| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Skutečně spontánní potrat

 Celkem 59 názorů.
 Markéta, kluci 10 a 4 
  • 

Přirozený potrat 

(23.10.2012 9:16:35)
Autorko, zřejmě nezbývá než pogratulovat ke krásnému a přirozenému potratu, který tobě a celé rodině přivodil pocity štěstí. Na mě je to teda trochu silné kafe.
 Hilly. 


Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 10:06:51)
No ono je proč být šťastný. Revize v nemocnici může způsobit dost komplikací při dalším těhotenství, nebo mít vliv na schopnost otěhotnět. Paní se s tím vyrovnala po svém, i když to místy může znít opravdu morbidně. Já to beru.
 Vida 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:17:39)
K čemu gratulovat? Nevědomost hříchu nečiní. V klidu potratit, v klidu vykrvácet, v klidu po křesťansku umřít. A doktoři? Jako může být špatný truhlář, může být i špatný doktor, ale do jednoho pytle bych je necházela...
 Jana 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:25:31)
No pokud nekrvacis moc (u me to dokonce uz skoro prestalo), tak tezko prece vykrvacis.
Rust nebo nerust hcg se da urcit taky jednoduse.
Ono telo se snazi jak umi...
A delat "preventivne" operacni zakroky...

~a~
 Marta 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:30:18)
Gratuluji, že jste přežila.
U každého potratu může přijít komplikace a věřte, že by jste také do nemocnice nemusela dojet. Říká se tomu diseminovaná intravaskulární koagulopatie, postrach všech porodníků.(nejen)
Zažila jsem maminku, která vykrvácela v sanitě. Do smrti na to nezapomenu.
Já tomu říkám hazard.
 Hilly. 


Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:37:14)
Marto, tak proč teda ženám nedělají revizi hned do druhého, třetího dne, jak zjistí, že je těhotenství zamlklé, když je to tak nebezpečné? Někdy je to v sobě nechají nosit třeba deset dnů,když do toho padne víkend, než se dostanou v pořadníku na revizi. Zdravotní péče je u nás mnohdy postavená na hlavu. Tohle mi přijde nebezpečné, takto to protahovat, pokud to nejde ven samo
 Marta 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:44:56)
Zdravotní péče postavená na hlavu je. Je to o lidech.
Já osobně jsem se nesetkala s tím, že by se to takhle protahovalo. 2-3 dny ano,ale ženy jsou poučeny, že při krvácení se dostaví IHNED.
Protože zvrtnout se to může v okamžiku. Není to časté,ale podle sutorky, která se bála, že jí do rána nevystačí vložky...no,asi bych více myslela na narozené děti, které by mohly být bez maminky.
 Olí 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 13:30:34)
Marto, taky jsem si tím v klidu doma prošla. V pondělí při problémech jsem došla do ambulance, kde mi sdělili pravděpodobný konec těhotěnství. V pátek na kontrole objednaná na pondělí na revizi. Nikdo mi neřekl, že při potratu je potřeba valit do nemocnice. V pátek odpoledne doma samovolný potrat bez komplikací. Před nějakými komplikacemi mě nikdo nevaroval. V pondělí revize. Jsem přesvědčená, že lékaři byly v mém případě úplně zbyteční a podnělní revize taky.
 Hilly. 


Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 16:44:14)
Taky mě šokovalo, že to bylo tak dlouho. Stalo se to jedné, mně blízké, osobě. Samozřejmě tak dlouho nečekala, to bylo o kejhák, šla na soukromou kliniku.
 connie3 


Re: Přirozený potrat 

(24.10.2012 9:07:10)
Marto, i já jsem si tímto prošla v klidu svého domova. Naštěstí. Sice jsem před tím vyplašeně zkoušela pohotovost, ale službu sloužící inseminátor mně vyhodil, že mně nic není - na UZ totiž ani nenašel dělohu, kterou nemám uprostřed. Doma jsem pak potratila v klidu a jsem Bohu vděčná, že jsem se nedostala pod nůž tomu "odborníkovi", ani pod nátlak takových děsičů, jako jsi ty. Kdypak se ten tvůj případ ss vykrvácením stal, co? Nebo jsi to slyšela od kamarádky, že se to stalo?
 Marta 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(24.10.2012 12:25:32)
connie, nikoho neděsím, jen jsem vyslovila svůj názor a svou zkušenost. Případ se stal zhruba před 6ti lety v Praze a ne, neřekla mi to nějaká moje kamarádka.Byla jsem u toho, osobně.
 connie3 


Re: Přirozený potrat 

(25.10.2012 11:11:16)
Ani tak bych se po svých zkušenostech nenechala preventivně vyškrabat jen proto, "že se to tak dělá", aniž by byl jiný rozumnější důvod. Když jsem rodila v zahraničí, ptala se mne moje porodní asistentka právě na to, jestli jsem byla po potratu na kyretáži - vysvětlila mně, že u nich se to rutinně nedělá, protože je nebezpečí, že v těhotenství přiroste ke zjizvené děložní stěně placenta tolik, že bude muse být odtržena ručně s následnou další kyretáží. Chápu, že zřídkavé neštěstí špatné krevní srážlivosti se někdy stát může - ale zrovna tak můžeš navelké na záchodě zabrat, praskne ti aneurisma o kterém ani nevíš a jdeš do kytek...
 usta, 4 


Re: Přirozený potrat 

(25.10.2012 16:18:13)
Mám 2 děti narozené koncem pánevním, další 2 hlavičkou, doktoři nepřišli na to, čím to je, ale mezi řečí mi sdělili, že tam může hrát roli právě kyretáž po prvním spontánním potratu. Je možné, že mám dělohu tak zjizvenou, že se placenta uchytí jinde nebo má nepatrně jiný tvar než je obvyklé a dítě se nemůže přetočit do polohy hlavou dolů. takže já o vhodnosti kyretáže a pobytu v nemocnici při potratu taky dost pochybuju. zvlášt poté, kdy se ke mě personál choval jak ke kusu masa a svůj potrat jsem strávila na pokoji s těhotnýma matkama, které si vyprávěly o svých výbavičkách pro miminka.
 connie3 


