Markéta, kluci 10 a 4 | •
|
(23.10.2012 9:16:35) Autorko, zřejmě nezbývá než pogratulovat ke krásnému a přirozenému potratu, který tobě a celé rodině přivodil pocity štěstí. Na mě je to teda trochu silné kafe.
|
Hilly. |
|
(23.10.2012 10:06:51) No ono je proč být šťastný. Revize v nemocnici může způsobit dost komplikací při dalším těhotenství, nebo mít vliv na schopnost otěhotnět. Paní se s tím vyrovnala po svém, i když to místy může znít opravdu morbidně. Já to beru.
|
Vida | •
|
(23.10.2012 11:17:39) K čemu gratulovat? Nevědomost hříchu nečiní. V klidu potratit, v klidu vykrvácet, v klidu po křesťansku umřít. A doktoři? Jako může být špatný truhlář, může být i špatný doktor, ale do jednoho pytle bych je necházela...
|
Jana | •
|
(23.10.2012 11:25:31) No pokud nekrvacis moc (u me to dokonce uz skoro prestalo), tak tezko prece vykrvacis. Rust nebo nerust hcg se da urcit taky jednoduse. Ono telo se snazi jak umi... A delat "preventivne" operacni zakroky...
|
Marta | •
|
(23.10.2012 11:30:18) Gratuluji, že jste přežila. U každého potratu může přijít komplikace a věřte, že by jste také do nemocnice nemusela dojet. Říká se tomu diseminovaná intravaskulární koagulopatie, postrach všech porodníků.(nejen) Zažila jsem maminku, která vykrvácela v sanitě. Do smrti na to nezapomenu. Já tomu říkám hazard.
|
Hilly. |
|
(23.10.2012 11:37:14) Marto, tak proč teda ženám nedělají revizi hned do druhého, třetího dne, jak zjistí, že je těhotenství zamlklé, když je to tak nebezpečné? Někdy je to v sobě nechají nosit třeba deset dnů,když do toho padne víkend, než se dostanou v pořadníku na revizi. Zdravotní péče je u nás mnohdy postavená na hlavu. Tohle mi přijde nebezpečné, takto to protahovat, pokud to nejde ven samo
|
Marta | •
|
(23.10.2012 11:44:56) Zdravotní péče postavená na hlavu je. Je to o lidech. Já osobně jsem se nesetkala s tím, že by se to takhle protahovalo. 2-3 dny ano,ale ženy jsou poučeny, že při krvácení se dostaví IHNED. Protože zvrtnout se to může v okamžiku. Není to časté,ale podle sutorky, která se bála, že jí do rána nevystačí vložky...no,asi bych více myslela na narozené děti, které by mohly být bez maminky.
|
Olí | •
|
(23.10.2012 13:30:34) Marto, taky jsem si tím v klidu doma prošla. V pondělí při problémech jsem došla do ambulance, kde mi sdělili pravděpodobný konec těhotěnství. V pátek na kontrole objednaná na pondělí na revizi. Nikdo mi neřekl, že při potratu je potřeba valit do nemocnice. V pátek odpoledne doma samovolný potrat bez komplikací. Před nějakými komplikacemi mě nikdo nevaroval. V pondělí revize. Jsem přesvědčená, že lékaři byly v mém případě úplně zbyteční a podnělní revize taky.
|
|
Hilly. |
|
(23.10.2012 16:44:14) Taky mě šokovalo, že to bylo tak dlouho. Stalo se to jedné, mně blízké, osobě. Samozřejmě tak dlouho nečekala, to bylo o kejhák, šla na soukromou kliniku.
|
|
connie3 |
|
(24.10.2012 9:07:10) Marto, i já jsem si tímto prošla v klidu svého domova. Naštěstí. Sice jsem před tím vyplašeně zkoušela pohotovost, ale službu sloužící inseminátor mně vyhodil, že mně nic není - na UZ totiž ani nenašel dělohu, kterou nemám uprostřed. Doma jsem pak potratila v klidu a jsem Bohu vděčná, že jsem se nedostala pod nůž tomu "odborníkovi", ani pod nátlak takových děsičů, jako jsi ty. Kdypak se ten tvůj případ ss vykrvácením stal, co? Nebo jsi to slyšela od kamarádky, že se to stalo?
|
Marta | •
|
(24.10.2012 12:25:32) connie, nikoho neděsím, jen jsem vyslovila svůj názor a svou zkušenost. Případ se stal zhruba před 6ti lety v Praze a ne, neřekla mi to nějaká moje kamarádka.Byla jsem u toho, osobně.
