Nadané děti 3

Zvýšená pozornost je ve světě věnována programům pro vyhledávání a rozvoj nadaných předškoláků. Jsou také zjišťovány souvislosti a hledány indikátory, signalizující už v časném věku budoucí zařazení dítěte do dvou krajních kategorií nadaných z hlediska pozdější úspěšnosti: expertů, tedy těch, kteří vyniknou ve svém oboru, a těch, jejichž výkon je výrazně pod úrovní předpokládaných schopností. V ohrožené kategorii nacházíme velmi často nadané dívky.

Méně úspěšné nadané dívky

Nadanými dívkami se zabývala jedna z nich, americká psycholožka Barbara Kerr. Je absolventkou jedné ze škol pro mimořádně nadané děti, které vznikly v USA poté, co byl v Sovětském svazu vypuštěn první Sputnik. Vláda USA se tehdy rozhodla učinit opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti vědy a techniky. K tomu samozřejmě patřilo vyhledávání a rozvoj talentů. Barbara Kerr začala deset let po maturitě hledat příčiny výrazně vyšší úspěšnosti chlapců v dosaženém vzdělání i pracovním uplatnění. Startovní podmínky – tedy inteligence a kvalita vzdělávání, to znamená moderní výukové metody, vynikající pedagogové i vybavení školy, byly pro obě skupiny stejné.

Jak to, že dívky, ač dosáhly vyššího vzdělání a profesionálně se uplatnily lépe než většina ostatních dívek v USA, byly ve srovnání se svými spolužáky ze školy pro mimořádně nadané děti později podstatně méně úspěšné? Psycholožka zjistila, že pokud nadané dívky selhávají ve výukovém procesu, společnost v nich nehledá oběti problémů či poruch učení. Spíše považuje nadané dívky za průměrná individua, která prostě nemohou fungovat nad hranicemi svých schopností. Tak tomu je v prostředí, které nedokáže akceptovat nebo zužitkovat jejich mimořádné nadání.

Ti, kdo chtějí umožnit nadaným plný rozvoj, musí podporovat identifikaci jejich nadání, rozvíjet silné stránky dětí, posilovat jejich sebedůvěru a motivovat je k vlastnímu úsilí představami budoucích osobních i profesionálních cílů. Mnoho vynikajících osobností se už v předškolním věku zajímalo o obor, ve kterém později vynikly. Podobně byl např. jako dítě motivován Heinrich Schlieman k objevení Troje.

Jak vést nadané dívky?

Mnoho lidí se domnívá, že nadané děti žádnou zvláštní pomoc nepotřebují, že si pomohou samy. Ve skutečnosti však, zvláště nadané dívky, potřebují být v průběhu dětství, dospívání a adolescence vedeny rodiči, učiteli a poradci, mají-li dosáhnout co největšího rozvoje svého potenciálu.

Neumaž se!

Zapamatujte si důležité pravidlo: Nechcete-li, aby lidé zacházeli s holčičkou jako s křehkou květinkou, neoblékejte ji tak. Šatičky, které se nesmějí umazat, zabraňují dětem v běhání, skákání, lezení a nutí dítě k pasivitě. V mateřské škole má mít dívka oblečení, které jí umožní aktivně si hrát, a ne dávat pozor, aby se neumazala. Výrazné, jasné, ale ne příliš něžné barvy vyjadřují její podnikavost. Mnoho předškolních holčiček trvá na tom, co si chce vzít na sebe. Smyslem rozepří s maminkou však nejsou šaty, ale asertivita, kterou bychom měli podporovat. Holčička si může obléknout a umazat šaty, které si vybere.

Hračka není jen panenka

Vybírejte celou škálu hraček, aby si dívka nemusela hrát jen s panenkami. Podporujte její zájem o hračky, které umožňují manipulaci s předměty a aktivní řešení problémů. Dívka potřebuje trénovat, aby získala pocit, že dokáže něco zvládnout a zvýšila tak svou sebedůvěru. Vysvětlete předškolačce, že si nemusí hrát jen s hračkami pro holčičky. To neznamená, že byste ji měli odrazovat od klidné a tiché hry. Jenom se ujistěte, že má přístup a že je povzbuzována k využití celé nabídky hraček. Je důležité, jak jsou v mateřské škole děti vedeny s ohledem na sexuální role.

Čtení místo spaní

Mateřská škola již striktně netrvá na odpoledním spaní, má místo toho „čas pro odpočinek“, kdy si děti mohou v klidu číst nebo prohlížet obrázky, pokud se jim nechce spát. Zdá se, že nadané dívky potřebují více než spánek odpolední čas o samotě, ale určitě jsou mezi nimi značné individuální rozdíly. Školka by na ně měla brát zřetel. Mnoho nadaných holčiček si chce číst, nebo zkoušet psát. Od ničeho z toho by neměly být zrazovány, protože jsou k tomu často zralé. Důležitý je také individuální čas pro práci se skládankami, mechanickými hračkami, stavebnicemi, hudebními nástroji a výtvarná práce, zvláště když se dítě o tyto činnosti zajímá.

Rozvíjející programy pro předškolní děti mohou uspokojit hlad dítěte po intelektuální stimulaci nebo po příležitosti rozvíjet a procvičovat své schopnosti. Pokud se dívka pouští do těchto činností s radostí, nemusíte se bát, že ji přetěžujete. Pouštějte se s ní do dalších činností a sledujte, zda ji „baví“ – ať je to hra na hudební nástroj, karate, poslouchání příběhů či cokoliv, co by mohlo být zajímavé.

Televize a povídání

Dávejte si pozor na televizní programy, na stereotypy sexuálních rolí v pořadech pro děti i pro dospělé. Pokaždé s dětmi o významu těchto rolí diskutujte a sdílejte s nimi své pocity, týkající se toho, na co se díváte. Vaše komentáře pomohou dívce lépe odolávat tlakům ke konformitě a průměrnosti, kterým bude vystavena. Dívka by měla vědět, v čem spočívá práce lidí, které vidí, když jde nakupovat nebo cestuje. Zejména jí umožněte vidět ženy v různých zaměstnáních. Udělejte si čas pro odpovědi na její otázky. Vyhraďte si každý den pár minut času jenom pro ni. Pomůže jí to získat pocit, že její zvídavost vás těší.