Názory k článku Jak připravujete své dítě na vstup do školy?

Mílo, dívala jsem se včera na opakování pořadu o nadaných dětech,nejste náhodou maminka toho Vojtíška,který v pořadu vystupoval? Pořad byl mimochodem velmi pěkně zpracovaný,i když jsem s těmi rodiči (i dětmi)cítila spíše soucit,protože v ČR zřejmě školství opravdu není připravené na takovéto děti,což je velká škoda.

Dano, nejlepší bude, když se obrátíš přímo na psychology zabývající se nadanými dětmi, protože většina nemá ideální přístup, znám - nejen, ale i z vlastní zkušenosti, že někteří psychologové jsou schopni vyčítat, že dítě učíš něco na co nemá věk atd. Doporučuji podívat se na stránky http://stan-echa.euweb.cz a zavolat přímo pí Vondrákové, která popř. poradí psychologa blíž k bydlišti.
K té fyzické zdatnosti - ano, určitě je dobré podporovat slabší stránky, ale nenásilně, nesrovnávat s jinými dětmi, každé dítě to má jinak. Vojta např. začal jezdit na tříkolce téměř ve 4 letech, předtím o ni jen zakopával, na kole s kolečkama! skoro v pěti a to byl schopen na 300-metrovém úseku desetkrátkrát spadnout - jímalo mě zoufalství. Tohle léto (za měsíc mu bude šest) to zkoušíme bez koleček, ale je to těžké - brzdí i do kopce - co kdyby se mu to náhodou víc rozjelo? Ale jsem čím dál víc v klidu - ono to nakonec půjde a i kdyby ne... Na dětských hřištích ještě před rokem zoufale postával pod prolejzkama a klouzačkama, kde děti o dva až tři roky mladší řádily bez pomoci. Dnes už řádí taky, i když občas trnu. Prostě všechno má svůj čas a některé děti mají vývoj "obrácený".
Jo a ještě k té škole - ta sice ve vašem případě nespěchá, ale my měli velké problémy i ve školkách. A bohužel do této chvíle jsem nenašla žádnou vhodnou, kdyby byly finance, řešila bych to asi anglickou s rodilými mluvčími, tam to snad nebývá jen o hlídání. Naštěstí ho vzali experimentálně do 1. třídy o rok dřív - byly to ale velké nervy s úřady a tak. Ale konečně je spokojený, stojí to i za 30-ti km dojíždění.

to, že chci po synech, aby si večer připravili věci na židli, to neberu jako přípravu do školy. To je nutnost. Ráno vstaneme a nejsou stresy ani pro mě ani pro ně. Žádné, mami, kde mám ponožky, slipy, co si mám vzít na sebe. To by mě ničilo. Už si připravuje i ten nejmladší, zatím s mou pomocí. Na staršího jen dohlédnu.

My jsme s holkama jako "předškolní přípravu" zavedly to, že měly každá jeden úkol (vzhledem k věkovému rozdílu to byl ten stejný úkol) - tedy utírání nádobí. Ale ne tak, že bychom jim říkali "Jdi utřít nádobí", ale vysvětlovaly jsme jim, že jako budoucí školačky si musí sami pamatovat, že mají svůj úkol a plnit ho bez říkání. Jo a taky jsem je navykala asi tak 1/2 roku dopředu, že si musí večer na židličku nachystat oblečení a batůžek do MŠ, aby si na to navykly. Ale to jsme jim neříkaly "... aby jsi si na to zvykla, než půjdeš do školy", ale braly to jako běžnou přípravu na cestu do MŠ - a pak plynule přešly na přípravu do školy.
S tou první to bylo úspěšné, naučila se chystat do školy během pár týdnů, ten menší prevít to nedělá spolehlivě dodnes... tak asi tolik k předškolním návykům a jejich efektu ...

Simča

Štěpánko, je to přesně tak, jak napsala Ivule. Samozřejmě jsem vůbec nepředpokládala, že snad dceru nutíš k učení písmenek. Můj syn také počítá do stovky, sčítá i odčítá do 20, nejdříve se naučil písmenka, teď už čte /v září nastupuje do první třídy/. Taky jsem ho nenutila, chtěl to vědět, tak jsme mu to vysvětlili a nechali ho, ať si poradí. Mně spíš šlo o Tvůj nápad dceři trochu přiblížit školní období těmi domácími přípravami. To se mi opravdu moc nelíbí. Můj syn mi také chce přečíst, co nového v knize objevil nebo ukázat, že umí spočítat příklady, které mu předtím nešly - samozřejmě si k němu sednu, poslechnu, případně vysvětlím, když mu něco nejde. Ale to musí sám, jen když chce. Nemyslím si, že by byl šťastný, kdyby teď po školce místo běhání s klukama na hřišti si musel třeba povinně číst či počítat /třeba i chvilku/. Jsem přesvědčena, že až nastoupí do školy, pochopí nutnost vypracování domácího úkolu. Ale teď? Není hloupý, takže ví, že teď to není nutné, protože to nikdo nedělá, kromě něho /tedy kdybych mu zavedla nepovinnou domácí přípravu/.
Nejsem si jista, zda teď jsem to vysvětlila srozumitelně. Ale Ivule mě pochopila dobře.