Gladya, bývalá dasa, |
|
(22.3.2013 9:31:22) nejvíc mě šokovalo jak probíhalo "léčení" anorexie, s jestli je pravda to s 8 knedlíky, zůstává ni rozum stát. A slečně přeju, ať se z vyléčí.
|
Piggy |
|
(22.3.2013 14:20:02) No, takový jídelníček by u mně zvýšil odpor k jídlu, jinak na tom není nic zdravého, pouze kalorické je to! Myslela, že by jídlo pro ně mělo být kalorické, ale i bohaté na vitamíny! Než jen mouka na všechny způsoby
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(22.3.2013 16:00:42) Přesně tak, a ač nejsem doktor nebo výživový specialista, selský rozum mí říká, že když je trávicí ústrojí zvyklé na minimální přísun jídla, je nutné zvyšovat dávky postupně. Na začátek bych byla spíš než pro "gulášek s osmi" pro kousek něčeho lehkého, ale s nutričně hodnotného, třeba každou hodinu. klidně půl hodinu.
|
MrakovaK |
|
(23.3.2013 21:31:22) tomu s těma knedlíkama nelze věřit. je to divné.
|
gery |
|
(28.11.2013 23:51:47) S knedlíky je to pravda, nic jsem si ve článku nevymýšlela :)
|
|
|
|
|
Insula |
|
(24.3.2013 11:51:42) A ty tomu věříš??? Po takovém jídle by zákonitě musela zvracet, i kdyby nechtěla, když nebyla zvyklá jíst.
|
Petra | •
|
(29.8.2013 20:44:09) Pokud vám přijde pasáž o knedlících nemožná, vězte, že je to fakt. Na psychiatrii v Motole jsem byla dvakrát a s naprostým klidem tam do mě (tehdy mi bylo 13 let) i do ostatních rvali polévku, omáčku s osmi a zákusek. Nikoho nezajímalo, zda můžeš. Pamatuju si dodnes, když jsem snědla omáčku a postavili přede mne mísu těstovin s omáčkou, skončila jsem ve čtvrtce a dál už prostě nemohla. Zůstala jsem v celé jídelně sama, všichni dojedli, jen sestra si sedla ke mně ke stolu a koukala, jak to do sebe soukám. Nasoukala jsem, vstala a okamžitě šlo všechno ven. Druhý den za mnou přišel doktor, co to mělo jako být, že jsem zvracela. Takže opravdu to tam tak chodí, tam to totiž vůbec není o tom někoho vyléčit (opět zkušenost), pouze vykrmit. Když jsem pak byla hospitalizovaná na oddělení pro ppp pro dospělé, které je takhle specializované jen v Praze, koukala jsem jako blázen - porce byly přiměřené (i když v tu chvíli se mi zdály taky obrovské), sestry nás učily i to, jak si jídlo samy nandat (člověk totiž nemá absolutně žádný úsudek, co je normální porce) a neustále byla různá sezení a řešení problémů, k tomu přiměřený pohyb. Prostě něco úplně jiného..
|
|
|
|
|