|
connie3 |
|
(25.10.2012 11:11:16) Ani tak bych se po svých zkušenostech nenechala preventivně vyškrabat jen proto, "že se to tak dělá", aniž by byl jiný rozumnější důvod. Když jsem rodila v zahraničí, ptala se mne moje porodní asistentka právě na to, jestli jsem byla po potratu na kyretáži - vysvětlila mně, že u nich se to rutinně nedělá, protože je nebezpečí, že v těhotenství přiroste ke zjizvené děložní stěně placenta tolik, že bude muse být odtržena ručně s následnou další kyretáží. Chápu, že zřídkavé neštěstí špatné krevní srážlivosti se někdy stát může - ale zrovna tak můžeš navelké na záchodě zabrat, praskne ti aneurisma o kterém ani nevíš a jdeš do kytek...
|
usta, 4 |
|
(25.10.2012 16:18:13) Mám 2 děti narozené koncem pánevním, další 2 hlavičkou, doktoři nepřišli na to, čím to je, ale mezi řečí mi sdělili, že tam může hrát roli právě kyretáž po prvním spontánním potratu. Je možné, že mám dělohu tak zjizvenou, že se placenta uchytí jinde nebo má nepatrně jiný tvar než je obvyklé a dítě se nemůže přetočit do polohy hlavou dolů. takže já o vhodnosti kyretáže a pobytu v nemocnici při potratu taky dost pochybuju. zvlášt poté, kdy se ke mě personál choval jak ke kusu masa a svůj potrat jsem strávila na pokoji s těhotnýma matkama, které si vyprávěly o svých výbavičkách pro miminka.
|
connie3 |
|
(25.10.2012 18:24:17) Usta: to je mně líto, tady se s psychikou potrácející ženy doopravdy neumí pracovat, neříkám tím, že vůbec nikde, ale empatický personál k ženě, která přišla o dítě, doopravdy není nic samozřejmého... Doufám, že ty děti ti vše zlé zhojily.
|
|
|
|
|
|
|
|
Markéta, kluci 10 a 4 | •
|
(23.10.2012 11:52:44) Marto, já jsem myslela, že tohle riziko existuje při porodu ( a pak taky při opakovaných revizích), ale při spontánním potratu v desátém týdnu? Jak často k tomu dochází? Myslíš, že to doktor autorky nevěděl?
|
madlenka07 |
|
(23.10.2012 13:12:17) Alespoň co vím já, tak DIK se může objevit kdykoli při porodu, velkém úraze, při operaci, při různých infekcích atd. Takže i větší potrat to může vyvolat. Není to asi až tak časté,ale stát se to může. Jak často to já nevím, taky by mne to zajímalo.Někdy se prostě přidruží více faktorů, třeba poměrně častá Leidenská mutace, což je jakási genetická zátěž, o které nemusíme ani vědět, většinou se na to přijde při genetickém vyšetření když se zjišťují pravděpodnosti vrozených vývojových vad a ejhle, zjistí se, že např. matka tuto mutaci má. Osobně bych doma rozhodně potrácet nechtěla. Přijde mi to poměrně nebezpečné, navíc asi bych nedokázala na tom najít nic, co by mne učinilo šťastnou.
|
|
|
světýlko |
|
(26.10.2012 21:50:40) Kopíruji a vkládám text svého zápisu z této pro mě bolavé zkušenosti... Děti jsou dědictvím od Hospodina, plod lůna je přece odměna. (Žalm 127,3-4)
Pobolívá mě břicho, už celý den, nevěnuji tomu pozornost do chvíle, kdy jdu na záchod a zjistím, že trochu špiním. Ale není to moc, tak dělám dál rozdělanou práci. Odpoledne si všímám, že břicho bolí víc, ale krvácení se nehorší.
To horší... bolest, strach, křeče mě potom provází celou nocí. Ráno vypravíme holky na bus do školy a školky a jedeme do H. Brodu s mezipřestávkou u mamky (tchýně). Je mi zle, krvácím už hodně, už chci mít klid, být bez té bolesti, co mi připomíná porod Lucky. Mamce jsem dokonce zašpinila židli.
