Na javorové farmě

Jsem tak plná dojmu, že ani nevím, odkud začít.... Tak tedy cestou jsme viděli řeku Mississippi, která se vyznačuje zejména mnoha velkými (a ještě většími) peřejemi a vodopády, několik malebných městeček, kanadský venkov, kanadské štěrkové cesty, historický, antický vyhlížející kamenný most z roku 1901, atd... To celé za pomoci turistické mapy Ontaria, což je asi tak, jako kdybychom jezdili po českém venkově podle mapy Evropy... A kromě toho jsme byli vyzbrojeni schematickou mapkou z denního tisku, kde byly malými javorovými lístky označena místa, kde se nacházejí javorové farmy. Za těchto podmínek jistě nikoho nepřekvapí, že jsme mířili na farmu, kam jsme nikdy nedojeli, zato však navštívili dvě jiné !

Vzhledem k tomu, jak jsem byla ráno plná starosti, abych zabalila všem dvoje boty, dvoje pláštěnky, dvě bundy, troje ponožky (viz výše nastíněné povětrnostní a pozemní podmínky), nějak jsme pozapomněla zabalit fotak, nicméně vás všechny s radosti odkazu na adresu www.fortunefarms.on.ca , což je právě jedna z těch dvou farem, které jsme našli. Jejich stránky mi připadají docela úžasné a musím říci, že pokud si je projdete úplně celé, pak uvidíte v podstatě více než my, neboť my jsme se po kotníky rozbředlým sněhem a v dešti brouzdali jen asi polovinou jejich Trails, takže jsme například vůbec neviděli bobři louku, což mě nakonec ani tak moc nemrzí, když jsem se dnes dočetla, že tam vlastně zadní bobři nejsou.... Ale jinak jsme viděli všechno a ochutnali všechno, což spolu s návštěvou a ochutnáváním na druhé farmě mému žaludku neudělalo moc dobře, zatímco děti (které všeho měly asi tak třikrát více než my, byly naprosto spokojeně). Takže ochutnali jsme všechny druhý javorového sirupu ( lehký, střední a tmavý - jak jsme se dozvěděli, různé druhý nevzniknou různým zpracováním, ale jsou daný tím, co zrovna že stromů teče - což zase závisí na počasí....), javorové máslo, javorovou pomazánku, javorové bonbóny, Taffy on thé Snow , což všechno v podstatě vzniká tak, že se vezme javorový sirup (který sám o sebe se dělá tak, že vaříte 40 litrů javorové šťávy tak dlouho, až je z něj litr sirupu) a vaří se tak dlouho, až ztuhne, případně se naleje do sněhu a ztuhlý se namotá na klacík, což je tuze dobře.... Mikuláš byl poněkud estetický dotčen pohledem na les (neb nic jiného javorová farma není), ve kterém jsou do každého druhého stromů napíchnutý 1 až 3 modré hadičky, které se spolu spojují do tlustších hadicek a ještě tlustších hadiček....Kterých je tam prý dohromady 17 kilometrů..... Velkou atrakcí jsou také ukázky hadiček s různými dírami, o kterých farmář tvrdí : Tohle prokousala veverka, tohle dikobraz, tohle Fisher (teď si nemůžu vzpomenout, co je to za zvíře..), a tohle medvěd !

Druhá farma, kterou jsme navštívili, byla podstatně méně turistický zařízená, nemají žádné hadičky, žádnou pumpu a vakuovou odparku, ale ke každé dírce pověšený plechový kyblíček, kterých je tam 700, každý den je musí všechny vylít do sběrných kyblíku a ty pak do sudu, které po lese táhnou na saních dva koníci, a pak se ve stodole topí pod velikou odparkou a že střechy se valí kotouče páry.... Vstoupili jsme a nic jsme neviděli a za chvíli jsme viděli a připadali si, jako že jsme vlezli k někomu domů k rodinnému potlachu, při kterém babičky zalahvuji nějaký ten sirup zatímco děti okolo pobíhají a muži topí v péči..... Obojí bylo zajímavé (ne tak moc zajímavé pak bylo, když jsme se navečer vrátili domů s autem zabláceným do půli okýnek, načež se pak Tom dočetl ve smlouvě, že nesmíme na nezpevněné cesty....). Cestu zpět jsme pojali po americku - jezdili jsme po krajině a dívali se z okénka.

Několikrát jsme (náhodou !) i vystoupili. Začínám pronikat do místního systému venkova, což spočívá v tom, že kdysi dávno ( před 200 lety ) rozkouskovalii krajinu do malých čtverců (o velikosti - a teď nevím, myslím jedna míle, taky by to mohly být dvě), každý čtverec obsahoval čtyři dílce = 4 farmy, což se pak během času různé prodávalo a spojovalo, a mezi čtverci jsou cesty. Takže když jsme prvně pohlédli na mapu Ontaria, říkali jsme si, kolik tu mají okresek a jak jsou všechny krásné pravoúhlé. Jak jsme zjistili, ne každá cesta je silnice....Takže člověk jede - dva kilometry - farma, kilometr - další farma, dva kilometry... atd. Mezi tím je občas pole, občas louky, povětšině les. Čím se všichni živí, netuším. Že by les tolik vynášel ?? Nicméně, jak doufáme, budeme dále vyletovat a hlouběji do problémů pronikat. Další věc, která z toho plyne je to, že jak jsem se kdysi dávno (před půlrokem ??!) divila, že kanadani se jezdí rekreovat pouze na místa k tomu určena, začínám to chápat, vzhledem k tomu, že i když jedete okolo strašlivé džungle plně bažin a bobrů, stále ještě to je les, který někomu patří, a ten někdo očekává, že mu tam nepolezete, nebo se aspoň předem zeptáte..... Prostě, jiný kraj, jiný... K rekreaci jsou buď Provinciál parks, nebo, předpokládám, soukromá rekreační střediska na soukromé půdě a v soukromém lese. Což, jak si zpětně uvědomují, částečně odpovídá na otázku, čím se tu alespoň někteří lidé na venkově mohou živit..... Vím, že to zní, jako bych objevovala Ameriku, ale zkrátka něco jiného je o tom číst, či vidět v amerických filmech a něco jiného zažívat na vlastní kůži... A taky abyste viděli, jak se máme v Čechách dobře, že všude můžeme.