Názory k článku Oblíbená hračka – malý noční společník

Kačko, tak to buď jen ráda, jsi dítě štěstěny. Někdy se to prostě tak přihodí, já jsem měla štěstí na dobře spavé dítě až napodruhé, a to napoprvé nikomu nepřeju. Rozdíl je to nepopsatelný. Tak si to užívej, člověk se cítí daleko líp, když je dítě spokojené a dobře spí, než když stále jen pláče a budí se, a vy už jste vyzkoušeli kde co a nic nepomáhá. Jen ať vám to vydrží.:-))

Náš bobek má asi 20 cm figurku a té říká máma, takže když máma není náhodou někdy přes noc doma (služební cesta), tak má svoji náhradní mámu. Ke spaní si pak přibírá ještě jedno z jeho autíček (to, které je ten den nejoblíbenější nebo případně nové).

Starší Vojta s námi v posteli spí taky už ani nevím od jaké doby, snad od 8 měsíců, kdy se v noci tolikrát budil, že jsem vyměkla a vzala ho k nám a už tam od té doby zůstal a taky od té doby spí mnohem líp, skoro se nebudí v noci a oblíbenou hračku taky prakticky nemá. Sice občas s nějakým plyšákem v ruce usne, ale střídá je a často nepotřebuje k usnutí žádnou hračku (podotýkám, že až na výjimky usíná sám, my si chodíme lehnout později) a s sebou ven si žádnou hračku nenosí (s vyjímkou když dostane nějakou novou hračku, většinou elektronickou, tak tu pak chce s sebou i ven) a momentálně má v oblibě plyšáka pejska, kterého si pojmenoval Tom a kopíruje mě, co dělám se skutečným tomem, tzn. kojí, přebaluje, nosí, chová, houpe, uspává, dává mu odříhnout apod. :-), je to veselé.
No a ten mladší ten s námi zatím nespí, zatím je v dětské postýlce, ale předpokládám, že časem až začne rozum brát, že bude k nám do postele chtít taky. Tak se tam pak budeme muset nějak srovnat. Ale třeba ten starší už v té době s námi naopak nebude chtít spát a svou normální postel. P.

Ahoj!
U nás je to stejné. S námi v posteli spal syn od malinka do pěti let a taky není na žádné hračce závislý. Mám pocit, že ten pocit bezpečí jsme měli oba dva. Všichni okolo se nám divili, ale já byla strašně spokojená a klidná. Teď je synovi sedm a občas k ránu dokvačí. I když se strašně roztahuje, jsou to ta nejkrásnější rána co znám! A když občas nespí doma, spím prozměnu já s jeho oblíbeným plyšovým psem. Takže u nás jsem spíš závisláček já! :o)))
Petra

Nas syn nemal vybranu ziadnu hracku, bez ktorej by nezaspal. Snad preto, ze spaval s rodicmi a nemal potrebu "zastupneho objektu", lebo mal mamu v noci pri sebe. V troch rokoch zacal spavat vo vlastnej posteli, obcas si berie spolocnika na spanie, ale strieda ich, nie je "zavisly" na jednom. Takze aj toto moze byt dovod, preco niektore deti nemaju "superhracku".