Re: Přirozený potrat 

(25.10.2012 18:24:17)
Usta: to je mně líto, tady se s psychikou potrácející ženy doopravdy neumí pracovat, neříkám tím, že vůbec nikde, ale empatický personál k ženě, která přišla o dítě, doopravdy není nic samozřejmého... Doufám, že ty děti ti vše zlé zhojily.
 Markéta, kluci 10 a 4 
  • 

Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 11:52:44)
Marto, já jsem myslela, že tohle riziko existuje při porodu ( a pak taky při opakovaných revizích), ale při spontánním potratu v desátém týdnu? Jak často k tomu dochází? Myslíš, že to doktor autorky nevěděl?
 madlenka07 


Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 13:12:17)
Alespoň co vím já, tak DIK se může objevit kdykoli při porodu, velkém úraze, při operaci, při různých infekcích atd. Takže i větší potrat to může vyvolat. Není to asi až tak časté,ale stát se to může. Jak často to já nevím, taky by mne to zajímalo.Někdy se prostě přidruží více faktorů, třeba poměrně častá Leidenská mutace, což je jakási genetická zátěž, o které nemusíme ani vědět, většinou se na to přijde při genetickém vyšetření když se zjišťují pravděpodnosti vrozených vývojových vad a ejhle, zjistí se, že např. matka tuto mutaci má.
Osobně bych doma rozhodně potrácet nechtěla. Přijde mi to poměrně nebezpečné, navíc asi bych nedokázala na tom najít nic, co by mne učinilo šťastnou.
 světýlko 


Potratila jsem ve 13tt. 

(26.10.2012 21:50:40)
Kopíruji a vkládám text svého zápisu z této pro mě bolavé zkušenosti...
Děti jsou dědictvím od Hospodina, plod lůna je přece odměna. (Žalm 127,3-4)

Pobolívá mě břicho, už celý den, nevěnuji tomu pozornost do chvíle, kdy jdu na záchod a zjistím, že trochu špiním. Ale není to moc, tak dělám dál rozdělanou práci. Odpoledne si všímám, že břicho bolí víc, ale krvácení se nehorší.

To horší... bolest, strach, křeče mě potom provází celou nocí. Ráno vypravíme holky na bus do školy a školky a jedeme do H. Brodu s mezipřestávkou u mamky (tchýně). Je mi zle, krvácím už hodně, už chci mít klid, být bez té bolesti, co mi připomíná porod Lucky. Mamce jsem dokonce zašpinila židli.

Přijíždíme do nemocnice, tam se mě po chvíli ujímá sestra, potom vyšetření doktorem, zápis nálezu a podepisování papírů, kde v několika odpovědích zaškrtávám zápornou odpověď a dostávám od sestry vynadáno, že musí být vše zašktnuto ANO, že to, co mi teď neřekli, mi poví sestra na oddělení....V šoku ze ztráty miminka, které nebylo plánované a chvíli i nechtěné, píšu to, co chtějí. Lékař mi sděluje, že to bude on, kdo provede zákrok a slibuje, že když bude vše v pořádku budu moct jít domů po 4 hodinách.

Míša celou dobu sedí na chodbě, prý za mnou nesmí, když se po něm ptám. Dostávám dlouhou nemocniční erární košili a jdu na chodbu čekat než půjdu na sálek kde mě vyčistí... Potom mě sestra zavolá a rutině se mě ptá... proč mám na ruce hodinky, ty musí okamžitě dolů. Sundavám je a odnáším je muži, když se vrátím dostávám sprda, že mám na nohách ponožky, potom zas jestli mám spodní prádlo.... Potom už mě vyzvou ať si vylezu na kozu....

Nikdo se mi nepředstaví, nikdo mi neřekne, že je mu to líto. A já tam ležím, je mi vidět až... kam. Zřízenec, co tam je si naštěstí stoupl tak, aby nekoukal a neviděl tam, kam neměl. Celou dobu pláču, nikdo se se mnou nebaví. O přikrytí si musím říct, nenapadne je to samotné. Sestra mi podává podložku místo prostěradla, co mě zakrývá jen z části, ta mi taky spadne. Tak mi jí znovu podává a já si jí přikurtovanou rukou držím.

Do druhé ruky mi jakási ženština, co neumí pozdravit ani se představit, napichuje kanylu a vystraší mě slovy co že to mám se štítnou žlázou, že jí mám nějakou vystouplou.... naštěstí se odněkud vynořuje anestizioložka, která se mi jediná představuje a dává mi najevo svou účast. Utěšuje mě, ať už nepláču, že budu mít plný nos a oni nebudou moct provést zákrok. Potom už dýchám a usínám.

Uteklo "jen pár minut" a já se probírám na úzkém pooperačním lůžku s kanylou v ruce. Míša sedí na židli, drží mě za ruku a vysvětluje, že jsem trochu víc krvácela, ale nic dramatického. Po dokapání infuze mě odvážejí na oddělení, kde sestřičce říkám, co mi slíbil doktor před zákrokem, že budu moct jít domů po 4h po zákroku.

Žádala jsem o vyndání kanyly, která mi vadila a bolela mě, zbavila jsem se jí možná po třech hodinách. Když uběhly ty 4 hodiny od zákroku a já se sháněla po lékaři, tak mi bylo sděleno - mějte strpení, Dr. za chvíli přijde. Když utekly další hodiny a já se opět ptám kdy už, že mi bylo slíbeno, že můžu domů, tak stále dokola, že mám mít strpení.

Muž mezitím odjel domů s tím, že mu mám zavolat až mě doktor propustí. Čas se mi neuvěřitelně vlekl. Jak mi totiž bylo hrozně zle, když mimi předčasně odcházelo, tak po zákroku jsem na tom byla po tělesné stránce dobře, ale psychicky jsem se cítila K.O. Oddělení mě dusilo, neměla jsem kam zalézt a vyplakat se, nešlo mi to v cizím prostředí. Taky mi k té K.O. psychice napomáhala i vzpomínka na týden starou smrt mé mamky v téže nemocnici. Domů jsem nakonec odcházela po skoro sedmi hodinách. Předcházelo tomu mé protestné oblíknutí do mého oblečení a výhružka, že opustím oddělení i bez zprávy. Dr přišel krapet nasupenej, že jsem ho furt naháněla, ale já se nedala.

