Dokažte to!

Alice se trápí svou první láskou. Dívky z osmých a devátých tříd se svými starostmi, které si přinášejí na pravidelná čtvrteční Dobrovolná setkání.

„Někdy se účastní i chlapci,“ upřesňuje učitelka ZŠ v Kostelci nad Labem Mgr. Hana Veverková. Připouští však, že tato setkání mají jiný charakter než ta, která probíhají v homogenní dívčí skupině. Nejsou již tolik intimní, mají však zase jiný náboj vyvolaný právě onou v tomto věku se probouzející polaritou pohlaví.

„Děti přicházejí na Dobrovolná setkání s nejrůznějšími problémy, z nichž alespoň u některých je zřejmé, že jejich příčinou jsou chyby v komunikaci. Dobrovolná setkání jim mají pomoci tato úskalí poznat a naučit se je překonávat,“ vysvětluje Mgr. Veverková.

Ty budeš máma

Jednou z nejoblíbenějších a poměrně velmi efektivních metod, jak dětem zprostředkovat kontext problémové situace a vhodně do něj korekčně zasáhnout, je dramatizace. Lenka právě hovoří se svým bratrem, kterého jí v dané chvíli představuje její spolužačka. Rozhovor se odvíjí v obvyklých intencích teenagerů. Nyní vyučující zasahuje, upozorňuje Lenku na okamžik, kdy se začala bránit podvědomému napadení z bratrovy strany, ještě dřív, než vůbec k nějakému došlo. Do diskuse se zapojují ostatní děvčata, navrhují alternativy. Situace se znovu opakuje až ke zlomové větě. Lenka váhá, pauza je trochu delší, než by byla v běžném hovoru, ale nakonec se komunikace rozbíhá jiným směrem a smírně končí.

„Dětem chybí schopnost asertivního jednání. Při hodině se často zdá, že jsou až přehnaně sebevědomé, šampióni a mistři světa, ale ve skutečnosti jsou hodně nejistí, jdou jakoby po ledě, o jehož síle nic nevědí. Jejich drzosti bývají jen tu více, tu méně zdařilé mimikry,“ říká Hana Veverková.

Stejně tak probíhá scénka, při níž se Kačka svěřuje doma matce se špatnými známkami. Nejprve je sama sebou, potom se naopak pokusí vžít do role rodiče. Jak reaguje na chování své dcery, kterou se teď na chvíli stala její kamarádka Tereza? Proč tak a ne jinak? Děti se pokoušejí odkrývat motivy chování druhých lidí, nejen rodičů, ale i učitelů, což je na poli školy vždycky citlivé téma. „Je to otázka důvěry,“ konstatuje Mgr. Veverková. Ani děvčata nejsou o moc sdílnější: „Věříme si.“ Mají proč, zatím proběhlo něco kolem dvaceti setkání, ale z problémů, o kterých tu dívky hovoří, zatím nic ven neproniklo.

Dokážu to?

O tom, že Dobrovolná setkání mají smysl, není pochyb. „Od té doby, co sem chodím, si s bráchou začínám víc a víc rozumět,“ říká Lenka a nezdá se, že by to byla naučená odpověď pro zvědavé pány. Také ostatní děvčata potvrzují, že nějaké výsledky zaznamenala, i když ne všechna. „Nevím, jestli bych s mámou dovedla takhle mluvit i ve skutečnosti, zatím jsem to nezkusila,“ odpovídá upřímně Kačka. Některé problémy jsou zřejmě příliš vážné... I v těchto případech však Dobrovolná setkání dětem cosi přinášejí – mají terapeutický účinek. „Dneska není moc lidí, s kterými byste o problémech mohl mluvit,“ říká Alena, která oceňuje byť jen to, že si ji někdo vyposlechne. Otázka je tedy nasnadě: Co jsou tato Dobrovolná setkání?

Jde o jeden z klíčových prvků celorepublikového pedagogického projektu Dokážu to. Jeho koordinátorem je Labyrint – Středisko volného času, vzdělání a služeb Kladno. Podstatou projektu je připravit 210 vybraných pedagogů z celé republiky pro odbornou a systematickou práci s dětmi, která by ve svém konečném důsledku měla vést k posílení samostatnosti, sebeúcty i zodpovědnosti těchto dětí.

Tato příprava probíhá v rámci dvou čtyřdenních výjezdních seminářů. Na každém z nich absolvují učitelé 25 hodin přípravy na přednáškách a seminářích, při nichž se zcela názorně a konkrétně učí postupy, které potom uplatňují v rámci Dobrovolných setkání. Kromě již zmíněných dramatizací jsou učitelé vzděláváni v oblastech, jako jsou mediální hygiena, společenská dynamika skupin, partnerství, sebepoznání, komunikace, kooperativní učení, psychologická a sociální intervence, empatický rozhovor apod.

Kdo za tím stojí?

