Hanča | •
|
(30.10.2013 8:51:42) "Učitel neurčuje direktivně, co mají žáci v určitém okamžiku dělat, ale intuitivně vyciťuje, co by sami děti chtěli učit, a v souladu s tím vede výuku." Kdybych se měla řídit podle toho, co chce dítě, tak: spát, koukat na TV, lítat venku, hrát hry na PC. Dospělý by chtěl totéž, ale je mu jasné, že když nebude pracovat, tak na to nebude mít peníze, nehledě na to, že nebude mít kde bydlet, protože nebude mít na nájem. Ale někteří dospělí to zas mají v pořadí: hospoda - chlast - cigarety, sex .. a zbytek těžký nezájem.
|
katka+synek2007 |
|
(30.10.2013 23:21:51) Tak to je hodně cynický pohled na děti a potažmo i dospělé. Jistěže to musíme usměrňovat, ale řekla bych, že jmenované priority mají děti lhostejných rodičů. Normální dítě, které je zdravě motivováno doma k aktivní činnosti, se chce učit. V článku je to (když to trochu zjednoduším) asi myšleno spíš tak, že nebudu nutit dítě v tomto okamžiku počítat, když má právě náramnou chuť psát. Ne, že dělá jen to co chce, ale že si částečně volí aspoň pořadí, ve kterém to dělá a formu, která mu vyhovuje.
|
Ivka (dva kluci) |
|
(31.10.2013 17:50:10) O jak starých dětech je řeč? " Normální dítě, které je zdravě motivováno doma k aktivní činnosti, se chce učit." Tak to by žádné dítě 10+ v mém okolí nebylo normální. Co když některé děti chtějí (v tom lepším případě) POŘÁD jen počítat, ale NIKDY nemají náramnou chuť psát? A s věkem se děti stále více vyhraňují. Např. mého 13tiletého syna ve škole hodně baví 2-3 předměty (M,F,Bi) a ty se celkem rád učí. Nikdy by si ale dobrovolně nezvolil, že si bude opakovat slovíčka nebo že si přečte něco o Habsburcích (a jiné dítě to může mít přesně naopak). Ale co se dá dělat, i dějiny a jazyky se musí naučit, bez nich se v životě neobejde. Ale on sám to ve svých 13ti nevyhodnotí, takže nastupují "donucovací metody". Jaká je jiná cesta? Jak pracují alternativní školy se staršími dětmi? Funguje to opravdu pro VŠECHNY děti? A není úlohou školy také naučit dítě pracovat s vůlí, naučit ho, že je potřeba se učit angličtinu (matiku,dějepis...), i když se mu zrovna nechce/nejde mu to a radši by pitval žížaly (anebo také jezdil na skejtu, pařil na PC...)? Berte to jen na zamyšlení, jsou to jen moje zkušenosti a názory, které nikomu nevnucuji a ráda si přečtu vaše.
|
katka+synek2007 |
|
(31.10.2013 22:06:17) Pravda je, že jsem o věci přemýšlela ve světle toho, že mám šestiletého syna. U starších dětí je to často bohužel ten problém, že jim motivaci k učení sebrala právě škola svým necitlivým přístupem. Každého samozřejmě baví něco jiného, ale učitel by měl umět (netvrdím, že je to snadné) dítě citlivě přivést k tomu, k čemu by si cestu nenašlo samo. Pěstovat vůli je sice taky důležité, ale nemělo by to podle mě být stylem "sedni a makej i kdybys měl zahynout odporem, protože nic není zadarmo", ale děti by se měly naučit si i v tom nepříjemném najít něco hezkého, co se přehoupne ve vnitřní motivaci. Tak by to mělo být i u dospělých v práci. Jak už je patrné z mého předchozího příspěvku, děsí mě životní postoj "chci jít na pivo, ale tvrdnu v práci, protože potřebuju peníze". Bohužel, jak vidím kolem sebe, mnoho rodičů právě tohle dětem očkuje. Možná se to nezdá, ale už když se odpoví školkovému dítěti na dotaz "Proč jdeš do práce?" "Abychom měli penízky." navozuje to tenhle směr přemýšlení.
|
Ivka (dva kluci) |
|
(1.11.2013 9:09:43) Jojo, vnitřní motivace...ono i když dospělý dělá vysněnou práci, občas tak jako tak narazí na to, že je třeba překousnout nějaký "opruz" (třeba vyplnit daňové přiznání ). Jenže pro dětičky (a hlavně pro ty pubertální) bývá překousávání čehokoli docela problém. Proto by mě opravdu upřímě zajímalo, jak s tím alternativní školy, založené na svobodné volbě dítěte, pracují. V MŠ a na 1.stupni ZŠ si to umím představit, většina dětí učivo zvládá bez větší námahy a sebezapření. Ale montessori/waldorf školy pokračují i se staršími dětmi. Jak motivují děti, které na něco prostě nemají talent? Nebo mají talent, ale naprosto je daný předmět nezajímá? A přesto se jedná o látku z "všeobecného rozhledu", kterou by zkrátka měl mít v podvědomí každý? Třeba přidá někdo vlastní zkušenost.
|
|
|
|
|
bromelia |
|
(1.11.2013 9:29:59) Pokud vytrhneme jednu větu z kontextu celku, pak se myšlenka zcela ztratí. Nejde o učební "cochcárnu", jde o to, k čemu jsou v tu chvíli děti více otevřené. Pedagog přicházející do hodiny má vědět, co má dělat, co je jeho cílem. Nemůže se však slepě držet své přípravy a vyžadovat po dětech, aby se přizpůsobily jeho požadavkům. Naopak, pokud chce dostát svému cíli, nezbývá mu, než se přizpůsobit dětem. NENÍ to o tom, že si děti diktují, co ony chtějí - je to o tom, že pedagog vidí a cítí, v jakém je třída momentálním naladění a sám od sebe a ze sebe přizpůsobuje postup, jakým bude v tu danou chvíli pracovat. Pokud je schopen vyciťovat a pružně s dětmi pracovat, pak z této situace vytěží jak on, tak děti. Příklad - učitel přichází do hodiny matematiky. Ve třídě je ruch, neboť okolo školy proejlo několik hasičských aut. Horko těžko bude chtít po dětech soustředění na příklady a výklad látky. Pokud však situaci s hasiči zakomponuje do výuky - pohovoří o tom, co se děje, když hoří, co dělají hasiči v době poplachu atd., pak se dostane také k matematice. Třeba kolik litrů vody je v nádrži atd. Záleží na věku dětí a učivu. Pokud takto uchopí rozpoložení dětí a situaci, ve které se momentálně nacházejí, pak si představte, co všechno je mohou naučit a co všechno se od něj mohou děti naučit.
|
katka+synek2007 |
|
(1.11.2013 14:00:14)
|
|
|
|