Jak se nám žije v Ottavě

Bydlíme stále v mrňavém appartmentu a na nábytek si postupně zvykáme, ač nás i teď občas něco překvapí ( naposledy se mi při mytí umyvadla v koupelně zjevila zelená podkladová barva, jak jsem odřela tu vrchní bílou, kterou bylo plastové umývadlo zjevně v rámci vylepšení natřeno), stále bojujeme se sousedy zespodu, kteří na nás buší při každém hlasitějším kroku. Lyže a boby s námi bydlí v ložnici, a vždycky, když jdu v naší ulici okolo nějakého vyhozeného gauče (čekajícího na trávníku, až přijede Mikulášův oblíbený garbage truck a spolkne a slisuje ho jako malinu), říkám, si, jak by to tam slušelo také tomu našemu...

Ne, že by ostatní lidé v okolí bydleli lépe.Těšíme se na léto, že budeme hodně chodit do parku. Taky už tolik nevnímám neustále automobilové hučení a snažím se nevnímat nejrůznější hlučící hučáky větráky a ventilace, rozeseté po našem domě a všeobecně všude tam, kde je jen trochu nějaká známka civilizace. Zakoupila jsem měsíční průkazku na autobus ($ 60), takže nákupy teď vozím autobusem místo nošení v batohu na zádech. Žijeme stále bez auta, ale pomalu se blížíme, prvním krokem je, že Tom se probojoval přes byrokraty na řidičákovém úřadě a složil písemnou zkoušku (vlastně ani bojovat nemusel, prostě měl štěstí, že narazil na vstřícnější paní, která mu u překladu řidičáku uznala ověření na ambasádě), takže ještě jízdy a pak....Uvidíme. Mikuláš tráví každý den od půl devaté do tří hodin ve škole, takže mu moc času na jiné aktivity v týdnu nezbývá. Ve škole už se kromě svých několika oblíbených holčiček zkamaradil i s nějakými kluky, zatím si vyměnili telefonní čísla a občas si telefonují, teď začal vyjednávat nějakou tu návštěvu. Já s Andělou navštěvujeme týdne až tři Playgroups - v pondělí v "našem " kostele , který se vyznačuje zejména tím, že je od nás strašně daleko, v úterý je v kostele, který je kousek od nás, ale je francouzský, což byl také důvod, proč jsem Playgroup objevila až po půl roce, a ve středu je v Community centre, hned vedle "našeho" kostela. Playgroup v podstatě spočívá v tom, že se sejde několik rodičů s dětmi a několik Caregivers (=paní, starající se o děti) s mnoha dětmi (většinou mají tak 3 - 5 děti), vyndají se bedny s hračkami, dělá se nějaká vytvarka (většinou poněkud prefabrikovaná), společně se svačí a zpívá. Celé to trvá od devíti do jedenácti a platí se jeden či dva dolary. Anděla je na všech Playgroups jednou z nejstarších děti, není divu, když mateřská dovolená trvá jeden rok a i to je poměrně nové, a do školy se chodí ve čtyřech! Kromě toho jsme přihlášení do knihovny na Storytime, kde si čtou knížky, ale i malují a zpívají..

Andělu to hrozná baví, i když nemám tušení, jestli něčemu rozumí (protože já tam nejsem). A to je zdarma. Kromě toho se nabízí celá řada aktivit, což jsem vše pečlivě nastudovala, povětšině ve stylu : zaplať a odlož (dítě), takže bychom mohli chodit na bruslení, plavání, cvičení, balet,... atd. Ale nějak zatím stále nikam nechodíme. Tedy, přesněji řečeno, je to spíš ve stylu : zaplať, přivez dítě, počkej a odjeď, takže dosti často je to pro nás přímo fyzicky nemožné (tělocvičny jsem viděla zatím dvě a obě byly v průmyslové zóně na konci města, kam nejeazdi autobus a pěšky bych se tam opravdu neodvážila...) Anděla má už taky několik kamarádek, zejména Daniku, která bydlí v sousední ulici a se kterou se pravidelně aspoň jednou týdne navštěvují, pak jsme se seznámili s Jessicou, se kterou chodí na Playgroup ale zase tak často se nenavštěvují, protože bydlí dost daleko, potom Barbaru a Sáru, dcery Tomášova kolegy Zoltana a Charlottě, se kterou chodíme na storytime, ale zejména její maminka je Catherine, což je takový občasný pomocný anděl celé naší rodiny (a Mikuláš ji přímo miluje.....) A to je si tak všechno.

Ale už začínám mít trochu "ucho" na anglická jména a sem tam si i nějaké pamatuji, tak třeba seznam přátel časem rozšíříme... Po večerech se obvykle s Tomem střídáme - já chodím na počítač k němu do práce a ve středu máme zkoušku sboru, Tomáš chodíval o "svých " dnech bruslit na kanál, teď už zase vyrazí opravovat kola - myslím, že se o tom zmiňoval? A o víkendech obvykle v sobotu výlet, kam autobus MHD (resp. OC Transpo) dovolí, případně česká škola - dali jsme si závazek, že Mikula občas bude chodit, minimálně, aby se naučil psací písmo.., v neděli kostel (výprava na půl dne, vzhledem k tomu, že cesta trvá třičtvrtě hodiny a mše začíná v 11.15) a obvykle bruslení. A tak se tedy máme. Snažím se přátelit se s angličtinou, zejména po večerech u televize. (a musím dodat, pokud jde o americké sitcomy, sledovali jsme už ledacos, ale jen jeden seriál je z nich naprosto dokonalý.....test...který to je ? The Simpsons ! Ostatní přicházejí a odcházejí, ale Simpsoni jsou stálice.....) Jo a kromě toho občas čtu také nějakou tu knihu. Teď se právě vzdělávám střídavě o Kanadě a o houbách v Kalifornii. A zda se, že pokračování bude příště.

Za celou rodinu napsala Jana