Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

Jste svědkem šikany? Jednejte. Ukážeme vám jak

10.9.2021 Autorský tým APIV B

Zlo, kterému se postavíte na odpor, nemá šanci se šířit. Platí to i pro šikanu, které se nejvíc daří na živné půdě strachu.

Text přináší zahraniční inspiraci z webového portálu www.stopbullying.gov.

Šikana se netýká jen agresora a oběti, ale všech, kteří jí nezúčastněně přihlížejí. Podívejme se blíž na to, proč je tak obtížné vystoupit na obranu šikanovaných a jak můžeme šikaně ve škole aktivně předcházet.

Dospělí, jednejte…

Svědky šikany nebývají jen spolužáci, ale také rodiče, učitelé, pracovníci v družinách a další zaměstnanci škol. Ti všichni mají možnost se šikanovaného dítěte zastat. Například tím, že se do situace vloží, naruší ji, odvedou pozornost.

Pro šikanované děti je dvojnásob bolestné, když se jich nikdo z přihlížejících nezastane. Takové chování je navíc voda na mlýn jejich trapičů. Když se okolí tváří, že šikanu nevidí, dávají tím oběti najevo, že se šikanou souhlasí nebo je prostě nezajímá. Za váháním okolí ale může být nejistota, i když věří, že je šikana špatná. Mějte proto na paměti, že když se odvážíte zasáhnout, pomůžete šikanovanému dítěti nejen v danou chvíli, ale přispějete i k tomu, aby se u něj nerozvinuly úzkostné a depresivní stavy. [¹]

Proč se dospělí bojí zasáhnout?

Mezi nejčastější důvody, které dospělým brání se do situace vložit a účinně pomoci, patří:

Oběť jim není sympatická anebo mají pochybnosti o nevině oběti.

Nevědí, o co tu běží, kdo je v právu a kdo ne.

Nejsou si jisti, zda a jak se se škola pokusí šikanu řešit.

Domnívají se, že když jako dospělí zakročí, problém jen zhorší.

Nejsou si jisti, jak reagovat a zasáhnout.

Co dospělým dodává odvahu zakročit?

Přesvědčení o nevině oběti šikany.

Přesvědčení, že šikana je špatná, odhodlání udělat to, co je správné.

Vědomí vážnosti a nebezpečnosti situace.

Znalost (nebo i předchozí zkušenost), jak zareagovat a zasáhnout: škola má dostupnou strategii k řešení šikany, se kterou jsou všichni zaměstnanci seznámeni.

Přesvědčení, že škola na šikanu zareaguje odpovídajícím způsobem. [²]

Pozor na lhostejnost a racionalizaci

Prvním předpokladem pro úspěšné a včasné řešení šikany je morální angažovanost. Jde o schopnost rozlišit, co je morální, ale také to v životě aktivně zastávat. Jedná se o odhodlání hájit morální hodnoty. V případě šikany takový postoj vyžaduje odvahu zastat se oběti. V případě dětí i navzdory tlaku okolí se na šikaně podílet.

Morální angažovanost úzce souvisí s přijetím zodpovědnosti za vlastní chování, empatií vůči ostatním a rozpoznáním negativních následků, které s sebou nemorální jednání nese. Součástí tohoto postoje je uvědomění, že i nepřítel je stále lidskou bytostí. Opačný postoj „morální vyvázanost“, znamená racionalizaci jednání, které je v rozporu s tím, co člověk považuje či pociťuje jako morální.

Právě racionalizace umožňuje obhájit si nemorální jednání před sebou samým a podílet se na něm. [³] Morální postoje je třeba u dětí rozvíjet, protože pak méně hrozí, že se stanou agresory, a spíše zvýšíme šanci, že se zastanou svých šikanovaných spolužáků, nebo vyhledají pomoc. Pokud učitel vystoupí proti šikaně, ukazuje tím i ostatním, jak se jí dá postavit, jde příkladem a upevňuje vnímání morálky. [⁴]

Jak můžou učitelé podpořit morální postoje dětí

Učitelé i ostatní zaměstnanci školy by měli jít dětem příkladem. Prakticky ukázat, jak se v obtížných situacích zachovat. Jasnou reakcí na šikanu ve škole dáváte najevo, jaké chování je přijatelné a jaké ne. Pokud zůstanete stranou, děti si to mohou vyložit jako tichý souhlas.

Účinnou prevenci představuje také rozvoj sociálně emočního učení, které dětem umožní dozvědět se víc o svém prožívání a jeho spojitosti s chováním. Můžete tak v dětech rozvíjet empatii, podpořit zdravé vztahy mezi nimi a pomoci jim zvládat jejich pocity. Současně tím dětem dodáte sebevědomí. I to je důležité, protože sebevědomé dítě nemá důvod šikanovat ostatní. [⁵]

Jak lze šikaně předcházet

Nejlépe dokážete předejít šikaně podporou dobrých vztahů ve třídě. Mnoho výzkumů naznačuje, že žáci, kteří kolem sebe mají síť přátel, se šikaně spíše vyhnou, a když se jejími oběťmi stanou, projeví se u nich následky v podobě deprese nebo úzkosti v menší míře. [⁶]

Navíc zvyšujete šanci, že se dítěte někdo z jeho kamarádů zastane a pomůže šikanu ukončit. Současně výzkumy naznačují, že riziko šikany snižuje také pěstování zdravých vztahů žáků s učiteli. [⁷] Nepřátelské, hostilní vztahy mezi učiteli a žáky jsou naopak spojeny s vyšší úrovní šikany ve škole. [⁸]

Dále je možné omezit kontakt s prostředím, kde k šikaně často dochází, například s místy bez dozoru dospělých nebo se sociálními sítěmi. Tam by děti měly být více na pozoru a pohybovat se pokud možno jen v uzavřených online skupinách přátel. Na síti je důležité chránit si svou online identitu.

