Dobrá praxe: slovní hodnocení a zavádění vysvědčení bez známek

První vysvědčení, které prvňáčci získají je zcela netradiční. Výjimečné je zejména tím, že na něm není ani jedna známka. Známky zde ve škole děti nedostávají ani v průběhu školního roku, jednou do měsíce jim učitel pouze předá písemné hodnocení. Na konci prvního a třetího čtvrtletí se pak koná schůzka rodiče, žáka a pedagoga. Důležitý moment tohoto procesu je efektivní komunikace s rodiči a rodinami žáků. Přechod ze známek na slovní hodnocení u žáků prvních tříd je nový jak pro rodiče, tak pro učitele. "Spolu s pedagogy jsme hledali způsob, jak pololetní hodnocení uchopit," vysvětluje Bc. Marek Remiš, zástupce ředitele v základní škole Pernerova, což je detašované pracoviště základní školy Lyčkovo náměstí. Třídy prvňáků a druháků zde fungují jinak, ve více ohledech. Výuka je koncipovaná tak, aby se každé dítě posouvalo v jednotlivých oborech podle vlastních možností. Učitelé v hodinách pracují s mapami učebního pokroku, snaží se u dětí posílit vnitřní motivaci učit se, nesrovnávají je mezi sebou. Známky oproti tomu fungují jako vnější motivátor, který nabízí rychlou zpětnou vazbu, která ale vyžaduje srovnání, hodnocení bez ohledu na snahu, možnosti nebo výchozí pozici žáka. Do navrženého konceptu výuky se proto nehodí. Škola se na začátku školního roku domluvila s rodiči, že třídní učitel bude vypracovávat jednou měsíčně slovní hodnocení dítěte. Toto hodnocení rodiče obdrží. Zároveň pololetní hodnocení žáka bude obsahovat kombinaci hodnocení na barevné škále a slovního hodnocení. Jaké vysvědčení si tedy v pololetí prvňáčci nesli domů? Šlo nakonec hned o dvě.

1. Hodnocení dovedností v matematice a v českém jazyce

První "vysvědčení" hodnotilo dovednosti v matematice, ve čtení a psaní, které jsou lineární - tedy takové, které se jednou člověk naučí a měl by si je trvale pamatovat, jako je například psaní velkých tiskacích písmen. Na prvním "vysvědčení" jsou ve sloupci vypsané dovednosti, na kterých během pololetí děti ve škole pracovaly. To, jak si je žák osvojil, vyjadřuje barva v druhém sloupci: zelená, žlutá, nebo červená. Poznámky učitele a jeho postřehy k dané činnosti si žák může případně přečíst ve třetím sloupci. Škola chtěla vytvořit jasnou a přehlednou zpětnou vazbu. To se sice povedlo, nicméně semafor, jak barevnou škálu nazývají, se nesetkal s nejlepším přijetím. Zejména červená barva působila na rodiče podle jejich slov poněkud hrozivě. Většina se ve spolupráci s pedagogy shodla, že by uvítali změnu třeba v té podobě, že by se obdélník v druhém (prostředním) sloupci vyplnil podle toho, jak moc danou dovednost žák ovládá, tedy například ze třetiny, poloviny a podobně. Lépe to prý odráží pojetí cesty a postupného dosahování cílů během učení, které škola prosazuje. Další připomínky směřovaly k tomu, že tříbarevná škála má v konečném důsledku podobný účinek jako známky. Děti si ji mohou mezi sebou srovnávat bez většího zamyšlení. I tak má ale oproti klasickému vysvědčení vyšší vypovídací hodnotu, oba obory - matematika, čtení a psaní - jsou zde rozepsány do devíti dovedností, a "vysvědčení" tak poskytuje požadovaný přehled o tom, jak si v předmětu dítě stojí a na čem je potřeba ještě pracovat.