Garantem vzdělávací části projektu je doc. PhDr. Soňa Hermochová, CSc., lektorsky jej zajišťuje sdružení Přátelé angažovaného učení (PAU). Představitel tohoto sdružení PhDr. Hausenblas k tomu říká: „Nás projekt přitahoval proto, že se zabývá tím, co bylo našimi vlastními cíli. Přátelé angažovaného učení se snaží, aby se děti opíraly samy ze své vůle do toho, co dělají. Aby je bavilo to, že se vyučuje, že se samy učí, a aby uměly sebe v tom učení vnímat. A k tomu potřebují být opravdu trochu vyrovnanější osobnosti jak děti, tak učitelé.“

„Spousta prohřešků a trápení ve škole,“ pokračuje PhDr. Hausenblas, „je dnes způsobena tím, že jsme všichni poměrně pěkně ve stresu. Byli jsme jako dospělí vychováni v divné společnosti, která nás hodně utiskovala, báli jsme se riskovat, báli jsme se svobodně vyjádřit, nebo jsme ani nemohli. Myslím si, že projekt „Dokážu to?“ pomůže učitelům i dětem postavit se na vlastní nohy sami v sobě. Dát si vnitřní klid a to je pro učení, aby dětem šlo, strašně důležité. Těším se, že až projekt proběhne, třeba po několikátém roce, bude ve škole daleko víc učitelů, kteří si budou umět dovolit dát dětem tu svobodu udělat chybu. Že dají prostor k tomu, aby si děti vychutnaly, že prostě některá věc nejde. A nebo, že některá jde, jenom to nikdo netušil.“

Projekt má podporu nejen v akademické obci, ale i na resortním ministerstvu. „Mám za to, že projekt Dokážu to, který se věnuje vzdělávání učitelů, je velmi důležitý právě pro vývoj jejich profesní dráhy. A z toho důvodu ho velmi vítáme,“ nechal se slyšet ředitel odboru koncepce a organizace školské soustavy PaedDr. Jaromír Krejčí.

Ministerstvo školství má navíc jeden velmi pádný důvod, proč projet uvítat: Ze státního rozpočtu do něj nebyla vložena jediná koruna. Cele je financován dvěma generálními sponzory projektu: Tabákem a. s. včetně ostatních firem tabákového průmyslu a Pivovarem Radegast a. s. V oficiálním zdůvodnění jejich účasti stojí: „Zastávají filozofii odpovědného výrobce, který se ztotožňuje s cíli projektu a je mu blízká idea výchovy dětí k sebeúctě, zodpovědnost a samostatnému rozhodování.“

Jak vidí projekt učitelé?

Většinou jsou nadšeni (či spíše nadšeny, všeobecná feminizace školství se promítá i do složení této skupiny). Zjišťují, že práce s dětmi v jiném kontextu, než jaký vytváří tradiční školní vzdělávání, přináší i jim řadu objevných zkušeností. „Zpočátku jsem měla problémy s kázní, protože všichni najednou chtěli mluvit. Zdálo se, že tahle potřeba v nich byla hodně dlouho potlačována,“ vypráví Mgr. Marie Kravarová ze ZŠ Opařany. Snaží se maximum z metod a postupů, které se naučila v rámci projektu „Dokážu to?“ uplatňovat i v běžných hodinách, což však není bez obtíží: Tyto metody jsou sice přínosné a efektivní, mají-li však být prováděny důsledně, zaberou více času, který se pak těžko dohání při naplňování požadavků osnov. Klapot kopyt úředního šimla asi ještě dlouho neodezní. Marie Kravarová se však nového vztahu, který buduje mezi sebou a svými žáky, nehodlá vzdát. „Bude to muset nějak jít,“ zakončuje.

„Neumím si představit, že bych mohla Dobrovolná setkání dělat s dětmi, které neznám,“ říká Mgr. Olga Vítová, která je realizuje s nejmenšími dětmi prvního stupně v ZŠ Roztoky u Prahy. Naznačuje tak velké nároky na vzájemnou důvěru a jistou prověřenost vztahu, které jsou podmínkou úspěšného vedení těchto setkání. Dříve, než začala, seznámila s projektem rodiče a vyžádala si jejich souhlas. Všichni byli pro!

Co dál?

Spolu s programem učitelů běží paralelně také program lektorů. Na konec bude vyškoleno 13 lektorských dvojic, které v příštím roce povedou další skupiny. V letech 2000 – 2003 se totiž předpokládá zapojení až 1300 učitelů. V projektu bude zapojeno již 18 pedagogických center, která připraví 5 upravených seminářů Programu učitel po dvaceti účastnících pro program Dobrovolná setkání.

Dnešní setkání skupiny Hany Veverkové pomalu končí. „Tak nashle, loučí se Tereza, která dnes kreslila společně se svou kamarádkou jednou tužkou strom, dům a psa, aby zjistila, jestli její spory s kamarádem nepramení mimo jiné i z toho, že je příliš dominantní. Při kreslení nesměly promluvit, pouze tlak na tužku naznačoval, kam by ji ráda vedla jedna a kam druhá. Jejich domek byl trochu šišatý, ale domek to byl. Nakonec se tedy dohodly. Snad se příště dohodnou i se svým učitelem, bratrem nebo maminkou. Snad odhalí svoje chyby v komunikaci s okolím, snad získají větší sebedůvěru. Snad to dokáží.