Bali - část čtvrtá - Skoro poslední …

Tak nějak přemýšlím, co jsem vám ještě chtěla o Bali říct. Určitě předpokládáte, že k vidění je tropická flóra a fauna a je pochopitelné, že většinou bez mříží. Prostě žádná ZOO.

Tak i tady se přiznám, že jsem se předem většiny zvířátek bála. Zvlášť těch nejmenších typu brouků, pavouků a podobné havěti. Jsem prostě klasická ženská :) Měla jsem ale štěstí, havěť si byla zřejmě vědoma, že je nechci vidět, že bych mohla reagovat, jak se na dámu nesluší, takže jsme jich potkali skutečné minimum. Dokonce i švábi jen dva! Pár mravenců a jejich "dálnici" v koupelně apartmánu jsem prostě brala, jako že oni sem patří a já ne. Tak jo, přiznám se. Jednou jsem jejich dálnici osprchovala, ale byla jich přesila, takže za chvíli tam byli zas. Kapitulovala jsem.

Pavouka jsem viděla jen jednoho, ale o tom za chvíli. O pár much (no fakt, přesně takové jako u nás, prostě klasické mouchy) se zřejmě postarali gekoni. Jsou nádherní, velmi plaší, nedají se dobře ani vyfotit, natož chytit, pohladit a hlavně jsou posvátní! Jejich přítomnost kdekoli v obydlí (nebo jak souhrnně nazvat jak apartmány, otevřené restaurace, tak i přístřešky místních) je skutečně nutná. I náš apartmán měl všude minimálně několikacentimetrové díry, aby všechno živé mohlo volně ven a zase dovnitř. Dokážu si představit tu otázku, protože mi byla několikrát položena. Ano, měli jsme v apartmánu gekona, zmizel za klimatizací a v noci asi "makal", protože mouchu či komára jsme neměli ani jednoho. Skoro jsme mohli natočit díl o domácích mazlíčcích - Bydlí s námi … gekon. Skoro, protože on o naši přítomnost skutečně nestál. A ostatní gekoni se zřejmě činili venku, občas se zahlédnout dali. Měli moc rádi večerní osvětlení. Představte si, co se stane, když na terase, chatě, chalupě atd. v létě večer rozsvítíte lampičku… Večeřééé!!!! Hmyz, tedy gekoni. Škoda, že nežijí u nás, asi by se našeho hmyzu přežrali!

Sem tam jsme zahlédli i ještěrku a na dotaz na hady nám bylo s úsměvem sděleno, že na ostrově jsou, ale do resortu mají vstup zakázaný :) Fungovalo to asi nějakým balijským kouzlem, neviděla jsem tam žádného, až mi to bylo skoro líto. Člověk letí takovou dálku a v resortu vyčištěno.

Specialitkou Bali jsou zvířá(t)ka o dost větší - sloni. Na Bali je mají na jediném místě, a to ve sloním parku a je jich celých 31! Prostě 31 slonů na Bali. Jsou dovezení z Jávy a jediné mládě (to je ten 31. člen) se narodilo už na Bali. Jinak na Bali žádní sloni nejsou. Elefant park je bezva zábava pro cizince, jinak byznys a obživa pro místní. Koukali jsme na neskutečně dokonalou organizaci celého parku, všech výprav a vyjížděk. To je v Asii, kde je všem všechno jedno, něco neskutečného, nepředstavitelného a hlavně nečekaného. Tam jsem si připadala jak Alenka v říši divů, nebo spíš za zrcadlem, protože to bylo poprvé, co něco fungovalo jako švýcarské hodinky s tím rozdílem, že tu opět nikdo žádné hodinky neměl a nebylo přesně vidět, kdo a jak tahá za nitky, aby se nic nikde nezaseklo. Zajímavá zkušenost. Takže když potřebují peníze z turistů, najednou všechno jde a funguje! Už dopředu jsme ale byli upozorněni, ať mírníme své nadšení a nedáváme příliš vysoké spropitné - dýška, chápete. Zato já nechápala proč? Vysvětlení je prosté a jistě byste na něj přišli. Já nepřišla, takže mi bylo vysvětleno, že místní by potom za méně nechtěli pracovat. Hm, zákon nabídky a poptávky tu funguje jinak a vládně těžké tržní hospodářství. Problémem totiž je, že tam, kde my jsme dali doporučených cca 5 Euro, bohatý zpravidla Rus dal 50. A jakýkoli Balijec, i ten, který na to nevypadal, asi počítat umí. Nicméně sloni jsou krásná zvířata s neskutečně drsnou kůží. Kdo hladil slona ví, ostatní budou asi stejně překvapení jako já. Není to žádné zvířátko na polaskání, žádný mazlík. A já se tak těšila! Škoda.