2. Slovní hodnocení

Další hodnocení je slovním hodnocením, které se z velké části věnuje sociálním a komunikačním kompetencím, procesu učení, dodržování pravidel a takzvaným měkkým dovednostem. Stejně jako ve většině škol, kde mají místo známek slovní hodnocení, má další forma hodnocení podobu souvislého textu. Protože se nevrací k dovednostem z prvního "vysvědčení", je o něco kratší. Připomínky rodičů k této druhé části vysvědčení se týkaly hlavně toho, že vzhledem k popisnému jazyku a jisté strohosti nechtěly některé děti text dočíst. Což byl problém, protože povzbuzení do další práce bylo obvykle až na konci. Některé rodiny přiznávaly, že nevěděly, komu je vysvědčení určené, zda hlavně jim, nebo dětem. Jiné školy někdy text slovního hodnocení uvádí oslovením dítěte, takže působí osobněji a žáci jsou víc motivovaní jej přečíst. Pro prvňáky může být také napsán velkými tiskacími písmeny, která většina dětí tou dobou již ovládá. Nejistota a obavy rodičů Aby škola zjistila, jak rodiče vnímají vysvědčení a hodnocení v uplynulém pololetí, svolala s nimi schůzku. Vyplynulo z ní například toto:

• Někteří rodiče by ocenili, kdyby nějakou formu hodnocení potomka dostávali častěji než jednou měsíčně. Mimo jiné i proto, aby věděli, co děti ve škole probírají, a mohli s nimi doma látku procvičovat. V hodnocení by proto rádi viděli i doporučení, na co se zaměřit. Z jejich reakcí byla cítit jistá nervozita, aby něco náhodou nezanedbali, nebo dítě nebylo pozadu. Hodnocení, jak bylo ukázáno v 1. hodnocení, by řadě rodičů vyhovovalo na pravidelné bázi.
• Některým rodičům zase chybělo periodické ujištění, že je vše v pořádku a dítě dělá, co má.
• Některým nový systém vyhovoval. Z jejich pohledu platilo, že pokud nedostanou ze školy žádnou zprávu, znamená to, že je vše v pořádku a není potřeba se znepokojovat.

Shoda nicméně panovala v tom, že by se měla dodržovat dohoda ze začátku školního roku a učitel by měl hodnocení dítěte vypracovat alespoň jednou měsíčně. Jednou se stalo, že to nestihl, což bylo pro rodiče nepříjemné. Takovéto měsíční hodnocení je totiž pro všechny dobrá příležitost si doma společně sednout a popovídat, jak se ve škole daří, co děti baví a co je pro ně naopak složité. Zároveň má škola více možností na výběr, jak řešit přání rodičů ohledně ujištění, že je vše v pořádku: například může zavést týdenní plány výuky (list A4) spojené se stručným sebehodnocením dítěte ohledně probíraného učiva. Dítě takový plán přinese domů a rodiče mohou na konec listu připsat poznámku nebo komentář pro třídního učitele. Tím se zvýší četnost zpětné vazby o výuce dítěte, a to jak pro rodiče, tak pro učitele. Rodiče, kteří potřebují velmi časté ujištění o prospívání dítěte ve škole, mohou týdenní plány rovněž ocenit. Pro úspěšné zavedení slovního hodnocení je každopádně podstatné, aby mezi pedagogy a rodiči panovala důvěra, že se děti ve škole naučí vše potřebné, a není nutné, aby učitel posílal své hodnocení rodinám příliš často. Rodič musí také škole důvěřovat, že ho bude včas informovat v případě problému, nebo bude požádán, aby své dítě podpořil v činnosti, která se mu ve výuce dlouhodobě nedaří. K této důvěře se ovšem někteří rodiče, kteří vyrostli na pravidelném hodnocením známkami, musí propracovat postupně. Tento text vznikl na základě dobré praxe v Základní škole v Pernerové ulici v Praze. Další tipy na hodnocení žáků najdete na interaktivním webu Zapojmevšechny.cz. Web realizuje projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) patřící pod Národní pedagogický institut České republiky (https://www.npi.cz/). Projekt je spolufinancován EU. Projekt APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi přišel v roce 2020 s interaktivním webem pro rodiče a pedagogy Zapojmevšechny.cz. Tento web je praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při její tvorbě jsme mysleli nejen na potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko i pro rodiče, ať už jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro podporu rozvoje vlastních dětí. Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npi.cz) a je spolufinancován EU.