Jája | •
|
(8.1.2013 12:14:36) Děti jsou šťastné, když dávají? Tak to jsem se asi potkávala s jinými dětmi, než výzkumníci. Děti, se kterými jsem se potkávala já, si rády přivlastňovaly, a někdy bylo dost obtížné je naučit dělit se se sourozenci, kamarády, rodiči. Když měla dvouletá dcera vrátit knihy do knihovny, ztropila neskutečnou scénu, protože zaboha nemohla pochopit, že knihy, ze kterých jsme si doma četly pohádky, se musí vrátit. Já bych řekla, že když se člověk naučí dělit, je to velký pokrok, a když má radost z toho, že dává, stal se skutečně dospělým.
|
Hanka | •
|
(8.1.2013 13:28:59) Mně zase napadlo, jestli by ta batolata byla šťastnější při dávání než braní, kdyby nedávaly sušenku štěněti, ale staršímu bráchovi
|
Hilly. |
|
(8.1.2013 13:47:04)
|
|
Winky | •
|
(8.1.2013 14:03:19) Jej, možna spis jeste aby se rozdělily s mladším sourozencem... U nás je mladší syn mnohem velkorysejsi než starší dcera, ta se hodně rozmyslí než se rozdělí ...
|
Simča a dcery *1988 a 1997 |
|
(8.1.2013 17:29:13) Také bych řekla, že to "štěstí" tam způsobovala interakce se štěnětem, než proces dávání.....
|
|
|
Benyam |
|
(11.1.2013 10:27:40) Přesně tak, experiment je podle mě špatně postavený. Děti to možná braly tak, že dostaly sušenku, kterou pak mají dát pejskovi, což je o dost jinak postavený problém, než jestli se dítě rádo dělí a dává. Můj kluk tedy skutečně je z té sorty dětí, které se rády dělí, ale uznávám, že je to spíš menšinové chování (aspoň do jistého věku). A že takto uspořádaný experiment je jedním z těch, které jsou nastaveny tak, aby výsledek ukázal to, co autor chce, aby ukázal :)
|
Katka +3 |
|
(16.1.2013 11:32:19) Experimwent pouze dokázal, že děti rády krmí štěňata. A kdo z nás ne? Moje děti(a nepřikládám si na tom větší zásluhu) se automaticky dělí o různé mlsky, bonbony apod. Je to pro ně normální, ale že by to v nich vzbuzovalo nějaké návaly štěstí, jsem nepozorovala. Naproti tomu psa mají neustále snahu přikrmovat vším možným, kdybych to nehlídala, už by byl jak koule na nožičkách.
|
|
|
|
susu | •
|
(8.1.2013 20:13:28) Mě překvapilo, že dítě ještě po chvíli vůbec mělo nějakou sušenku, kterou mohlo dát.
|
Aduš | •
|
(10.1.2013 11:05:29) Ano, to mě také napadlo, že batole sušenku hned nesnědlo Je to určitě o povaze a citovému vztahu k samotné věci. Starší dítko si nedělá až takový citový vztah k věcem a není pro něj tak těžké se dělit, rozdávat. Mladší dítko na věcech docela lpí a je to ve všech ohledech znát. Např. i při odložení malého oblečení, nechce se ho vzdát, jakmile dostane nějakou sladkost, raději ji hned sní, není ochoten odložit ji např. až po obědě (ač to od malička učíme), natož, aby se o ni s někým dělilo.
|
|
|
FidoNet |
|
(14.1.2013 13:18:12) Těší mě zde potkat někoho, kdo má rozum na správném místě a vyzná se v životě a neříká nesmysly. Samozřejmě, že celý článek je dosti utažen za vlasy a z kontextu. Je totiž rozdíl "dávat" a "dávat". Něco jiného je dát bráchovi a něco jiného štěněti. Při dávání bráchovi probíhá každému dítěti v podvědomí množství operací proč mu to dávat. Jeden z důvodu je ten, že bratr brečí hladem a nebo, že já jsem už přejezený k prasknutí. Dávat psovi, tam je jediná operace. Dávám neco někomu, z čeho mám radost a líbí se mi to. Potěšení štěněte vyvolává v dítěti radost. Pokud dáváte něco bratrovi vyvolává to ztrátu. Samozřejmě zde hovoříme o malých dětech. a jak všude rád píšu: je to můj osobní názor, a koho to pohoršuje, ať si čte něco jiného. Nejsem politik, neovlivňuji stotisíce lidí, ale dávam najevo pár čtenářům, svuj současný pocit. S pozdravem FidoNet
|
|
Soňa, dvě děti | •
|
(15.1.2013 9:42:27) Souhlasím, dokonce u nás je to tak, že když mají přijet na návštěvu kamarádi a jdeme jejich dětem vybrat dárek, ideálně bychom měli koupit totéž i našim dětem. Pak jsou spokojené a dárek rádi dají :-D
|
|
|