| Binturongg | 
 |
(4.4.2011 10:25:52)
Nepotřebuji víc podrobností, vím, že to tak bohužel často chodí, především na venkově.
Během své praxe jsem se setkala i s nevraživostí rodičů (a často učitelů) vůči LMD/ADHD, přičemž v těchto případech většinou nejde o žádnou snahu o integraci, jen o úplně normální dítě, kterému něco moc nejde a k tomu navíc často zlobí.
Tyto smutné zkušenosti jsem posbírala bohužel ještě za svého působení v rodné Matičce.
Na vsi je to ještě strašnější a nehodlám tu ani vypisovat, jak se vyjadřují pedagogové, studovaní lidé a ti, kteří by měli být humanisty, o dětech jakkoli handicapovaných - mentálním či fyzickým postižením počínaje, barvou pleti a sociálním postavením konče...
Zdá se, že debilní argument: JAK TO CHCETE VYSVĚTLIT OSTATNÍM DĚTEM, ŽE JE NĚKDO OPROTI NIM ZVÝHODŇOVÁN?, který unisono zní z úst údajně dospělých lidí, zatím stále spolehlivě funguje...
Budoucnost integrace vidím optimisticky, ale ještě to zatraceně potrvá, než si lidé uvědomí, že být dyslektikem není žádná výhoda, nechat si jako cikáně zaplatit obědy od dobré duše, je jen kapka dobrého v moři problémů, že dát dítě do třídy s autistou, neznamená, že se dítě nakazí, nebo bude nějak ošizeno...
Achjo! 
|
| sarmi | 
|
(4.4.2011 10:31:14)
bin, kolik jsi dosud ucila integrovanzch deti? je "tvoje" skola vstricna k integraci?
|
| Binturongg |
|
(4.4.2011 10:40:46)
sarmi - osobně jsem integrované dítě, v tom smyslu, v jakém je dnes toto chápáno (dítě s asistentem aj.), neučila (jen třeba během suplování, praxe aj.), jelikož se specializuji na "dys" poruchy - resp. má "specializace" spočívala v tom, že "dys" třídy nikdo nechtěl učit a třídy, kde se nacházely dva tři takovéhle "integrované" kousky, odmítaly učit především češtinářky, takže jsem to nafásla a vytrvala u toho 3 roky v Praze a dalších 9 na vsi.
Momentálně jsem 3. rok doma, takže nemám přehled osobní, ale z toho, co čtu, nebo slyším od kolegyň, zjišťuju, že se toho moc nezměnilo... 
|
|
| Binturongg |
|
(4.4.2011 10:42:07)
sarmi - jo a vstřícná byla jen jedna z Pražských škol. Měla celkem pokrokovou ředitelku, ale je to víc než 10let, co odtamtud odešla, takže netuším, jak to tam vypadá teď...
|
|
|
| Myšutka* |
|
(4.4.2011 10:39:26)
Kdysi jsem tady psala o tom, jak se v naší školce nepodařilo integrovat chlapečka, který měl potíže s chováním. Už nevím, jakou měl diagnózu, ale vím, že kdyby měla školka přijmout další takové dítě, tak bych jako rodič byla hodně skeptická a první pocit by byl "tohle nechci". Abych to trošku přiblížila - ten půlrok, co do školky chlapeček chodil, tak nebyl den, aby dcerka nepřišla s tím, že ji praštil, plivl na ni, srazil ji na zem, polil ji čímkoliv atp. Takto se choval ke komukoliv ve třídě. Hrál si s autíčkem a zničeho nic ho hodil po jiném dítěti. Na procházce chytil dítě před sebou za kapuci a strhl ho na zem, nebo žduchl do silnice... Nakonec učitelka v podstatě nedělala nic jiného, než ho očima sledovala. Některé děti se dokonce bály chodit do školky, že jim zase bude ubližovat.
Maminka nechtěla asistenta, nechtěla připustit, že to prostě není přijatelné a nakonec jsme byli všichni zlí a sobečtí, když jsme sepsali petici, aby dítě dala jinam.
Já sama jsem pořád váhala, dokud jsem na školkovou zahradu nevjela s kočárkem, kde seděl syn a chlapeček se s milým úsměvem přiblížil s takovu tou velkou Tatrovkou, bleskem ji zvedl a práskl do kočárku. Tak tak jsem stihla ránu odvrátit, kdyby auto dopadlo na syna, tak by se to bez zranění neobešlo. Podotýkám, že do té doby jsem nevěděla, který to je chlapec, takže když k nám šel, nic zlého jsem nečekala. A útok přišel nečekaně a bleskovu rychlostí. Takže jsme petici podepsala taky...
nakonec šel do speciální školky a tam se to zlomilo, ale trvalo to prý dva roky...
|
| susu | •
|
(4.4.2011 10:46:45)
hmm, něco podobného máme ve třídě ve škole. Zatím přetrvává(2. rok) ničení drobností patřících mojí dceři(a asi nejen jí) a vynucování jídla. Dost mi to vadí.
|
|
| Jája | •
|
(4.4.2011 13:33:25)
Integrovat se dá řada dětí, ale s těmi agresivními nebo hyperaktivními je potíž. Jak má učitelka zodpovědně učit 25 dětí, když se má zabývat jedním hyperaktivním nebo agresivním jedincem? Já bych taky nechtěla, aby bylo moje dítě v jedné třídě s podobným "kvítkem". A mohlo by mít i 150 psychologických posudků...
