Názory k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

To je krásný příspěvek..konečně někdo řekl jak to vážně je....neni úspěch přeci to, co dítě všechno umí,ale co z něj vyroste za osobnost...úspěch je jen výchova, ne znalosti a šikovnost

dobry den no jak zacit je mi 42let a mam 22 mesicniho klucinu a nechce chdit na nocnik jen obcas na zachd jinak ho hodne krat prevlikam protoze az se pocura tak pak teprve rekne curat ale ja jsem stoho nestastna davam ho porad na zachd protoze tm vydrzi sedet ale nocnik to je hruza nemate nekdo nejakou radu jak to vsechno prezit a naucit mam jeste dve deti a stema to bylo lehky a nebo se mi to zda dekuji za rady renca.

Děkuji za názory, které jsem si tady mohla přečíst. Měla jsem stejný problém. Synovy bylo 2,5 roku a bez plenky neudělal ani krok. Bylo mu to úplně jedno. Na otázku kam se dělá hovínko, nebo kam chodíme čůrat, odpověděl na nočník, ale neřekl si nikdy, natož aby tam šel.
Tak jsem se rozhodla na nátlak okolí pro drasťák typu, sebrat plenky a utírat louže. Nechtělo se mi do toho, ale proč to nezkusit. Žádné utírání se ovšem nekonalo. Za první 3 dny nestihl doběhnout na nočník jednou. Jinak si v pohodě říkal a to i na kakání, přesto, že ho prováděl zásadně ve stoje. Najednou si bez problémů sedl na nočník a řekl, že udělá bobek. Stejná reakce byla i v noci. Sám se vzbudí i 2 krát za noc na nočník.
Pravdou ale je, že když jsem to zkusila na 2. a čtvrt roce, louže jsem utírala a po druhých počůraných tepláčcích to vzdala.
Tím se dostávám k tomu, že dítě musí dozrát a chtít samo na nočník. Pak je to opravdu ze dne na den.
Takže holky, které tento problém řešíte, vydržte. Jde to i v klidu a hlavně SAMO.

vážená dětská sestřičko,
ono to není tím, že před 20 lety byly děti šikovnější, ono je to dnešním systémem lékařství.
Mám syna 3 roky - taky jsem řešila přetahování předkožky, protože nám to nešlo (bylo to slepené) už od malička cca 4 měsíce. Skoro každý dětský lékař i lékařka tuto problematiku nechce řešit: řeší to slovy ono se to vyřeší samo - samo se to uvolní. Kdybych se s touto odpovědí spokojila i já, asi bych také možná patřila do skupiny těch podle vás lehkovážných matek. Ptala jsem se všude kudy jsem chodila odpověď byla stále stejná. Obava z obřízky mě ale nutila k vytrvalosti a hledání řešení. Našla jsem po dlouhém hledání lékaře, který synovy předkožku uvolnil (cca 1 rok), týden čúrání ve sprše a dneska je přetahování v pořádku. Problematika srostlých předkožek jak říkáte není zanedbání ze strany matek - ale lékařů !!

a taky se naučte pravopis