Přijíždíme do nemocnice, tam se mě po chvíli ujímá sestra, potom vyšetření doktorem, zápis nálezu a podepisování papírů, kde v několika odpovědích zaškrtávám zápornou odpověď a dostávám od sestry vynadáno, že musí být vše zašktnuto ANO, že to, co mi teď neřekli, mi poví sestra na oddělení....V šoku ze ztráty miminka, které nebylo plánované a chvíli i nechtěné, píšu to, co chtějí. Lékař mi sděluje, že to bude on, kdo provede zákrok a slibuje, že když bude vše v pořádku budu moct jít domů po 4 hodinách.
Míša celou dobu sedí na chodbě, prý za mnou nesmí, když se po něm ptám. Dostávám dlouhou nemocniční erární košili a jdu na chodbu čekat než půjdu na sálek kde mě vyčistí... Potom mě sestra zavolá a rutině se mě ptá... proč mám na ruce hodinky, ty musí okamžitě dolů. Sundavám je a odnáším je muži, když se vrátím dostávám sprda, že mám na nohách ponožky, potom zas jestli mám spodní prádlo.... Potom už mě vyzvou ať si vylezu na kozu....
Nikdo se mi nepředstaví, nikdo mi neřekne, že je mu to líto. A já tam ležím, je mi vidět až... kam. Zřízenec, co tam je si naštěstí stoupl tak, aby nekoukal a neviděl tam, kam neměl. Celou dobu pláču, nikdo se se mnou nebaví. O přikrytí si musím říct, nenapadne je to samotné. Sestra mi podává podložku místo prostěradla, co mě zakrývá jen z části, ta mi taky spadne. Tak mi jí znovu podává a já si jí přikurtovanou rukou držím.
Do druhé ruky mi jakási ženština, co neumí pozdravit ani se představit, napichuje kanylu a vystraší mě slovy co že to mám se štítnou žlázou, že jí mám nějakou vystouplou.... naštěstí se odněkud vynořuje anestizioložka, která se mi jediná představuje a dává mi najevo svou účast. Utěšuje mě, ať už nepláču, že budu mít plný nos a oni nebudou moct provést zákrok. Potom už dýchám a usínám.
Uteklo "jen pár minut" a já se probírám na úzkém pooperačním lůžku s kanylou v ruce. Míša sedí na židli, drží mě za ruku a vysvětluje, že jsem trochu víc krvácela, ale nic dramatického. Po dokapání infuze mě odvážejí na oddělení, kde sestřičce říkám, co mi slíbil doktor před zákrokem, že budu moct jít domů po 4h po zákroku.
Žádala jsem o vyndání kanyly, která mi vadila a bolela mě, zbavila jsem se jí možná po třech hodinách. Když uběhly ty 4 hodiny od zákroku a já se sháněla po lékaři, tak mi bylo sděleno - mějte strpení, Dr. za chvíli přijde. Když utekly další hodiny a já se opět ptám kdy už, že mi bylo slíbeno, že můžu domů, tak stále dokola, že mám mít strpení.
Muž mezitím odjel domů s tím, že mu mám zavolat až mě doktor propustí. Čas se mi neuvěřitelně vlekl. Jak mi totiž bylo hrozně zle, když mimi předčasně odcházelo, tak po zákroku jsem na tom byla po tělesné stránce dobře, ale psychicky jsem se cítila K.O. Oddělení mě dusilo, neměla jsem kam zalézt a vyplakat se, nešlo mi to v cizím prostředí. Taky mi k té K.O. psychice napomáhala i vzpomínka na týden starou smrt mé mamky v téže nemocnici. Domů jsem nakonec odcházela po skoro sedmi hodinách. Předcházelo tomu mé protestné oblíknutí do mého oblečení a výhružka, že opustím oddělení i bez zprávy. Dr přišel krapet nasupenej, že jsem ho furt naháněla, ale já se nedala.
Marto co říkáte tomu chování personálu?Jsou to skoro 3roky.Já mezitím porodila ve velmi krátkém čase po sobě další dvě děti.Takže trauma s toho nemám.Ale tenkrát,tenkrát to bolelo a moc....
|
|
|
|
|
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(23.10.2012 15:52:32) Mě to přijde jako psychoterapie. Autorka to ve skutečnosti tak nezpracovala, i když se snaží,aby to tak vypadalo a vyrovnává se s tím takto....potřebuje ujištění, že vše se v dobré orbátilo a že takto provedený (spontánní) potrat vlastěn ani potartem není.
Je. Ale když to autorce pomůže, je jedno, co tu píše. Hlavně,když to pomáhá.
Ovšem já to s dovolením nedočetla. Na mě tyto naturalistické a hlavně smutné události nebudou nidy půlsobit šťastně a dobrý konec při vší úctě nevidím.
|
|
|