Marto co říkáte tomu chování personálu?Jsou to skoro 3roky.Já mezitím porodila ve velmi krátkém čase po sobě další dvě děti.Takže trauma s toho nemám.Ale tenkrát,tenkrát to bolelo a moc....
 Dee Dee+2 kluci 


Re: Přirozený potrat 

(23.10.2012 15:52:32)
Mě to přijde jako psychoterapie. Autorka to ve skutečnosti tak nezpracovala, i když se snaží,aby to tak vypadalo a vyrovnává se s tím takto....potřebuje ujištění, že vše se v dobré orbátilo a že takto provedený (spontánní) potrat vlastěn ani potartem není.

Je. Ale když to autorce pomůže, je jedno, co tu píše. Hlavně,když to pomáhá.

Ovšem já to s dovolením nedočetla. Na mě tyto naturalistické a hlavně smutné události nebudou nidy půlsobit šťastně a dobrý konec při vší úctě nevidím.
 Jana 
  • 

Gratuluju... 

(23.10.2012 11:09:59)
Ja sama jsem (no mlada a blba, pred 18ti lety) dala na nalehani doktoru a sla PO potratu na revizi.
Zbytecne, uz tam nic nebylo.
Tak to "pro jistotu - poradne vycistili" - s vysledkem, ze se mi pri nasledujicich dvou porodech neodloucila placenta.
Byla uplne pevne prirostla, pokazde ji doktorka musela "natvrdo" oddelit rukou...
Horor...
Pokazde byli doktori radi, ze jsem jeste tady.
 susu. 


Sorry, 

(23.10.2012 13:20:43)
"Byla jsem šťastná a vděčná za to, že jsem ho mohla potratit v klidu, v kruhu svých nejbližších, přirozeně a důstojně"
Na mě je to silné kafe, štěstí z potratu.~a~ Nerozumím tomu a je mi špatně.
 RaDus&holky 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 13:32:33)
~R^ asi tak.
 Olí 
  • 

Re: Sorry, 

(23.10.2012 13:34:47)
Susu, a jak by ses ty vyrovnávala se samovolným potratem v desátém týdnu? Máš pocit, že autorka málo truchlila nebo co?
 susu. 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 13:42:06)
Článek se mi naprosto nelíbí a dost.
 cinnamon 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 13:53:06)
Susu, myslím, že to je trochu nedorozumění - autorka zcela jistě nebyla šťastná, že potratila - jen když už se to stalo, tento způsob jí připadal přijatelnější a důstojnější. Asi je to spojené s tím, jak věci prožíváme - někdo má spojený příchod na svět i odchod z něj s nemocnicemi a s lékařskými zákroky, které nás tím nějak provedou a vlastně nám moc nedovolí vnímat to, co se děje, přirozeně - někdo chce tyhle věci prožít pokud možno v soukromí a s důrazem na to, že jde o příchod či odchod člověka - součásti rodiny.
Nezažila jsem to, nemůžu soudit, ale dokážu si představit, že by pro mě bylo přijatelnější moci se s dítětem (jakkoli malým) rozloučit a pohřbít ho, než aby skončilo ve zdravotnickém odpadu v rámci výkonu v nemocnici.~d~ Mně to tedy nijak nepohoršuje...předpokládám, že lidi nejsou hloupí a pokud se pro něco rozhodnou, vědí, co dělají a o rizicích se informují.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 16:24:18)
rozumím tomu podobně. myslím, že i díky tomu, že to autorka prožila takto v klidu a soukromí, se může s potratem snáze smířit
 RaDus&holky 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 17:07:20)
To sice chápu, ale co mi nejde na rozum, že má potřebu o takovémto nanejvýš intimním zážitku psát článek. ~d~
 cinnamon 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 18:03:52)
Neberu to jako nějaké předvádění něčeho, co má zůstat v intimní rovině - je to věcný popis prožitku, který potká ledasjakou ženu. Pokud bych sama procházela zamlklým těhotenstvím, určitě bych se snažila najít i informace o jiném než ryze alopatickém postupu spojeném s hospitalizací, proto článek považuju za přínosný - ukazuje možnou cestu pro ty, pro které je postup "prohlídka - revize - nějak se s tím srovnej" z nějakého důvodu nepřijatelný. Asi by mi to hodně pomohlo si věci srovnat v hlavě a třeba i dodalo odvahy žádat lékaře o přístup, který není zcela běžný. Myslím, že to chce kus osobní statečnosti napsat o něčem tak soukromém a bolestném.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 18:48:19)
přesně tak - oceňuju, že autorka dokázala věcně podat svou zkušenost tak, aby mohla někomu třeba i prakticky pomoct
 maja 
  • 

Re: Sorry, 

(25.10.2012 19:49:39)
Jsem stejného názoru....není nad to zjistit, že člověk v tom není sám, že i jiní prožili podobné či stejné věci, pocity . To je přeci vůbec smysl celé diskuze. Mám-li nějaký problém , např. s předkožkou svého syna:) jdu na diskuzi a hledám jak to měli ostatní rodiče .Co prožili, jak si s tím poradili ...a takto beru tento článek. Přínosný pro ženy, které bohužel musí něčím takovým projít....říká se tomu sdílení , sdílení stejné nebo podobné životní zkušenosti. Oceňuji, že autorka svůj zážitek popsala, pro ostatní ženy ve stejné situaci.
 Dzana 


