Názory k článku První celostátní setkání rodin domácích školáků

Dneska přišel syn ze školy s tím, že si mají donýst pastu, kelímek a kartáček a že si budou ve škole čistit zuby po svačině.
TAk jsme mu to dala. Jen mě to zarazilo.
Je to ještě někde jinde?

Já vím, že se čistí ve školkách po každém jídle,ale tam to je zařízený. věšáčky na ručníky a nad tím na kelímek a pastu a kartáček.Mladší pucuje.

Zbývá k tomu dodat, že tam to zatrhnul Hitler, u nás komunisti, zajímavé

Mohu přidat názor, syna jsem učila 3 a půl roku. A to proto, že tu v okolí nebyla jedíná škola nebo místo v takové škole,která by splňovala moje požadavky.Krom požadavku na výuku mám i požadavek na to, aby učitelé přistupovali k dětem hezky a byli jim příkladem i morálním. Aby škola nebyla nutné zlo a důvodem k učení nebyly známky, ale něco nového se dozvědět. My se třeba neučili psát kvůli jedničkám, ale abychom napsali dopis babičce a ta měla radost. Dcera chodila na jednu takovou dobrou školu, ale tu bohužel zrušili. /Byla to malotřídka/. Tak dcera přešla ve 4.tř. na tzv. státní a nestačila se divit, znalosti měla dobré,nový kolektiv taky zvládla dobře, ale přístup učitelů, nezájem o děti, to nemohla nějak rozdýchat, tak jsem si ji na 5. třídu vzala na domácí školu, zjistila jsem , že pořadavky st. školy byly mnohem menší,než domácího vdělávání a původní malotřídky.
A syn..., v polovině 4.tř. se uvolnilo místo na jedné výborné škole, sice platím školné, nijak vysoké, ale nemusím zas kupovat žádné pomůcky a sešity do školy. Syn se zařadil bez problémů, není nijak ušláplý ani nemá problémy s dětmi. Teď chodí do 6.tř.
Je fakt, že děti navštěvovaly různé kroužky.
Na domácí vzdělávání nedám dopustit. Dokud školství v tomto státu bude takové jaké je a dobrý učitel bude světlou vyjimkou,podvod bude běžnou součástí zkoušky a písemky, lhaní bude normou a ničení školního majetku samozřejmostí , tak ať se deti raději učí doma.

Fakt stloukas maslo, Klaro? To nas krmis, vid?

Dost záleží na škole a na učiteli, ale děti (teď mluvím hlavně o prvním stupni ZŠ) nemusí vůbec většinu času ve škole trávit v lavicích. Ráda bych upozornila na to, že dnes je již celkem běžnou praxí, že ve školní třídě je kromě klasických lavic, jejichž uspořádání je jen a jen na učiteli, i koberec jak pro samotnou výuku tak pro relaxaci. Není výjimkou, že na některé méně organizačně náročné hodiny se chodí do okolí školy (v případě možnosti vhodného umístění školy). Šikana, agrese apod. jsou bohužel součástí tohoto systému vzdělávání, ale pedagogové se snaží tato rizika minimalizovat a hlavně řešit (což se za mého dětství před cca 15-20 lety moc neřešilo). Sama jsem učitelkou, myslím, že docela nadšenou a ještě celkem plnou ideálů, o domácím vzdělávání jsem uvažovala až do doby, než jsem si uvědomila, že bych se na každou hodinu vzdělávání svého dítěte vlastně musela připravovat podobně jako se připravuji na každou hodinu výuky ve škole. S tím rozdílem, že doma nemám kolegy, u kterých bych mohla hledat pomoc, inspiraci, pomůcky, modely... Nemluvě o tom, že bych musela být všestrannou bytostí, zvládající bravurně úskalí mateřského jazyka, cizího jazyka (tedy dnes asi angličtiny), hudební, tělesné i výtvarné výchovy... Všechno jsem sice studovala na vysoké škole, ale i přes to jsou obory, ve kterých se cítím jistá a obory, které raději přenechám svým kolegům (pokud je to možné). Nemluvě o tom, že ke spoustě nápadů vás přivedou děti samy. Vlastně by to byla práce na plný úvazek, ale při tom bych musela být doma na mateřské s jiným dítětem, nezaměstnaná popř. jinak alespoň částečně finančně zajištěná. Myslím, že vzdělávání doma i ve škole má své klady i zápory, ale chtěla jsem jen naznačit, že je dost důležité si vše řádně promyslet a zhodnotit, jestli na to doma máme podmínky a prostředky. Tak jako tento systém není vhodný pro každé dítě, tak není vhodný pro každé rodiče a pro každou situaci (např. rodinnou).
Mimochodem četla jsem (bohužel už nevím kde přesně) zhodnocení těch pěti let, kdy domácí vzdělávání u nás byl pouze pokusný projekt. Výslekem ve většině případů bylo dobře připravené dítě na další vzdělávání, bez jakýchkoliv problémů začlenit se do kolektivu, často tyto děti pokračovaly na víceletém gymnáziu či jinak specializované škole.