Zn. Obleču cokoliv

Bez dvou štěbetajících a pobíhajících dětí jsem najednou „jen“ nenamalovaná batůžkářka, lehce přes třicet, s vlasy v culíku s obyčejnou gumkou, v oděvu neurčitého stáří a kvality. Bez dětí jsem nevýrazná „slečna“ bez stylu.

Styl jsem tedy, přiznám se, neměla nikdy. Ale od určitého věku jsem se před odchodem z domu podívala do zrcadla a provedla nezbytné úpravy. Teď coby na chvíli uvolněná matka si až na chodníku před domem uvědomím, že jsem to neudělala. Chvíli ve mně proti sobě bojují pocit, že vypadám příšerně a pocit, že ztratím drahocenné minuty, pokud to půjdu zpět napravit. Provinile pádím směrem do města a přísahám si, že se určitě nikde před nikým svlékat nebudu a to oprané triko nikdo na vlastní oči nespatří.

Jako první triko pobaví prodavačku v obchodě, v jehož výloze jsem zahlédla přesně tu bundu, co jsem potřebovala. Koušu se do jazyka, abych jí nezačala vyprávět něco o mých dvou dětech a tak plynule přešla k vysvětlení, co mě opravňuje mít na sobě tak hnusné triko. Od chvíle, co prodavačka uviděla to triko, ví, že si žádnou bundu nekoupím. Že si u ní nekoupím vůbec nic.

Nekoupím si nic ani v žádném dalším obchodě, kam vkročím. A to jsem šla do města, abych svůj pustý šatník plný trik „na doma“ doplnila o nějaký svěží model, ve kterém vynikne má ženskost, který bude odolný proti dětem, pohodlný a nevyprázdní mi zcela peněženku.

Trpím totiž chorobnou nerozhodností v tom, jakým způsobem se oblékat. Nedokážu nakupovat a kombinovat oblečení tak, aby výsledek nenudil a působil žensky. Nikdy jsem oblečení příliš nevěnovala pozornost, neboť jsem ctila pouze vnitřní krásu a řídila se radami své matky. Kup si to o číslo větší, ať se do toho vejdeš i příští rok. Kup si to, co můžeš kombinovat a užít na co nejvíce příležitostí. Kup si takovou barvu, na které není vidět špína. Nekup to za tu cenu!

Na základě rad mé matky, které se mi hluboce vryly do mozku po krvavých a opakovaných bojích mého dospívání v obchodech s oblečením, jsem si zařídila šatník. Je plný neforemných věcí, do kterých jsem dorostla pouze v těhotenství, protože svou váhu z počátku dospělosti jsem nijak zásadně nezměnila i když do některých oblíbených kousků se už dostanu pouze za cenu velmi ztíženého dýchání. Je plný věcí, které si můžu vzít v podstatě kamkoliv, ale vždy tam budu trochu mimo. S botama, co jdou k sukni i ke kalhotám, ale v ani jediné kombinaci to není ono. S bundou, co se tváří trochu sportovně a trochu elegantně, ale není ani sportovní ani elegantní. Je plný roztodivných nebarev. Ale až na výjimky jsou to velmi výhodné nákupy a pokud nebudu hledět na množství, přišlo mě to celkem levně.

Výjimky v mém šatníku představují věci barevné, věci padnoucí a věci drahé.

Obchody jsou plné oblečení všeho druhu a já nechápu, proč si nedokážu vybrat.

Sobě podobných vidím na ulici poměrně dost. Ale pořád je hodně těch, co mají styl. Dokážou správně zvolit oblečení pro danou příležitost, sladit jednotlivé kousky a patří to k nim, k jejich projevu, postavě, působí přirozeně, opravdově.

Možná je pro výsledný efekt důležitější TA, která konkrétní oblečení nosí. Pocit, co z ní potom vyzařuje a dává oblečení ten správný šmrnc. Že to není jen v kombinaci druhů, struktur, barev a vzorů. Možná v tuto chvíli důležitost oblečení přeceňuji. Možná na mě přišla krize středního věku a já jen nevím, proč se tolik pozoruji. Proč jsou mi najednou málo džíny, mikiny a trička. V čem se vlastně cítím dobře? Kdy to jsem já a kdy chci vypadat jako někdo jiný?

Máte styl? Jak jste to dokázaly?