| Tizi | 
 |
(26.4.2011 11:37:53)
My tedy bezhádkové manželství máme a docela mě štvou ty názory, že když se nehádáme, tak je něco určitě špatně a určitě je v tom nějaký háček a beztak se taky rozvedeme a podobně. My se nehádáme, protože máme takové povahy a problémy řešíme konverzací bez hádek. Prostě nám nevyhovuje se hádat, ani dobře se hádat. Jinak, v takovém manželství jak popisuje Cindy bych určitě žít nemohla a u nás to rozhodně není tak, že by jeden stále ustupoval.
|
| Kudla2 | 
|
(26.4.2011 11:59:27)
Tizi přesně... já si pod pojmem "hádka" představuju i vzájemné napadání, urážení a to fakt nevedeme ani vést nehodláme.
Dohadovat se o věcných záležitostech se myslím dá věcně (i s občasným ventilováním pocitů), aniž by se lidé u toho napadali..
|
|
| pearl | 
|
(26.4.2011 12:37:33)
Přesně tak, taky už mi to vadí.
My se skutečně nehádáme a není to o tom, že by jeden z nás stále ustupoval. Ale je pravda, že mezi námi panuje až převzácná shoda téměř ve všem. A kde ne, tak to jsou fakt prkotiny, kde je to jedno.
Jsem za takové manželství opravdu vděčná. Ani jeden z nás není konfliktní typ. Nedokážu si představit, jak někomu může chybět hádání. Pokud jsou nějaké nevyřešené věci, které visí ve vzduchu, tak pak chápu, že někdo cítí potřebu upustit ventil.
Ale pokud všechno funguje dobře, pak potřebu k vyvolání hádky fakt nechápu. To už je lepší sex
|
| Kudla2 |
|
(26.4.2011 12:41:22)
mě hlavně udivuje, že někdo zřejmě klade rovnítko mezi hádání = výměna názorů.
Jako že nehádat se znamená tomu druhému neříct, že se mi něco nelíbí, a dusit to v sobě.
To, že s něčím vyjádřím nesouhlas (slušně) nebo řeknu, že mi to nevyhovuje, přece není hádání!
Hádání je (aspoň pro mě) výměna názorů, při které dotyční zvyšují hlas, nadávají si nebo používají podpásové argumenty.
Ovšem je fakt, že znám lidi, pro které pouhé neutráln vyjádření nesouhlasu znamená asi tolik, jako když býkovi zamáváte před nosem červeným hadrem.  nebo spíš   , protože nechápu, jak s něčím takovým můžou lidi vyjít, když to mají doma.
|
| pearl |
|
(26.4.2011 13:02:43)
Jo, tak to taky myslím. Když píšu nehádáme, tak to znamená, neřveme na sebe a tak podobně.
My se prostě dobře shodneme a pokud někde ne, pak nebývá třeba se tím zabývat, protože jsou to prkotiny, při kterých prostě ten druhý řekně, že je to jedno a skutečně mu to nevadí. Prostě jednou tak a podruhé zase podle druhého.
|
|
| Xantipa. | 
|
(26.4.2011 13:07:52)
Kudlo - když já si neumím vyměňovat názor v klidu, obzvlášť, když mi na tom záleží. Já prostě řvu, sice jsem slušná, ale neumím být potichu.
Jinak my jsme doma zvyklí, že když se něco nelíbí, hned se to řeší, nemám ráda, když se problémy kupí, pak bouchnou saze a je zle. Tchýně se vždycky rozčilovala, ať se nehádáme před ní, ať si to necháme na potom. Když potom? Jak nehádáme? My se nehádáme, ale diskutujeme a to děláme v okamžiku, kdy vznikne potřeba. Neumím si představit, že bych celý den shromažďovala v sobě, co chci říct, dořešit, s čím nesouhlasím, pak si večer sedla s manželem a pak to na něj vysypala.
Můj muž neřve, on bouchá věcmi - už ho to přešlo, když bouchnul dveřmi a vysypala se omítka a bouchnul s talířem o zem tak nešťastně, že udělal díru do podlahy. To jsem dostala záchvat smíchu, protože si přidělal práci. Já si radši zařvu.
|
| Micka+ Přemeček | 
|
(26.4.2011 13:40:06)
Můj chlap je vyloženě startovací typ. Horká hlava, která vybuchne, ale když se vyzuří, tak už se nikdy k ničemu nevrací. Já nejsem tlumič, ale taky se ráda přidám k výměně názorů,takže naše hádky vypadají většinou tak, že oba dva vypěníme až na maximum ( ovšem v rámci slušnosti ) a pak pomaličku vychládáme a po vychladnutí docházíme ke konstruktivnímu řešení problému.
