Zkoušky na osmileté gymnázium aneb jak to bylo u nás

Jsem matkou jedenáctiletého syna, kterého za pár dní čekají přijímací zkoušky na osmileté gymnázium (článek byl psán v březnu, poz. redakce). Máme za sebou dlouhé období, které každý z nás, myslím tím syna a nás rodiče, prožíval z jiného pohledu, který vyplývá z našich rozdílných rolí v tomto celém ne zcela snadném příběhu. Jaký tedy byl a ještě stále je můj pohled? Co všechno se postupně odehrálo?

Na začátku jsem četla hodně odborných i neodborných textů, které mi radily spíše obecně. Snažila jsem se nasát co nejvíce ze zkušeností jiných studentů a jejich rodičů, kteří mi často dopřávali již konkrétnější informace.

Jak jsme školu vybírali

Hned po společném rozhodnutí, že gymnázium ano, následoval pokus o výběr „dobré školy“. Co všechno ovlivnilo naše smýšlení? Kromě zaměření gymnázia, které jsme jednohlasně volili všeobecné, to byla kvalita školy. To se postupně ukázalo jako velmi obtížné kritérium. Možnost posoudit kvalitu gymnázia jsme měli trochu na dni otevřených dveří, kde je ale třeba mít na paměti, že škola ukáže jen to, co ukázat chce a ukázat umí. Přesto jsme mohli vnímat atmosféru prostředí, posoudit vybavení učeben a možná také malinko poodkrýt vztahy mezi vyučujícími. Kromě těchto osobních návštěv jsem strávila čas před počítačem a u vytipovaných škol pátrala po jejich prezentaci na internetu. Podobně jako u nutně předem plánovaného školního programu dnů otevřených dveří, bych hodnotila i toto hledisko jako pomocné, v žádném případě rozhodující. Technické a grafické zpracování internetových stránek nebo nakonec ono výsledné „okulahodící“ dílo vypovídá spíše o úrovni schopností jeho tvůrce, zpravidla webovského správce. Informace, zveřejněné na internetových školních stránkách byly daleko užitečnější v tom smyslu, že jsem se dočetla například o nabídkách mimoškolních aktivit. Mnohdy také na oficiálních stránkách gymnázií fungují současně i stránky, které si tvoří sami studenti a kde jsem se dozvěděla i několik zásadních informací navíc. O významu informací, čerpaných od studentů a rodičů, kteří již přijímacími zkouškami prošli, jsem se zmínila. Jsou pro mě důležité, ale protože jde nutně o subjektivní názory, snažím se tyto jistě dobře míněné zkušenosti prověřovat. Významně můj výběr školy ovlivnila také její vzdálenost od našeho bydliště, způsob dopravy a také čas, který by syn musel trávit každý den cestou z domova a cestou zpět. Dokonce považuji toto kritérium za jedno z nejdůležitějších. A konečně také reálná šance na přijetí. Zvažovali jsme například jedno gymnázium, které bylo po všech stránkách lákavé, až do té chvíle, než jsme se dozvěděli počty uchazečů a konečné počty přijatých studentů z minulých let. Opustili jsme myšlenku hlásit se na tuto školu ne z důvodu malé pravděpodobnosti přijetí, ale zalekli jsme se pravděpodobné skutečnosti, kdy takto přísný výběr vytváří v kolektivu přijatých studentů spíše atmosféru soupeření, než kamarádství.

Boj se stresem a strachem

Po výběru školy jsme se jako rodiče dohodli na několika postojích, o které se každodenně snažíme a o kterých se domníváme, že našemu synovi pomáhají v čase před samotnými přijímacími zkouškami. Přes značný stres z uvědomování si závažnosti situace a z velkého pocitu vlastní zodpovědnosti, se nám, alespoň doufám, podařilo ujistit syna, že i v případě neúspěchu život nekončí. Že existují kromě osmiletého gymnázia i jiné možnosti a v těch ho rodina bude znovu podporovat. Jeden celý večer jsme společně trávili vymýšlením a vyprávěním příběhů ze života, kde všude člověka potkávají podobné zkoušky, jako je shánění zaměstnání, bydlení a jiné, což nakonec vedlo ke zlepšení nálady a klidnějším myšlenkám, především že studenti ve svých zkouškách nejsou sami.

Jako důležité se ukázalo nezapomínat projevovat zájem o to, co se dítě právě učí. Je to velká motivace a energie k dalším úkolům, stejně tak, jako se aktivně zajímat o to, jaké dělá pokroky a jaké má v přípravě aktuální výsledky.

S dostatečným předstihem jsme společně v obchodě vybrali a zakoupili učební materiály, které doporučily jednotlivé školy jako vhodné k procvičování. Teď už se den zkoušek přiblížil. Čím dál více po večerech mluvíme o strachu. Došli jsme tím povídáním k tomu, že každý strach je k něčemu dobrý. Když strach nebude, nebude ani dobrá příprava ke zkouškám. Vlastně tohle všechno mě napadá, byla a stále je snaha dodat našemu synovi optimismus a zdravou sebedůvěru. Něco se povedlo dobře, jak jsem zamýšlela, něco se povedlo méně. Rozhodně teď ničeho nelituji a velmi upřímně doufám, že náš příběh skončí dobře. Ať už to bude jakkoliv. Víme totiž, že tak jako tak přijdou veselé dny, nové cíle a nové úkoly.