Re: Sorry, 

(29.10.2012 22:33:02)
Ano, je to skutečně tak. Je mi jasné, že pro řadu žen je můj postoj a vnitřní smír nepochopitelný. Článek jsem ale opravdu nepsala proto, abych se ůpředváděla", i když se to tak může někomu zdát a já mu nebudu brát jeho názor. Mně to přijde lehce k pousmání, protože článek jsem ihned po potratu slíbila a pak jsem měla trochu potíže jej dokončit (mám teď dost práce v zaměstnání a tak - všichni máme v dnešní moderní době málo času :-)) Ale jednak jsem chtěla předat skutečně tu zkušenost, že potrat nemusí proběhnout jako emocionální hrůza (ale vím, že jsem měla štěstí, to si samozřejmě uvědomuji) a jednak jsem opravdu chtěla věcně popsat, jak to probíhalo, pokud by někdo v budoucnu takové informace hledal. já sama jsem totiž, když jsem potřebovala nějaké podpůrné informace o "potratu doma" narazila bohužel pouze na jakýsi příspěvek mladé dívky, který zněl: "ahoj, potřebovala bych nějak potratit doma, že bych jako jeden den nešla do školy. Můžete mi poradit, jak?" A z toho tedy bylo v danou chvíli zase špatně mně. Takže se omlouvám všem, kterým můj naturalismus vadil, ale psala jsem to s tímto vědomím. Články z Rodiny se totiž celkem dobře vygooglí, když je to potřeba.
 Gabaj 


Re: Sorry, 

(29.10.2012 22:48:49)
Myslím, že je dobře, že jste to napsala. Jsem také z těch, které hledají informace a hlavně zkušenosti s lehkými i nelehkými životními situacemi. Potrat není veselá kapitola v životě, ale nikde není psáno, že po potratu každé těhotenství skončí potratem. A tady je právě prostor k takovým a podobným článkům, aby ženy po potratech věřily, že je mnoho žen, které si tím prošly, co prožívaly, jak to proběhlo a že teď mají báječné dětičky.
 Hilly. 


Re: Sorry, 

(23.10.2012 20:09:58)
RaDus, mně to na rozum jde. Ćas od času, jak století plynou, se kupodivu opravdu stane, že má někdo zapotřebí své intimní zážitky převést do psaného textu za účelem zveřejnění. Bez toho by ostatně neexistovala velká část světové literatury, kinematografie a všemožných dokumentů.~j~
 Ane 
  • 

Re: Sorry, 

(26.10.2012 16:42:04)
Mě se článek moc líbil. Prožila jsem spontální potrat v nemocnici. Byl to nejhorší zážitek mého života. Tu necitlivost až hulvátství doktorů a doktorek a absolutní absenci jakéhokoliv citu už nechci nikdy zažít. Doufám, že pokud mě ještě někdy tato smutná událost potká, budu to tentokrát moci prožít v klidu jako autorka článku.
 Len 


Re: 

(23.10.2012 13:47:05)
Spontanne jsem potratila x krat, vzdy doma. Takhle bych to sice nepopsala, ale presto chapu autorku.
 no teda 
  • 

proč vám to vadí? 

(23.10.2012 14:10:50)
Co vám na článku vadí, co se vám nelíbí? Že to autorka tak upřímně a otevřeně napsala o tématu, o kterém se často "raději vůbec nemluví?" Nechválí si potrat, že se stal, ale to, jak ho mohla prožít, když už se to prostě stalo. K tomu jí blahopřeju a pokud bych už musela projít stejnou zkušeností, přála bych si to podobně, děkuju za článek.
 Terka 
  • 

Re: proč vám to vadí? 

(23.10.2012 15:02:43)
Souhlasím, častokrát se mi už stalo, že mě doktor nevaroval a nepoučil o věcech, o kterých by měl (naposledy například o tom, že po očkování mám s dítětem nějakou dobu počkat v ordinaci) a bylo jen dobře, že jsem o věci už byla poučená sama. Zyto když jsem něco chtěla "jinak", byť to byla pouhá drobnost, dostalo se mi rozsáhlého poučení rizicích a nezodpovědnosti, ačkoli statisticky ta rizika byla skutečně malá.
Samozřejmě, autorka se mohla dočkat komplikací, ale z článku mi jasně vyplývá, že o nich věděla a byla připravená na případný odjezd do nemocnice. Mimochodem, já jsem "díky" revizi měla několik tak silných menstruací, že jsem s rizikem vykrvácení skončila v nemocnici. Přijímající lékařka se nejprve výsměšně divila, co tam dělám s pouhou menstruací, no ale po chvíli už nestačila kmitat.
 Luca83 


Re: proč vám to vadí? 

(30.10.2012 12:42:03)
Souhlasím, taky se mi článek líbil. A kdyby se mi to někdy přihodilo, chtěla bych potratit doma a v klidu.
Docela mě překvapily příspěvky ohledně "vyčištění" dělohy. Udělali mi to totiž po obou císařských řezech, nikdo se mě na to neptal a teď poprvé se dočítám, že to může mít potíže při dalším těhotenství s přirostlou placentou... Tak doufám, že pokud si pořídíme třetí mimčo, že problémy nebudou.
 sisan 
  • 

děkuju za článek, líbil se mi, nechápu některé reakce 

(23.10.2012 15:22:59)
Autorka podala adekvátně situaci, která byla sama o sobě asi nelehká-o tom myslím netřeba pochybovat. Nechápu některé reakce. Pokud se vás dotkla autorka tím, že nenaplnila očekávání a nevyjadřovala se obraty, které mby vyžadovaly zasílání hladících a plačících smajlíků, není to její chyba.
Článek byl pro mě přínosný. Děkuju autorce za něj.
 maaf 


Re: děkuju za článek, líbil se mi, nechápu některé reakce 

(23.10.2012 18:09:24)
Sisan, vnímám článek stejně jako Ty. Autorka má můj obdiv. Taky bych ráda uměla takto přijmout to, co nejde změnit. Já jsem od přírody plačka a stěžovačka. Takže proto ten obdiv.
 Samika 


Re: děkuju za článek, líbil se mi, nechápu některé reakce 

(23.10.2012 21:28:58)
Určitě to tak nebezpečné nebude, v některých státech se dokonce potrat při zamlklém těhotenství vyvolá pomocí pilulek a proběhne jako v tomto článku. Revize je dost velký zásah, nevím proč se u nás tolik dělají i preventivně po již proběhlém potratu. Navíc to většinou dělají lékaři začátečníci.
 Warhammer 


Už bych nežila 

(23.10.2012 22:31:13)
Tak já bych tohle udělat nemohla. Ani po jednom porodu se mi nedočistila děloha, koncem šestinedělí jsem vždy skončila na revizi už s otravou krve. Tohle by pro mě byl nejspíš lístek na poslední cestu.
 Ivulle 


Také jsem chtěla přirozený potrat.. 