Tip:

V rámci práce se školní třídou můžete například na třídnické hodině anebo na hodině komunikativní výchovy otevřít téma podpory přihlížejících. Žáci si například sami mohou vypracovat Pravidla podpory „zastánce“.

Desatero „zastánce“, který je připraven zastat se svých spolužáků ohrožených šikanou ^[5]

1. Pomáhej těm, kteří zažívají šikanu. Zachovej se jako kamarád, i když se třeba moc neznáte. Navaž kontakt a dej jim najevo, že víš, jak se cítí. Podpoř je, aby se svěřili dospělému s tím, co se jim stalo. Přemýšlej, jak skvělé by bylo, kdyby se takhle nějaký jiný spolužák zajímal o tebe, kdybys byl v jeho situaci.

2. Zastav šíření pomluv a nepravdivých zpráv. Pokud se dozvíš o šíření fám nebo ti někdo pošle zprávu s obsahem, který někoho uráží, zastaň se ho a dej najevo, že takové chování je špatné. Přemýšlej, jak by ses cítil, kdyby se o tobě šířily nepravdivé fámy. Dej jasně najevo, že ti takové chování nepřijde vtipné.

3. Zapoj do tohoto tématu i své kamarády. Dávej najevo, že jsi připravený se zastat těch, kdo jsou šikanováni. Podporuj v tomto postoji i své kamarády.

4. Zajímej se o spolužáky i mimo tvůj okruh přátel. Poobědvej s někým, kdo sedí v jídelně sám. Dej najevo podporu někomu, kdo je ve škole nešťastný, a zeptej se ho, co se mu děje, nebo s ním běž za dospělým, který mu může pomoci.

5. Seznam se se školním řádem a měj ho na paměti, pokud se setkáš se šikanou.

6. Bav se se spolužáky, kteří jsou ve škole noví. Představ je svým kamarádům a pomoz jim, aby se v nové škole cítili dobře. Představ si, jak by bylo tobě, kdybys sám opustil své kamarády a přešel do nové školy.

7. Nebuď pouhým kolemjdoucím. Pokud vidíš, že se tví kamarádi nebo spolužáci smějí spolu s tím, kdo někoho právě šikanuje, řekni jim, že tím také ubližují.

8. Respektuj odlišnosti ostatních a pomoz i jiným, aby je přijímali. Každý jsme jiný a zasloužíme si respekt ostatních takoví, jací jsme.

9. Spoj se se spolužáky, rodiči a učiteli a mluvte o šikaně, sdílejte příběhy ze života a podporujte se. Mluvte o místech, kde se šikana nejčastěji odehrává (autobus, toalety, chodba, kde nikdo nedohlíží).

10. Zajímej se o to, proč děti šikanují. Kde se v tvojí škole šikana nejčastěji odehrává? Co způsobuje? Proč se lidé bojí proti šikaně vystoupit?

Poznámka: Tento text ze zahraničních zdrojů je tipem, jak reagovat na šikanu v případě, že se vás týká nebo je někde okolo. Nejedná se o závazný metodický pokyn. Aktuálně platný metodický pokyn k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních zájemci naleznou na webových stránkách MŠMT.

Zdroje

[¹] STOPBULLYING.GOV. (2018). Bystanders to bullying. [online] [cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/prevention/bystanders-to-bullying.

[²] STOPBULLYING.GOV. (2018). Bystanders Factsheet (2018). [online] [cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/sites/default/files/2018-08/Bystander-Factsheet.pdf

[³] MALLEY-MORRISON, K. (2010). Moral engagement: Introduction. [online] [cit. 19. 5. 2020] https://engagingpeace.com/?p=391

[⁴] STOPBULLYING.GOV. (2018). Preventing bullying through moral engagement. [online] [cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/sites/default/files/2018-03/preventing-bullying-through-moral-engagement-research-summary.pdf

[⁵] BULLYBUST: PROMOTING A COMMUNITY OF UPSTANDERS. 10 WAYS TO BE AN UPSTANDER. [online] [cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://bullybust.org/students/upstander

[⁶] SALMIVALLI, C. (2010). „Bullying and the peer group: A review.“ Aggression and Violent Behavior, 15, 112–120. [Dat. cit. 19. 5. 2020]

[⁷] YOON, J. S., & BARTON, E. (2008). „The role of teachers in school violence and bullying prevention.“ In School Violence and Primary Prevention, 249–275. Springer New York. [Dat. cit. 19. 5. 2020]

[⁸] LUCAS-MOLINA, B., WILLIAMSON, A. A., PULIDO, R., & PÉREZ-ALBÉNIZ, A. (2015). „Effects of teacher-student relationships on peer harassment: A multi-level study.“ Psychology in the Schools, 52, 298–315.

Autor: Autorský tým APIV B

Projekt APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi) přišel v loňském roce s interaktivním webem pro rodiče a pedagogy Zapojmevšechny.cz. Tento web vznikl s ambicí stát se praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při její tvorbě jsme mysleli nejen na potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko i pro rodiče, ať už jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro podporu rozvoje vlastních dětí. Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npicr.cz) a je spolufinancován EU.