Jednou jedinkrát byla naše hádka korunovaná sprostým slovem : potřebovala jsem něco někde vyzvednout autem. Manžel pro mě přijel do práce a já mu oznámila, že ještě potřebuju zastavit tam a tam. Vyskočil jak čertík z krabičky, že co si to pořád vymýšlím za blbosti když on spěchá domů a když jsme přijeli na to místo, tak nebylo kde zaparkovat. Takže po svém cca 5ti minutovém monologu jak mu krátím jeho volný čas celý rozčilený povídá - a kam mám jako teď jet ? A já s ledovým klidem pravila -jeď si třeba do prdele - a vystoupila z auta. Domů jsem jela vlakem a pak jsme se tomu doma ještě celý večer smáli.
Já sama jsem vysloveně alergická na věty tzv. vyčítavého charakteru. Tohle uměla perfektně moje máma a ještě k tomu uměla nasadit takový ten perfektní ukřivděný obličej. To je podle mě 100x horší než klasická hádka se zvýšeným tónem hlasu.
|
| Kudla2 |
|
(26.4.2011 14:01:12)
Micko, Xantipo, VIvíku, v podstatě souhlasím se všemi z vás.
Pohádat se ve smyslu, že to není úplně v klidu, zvyšuje se hlas apod. považuju za OK a mnohem lepší, než to dusit v sobě, případně se vyčítavě koukat.
Co by podle mě nemělo být, je:
- nadávání, napadání úmyslné trefování do citlivých míst, (o násilí nemluvě)
- urážení se trvající déle než dvacet minut
- odmítání problémy řešit
- neusmíření
|
| Xantipa. |
|
(26.4.2011 14:27:07)
Kudlo - to máš pravdu, s tím souhlasím na 100%.
|
|
|
|
|
|
|
| Expertka na všechno |
|
(27.4.2011 13:13:57)
Z duše nenávidím hádky, nejraději bych také všechno řešila v klidu. Jenže jsem si bohužel vzala chlapa, který byl od malička zvyklý na "itálii". Prostě se pohádá, vyšumí a za pět minut je v pohodě. Já bohužel každou hádkou trpím ještě dlouho po jejímskončení a díky své nenávisti ke konfliktům nechala zajít věci příliš daleko. Manžel má spoustu dluhů, takže žijeme z ruky do huby, doma mi nepomůže téměř s ničím. Já jsem na mateřské s půlročním mimčem, starší dceru vozím z kroužku na kroužek, na krku mám celou domácnost a po večerech (a často i nocích) pracuju, protože jinak bychom se museli pást. Posledních pár týdnů jsem jela doslova nadoraz. Čas od času se přemůžu a udělám scénu (několik dní dopředu se na ni připravuji a pak ji dalších několik dnů rozdýchávám), na chvilku se to zlepší, jenže po pár dnech se to vrátí do starých kolejí. Musela bych prudit a vyvádět ob den, jenže na to já prostě nemám. Navíc hádky vždykcy končí dost absurdním způsobem. Já mu třeba vyčtu, že mi s ničím nepomůže, on cholericky vybuchne a reaguje slovy: "ty mi budeš něco vyčítat, podívej se jaký tu máš bordel!" (den předtím jsem měla uzávěrku, seděla jsem u počítače do dvou do noci, ve tři a v pět vstávala na kojení a v šest se malý vzbudil definitivně). V poslední době jsem už vážně uvažovala o rozvodu. Finance bych nějak zvládla, když to sečtu s mateřskou, mám s mužem v podstatě stejné příjmy, ale stejně si to nějak neumím představit. A nejhorší je, že problém mám jenom já. Jemu evidentně situace vyhovuje a myslím, že si vůbec neuvědomuje závažnost situace.
|
| atisa | 
|
(30.4.2011 11:15:31)
Chápu,tohle mám doma deset let.Také nadělal dluhy,konstruktivně o něčem mluvit a něco vyřešit nechce,hádat se? Při prvních náznacích odchází přiložit a podobně,když už ho dotlačím,že si sedneme a něco vyřešíme,tak je to můj hodinový monolog,kdy odpověď je mě je to jedno,nebo byl to tvůj nápad.Postupně na mne zbyl celý dům s rekonstrukcí, domácnost a dcera.
Nechci strašit,ale až teď je mi jasné,že se to nikdy nezmění,občas na den,dva...
Trvalo mi deset let,než jsem si to uvědomila.
Jediné co opravdu vím,je ,že dalších 10 let už tak nevydržím...
Bylo by mi lépe samotné s dcerou někde v malém bytě a v klidu.
Držím palce a přeji hodně štěstí!
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)