Čeština aneb "Češťina"

Mění se vesmír, vznikají nové národy a též jazyky. Určitě nepíšeme tak, kterak psal prof. František Palacký, mistr Jan Hus, reformátor Jan Ámos Komenský anebo dokonce věrozvěstové Cyril s Metodějem přišedší na Velkou Moravu. O naší řeči a vyjadřování ani nemluvě. Napadlo vás, že jestliže naše děti si tolik zjednodušují pravopis, že se jednoduše za 200 či 300 let natolik zakotví změny, že budeme psát úplně "piš, kterak slyšíš". Rozhodně čteme jen měkké "i", tvrdé "ypsilon" by zůstalo na rozlišení významu "vír vodní/výr pták", "bili se, až byli samá modřina". "Ě" může časem přejít na "ie" a "ňe", to jest na "mňe, pie, bie, vie". "Ů" zase na fonetické jednotné "ú", i to se "múže" stát. "Ni" na "ňi", "ní" na "ňí", "ně" na "ňe", "ti" na "ťi", "tí" na "ťí""tě" na "ťe", "di" na "ďi", "dí" na "ďí", "dě" na "ďe", ale "ch", coby znělá forma "h" na "?". "Q" a "x" možná zůstanou, možná se změní na "kv" a "ks". A jak by takovýto český text mohl za 300 let vypadat?

"Karel Hinek Máȟa: Máj"

"Byl pozdňí večer - prvňí máj -

Večerňí máj - byl láski čas.

Hrdliččin zval k lásce hlas,

Kde boroví zaváňel háj.

O lásce šeptal ťi?í me?;

Kvietoucí strom lhal láski žel,

Svou lásku slavík rúži piel,

Rúžinu jevil vonní vzde?.

Jezero hladké v křoví? stinní?,

Zvučelo temňe tajní bol,

Břeh je objímal kol a kol;

A slunce jasná světú jiní?,

Bloudila blankitními páski,

Planoucí tam, co slzi láski."

Proto prosím, pišme tak, jak máme, a hypotetické změny a diktáty z "češťini", co budou za 300 let, nechejme našim potomkům.