Táta na „mateřské“

O tom, jaké nástrahy, výhody a nevýhody skýtá tento rodinný model, jsme si povídali s Evou, která pracuje jako novinářka a žije s akademickým malířem Jirkou na mateřské. Rozhovory vznikaly zároveň, zatímco Majka zpovídala Jirku v ateliéru, Radim rozprávěl s Evou v kuchyni.

EVA

Co tě přimělo k tomuto rozhodnutí?

Nerozhodla jsem se sama. S návrhem přišel Jirka. Zůstat doma a malovat si přál delší dobu. Já pro změnu ráda píšu a jako novinářka nemohu být na jednom místě. Když byl Vojtovi rok a tři čtvrtě, vrátila jsem se do práce alespoň na půl úvazku. Jirka pracoval tři dny v týdnu. Takže už tehdy jsme vlastně oba byli napůl na mateřské a napůl jsme pracovali.

Když jste spolu začali žít, měli jste určitě nějaké představy o společné rodině. Jak se naplnily?

Převzala jsem vlastně rodinný model, ve kterém jsem vyrůstala. Moje maminka ráda pracovala, jenom nás nesvěřovala otci, ale paní na hlídání. Práce byla pro ni velmi důležitá. Otec například s oblibou vařil, nevadilo mu starat se o domácnost, rád s námi trávil čas. Pro mne tedy nic nového. Jirka musel něco popřít, v rodině byl otec generál a matka podřízená osoba, která kuchtila.

Odhadli jste předem, co vás čeká?

Nevzpomínám si, že bychom o věci častěji hovořili, ale nějak jsem vycítila, že to půjde. Navíc jsem věděla, že Jirka žil nějakou dobu bez matky. Musel se brzy naučit samostatně hospodařit. Když jsem ho poznala, byl na „volné noze.“ Neočekávala jsem tedy od něj, že bude pracovat od šesti, a že bude mít pravidelný příjem. Víceméně jsem do vztahu vstupovala s tím, že nejspíš budu já ten, kdo živí a v podstatě jsem se nemýlila.

Existuje něco, co se ti nedaří ?

Neumím Jirku dostatečně ocenit. Za drobné práce… On například udělá jednu věc dobře, ale vedle toho zapomene dvě další, které bylo také nutné splnit.

O co myslíš, že přicházíš?

Když Eliška psala úkol na téma, co dělá maminka a tatínek ve volném čase, tak jsem si přečetla, že maminka čte noviny a tatínek si s námi hraje „člověče“. Myslím, že si s dětmi hraji míň, než kdybych byla doma. Přijdu z práce a vrhnu se na večeři, pak zkontroluji úkoly a honím děti do postele.

Co myslíš, že utíká Jirkovi ?

Jirka, a myslím, že to nebude problém jenom Jirky, ale všech mužů na mateřské, nemá dost trpělivosti s drobnostmi chodu rodinného života. Hodně zapomíná nebo přehlédne věci, které působí jako drobnost, ale bez nich chod domácnosti není možný.

Jak na vás reaguje okolí?

Někdy Jirku vidí jako toho, kdo všechno zvládá sám a přitom jsem v domácnosti stejně zapřažená, jako kdybych byla s dětmi doma a Jirka chodil do práce. Mám pocit, že tito lidé Jirku obdivují, oceňují jeho práci a je jim to sympatické. A za sebe mohu říci, že ani nemám pocit odsouzení za to, že pracuji, místo toho abych byla celý den doma s dětmi. Ale jeho rodiče k tomu mlčí.

Jak si myslíš, že Jirka plní úlohy ženy v domácnosti?

Pokaždé, když se mě na to někdo ptá nebo když se Jirka považuje za ženu v domácnosti, tak říkám, že je ĺ ć spíš baby-siter než žena v domácnosti. Věnuje se dětem a ne domácnosti.

Nežárlíš někdy na jeho rodičovské úspěchy?

Nedávno mi Eliška řekla, jak si táta s nimi hraje a já prý to neumím. Tak to mě bolí. Jirka je hravější než já, ale jsem ráda, když si děti hrají a je jedno jestli s tátou nebo se mnou. Přeji mu to.

Vnímají děti, že je ve vaší rodině něco jinak než v jiných rodinách?

Co já vím! Berou to jako přirozené. Malíř přece pracuje v ateliéru doma.

V určitém smyslu překračujete vžitou tradici. Jak se vyvíjí váš vztah?

Někdy si říkám, že kdyby Jirka byl jako ostatní muži, kteří ráno mizí, znala bych ho asi méně, ale takhle jsem se naučila mu důvěřovat a spolehnout se, že se umí o děti postarat. Někdy mám naopak dojem, že to náš vztah kazí. Když odcházím, mám jazyk na vestě a vím, že mě čeká náročný den a Jirka si teprve jde dát cigárko a kafíčko, tak mám pocit, že toho je na mně mnohem víc než na něm a dost těžce to nesu. Občas mě napadá, jaký má sladký život, i přes tu práci s dětmi. Na druhou stranu vím, jak ho trápí, že nemá za sebou žádné viditelné pracovní úspěchy. Potom se spíš bojím, že trpí víc než já.

Měnili byste?

Už jsme o tom diskutovali, když měl Jirka krizi. Navrhovala jsem, že si to opět můžeme prohodit, ale on nechtěl. Není jeho cíl jít někam pracovat, chce být doma, ale i já jsem ochotná z práce odejít a zůstat s dětmi.

