Názory k článku 2. celostátní setkání žáků domácích škol

Lízo,

o několik příspěvků výše jsem napsala, že může dítě číst dříve, když k tomu přirozeně inklinuje. To byl zřejmě váš případ.

Ale v roce a půl? Víš, já tu svou sousedku trochu znám. Je to velmi ambiciózní právnička. Narodil se jí chlapeček (přesně o měsíc později než Filip) a mám dojem, že nějak úplně nesplňoval její představy (mimo jiné se narodil předčasně). Filip začal brzy chodit, brzy mluvit, a Lukášek nic. Tak ho vláčela za ruce, hustila do něj všechno možný…

Rodičovské ambice v kombinaci s určitou omezeností, a tudíž orientací na „výkon“, to je prostě něco.

Zuzano, ale to tak fakt je... připadá mi to stejný, jako když jsem kdysi dávno tady na Rodině diskutovala s holkou která mi tvrdila, že 4letá Verča nemůže umět číst jinak, než že jsem ji to nadrtila já.
Když bylo Verunce 18 měsíců, začala si v říkánkových knížkách všímat takových těch velkých prvních písmen na začátku říkanek (myslím ty velký barevný, který jsou v některých knihách pro děti na začátku kapitoly nebo básničky). A ptala se, co to je. A pak to ukazovala, když to někde viděla. Takže jsem stála s 18měsíčním batoletem v metru a ono mi tam ukazovalo na názvu stanice písmenka, který znalo (tehdy jich bylo jen pár). A přesně si pamatuju zhnusený pohledy okolostojících chytrých lidí, kterým bylo jasný, že já dělám z dítěte cvičenou opici. Že by to mohlo to dítě zajímat samo od sebe, je nenapadlo. No a samozřejmě že tenhle vývoj se nezastaví u písmenek - když šla do první třídy, měla přečteno několik desítek knih pro věkovou kategorii o 3-5 let starší než je ona. Cvičená opice fakt není, je to normální holka a je sice chytrá, ale hádala bych se s každým, kdo by mi chtěl cpát, že je abnormálně nadaná. Prostě tohle ji bavilo.

JaninoH, jediné co jsme udělala bylo to, že jsme mu řekla: no a později uvidíš, že místo mezery budete dosazovat písmenko, nejčastěji X. A když budeš mít složitější příklad, tak si můžeš zjistit to X nebo obecně to co hledíš tak, že to dáš na druhou stranu za "=". Jestli se to naučil to nevím, dotkli jsme se toho jednou (ó jaká hrůza). Ono se to těžko vysvětluje - ale některé věci jsme měla pocit že ve školem mně šli hůř pochopit, obecně právě proto, že na pochopení se nedával dost důraz. A tohle je moje "bolavá pata", takže to tak ber. A alespoň moje hlava lépe pobírá věci, kolem kterých se už ochomýtla než zcela nové pojmy. takže to ber jako seznámení s pojmem a rozšíření obzorů. Opravdu si nemyslím, že tou ukázkou jsem nějak poškodila dítě, které samo od sebe počítá třeba kolik je 6 krát 8 a mámí na mě příklady a když vytáhnu 20 děleno 2 tak láteří, že je to moc lehký... Jistě že "normálnímu" dítěti, které začíná počítat, bych to ANI neukázala. Mladej už jablka, hrušky kolečka, počítadla považuje jaksi ze děsně ponižující :-/.

Janino - ne, pozor - to naopak. Normální cesta (kolik musíš mít, abys po odebrání 5 měl 2) je VŽDY PRVNÍ. Ukázka úpravy výrazu byla jen jako zajímavost, rozhodně ne jako standard. Napadla mě, protože jsme na to narazili hodně nedávno. Já neočekávám že tohle bude používat, očekávám, že bude vědět, že tento postup existuje. Pamatuju si, jak mě jako malé dítě babička učila "sčítat pod sebe" - a bavily jsme se tím dlouhé hodiny. Ona ode mě měla asi klid :-). A nemyslím že by mě to nějak poškodilo. Jen mě to inspiruje: může přece znát. Je rozdíl říct "dělej to takhle" a "existuje ještě jeden způsob". Násobení jsem ho taky neučila, naopak jsme ho dloooouho okřikovala, ať toho nechá, že má na to času dost. Ale tohle se u nás nesetkává s úspěchem. Takže ta věc nestojí "učí ho počítat jinak = samozřejmě že to počítá vždy z paměti" ale "netají mu existenci i jiných způsobů výpočtu a postupů". Já sama jsem tohle ve škole cítila jako jisté omezení. Rozhodně bych tehdy uvítala, kdyby mi někdo vysvětlil "jak se to dělá" - pochopitelně, stručně a jasně. No, školitel mi vždycky vytýkal hlavně to, že na témata, která mají být jaksi zahalena tajemstvím vnáším až moc jasný pohled a takhle by to tedy nešlo, z tématu populační genetiky maj mít lidi respekt :-) a já mu to kazila...

Loro,

ale joo:-) Nekdy tam jsou predmety a nekdy ne. Moje dcera tedy tyto priklady chape, ted jsem ji z toho vyzkousela:-)

Mela v jednom sesitu napr. mezera minus 3 rovna se 10. Nemela s tim problem a co je X netusi.

S promennou X se muj syn setkal urcite nejdrive az ve druhe tride a to jeste jen u slovnich uloh. Ted je v pate a rovnice s X maji stale pouze v tech slovnich ulohach. Mohou si u slovni ulohy zapis udelat dvema zpusoby - bud s X - cili tady musej delat rovnici. Nebo si do zapisu daji otaznik a to pak pocitaji jako souvisly priklad.