Projížďka na slonovi je zajímavá zkušenost, ale nic co bych musela opakovat. Koráb se celý kolébal, mě bolela záda od lavičky na korábově hřbetě a "řidič" slona sedící mu za hlavou jej mlátil do hlavy kladívkem, kdykoli chtěl změnit směr, tempo nebo zastavit. To kladívko vypadalo brutálně. Mělo fakt hrot, ale byla nutnost, sloní kůže je asi něco jako kůže hroší, takže na nějaké poplácání fakt nereaguje. A pro přecitlivělé dodávám, že se žádné dírky, ani krev na slonově hlavě neobjevovala. I ten hrot byl asi na sloní kůži málo. Jezdí se jen na samicích, samce si osedlat nějak netroufli. Ale i samička, když si postavila hlavu a rozhodla se, že právě sežere celou tuhle větev, tak se prostě dál nejelo, než byla větev sežraná. Opět problém jen pro nás, Balijci byli naprosto v klidu. No a teď přichází ten jediný spatřený pavouk. Byl obrovskými, mýma očima gigantický, ale realisticky viděno přes moje dioptrické sluneční brýle tak asi deset centimetrů. Plus nohy. Kdyby byl menší, v těch brýlích bych ho neviděla. "Pavučinka" na tropickém stromě mohla mít průměr přes metr. Mívám sklony k přehánění, ale myslím, že tady jsem celkem realistická. Balijec (mými slovy "řidič" slona) samozřejmě zareagoval na mé nefalšované zděšení a s balijským hinduistickým klidem pravil: "Plastic, made in China!" Humorista. Ještěže se "naše" slonice rozhodla popojet. Brrr. A to jsem si myslela, že mám fobii jen z létání a že arachnofobie se mě až tak moc netýká. No nic, pořád se člověk učí a zjišťuje mnohé a třeba se mi to bude v mé praxi hodit.

A ještě zmínka o "řidičích" slonů. Jsou nejen matematicky zdatní, ale ten "náš" byl zdatný i verbálně. Na naše slovo slon se otočil s otázkou, jestli jsme Rusové (zřejmě tušil to větší dýško :). Když uslyšel suchou pravdu, že Češi, netratil široký úsměv a pravil: "Ahóóój!" Pak už pro jistotu pokračoval v konverzaci v angličtině. Zajímavé zjištění, "řidič" slona na Bali mluví plynule anglicky. No jo, vždyť jsem říkala, živí je tu turisti.

Zajímavým přivýdělkem jsou pro některé velmi podnikavé Balijce opice. Je to velmi jednoduché. U silnice najdete skupinku poloochočených opic, které vůbec netřeba vlastnit, a už vyděláváte. Najdete totiž strom a otrháte plody. Ideální je košík rambutanů. A pak je čekáte, opice čekají taky. Dřív nebo později přijede auto turistů a všichni, byť v různých jazycích, spustí: Jé opice! V tu chvíli přiskočí svižná domorodkyně a nabízí košík ovoce, že si je jako můžete nakrmit. No, kdo by odolal! Takže nejprve za deset plodů vyhandlujete za zhruba čtvrtinu ceny původní, aby vám pak místní babka za tento pakatel dala košík celý. Taková balijská hra.

Ale pozor, hra pokračuje. Opice už vědí, že držitelem košíku jste vy, čímž se dostáváte do centra dění (pokolikáté už v této zemi). Opice nejprve vyčkávají a koukají. Tak jim přece dáte, že. Což ale pozoruje vzadu zevlující vedoucí samec. Ve chvíli, kdy už rozdáváte (klidně z ručky do ručky, ti bojácnější z nás spíš házejí), vám samec-velitel přijde jasně dát najevo, kdo vládne tomuto minisvětu. Dáte mu tedy také šťavnatou dobrůtku. To ale žádném případě nestačí, briskně vám rukou ukáže, že do druhé ruky taky! Nevěřili byste, skutečně ukazoval, že ještě tohle a tohle! Chvilku to bylo legrační, chvilku až děsivé, znáte film Planeta opic, ne? Tenhle mít o pár kilo víc, klidně si mohl střihnout hlavní roli. Docela jasně dával najevo, kdo je tu šéf a turisti to teda fakt nejsou. Což se potvrdilo ve chvíli, kdy ovoce došlo. Prostě se otočil pozadím a dál už jsme mu byli úplně ukradení. Nemáme dobroty, tak co by na nás koukal. Však přijedou jiní, kteří ještě tuhle hru neznají.

Plazí park byl také zajímavé místo. Jednoznačným favoritem byl opět dovezený varan komodský. Na Komody je to z Bali nějakou tu hoďku letadlem. Varan vypadal značně otráveně, nenamáhal se otevřít ani jedno oko a někteří nabyli dojmu, že to má už dávno za sebou. Nicméně tady nějaká cedulka "Plastic, made in China" chyběla, takže asi jen neměl svůj den. Vždyť koukat na potrhlé turisty všech barev s blikající elektronikou všech značek může třeba i zítra.

A to už vůbec nemůžu psát o kouzelném světě pod hladinou, barvami silně připomínající Disneyovské pohádky. Víte, co myslím, taková ta šmoulově modrá, smaragdově zelená, sluníčkově žlutá a atd. Ideální je zkouknout aspoň jeden korálový mini či maxi útes pár metrů na břehu. Stačí jen šnorchl, nic víc, když už si člověk nevěří na skutečné potápění. Jasně, vím, na Bali se jezdí hlavně potápět, ale jak jsem psala už kdysi v úvodu, jsme středoevropanka a rozhodně ne potápěč. A taky jsem pořádně ukecaná ženská, takže se mi sem zase nevešlo všechno, co jsem chtěla, ale já to ještě někdy dopíšu. Tolik toho chci napsat o rovníkové flóře, o místní rýži, kávě a hlavně chystám specialitku o místních dětech z pohledu zaujatého dětského psychologa. Tak mi držte palce, ať to někdy dopíšu!