Jíťa | •
|
(11.6.2010 12:46:43) Já už ji asi mám. Za měsíc mi končí rodičovská a budu se vracet do práce. Je mi 38 mám pocit, že jsem si ještě nic neužila a teď mě čeká 25 let vstávání před šestou a po návratu z práce ještě děti a domácnost. Mám tolik přání a snů, ale nevím, jestli se mi je ještě někdy vůbec podaří realizovat. Když jsem to nestihla, dokud jsem byla s dětmi doma...
|
Petra(2 děti) | •
|
(11.6.2010 13:54:43) Tak to jsme na tom podobně,je mi 36 let za 3 měsíce se vracím do práce a nevím jestli zvládnu ten kolotoč.Vstávání po páté, odpoledne vyzvednout děti-večeře,domácnost, najednou bude večer-spát a ráno zase dokola. Pak si vždycky řeknu,že nejsem sama kdo to takhle má,je to prostě životní úděl.Měla bych být ráda za to,že mám práci,děti taky mají kam jít do školky,takže bych si neměla stěžovat:). Taky mi připadá,že jsem na RD nic nestihla,že jsem si to s dětmi mohla užít víc a ty moje roky neuvěřitelně přibívají. Taky na rodičích vidím,že stárnou a je mi s toho všeho smutno.Někdy mám z toho všeho depku. Doufám,že nám aspoň děti budou dělat radost a co nejméně starostí.
|
Jaana2 |
|
(11.6.2010 16:56:06) Jíťo, Petro nebojte, jakmile je dítě/děti samostatnější, což je tak od druhé třídy napůl a od třetí ještě lepší, budete mít daleko víc času na sebe a pro sebe.
|
|
|
BlackyCatt | •
|
(11.6.2010 20:25:14) Promiňte, ale můžu se zeptat, co jste dělali do teď, když máte malé děti až takhle později? Vždycky jsem si myslela, že ženy, které mají děti až řekněme po pětatřicítce si do té doby užívají, cestují, studují apod. Mně až bude 38, bude dětem 14 a 11 let. To za pár let budou samostatné, teda víceméně a myslím že budeme mít s manželem zase spoustu času pro sebe a svoje koníčky, ale i s dětmi se dají podnikat cesty a věci o kterých sníme teď. Holt někdo si užívá před dětmi, někdo až po nich )
|
Tizi |
|
(11.6.2010 20:36:29) To je přesně můj případ. Studovala jsem, cestovala, užívala si. Dítě jsem měla pozdě, ale byla jsem spokojená, že si teď můžu užívat jeho a ne se učit na zkoušky. S malým dítětem si připadám mladá, ale pravda je, že nějaké zdravotní potíže, o kterých se mi před 20 lety nezdálo, už tady jsou. I té energie mi ubylo.
|
|
Jíťa | •
|
(11.6.2010 20:58:23) Bohužel ne každému se zadaří tak, jak si naplánoval. Děti se mi povedly 16 let od sebe. Sorry, ale tak velký věkový rozdíl jsem fakt neplánovala. Druhé jsem chtěla v době kdy bylo dceři 10 let, ale byla jsem dlouhodobě nemocná a lékař nedoporučil zatěžovat organismus ještě těhotenstvím, nehledě na to, že jsem musela užívat taky různé léky. A potom se taky hned napoprvé nezadařilo, že... A tři roky rodičovské je dost dlouhá doba, aby se ti trošku změnil i pohled na svět kolem. Zatímco po první mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, byla plná elánu, nadějí, chtěla dobýt svět a nepřipouštěla si žádné ale... Dneska mám pocit, že mi ujel vlak, v současné práci mě nic novýho nečeká a na změnu nemám ani sílu ani chuť.
|
Myss |
|
(12.6.2010 11:58:21) tak to jsme na tom stejne.Taky mam 16lety rozdil a pocity z prace tytez.
|
|
|
DENISA |
|
(12.6.2010 10:10:23) Mela jsem to presne jak popisujes, nejhorsi je si nic neuzit a pak se dalsich x let uzirat, co vsechno za diskosky a povyrazeni jsem nestihla. Znam par takovych zen, ktere se s tim nejak nevyrovnaly a ve 30ti s malymi detmi na krku, zacaly řádit a dopadlo to rozvratem manzelstvi, misto toho, aby si rekly, ze si uziji po tom, co deti odrostou. Hlavni je, aby si lidi, co si chteji uzivat PO detech meli zdravy nazor na podporovani svych deti, znam i takove, co se do smrti nikam nehnou, protoze maji utkvelou predstavu, ze vsechny penize musi cpat svym detem, nejdriv na studium, pak na bydleni, pak na vnouce.
|
Jíťa | •
|
(12.6.2010 12:47:28) Tady vůbec nejde o to se vyřádit. Svět se mění. Před 20 lety byly jiné možnosti studia než dnes. Spousta věcí neexistovala a i 10 let zpět byly luxusem z říše snů. Dnes je to reálné, ale ty nemáš možnost, protože máš děti, rodinu, práci a zodpovědnost. Nemůžeš si vzít v práci dovolenou, aby sis mohla splnit nějaký svůj sen. Musíš si ji vybrat tak, abys zajistila děti v době prázdnin. Tvé sny a přání se hromadí, zatímco čas se krátí...
|
|
|
Petra | •
|
(12.6.2010 13:53:38) Co jsem dělala do teď? Zkrátka život šel tak jak šel, některé věci se ovlivnit nedají. Ve 28letech se mi "rozpadl" vážný vztah. Věděla jsem,že to dál nikam nevede,tak jsem to ukončila. Po nějaké době jsem se seznámila s nynějším manželem a vdala se skoro ve 30-ti. No a až za 2 roky(hned to nešlo) se nám narodily děti-dvojčata. No a teď jsem byla 4 roky s dětmi doma a už jsem zase o ty roky starší i já:). Ale jinak si nestěžuji. Kdybych potkala toho pravého dřív, tak už jsem taky mohla mít doma puberťáky, ale prostě jsem buď neměla štěstí na partnera,nebo jsem nechtěla mít děti jen s "někým",abych je měla. Jinak myslím,že tady ani nejde o to kdo kdy měl děti,ale spíš o to jak to každému v určitěm věku začne více "letět" a začne si uvědomovat,že stárne, bilancovat atd. No a to že se teď budu vracet po delší době do práce,beru jako velkou změnu,ať už je mi 36 nebo by mi bylo třeba o 10 let míň.
|
|
|
|