Co si myslíš o mužích na mateřské?

Myslím, že otcové na mateřské mají sympatie, že je to lepší, než když matky vrhnou dítě cizímu člověku a jdou dělat kariéru. Takhle děti mají doma někoho blízkého, a když to není máma, tak ať je to táta. Tahle situace nastává nejčastěji v rodinách, kde jsou ti hoši umělci, a mohou pracovat doma, ale možná, že po nich přijdou i jiné typy lidí.

JIRKA

Proč jste se rozhodli, že ty zůstaneš doma a Eva půjde pracovat?

Svou práci můžu dělat doma, kdežto Eva potřebuje kontakt s okolím, takže to vlastně bylo dané. Když byly Vojtovi dva a půl roku, nastoupila Eva na půl úvazku do práce, já jsem pracoval tři dny v týdnu a v hlídání jsme se střídali. To byl začátek.

Jak sis před tím představoval vaše společné soužití?

Neměl jsem představu vařící, pečlivé a uklízející maminky. Ale nejvíc mě zaskočilo, že mít druhé dítě je tak náročné. Povinností týkajících se dvou dětí není dvakrát tolik, ale stokrát tolik.

Takže když jste se rozhodli, věděl jsi, do čeho jdeš?

Vcelku asi ano. Mé rozhodování bylo o to jednoduší, že jsem si péči o děti vyzkoušel nejprve na půl úvazku a až později jsem doma zůstal úplně. Nebyl to takový náraz.

Co ti nejde a co jsi poznal, že muž nemůže zvládat jako žena?

My například děláme úkoly, ale Eva musí hlídat všechno ostatní. Přijde utahaná z práce a zjistí, že všechno není tak, jak by mělo být. V tom je rozdíl mezi mnou a Evou. Pochytání těch drobností – úkoly, svačina, kroužky, piáno, sešity do školy – je na ní, na to já asi jako muž nejsem stavěný.

Změnil se tvůj vztah k dětem ?

Zřejmě ano, asi jsem z nich víc nervózní.

Jak reaguje okolí na váš rodinný model?

Nevím jak Evina rodina, ale moje máma to nechává na mně. Zatím jde všechno normálně, takže se na to nijak netváří. A myslím, že Evin táta je rád, že píše.

Co na to děti?

Asi nic. V našem okolí to zas není taková výjimka, takže to neberou jako nic zvláštního.

Jak se tato výměna rolí odráží ve vašem vztahu?

Určitě víc oceňuji práci ženy doma. Ale myslím, že Eva má někdy pocit, že nic nedělám. Musím přiznat, že stejný pocit jsem měl, když byla ona doma a já pracoval. Dřív jsem se zlobil, že není všechno, jak má být, ale dneska vím, že to s dětmi prostě není možné stihnout. Zvláštní je, že i když Eva ví, co obnáší péče o děti, má dojem, že toho nedělám dost. Ale asi není důvod mě zvlášť oceňovat, protože spousta věcí je více méně na ní.

Děláš domácí práce?

Snažím se. Nádobí, úklid, kurz vaření (vařili jsme si s kamarády). Šel jsem do toho s tím, že se budu moct věnovat malování doma, ale není to možné. Na to není ani čas ani fyzický ani vnitřní prostor. To všechno sežerou děti a docela dost času zabere práce na našem nájemním domě.

Rozhodl by ses pro tuhle variantu znova?

Asi bych šel na čas dělat, tak rok dva bych pracoval, a pak bych klidně byl znovu na mateřský.

Co tě napadá, když Eva ráno odchází do práce?

Trochu jí závidím. Mám dojem, že to nejhorší slíznu já. Když jsi v práci, tak máš vlastně volnost od dětí, můžeš si přečíst noviny, ale doma jsou na tobě neustále nalepené a jsi pořád s nimi. Eva třeba chodí víc do hospody, stýká se s více lidmi, musí si schůzky domlouvat ve městě… Snažím se to vyrovnat, ale nejde mi to. Takže to beru jako fakt!

Znamená to, že se muži potýkají se stejnými problémy jako ženy na mateřské?

Mám pocit, že mě Eva zanedbává a když to někomu říkám, tak si myslí, že si dělám legraci. Často se cítím osamělý, citově strádám, tedy to samé, co říkají ženy. Ale Eva v tom asi nemůže nic udělat. Lidi, co chodí do práce, za to nemůžou. Problém je u těch, co jsou uvázaní u dětí.

Dokážeš, když přijde Eva z práce, děti „vypustit“ a přenechat jí je?

Když jsem dřív přicházel domů, tak jsem měl snahu převzít děti, vzal jsem si je a věnoval jsem se jim. Mám pocit, že Eva to nedělá. Sice se snažím je předat, ale nedaří se… Jakoby Eva měla nějaké kurzy asertivity.

Co tě baví dělat s dětmi?

Asi si hrát s vláčky, stavět, prostě takové technické hry. Také procházky lesem, na které jsme odpoledne chodili. To bylo moc hezké a na to rád vzpomínám. Naopak strašné je rozvážení po kroužcích – běháš, jezdíš, rozvážíš, ale přitom jakoby nic neděláš.

Co je nejtěžší?

Sebekontrola. Člověk vybuchuje a je vzteklý. Také ta neustálá pozornost, kterou musím dětem věnovat, znáš jejich neustálé štěbetání.