Názory k článku Video: Rodiče za inkluzi věří ve společné vzdělávání dětí

Máme dítě, které potřebuje z důvodu lehkého mentálního postižení a dalších specifik skutečně individuální přístup, kterého jeho spádová běžná základní škola nikdy nebyla a nikdy nebude schopna, i kdyby se paní Valachová a další následní ministři postavili třeba na hlavu.
V praktické škole jsme spokojeni, dítě se může vzdělávat a vychovávat alespoň do míry jeho schopností, v běžné základce bylo za sběratele pětek a za neustálého rušitele, což je při jeho postižení přirozená věc, z čehož plynuly značné problémy v jeho vlastním sebehodnocení, zhoršené chování atd. Nechceme, aby se to řešilo tím, že se mu do ŽK budou psát místo pětek jedničky (na což nemá schopnosti), a místo řešení chování se to bude přecházet v lepším případě shovívavým úsměvem...
Nechceme, aby se z velkého množství dětských lidských osudů stal pokusný materiál kvůli tomu, že se naše vláda bojí jednoho diskriminačního rozsudku.

Inkluze funguje jen tam, kde jsou všichni pedagogové rozhodnuti, že s ní vnitřně souhlasí a že jsou ochotni se zabývat neustále každým jednotlivým žákem třídy individuálně. To je ale zcela jiný systém vzdělávání. Myslím si, že v současném školství na to prostě nemáme kapacity, i kdybychom zvýšili dvojnásobně platy.

A i když inkluze v rámci pedagogů funguje, vždy to končí tím, že jsou jiné výsledky vzdělávání i výchovy jak u dětí zdravých tak u dětí, které mají nějaký problém. Není pravda, že to nutně musí vést k pozitivním změnám ve společnostech, spíše bych si dovolila tvrdit, že častěji jsou výsledkem zklamání, následně naštvání až vyhořelost a následně skrytá až otevřená agresivita ve školách i ve společnostech.

"...vybírají, které oblasti se budou věnovat,
... se zabývají učivem, které právě potřebují pochopit nebo procvičit."

no právě, tohle mi taky přijde jako protimluv moje zkušenost s mými dětmi je ta, že si vybírají oblasti, které je zajímají, ale co potřebují pochopit nebo procvičit NENÍ v oblasti jejich zájmu (kdyby bylo, nepotřebovaly by to procvičovat). takže DOBROVOLNĚ tyhle oblasti procvičuje akorát nejstarší holka, protože se aktuálně chce dostat na vybranou střední školu a na tu potřebuje zvládnout přijímačky. samozřejmě, její problém je ten, že ještě loni školu vybranou neměla, takže známky žádný zázrak - a díky bohu za frontální učení, protože kdyby si předchozích osm let měla vybírat jenom to, co ji zajímá (protože subjektivně procvičit "nic nepotřebuje", když jí to nezajímá), tak by letos mezery už taky nemusela vůbec dohnat

Kreditko v tomhle souhlasím,že montessori není pro každého i když autorka téhle metody tvrdila opak. Já bych taky kompletně jen s montes u syna neuspěla, takže využívám jen něco a kombinuji to s klasikou.On se třeba neumí moc rozhodovat a pracovat samostatně, v podstatě co píšeš ty,kdybych ho kapku " nebuzerovala" tak si vystačí s minimem. Ale je to druhák,takže se toho ještě hodně doufám změní.

Tak to není. Je třeba se oprositi od toho, že učitel látku vykládá, děti ho poslouchají, tak se látku učí a pak ji procvičují. Jinak funguje to i na druhém stupni - ale prostě jinak.

Zkus si počíst a pustit videa na tomto blogu:
http://blog.zsmontessori.net/clanek/jeden-den-v-druhem-trojroci#more-836

Eržiko video jsem ani nedokoukala, neb tam autor předpokládá že každé dítě má v 6 letech vnitřní zájem se učit, jenže to není pravda! Dceru nikdy nic nezajímalo a kdybych ji nechala jejím zájmům tak nebude dělat absolutně nic. Třeba školka pro ni byla nuda, protože tam nic nemusela - panoval tam předpoklad přirozené zvídavosti dětí, ale dcera taková není je jí 8 a kdyby nebylo známkování tak dodnes neumí ani hodiny a vystačí si s pojmem světlo /tma... jinak co se týče batolecího věku skutečně neměla moc zájem se otáčet, lézt, chodit, prostě líné dítě, které klidně bude čučet do blba...