(24.10.2012 10:19:46)
Když jsem se dověděla o svém zamlklém těhotenství, také jsem chtěla potratit přirozeně, bez revize v nemocnici. Gyndařka mi nic nerozmlouvala, mimo jiné poskytla informaci, že třeba ve Velké Británii se na revize nechodí a zamlklému těhotenství se nechává volný průběh. I když to může být spojený s určitými riziky, je to jeden z možných přístupů. Tak jsem se chystala na spontání potrat.. Ale: poté, co se po 2 týdnech pořád nic nedělo a jen ze mě (bez krvácení) odcházely žvance sražené krve, jsem s nervama dopochodovala k rozhodnutí naklusnout do nemocnice. Nakonec jsem byla ráda - měla jsem to za půl dne za sebou, bez komplikací, přístup zdravotníků profesionální.
 Kira 
  • 

Hezké čtení 

(24.10.2012 10:24:40)
Díky za Váš článek. Přestože byl o smutné události tak mě velmi potěšíl. Obdivuji s jakou duševní silou a společnou láskou jste se vyrovnali s tak bolestivou a nevyhnutelnou událostí jako je potrat. Alespoň tak to na mě působilo. Negativních komentářů rozebírajících některé věty vytržené z kontextu celého článku je škoda. Přeji Vám šťastnou a zdravou rodinu.
 vlad. 


Rozumím 

(25.10.2012 21:55:59)
Autorce rozumím. Taky bych preferovala "přirozený" potrat bez "preventivní" revize. A jsem vděčná svému gynekologovi, že mi to jako alternativu při hrozícím potratu nabídl. Předběžně jsme byli domluveni na UZ kontrolách bez hospitalizace a kontrole hladiny HCG, pokud se stav nezkomplikuje. Nakonec těhotenství dobře dopadlo, ale byla jsem daleko klidnější s smířenější se situací.
 Amarylis 


Zamlklý potrat 

(27.10.2012 14:31:39)
Všechny zdravím, chtěla bych jen říci, že každý nemá štěstí na to, aby zamlklý potrat skončil přirozeným potratem. Stalo se mi to dvakrát a poprvé jsem z toho byla moc špatná a těžko se s tím vyrovnávala. Asi v 8.týdnu jsem cítila, že něco není v pořádku, jelikož ustaly veškeré těhotenské příznaky, které jsem doposud měla. Na kontrolu jsem byla objednaná až na 11 týden. Bohužel ortel zněl - zamlklé těhotenství s revizí. Tehdy jsem to nějak neřešila, protože mi sdělili, že kdyby to samo nešlo ven, dostala bych otravu krve a to je daleko horší. Za rok na to se nám narodila zdravá holčička. A po ní, když jsme jí chtěli pořídit sourozence asi po 3 letech, další potrat. Tentokrát samovolný v 8 týdnu. A půl roku nato další zamlklé těhotenství. Bohužel před vánocemi. Zrovna jsem přišla od gynekologa, vše bylo v pořádku v 7 týdnu, polovina prosince. Bohužel asi po 5 dnech opět naráz vymizely veškeré příznaky těhotenství a já cítila, že miminko nebude. měla jsem pravdu. Bohužel ani tentokrát přirozeně "neodešlo". Musela jsem to s tím pocitem vydržet přes celé vánoce. V lednu na další kontrole to bylo potvrzeno a až další týden proveden zákrok v nemocnici. Takže jsem čekala asi 3 týdny a přirozeně to nešlo. Tyto nervy nepřeji nikomu. Nakonec se na nás usmálo štěstí a za půl roku jsem znova zjistila, že čekám mimi. Nějak jsem si to po těch 3 potratech nepřipouštěla. A malý si to vybojoval a už má 3 roky. Jen jsem chtěla napsat, že někdo prostě nemá štěstí na přirozený potrat, i když bych byla radši. Ale než riskovat otravu krve, jít raději na zákrok. Já byla na dvou revizích (ještě ta první se dokonce nepovedla a musela jsem ji podstoupit za 3 dny znovu), ale jsem ráda, že si to obě mé děti potom vybojovaly a jsou naše sluníčka.
 PTum 


Zcela chapu a smekam 

(28.10.2012 9:38:46)
Nevim presne jak to vyjadrit, ale citim hlubokou uctu k vasemu jednani, k tomu, ze jste vzala zodpovednost na sebe, ze jste se spolehla na svoje instinkty, ze jste mela odvahu udelat to tak, jak jste citila, ze jste se mohla dustojne rozloucit... Preji hodne stesti!
 Gabaj 


Souhlas 

(29.10.2012 22:34:07)
S autorkou článku souhlasím především v tom, že čím méně zákroků, tím lépe do budoucího těhotenství. Mám dvě děti a jeden potrat na přelomu pátého a šestého týdne těhotenství. Potrat proběhl přirozeně, pouze formou silnější menstruace, žádné bolesti, nic. Jen psychika narušená. A to dost. Ale mám zkušenost, že po druhém porodu jsem měla komplikace s odlučováním očistků. Desátý den po porodu jsem začala velmi silně krvácet, jela jsem na pohotovost a tam mi pan doktor nelidsky oznámil, že si mě tam nechá, že musím na revizi. Odmítla jsem s tím, že se nechám vyšetřit u své gynekoložky. Ta mi sdělila, že jsem měla po porodu velmi utažený steh na hrdle děložním, takže ho povolila a ejhle, očistky měly prostor k odchodu a vše bylo po pár dnech vyřešené. Takže se přikláním k názoru, nebojte se zeptat. Samozřejmě, ne vždy to jde bez asistence lékařů v nemocnici. Ale stejně jako autorka i já jsem šťastná, že jsem nemusela desátý den po porodu absolvovat "zbytečný" zákrok, který by byl riskantní pro mé další těhotenství a také se stresovat, jak to bude s miminkema a se starší dcerou.
 Dzana 


