndala, považuju za selhání.
navíc od 6 M jeho věku docela dost pracuju, většinou po nocích. dítko mi chodí spát v 22.00 (aby na sebe měli čas s tátou, navíc se mi příčí jej lámat do postele, když nechce). jde to zvládnout
občas si ale představuju, že jsem android. ale hlavně chci vší silou zabránit tomu, co popisuje jako Marie nebo co se stalo mě a mojí matce - věřím tomu, že vztah důvěry s dítětem se vytváří od nejútlejšího věku. jo a s tou prací chci zabránit tomu, abych byla po pár letech mateřské více či méně mimo.

Vždyť tak nějak by to mělo následně fungovat. Do jednoho článku nelze vsunout všechno, ale jestli máš chuť, zvu tě na naše stránky www.detipatridomu.cz, záložka Články, je tam návrh šestistupňového systému nerepresivní pomoci rodinám.

to je velké téma na dlouhatánskou diskusi... Především o tom, jak má fungovat sociální systém. Rozumím tomu, že bys chtěla, aby se klienti nemuseli obávat záznamů, zároveň ale i tebou navrhovaná služba by nějak byla začleněna do jiných služeb, takže ta obava by zůstala.
Souhlasím s tím, že důvodem, kvůli kterému rodiče tak tragicky selhávají, že zabijí své dítě, není ten pláč samotný (to je poslední kapka), ale to, že často sami bývají "bývalými" obětmi, zažili zneužívání či týráni atd. Raději bych, aby podobná služba byla začleněna do systému pomoci, zajímalo by mne, zda někde ve světě existuje. Bohužel - pomohla by jen části těch dětských obětí, ale každý zachráněný život má samozřejmě smysl. Rodiče často potřebují odlehčení, takové služby jsou (pravda, těžko dostupné). Pak, pokud by nešlo o nějakou vážnou psych. poruchu, která by vyžadovala hospitalizaci rodiče (matky), jednoznačně bych byla pro intervenci, která by se odehrávala vůči jednotce rodič+ dítě. Tzn. minimálně aby to bylo tak, že matka a dítě budou v jednom objektu (i když navrhuješ, že by to mělo být JEN odloučení na 24 hodin). Pomoci mamince odpočinout si, pomoci s péčí, ale zároveň nenabízet odloučení jako řešení. Některé neziskovky by mohly nabízet pobyt matka + dítě, některé by mohly nabízet službu pečovatelky + samozřejmě dlouhodobou práci (vč.třeba videotréninku interakcí. A sociální služby co nejvíce provádět tak, aby budily důvěru, zároveň ale vždycky bude přítomná i nutná kontrola. Pak se ovšem můžeme bavit také o tom, jak ta kontrola má vypadat, aby papírově nebyla v pořádku, reálně však znevažující důstojnost a nebo jen zcela bezzubá.

Takže pokud by mělo fungovat něco takového, cos navrhla, umím si představit centrální telefonní číslo, které vede v jednotlivých okresech či krajích na pověřené organizace, jež nejprve provedou první telefonickou intervenci, budou případně napojeny na LD a zdravotníky (pro případ akutních psych. krizí), a pak nabídnou konkrétní pomoc s péčí.

A nemyslíš, že ti rodiče nejsou roboti a že si taky někdy potřebujou odpočinout? Ve dne v noci kontakt, zábavu a nevím co ještě - ne že by se člověk dětem nevěnoval, ale sám taky potřebuje občas spát nebo vypnout, a půl roku je dost dlouhá doba, aby úplně bez toho vydržel.

Krásně napsané! Souhlasím a mám pocit, že Klokánek pomáhá i v těchto případech. jen se o tom asi moc neví a navíc FOD má i tak práce nad hlavu... Četla jsem v jejich zpravodaji, že tam přišla zoufalá maminka, která hned svému miminku (nebo batoleti?) nerozuměla a tety jí pomohly se na něj "naladit" a vše skončilo happyendem.