Proč je v noci tma a jiné otázky

Kombinace filozofie a fyziky je ojedinělá a určitě inspirující. Tyto dva obory v sobě spojuje Peter Zamarovský z Českého vysokého učení technického, který nedávno vydal provokativně znějící titul Proč je v noci tma. Kromě toho má fyziku rád a přemýšlí o tom, jak by se mohla lépe uchytit na školách.

Proč si myslíte, že fyzika na školách není příliš oblíbená?

Příčin je více, od nudné výuky přes přirozenou lenost žáků exaktně přemýšlet. Podle mé zkušenosti jistou roli hraje i sama koncepční rozštěpenost fyziky. Fyzika stojí totiž jednou nohou ve světě kolem nás, ve fyzické realitě, a druhou nohou v idealizovaném světě matematiky. Fyzik musí mezi těmito pohledy neustále přepojovat a nakonec je nějak skloubit. V tom vidí mnozí zdroj nepochopitelnosti fyziky. Já v tom spatřuji naopak její půvab.

Může být i důvodem to, že na rozdíl třeba od šedesátých, sedmdesátých let ji současní studenti nepovažují za „výkladový rámec“ světa? Tedy obor, skrze nějž se dozvědí více o světě? Ten třeba dnes hledají v sociologii, psychologii, ekonomii…

Domnívám se, že příčina nižší autority fyziky spočívá spíše v jistém zklamání společnosti z pokroku, ve kterém právě rozvoj fyziky měl hrát rozhodující roli. Úspěchy fyziky na počátku dvacátého století vyvolaly vlnu nereálných očekávání. Tato očekávání byla pro mnohé navíc spojena s vizí ideální, beztřídní komunistické společnosti. Nezklamal však jen společenský systém, v mnoha bodech zklamala i samotná věda a její aplikace. Rozvoj průmyslu přinesl nejen profit, ale i ekologické problémy. Ani jadernou fúzi, naději energetiky, fyzika nezvládla. Přinesla však zbraně schopné vyhubit celé lidstvo. I mírové využití jádra přináší, jak vidíme, řadu hrozeb... Na druhé straně se objevila silná konkurence: počítače a celá informatika. Tyto nové obory odvedly část zájmu exaktně uvažujících mladých lidí od „klasických“ oborů, včetně matematiky a fyziky. To je ale normální vývoj. A do třetice: dříve se lidé s fyzikou střetávali denně. Fyzikální podstata různých přístrojů a zařízení byla doslova očividná. Auto, rádio, gramofon, žárovka. Zkuste ale jednoduše pochopit fyzikální procesy v počítači, LED diodě, „fleškové“ paměti nebo v CD přehrávači. Fyzikální podstata se schovala do malých černých „kouzelných krabiček“. Pochopit ji může jen zasvěcenec. Z fyziky se tak stává jakási černá magie.

Ondřej Štefl v Televizní akademii prohlásil, že by nejlepší bylo, kdyby se fyzika stala nepovinným předmětem a vybírali si ji jen ti se skutečným zájmem o věc. Co si tom myslíte? Chyběla by lidem v jejich životě?

Zprvu mne Šteflovy názory pobouřily. Za čas mi ale došlo, že na tom něco bude. Problém vidím v tom, že zájmy nejsou vrozené, vrozené jsou jen dispozice, spící zájmy. Skutečný zájem je tedy třeba probudit. A to musí udělat někdo, kdo má o fyziku sám zájem, má ji rád a umí to s dětmi. Prostě kvalitní učitel. Zde je pes zakopán. Co se týká druhé otázky: Nerad to říkám, ale myslím si, že většina „obyčejných“ lidí se bez školské fyziky docela dobře obejde. Na druhé straně znalost fyziky dozajista neuškodí, dodává člověku cit pro realitu. Nenaletí pak tak snadno na různé pseudovědecké nesmysly.

Co by se s výukou mělo udělat, aby děti více přitáhla?

Jde o to probouzení zájmu. Předvádět zajímavé pokusy, rozličné „fyzikální hračky“, hledat souvislosti s technikou i s různými jevy v přírodě. Pomoci může i sci-filiteratura. (I když na druhé straně může vést k nerozlišování faktů od fikce.) Hlavně ale děti neznechutit příliš formálním přístupem, biflováním vzorečků, jejichž smysl nepochopily a které po zkoušce rychle úspěšně zapomenou.

Vy vyučujete na ČVUT filozofii. Je zájem mezi studenty FEL o tento obor?

Nikdy jsem si nedělal iluze, že ČVUT bude líhní filozofů. Zaměření školy je jiné, praktičtější a užitečnější. Nicméně mne vždy potěší, když studenti o filozofické otázky zájem projeví. Filozofie (s dalšími humanitními obory) je tu jakýsi „doplňkový“ předmět, který umožní lépe se orientovat v technickém oboru, v přírodovědě, ve veřejném či soukromém životě. Nikomu ale filozofii nevnucujeme, je výběrovým předmětem a myslím si, že tak je to správné.

Nyní jste vydal knihu Proč je v noci tma. O čem kniha je? Jak by ji mohli využít například středoškolští učitelé?

Není to horor, detektivka ani erotika. Kniha je opravdu o tom, proč je v noci tma. Pokud se totiž nespokojíme s odpovědí, že tma je proto, že zašlo Slunce, tak zjistíme, že samozřejmost noční tmy přestává být samozřejmá. Kdyby byl vesmír nekonečný a stejnoměrně zaplněný hvězdami, v každém směru by měla nějaká hvězda svítit. Zářit by měla celá obloha. Mělo by to být stejné jako v lese, ať se otočíme kamkoli, všude náš pohled narazí na strom. Proč je to ale s lesem hvězd jinak? Proč obloha nezáří? Otázka po tmě otevírá řadu otázek, které se týkají stavby a historie vesmíru... Domnívám se, že má kniha by mohla být inspirující nejen pro učitele fyziky. To podstatné mohou snadno pochopit i sami zvídavější studenti.

Tma je ale podle učebnic přece proto, že se Země otáčí kolem své osy a Slunce osvětluje vždy jen jednu polovinu naší planety. Když Slunce zapadne, je prostě tma. To není správná odpověď?

To je samozřejmě jednoduchá a správná odpověď. Otázkou ale zůstává, proč je tma, když zapadne Slunce. Proč nad našimi hlavami převládá temnota oblohy, a ne svit hvězd? Tomuto rozporu se říká fotometrický paradox nebo paradox noční tmy. Skutečnost, že je v noci tma, je důsledek rozpínání vesmíru.