Doplnění 

(29.10.2012 23:25:58)
Ještě bych doplnila, že můj gynekolog mě varoval spíše před rizikem zánětu. Kvůli tomu jsem si koupila kontryhel, který se doporučuje - jako prevenci.
Potom, co už jsem měla vše za sebou, je mi jasné, že si oddechl (to já také) a nebál se mi říct, že je to fajn, že jsem neabsolvovala zákzork, protože tím pádem je to pro dělohu lepší. Já si to osobně myslím také. Nemám zase to srovnání. Dokonce si i říkám, že možná, pokud mě tato situace potká do třetice, už bych se té revizi tolik nebránila, nevím. Ale při prvním potratu jsem z ní měla obavy hlavně kvůli tomu, že je podle mě riziková - je to prostě zásah do těla a může ohrozit šance na další úspěšná těhotenství.
Jinak můj pan doktor naštěstí patří k těm, co jsou otevření životu, netvrdí, že každý potrat musí nutně skončit revizí, ale potvrdil mi, že takoví lékaři tady jsou. Jsem vděčná, že on mezi ně nepatří. Já si totiž trochu myslím, že právě ty zákroky v nemocnici ženám ztěžují se se situací srovnat. Nezažila jsem sice revizi, ale soudím tak podle zážitků z porodů v nemocnici, kdy první porod taky nebyl zrovna příjemný zážitek a vyrovnávala jsem se s tím hodně měsíců. Nemám odvahu přesto na domácí porod (v této společnosti), ale na domácí potrat jsem ji prozatím měla.
Vy píšete o bolesti. No ano, je to ztráta, dítko bylo plánované (což jste asi z článku pochopili), ale ten jeho odchod byl hezký. To je věc, která se samozřejmě v textu nepředá. Já bych k tomu napsala ale toto: někdo si potrat propláče a tím se cítí očištěn, já jsem zřejmě toho ražení, že si ho musím prokrvácet. Slzy nebo krev, možná mají stejný význam. Víc to asi nebudu popisovat, protože je to, nezlobte se, skutečně nesdělitelné, a bojím se, že bych zvolila špatné výrazy.
A také netvrdím, že na mě nepřijde smutek v období původně předpokládaného porodu, jak už to bývá. Ale myslím si, že v životě člověka jsou občas monhem horší tragédie, než je tato moje konkrétní situace. ;-)
 Lenka 
  • 

Re: Doplnění 

(14.1.2013 21:10:32)
Ahoj! Já za článek moc děkuji. Původně jsem šla zjišťovat, zda se kontryhel smí pít ještě před potratem a nebo až po, nicméně nějak jsem to nenašla (jak to tedy je?). Jsem v 11.týdnu a chystám se potratit v klidu domova a to s požehnáním lékařky. Bylo mi vysvětleno, jaký je rozdíl mezi spontánním potratem v šestém týdnu, který jsem kdysi prodělala a tím ve vyšším stádiu těhotenství, na který se chystám teď. Jednu revizi mám totiž za sebou, je to půl roku zpátky, hojila jsem se dlouho a špatně a prostě darmo mluvit, bylo to taktéž v 11.týdnu. A proč píšu? Pokud to bude číst někdo, kdo se momentálně rozhoduje, zda do toho rizika jít nebo nejít, tak existuje ještě jeden způsob, který toto riziko snižuje - lék ergotamin, který je na stahování dělohy a injekčně se podává právě v těch akutních případech... A teď k vysvětlení těch rozdílů: Při spontánním potratu v nižším stádiu těhotenství dojde k odloučení a vypuzení obsahu dělohy vpodstatě najednou, díky čemuž děloha dostane impulz, že se má začít stahovat a tím pádem se zatáhnou i dvě žíly, které jsou určeny k vyživování plodu. při potratu v pozdějším stádiu těhotenství je mnohem narostlejší sliznice, takže se to nevyloučí najednou, tím pádem se nemusí začít stahovat děloha a nezatáhnou se ty žíly a proto dochází k buď masivnímu krvácení a nebo pomalejšímu, ale přesto vytrvalému krvácení, vedoucího k témuž - velké ztrátě krve, kdy pak jde o život.
 Daniela 
  • 

můj příběh 

(30.1.2013 13:36:09)
Děkuji moc za článek. Chtěli jsme třetí děťátko. Podařilo se po půl roce. V říjnu v 8. týdnu přestalo miminku bít srdíčko a doporučení lěkáře znělo co nejrychleji do nemocnice na kyretáž. Čím dřív to budu mít za sebou tím líp, říkal. Snažila jsem se to zvládnou bez pláče, ale když se mě na potvrzujícím Utz v nemocnici doktor zeptal, aniž by se podíval do karty .."Co budeme vyšetřovat?" A já na to, že teď už nic. On nepochopil a donutil mě říct, že přestalo tlouct srdíčko, to už jsem s pláčem nevydržela...Srovnala jsem se s tím a rozhodli jsme se to ještě zkusit....
Po třech měsících od revize jsem otěhotněla znovu. Nyní je můj první den, kdy prožívám spontánní potrat. Byla jsem v 7. týdnu a jsem rozhodnutá to zvládnout sama doma jen s konzultací s ošetřujícím lékařem.
Tím to bych za článek chtěla poděkovat. Taky si myslím, že příroda si dovede poradit.
 Hatatka 


Rozumím Vám 

(30.10.2012 20:50:48)
Dobrý den,
také jsem zažila potrat v nemocnici a příjemný zážitek to rozhodně nebyl, takže Vám fandím a rozumím!~R^



