Názory k článku Kojení - horor větší než porod

Po přečtení tohoto článku jsem měla pocit, že jsem ho psala já. Přečetla jsem nejrůznější příručky o kojení, zhlédla video od Laktační ligy. Byla jsem přesvědčená, že kojit budu. Jenže dcera se už na porodním sále nepřisála a první dva dny po porodu to bez úspěchu pokračovalo. Sestry mi řekly, že mám plošší bradavky a že bude lepší kojit s kloboučky. (Nikdy by mě nenapadlo, že mám ploché bradavky, taky mi je gynekoložka ani jednou neprohlédla.)Teprve třetí den se mi začalo tvořit mléko a slavily jsme první úspěchy. Jenže jednou dcera vypila 5O, podruhé nic.Z porodnice jsme odcházely s příkrmem Nutrilonu.Přesto jsem zvládla asi týden jen kojit a dcera přibírala.Prsa jsem měla celá popraskaná, jak se dcera špatně přisávala a bohužel během asi tří neděl jsem dvakrát prodělala zánět prsu. A to byl konec. Dcera se potom nebyla schopná přisát, nebo mi u prsu usínala. Kojily jsme třeba třičtvrtě hodiny a pak hned začala brečet hlady a Nutrilonu vypila, jako by vůbec nepila ode mě. Konzultovala jsem to s laktační poradkyní, radila kojit max. 20 minut a pak dokrmit, ale to jsme skoro nemusely kojit! Když jsem mléko odstříkávala, stejně ho bylo tak polovina množství, co měla dcera vypít. Prostě celé šestinedělí byl jeden velký horor, nedělaly jsme skoro nic jiného než kojily a dokrmovaly, a tak jsem se rozhodla po šestinedělí s kojením skončit. Mléko se mi ztratilo strašně rychle a hlavně jsem se neuvěřitelně zklidnila. Z dcery je spokojené miminko. Chtěla bych říct některým dámám, které sem přispěly svým názorem, že ono je velice snadné odsuzovat ty, které nekojí, když jim jde kojení v podstatě samo. To, co jsme udělaly pro úspěšné kojení my, kterým to samo nešlo, by se možná ony ani neobtěžovaly podstupovat.Dítě není živo jen výživou, nejdůležitější je láska!! A tak maminy, které právě teď zápasíte a nejde to, nevyčítejte si, když skončíte u umělého . Laktační liga z nás sice dělá vyvrhele, ale my jsme bojovnice!!!

plnne s vama souhlasim.mam 3 deti a kojeni byl horor.u orvniho ditete jsem se snazila mesic.mam male prsa a mleko se mi tetvorilo skoro vubec.prikladala jsem po 2 h.,dite salo dobre,ale to mleko tam proste nebylo.sestra mi nadavala,myslela jsem,ze uz to v te porodnici nevydrzim.a bradavky me bolely tak,ze mi pri kojeni tekly slzy.po mesici jsem to vzdala.u 2 ditete to probyhalo obdobne.s tretim mi dokonce sestra rekla,ze pokud nepribere,nepusti me domu.ale ono nemelo z ceho pribrat!nakonec jsem si vybrecela feminar.i presto jsem dal prikladala,bez uspechu.pobyt v porodnici po porodu byl psychycky horsi,nez porod sam.a to jsem kojit chtela.neni kazde zene dano,aby kojila,ale to neznamena,ze je spatna matka.nechapu zeny,co rikaji,ze kojeni pro ne je nejkrasnejsi zazitek,to snad ani nemuze byt pravda.

První dítě jsem kojila 2 a půl roku, druhé 3 roky, třetí 4 roky.Samozřejmě, od 9-ti měsíců šlo spíše o dokrmování před spaním. Mohu to všem doporučit, dětem je 17,15 a 7 let a nikdy nebyly nemocné,neunikly pouze planým nešťovicím. Žádně angíny, chřipky, nic. Na druhou stranu musím přiznat, dlouhé kojení se mi projevilo na zubech.Ani nejrůznější tabletky z lékárny mě neuchránily před pár zubními korunkami. Zuby se prostě rozpadly.

Měla jsem stejný problém.Formovače jsem nosila a stejně to nepomáhá!I

Dobře Vás chápu, že Vás odsoudili, že nekojíte. To u nás bylo úplně stejné. Svého prvního syna jsem kojila 17 dní,dostala jsem 40 stupňové horečky a už to nešlo. Potom asi po 3 dnech už syn moje mléko odmítal, tak jsem dostala od gynekoložky tablety na zastavení laktace. V porodnici to taky byla "síla" s kojením. Bála jsem se každého "kontrolního kojení" - to je dost velký strašák! Malý pořád ubýval, byl línější na pití a navíc jsem se nervovala tím, že má srdeční vadu (mimochodem to mi potom vyvrátil pan doktor a máme "jen" šelest na srdíčku). Sestřičky mě pořád honily do kojení a "vyhrožovaly", že když nebude přibývat, tak nepůjdeme domů. No, horor. Dceru jsem rodila v jiné porodnici a jak jsem byla "vycvičená" z kontrolních kojení, tak jsem se ji pořád snažila přikládat a "nutit", aby pila a mohly jsme jít brzy domů. Sestřičky mě v téhle porodnici (ve Strakonicích) mile překvapily. Povzbuzovaly mě a každý přírůstek váhy pořádně pochválily. Bylo to hrozně fajn pro mojí psychiku. Po příchodu domů jsem nedělala nic jiného než jen kojila, a to jsem měla doma už 3.letého klučinu. Malá pořád chtěla pít a plakala hlady, prostě bylo toho mléka pořád méně a méně. Po poradě s dětskou lékařkou, jsem začala přikrmovat, protože malá vůbec nepřibývala. Sunar jí zachutnal okamžitě, mně se mezitím mléko úplně přestalo dělat. Zkrátka kojila jsem ji jen 20 dní. Naproti tomu moje mladší sestra kojila svého prvního syna skoro 20 měsíců! Docela byla před širší rodinou za "hvězdu" a já za "macechu", která své děti nekojila!! Ale opravdu to člověk nikomu nevysvětlí. Moje děti, ač jsem je kojila tak málo, jsou hodně šikovné, aktivní a hodně upovídané a nadané.
Každopádně si myslím, že jsou sestřičky "andělé v bílých pláštích" a ty, na které se snažíte co nejrychleji zapomenout. Ale to je případ všech lidí, někteří jsou dobří, jiní méně, ale to je život.