|
| 8.5Yettynkaa12 | 
|
(4.4.2011 21:20:51)
Jájo, a to je přesně to, co jsem se snažila říct v té předešlé diskusi.
|
|
| Blanka, syn | 
|
(5.4.2011 9:22:15)
Právě to jsem popisovala v diskuzi výš...Škola, do které syn chodil s AS hochem, integrovala pokud vím v poslední době minimálně 2 děti s AS a bez problémů - zvládali to na 2. stupni i bez asistenta a líbilo se mi, jak se spolužáci učili s nimi vycházet v pohodě a pomoct jim, kde bylo potřeba. Syn měl dokonce jednoho z nich ve třídě a problémy žádné. Škola je spíš rodinného typu, po jedné třídě v ročníku s max.25 dětmi ve třídě, fakt přístup kantorů většinou úžasný, syn tam chodil moc rád, na rozdíl od předchozí sídlištní školy...tam si neumím ani trochu představit, že by se někdo zabýval jen trochu problémovým a odlišným dítkem...anonymita koukala na každém kroku...
Prostě jakmile chybí na jedné straně spolupráce, je to na houby - a pokud nespolupracují rodiče, tak je dítě bito 2x - nedostane se mu péče, kterou by potřeboval,ale pouze opičí lásky  
|
|
|
| Jitka+2 | 
|
(5.4.2011 9:55:39)
Dobrý den, integrace je výborná věc a může být prospěšná jak integrovanému jedinci tak jeho kolektivu. Bohužel, v poslední době se dost často integrují i děti, u kterých to není nejvhodnější, někdy si to jejich maminky doslova "vydupou". Celý kolektiv je pak vyrušován neklidným a agresivním jedincem, výuka stojí za houbeles, je přerušována kvůli jednomu takovému jedinci, hovor/usměrňování asistenta s klientem ostatní ruší.... myslím, že z takové zkušenosti si do budoucna děti-spolužáci pozitivní vztah a motivaci pro pomoc a rovné zacházení s "trochu jinými" lidmi neodnesou.
Takže integrace určitě ano, ale ne za každou cenu (např. protože maminka se nedokáže smířit s tím, že její dítko bude chodit do zvláštní školy).
|
| Eva | •
|
(5.4.2011 16:55:34)
A kdo to ma podle tebe rozhodnout? Mne lekar take tvrdil, ze me dite nepatri do skolky a ze je nevzdelatelne. Na pana doktora jsem se vykaslala a zacla jednat sama. Syn chodil 9 mesicu do miniskolky, ted chodi do skolky. Ma asistenta a dvakrat tydne dochazi na jednu hodinu terapeutka. V miniskolce byl bez asistenta. Pouze ke konci nez prechazel do skolky, zacala za nim na ctyri hodiny tydne dochazet terapeutka. Asistenta nepotreboval, byla tam velice schopna vychovatelka s vychovatelem a pouze 10 deti. Zajimave, vse funguje naprosto bez problemu.Jeste ze pan doktor nemohl rozhodnout, kde muj syn skonci.
|
| Jitka+2 |
|
(6.4.2011 10:09:46)
Z Vašeho textu je zřejmé, že se nejednalo o běžnou školku, kde má 1 učitelka na starost 25 dětí či dokonce klasickou školní třídu - 30 dětí na 1 učitelku. Ve Vašem případě je jistě integrace oboustranně prospěšná, avšak jak jsem již psala, za každou cenu integrovat např. dítě vlivem různého postižení/choroby velmi hyperaktivní, agresivní, sociálně nepřizpůsobivé, učivo samostatně nezládající je nesmysl a diskriminace pro všechny ostatní děti ve třídě.
|
|
|
|
|
| Jitusch* |
|
(4.4.2011 11:37:59)
Musím se trošku ohradit vůči té paušalizaci - že na venkově je integrace horší.V naší malé škole - je to dvoutřídka,max. 26 dětí v celé škole - je integrované už 4. dítě v průběhu její krátké existence.A byly to děti s různými hendikepy - tělesně postižené,downik,mentálně postižené (přesné diagnozy neznám).Takže si myslím,že je to spíš o lidech (ředitelích,učitelích) než o velikosti obce nebo školy.
|
| arantxa | 
|
(4.4.2011 11:47:23)
Já si taky myslím, že je to o lidech. Když jsem studovala pedag. fakultu jedna profesorka nám vyprávěla, že zažila i to, že učitelka chtěla znevýhodněného žáka učit a integrovat ho do třídy, ale rodiče podepisovali petice a vyvíjeli nátlak až ředitelka tuto integraci nepovolila.
|
|
| Binturongg |
|
(4.4.2011 12:22:09)
Jitusch - nepaušalizuji a světlé výjimky připouštím.
Bohužel jsou to stále pouze výjimky - nic běžného
|
|
|
|
). 
. Když byl syn v 6. třídě, změnil školu a tam chodil kluk, jehož maminka prostě neuznala, že její synek má AS...Bylo to tak, že děti, se kterými se znal z dřívějška, už se naučily mu vyhýbat, ale děti nové s ním prostě těžce bojovaly 
...Skončilo to její výpovědí na konci šk. roku a 14 dní po začátku roku dalšího hošíka najednou rodiče vzali ze školy pryč 
, kteří by chodili do hodin a kontrolovali, jestli Pepík opravdu vyrušuje minimálně desetktát za hodinu a Lucka opravdu potřebuje doprovod na záchod...
, ale najít je, to je výkon... 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)