 Mihee 


Dekuju 

(9.11.2012 22:28:26)
Moc vam dekuji, jelikoz prave dnes rano jsem zacala prirozeny potrat a samozrejme mi letaly hlavou myslenky, jak to bude s docistenim atd atd.
Jsem moc rada, ze jste se nebala a docela dost detailne popsala prubeh krvaceni, jelikoz ja poucena o techto vecech nebyla. Nekdo spatne prijma tyto veci, ale verte, ze je i par lidi, kteri jsou za tyto informace vdecni.
Tot o prakticke strance.
Ted to druhe, myslim, ze jsem pochpila, co jste chtela rici. Ja take cekala skoro tri tydny, zda se to spusti samo a vubec se mi nechtelo do nemocnice. Uz jen z duvodu, ze doma mam dvouletou holcicku a jak to bude s jeji peci, kdyz ja budu nucena byt na revizi. A take s mou statecnosti z lekarske nebio spise nemocnicni pece. Moc dobre zkusenosti z sestinedelniho oddeleni nemam.
Takhle jsem "zatim"v klidu, a myslim na zeny z minulosti, kdy revize neexistovaly a take to musely zvladnout a zvladly, tedy nektere urcite. Sice nejsem pro domaci porod, na to jsem srab, ale tohle, si rikam, bych mohla zvladnout. take citim, ze by mi revize spise mohla ublizit nez pomoc, kdyz to z emne odchazi prirozenou cestou.
Probreceni uz probehlo, smireni a prijeti situace tez nastava.
Uz jen doufam, ze dojdu zdarneho konce a za par mesicu se treba postesti a bude i vytouzeny sourozenec nasi male krasne uzasne holcice.
Jeste jednou moc dekuji, precetla jsem si to v pravy cas a vam osobne preju, abyste jiz nemusela nic takoveho absolvovat, ikdyz jste to zvladla bravurne.
 modramys 


Re: Dekuju 

(10.11.2012 14:52:18)
Drzim vam palce, verte svemu telu a svemu instinktu....pokud budete mit pocit, ze neco neni dobre, jedte do nemocnice, ale verim, ze i vy to zvladnete stejne jako ja a mnozi dalsi. Nemela jsem vubec zadne bolesti, horecku nic, jen te krve je opravdu hodne.....ale jak rikam, pokud se spolehnete na sve telo urcite poznate, kdyby neco bylo spatne...~s~~;((
 modramys 


Moje zkusenost 

(10.11.2012 14:44:41)
http://www.pribehyproivanu.cz/pribehy/2012/09/06/tak-trochu-jiny-pribeh/
 kačka 


Poděkování 

(18.2.2013 19:15:29)
Moc děkuji za Váš příběh. Jste silná žena. Snad také budu. Dnes mi lékař oznámil, že našemu miminku nebije srdíčko, že se přestalo vyvíjet. Jsem v 8. týdnu těhotenství ... teda byla jsem ... Nekrvácím, cítím se vpořádku. Je to šok. Hned mi vypsal žádanku na revizi dělohy, ještě dnes jsem si měla zajít na objednání do nemocnice. Nešla jsem tam, nějak nemohu ... Pročítám diskuze na netu a přemýšlím o tom, že počkám, až se mimi rozhodne odejít samo ... Nechci, aby to dělali neznámí, cizí lidé ... Děkuji ještě jednou za článek, je napsán nesmírně lidsky, žensky, citlivě, otevřeně.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Poděkování 

(19.2.2013 16:12:46)
No, já ti nevím. Mně v 11. týdnu objevili mrtvý zárodek o velikosti 8. týdne. Takže jsem ten mrtvý plůdek nosila 3 týdny aniž bych špinila či se jinak blížila ke spontánnímu potratu. Takže já na revizi šla, protože představa, že v sobě nosím něco už dýl "mrtvého" mi nepřipadala košer.
 Jita 
  • 

Děkuji 

(19.6.2014 8:16:46)
Mám čerstvou zkušenost se samovolným potratem v 8tt, ale na utz nebylo vidět ani embryo. Měla jsem od doktora vypsanou žádanku na revizi, ale mezitím začal potrat sám. Trochu se mi ulevilo, že se to děje spontánně, bez zásahů a rozhodla jsem se, že tomu nechám volný průběh a uvidím, jak to budu zvládat. Jeden den jsem slabě krvácela bez bolestí. Přes noc, tedy k ránu se to rozběhlo. Vzbudily mě jakoby menstruční bolesti, ale v cyklech. Šla jsem na záchod a něco žbluňklo. Myslela jsem, že je to vše, ale bolesti se stupňovaly. Spát, ležet, sedět nešlo. Raději jsem chodila a střídavě choulila do klubíčka. Asi po hodině ze mě vyšly bez bolestně plodové obaly, to už bylo nezaměnitelné. Bolesti rázem ustaly a v průběhu dalších hodin jsem silně krvácela (jako silná menzes) světlou čirou krev s občasnou sraženinou. Psychicky i fyzicky jsem se cítila lépe a hlavně smířená s tím, že se miminko nepovedlo. Cítila jsem i velkou úlevu, že jsem svůj smutek a poslední rozloučení mohla prožít doma, bez účasti cizích lidí. Byla jsem před tím trochu nervozní, jestli to všechno půjde dobře a díky článku jako je tenhle jsem klidnější. Jsou to velmi cenné informace, byť zní pro někoho drsně a surově, ale je to součást našich životů. Doktor mi žádné informace o možnosti potratu bez revize nedal, ačkoliv jsem se zkusila zeptat. A jen díky odvážným autorkám těchto článků, které sdílely svoji zkušenost, jsem se mohla lépe rozhodovat, co je během spontánního potratu normální a co ne. Děkuji!
 Samovolný potrat doma 
  • 

Samovolný potrat doma 

(1.8.2014 11:10:33)
Zdravím, taky jsem nedávno prodělala potrat po zamlklém těhotenství. A hledala jsem na internetu co se dá. K lékaři jsem šla v 8tt, protože jsem začala mírně krvácet a řekl mi, že embryo nemá srdeční akci a vypsal mi žádanku do nemocnice na revizi. Tak mě potvrdili, že nemá srdeční akci, ale prý mohlo dojít k otěhotnění později, tak mi vzaly HCG a objednaly za další dva dny znovu na kontrolu. Odpoledne jsem už ale začala krvácet celkem dost, tak mi bylo jasné, že to bude konec. A na revizi jsem nechtěla, vzhledem k různým rizikům. Taky musím říci, že mi můj gynekolog hned odebral krev na krevní obraz (potřebné na revizi). Při další kontrole v nemocnici jsem za 2 hodiny po odběru zjistila, že HCG klesá a paní doktorka mě chtěla poslat hned na revizi (alespoň můj pocit). Tak jsem řekla, že už myslím, že to odešlo – tak mi řekla, že se na mě tedy ještě podívá ultrazvukem. Ultrazvuk dopadl tak, že děloha je čistá, jen v děložním hrdle jsou sraženiny. Tak jsem jí řekla, že si myslím, že už to zvládnu a kdybych měla nějaký problém, tak výsledky krevního obrazu mají a revize se dá udělat vždycky. Tak mi píchly pouze injekci na urychlení celého procesu (analog oxytocinu pro zesílení nebo indukci děložních stahů – díky tomu to netrvá tak dlouho a míň se krvácí). Za 3 dny jsem šla na kontrolu a bylo to OK, potom jsem už jen asi 3 dny slabě špinila a hotovo. Takže to celé trvalo týden.
Podle mě je dobré (pokud nechcete na kyretáž)
1. Mít hotový krevní obraz (kdyby bylo nutné jít na kyretáž)
2. Měřit si teplotu –ráno i večer, pokud je nad 38°C tak to může být infekce a rychle za lékařem
3. V zahraničí se to dělá tak, že k zamlklého těhotenství dávají injekce či léky na stahování dělohy pro vypuzení embrya – možno probrat s lékařem pokud je bylo mladé těhotenství. Pokud již potrat probíhá, tak to zkrátí dobu potratu a tím omezí intenzitu krvácení
4. Pokud silně krvácíte – musíte k lékaři – na zahraničních stránkách je u vedené, jak silné krvácení již značí riziko. Dejte si do googlu „post abortion care bleeding“.
5. Pokud máte silné křeče (já jsem nemohla ani spát), tak pomůže Ibalgin a dále masáž dělohy přes bříško až ke stydké kosti (křeč může být způsobena tím, že někde dojde k blokaci průtoku krve a sraženin). Po masáži se dá očekávat následný odtok sraženin a úleva (doporučuji dělat v sedě na záchodě). Masáž je popsaná taktéž na zahraničních stránkách (post abortion care cramps). Mě pomohla naprosto úžasně. Křeče můžou být také způsobeny natažením svalu – taktéž popsané na zahraničních stránkách. Pokud k uvolnění křečí nepomůže Ibalgin, masáž ani ležení, tak se může jednat o infekci a musíte za lékařem.
6. Týden až dva po začátku samovolného potratu (nebo pokud ještě špiníte) žádná koupel (jen sprcha) a sex – hrozí infekce.
7. Potrat může trvat 2-3 týdny (asi záleží na stáří těhotenství). Já jsem byla po týdnu čistá – bez výtoku. Ty poslední 3 dny jsem se snažilo chodit na procházky, abych se pěkně pročistila.
8. Po cca 3 týdnech od začátku potratu běžte na kontrolu k vašemu gynekologovi (nebo pokud máte nějaké problémy).
 Šárka N. 
  • 

Re: Samovolný potrat doma 

(22.8.2014 8:55:25)
Děkuji moc za tyto rady a za tento článek. Moc mi to pomohlo. Právě prodělávám spontánní potrat necelé 3 týdny poté, co mi byl diagnostikován zamlklý potrat a nenechala jsem se natlačit do kyretáže. Lékař nebyl schopen mi k tomu nic říct ani poradit, takže jsem odkázaná pouze na rady na internetu a příběhy a zkušenosti druhých. Můj potrat probíhá tak, že jsem pár dní špinila, předvčerejškem jsem začala slabě krvácet jako na začátku ms ale nic mě nebolelo. Až včera ráno jsem začala mít bolesti v podbřišku, zesilující, řekla bych jako při porodu, ale ještě ty snesitelné. Když už jsem nemohla vydržet, to bylo chvíli po poledni, vzala jsem si 2 paraleny a od té doby pohoda. Pořád jsem krvácela slabě, a pak ze mě najednou vypadlo něco velkého, za chvíli zase, podle vzhledu bych řekla že to byl ten zárodečný vak, jak ho popisuje maminka v článku, akorát já jsem ho měla asi na dva kusy... A následovalo silnější krvácení trvající asi hodinu, kdy jsem pořád lítala na záchod, kde většina té krve zkončila, a měnila vložky. A pak jako když utne. Od té doby už krvácím jen slabě, no spíš už jen špiním, nic mě nebolí, jen včera večer pobolívání jako při ms, ale další prášek jsem si vzít už nemusela. Cítím se dobře, vůbec nic mi není, teplotu nemám. To už je jako všechno? Doufám, že v děloze nic nezůstane a nebudu na tu kyretáž přecejenom muset. Co nejdřív bychom chtěli zkusit znovu otěhotnět. Tohle miminko se přestalo vyvíjet někdy v 7. týdnu, byli jsme v šoku, předchozí 3 těhotenství bez problému a teď tohle... Symbolicky jsme ho pohřbili na zahradě, naší psychice to pomohlo. Jsem ráda, že to šlo takhle (tedy doufám, že šlo, protože pořád nemůžu uvěřit tomu, že to bylo opravdu "ono", čekala jsem něco mnohem horšího) a pokud bude i na ultrazvuku všechno v pořádku, budu šťastná a pomůže mi to mnohem víc věřit Bohu, přírodě, a určitě tuhle svoji zkušenost budu předávat dál, aby i ostatní ženy věděly, že to jde i takhle a přemýšlely, než se nechají od lékařů natlačit do chirurgického zákroku a vystrašit děsivými scénáři. Já osobně bych se prostě nemohla srovnat s tím, že by moje dítě zkončilo jako nemocniční odpad.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.