Cimbur |
|
(3.5.2010 12:18:55) To je snad rozumná rada, i když ze staré příručky. Jediná situace, ve které bych to snad udělala, by byl krutý záchvat migrény. Jinak snad taková "gesta" nejsou nutná.
|
Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(3.5.2010 13:11:00) To nepovažuju za gesto, dělám to celkem běžně, buď, když potřebuju pracovat (každá minuta dobrá), nebo dodělat něco se starším nebo si prostě odfrknout. Když se já vrátím z práce, visí na mě oba taky hned a nikdo je nikam neodstrkuje, myslím, že to muž taky vydrží.
|
Cimbur |
|
(3.5.2010 13:25:36) Pokud chodíš do práce taky, tak chápu. Pro mě je rodičák se dvěma batolaty celkem pohoda, takže bych manželovi předáním pokakaného dítěte dávala leda najevo, že nezvládám, nebo že si myslím, že se celý den flákal.
|
Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(3.5.2010 14:06:29) No, já jsem celkem skeptická k přístupu všechno zvládnu a nepotřebuju žádnou pomoc. Můj muž byl vždycky soběstačný, šikovný a velmi nenáročný. S prvním synkem jsem strávila doma cca devět měsíců od jeho dvou a půl let. Těžká pohoda, syn byl vždycky moc hodný, tudíž veškeré péče o domácnost a tak šla na mou hlavu (musím přiznat, že jsem se toho ujala úplně dobrovolně). Ovšem pak jsem se vrátila do práce a to jsem zírala, jak si manžel na servis zvykl a jak bylo těžké mu vysvětlit, že teď už zase pracujeme oba. Takže já bych mu klidně to pokaděné uřvané miminko tu a tam vrazila práce nepráce rodičovská nerodičovská.
|
sovice |
|
(3.5.2010 14:31:56) Vrazit dítě tatínkovi - bezpochyby, ale hned ve dveřích? Pokud nepadám na ústa, tak ne. Tak nějak hájím i pro sebe zásadu, že dokud se nezuju, nepřevléknu, neumyju si ruce a nepostavím vodu na čaj, nebudu nic řešit. (A že mě ještě teď, s velkými (13 a 10) dětmi, vítají doma výkřiky o hladu a tak a musím si toto pravidlo drsně bránit )
|
|
marketa | •
|
(3.5.2010 21:41:18) tys to ocividne nepochopila. jde o to ne ho usetrit domacich praci a pece o deti, ale dovolit mu po prichodu z prace 15 minut vydechnout a teprve pak mu do naruce vrazit to mimino. jasne, ze to pravidlo neplati vzdy, ale kdyz nejsem opravdu hotova, tak se snazim to dodrzet. vim, ze se totiz po te ctvrthodine zapoji, takze rada pockam. vyplati se, pak totiz vetsinou pomaha s usmevem a s mohem vetsim nasazenim.
|
Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(3.5.2010 22:53:47) Já už dneska nechápu nic a jdu radši spát, mimin stejně bude v pět vstávat, ach jo.
|
|
|
|
marketa | •
|
(3.5.2010 21:44:16) nezvladas jako co??? :-O ja kdyz manzelovi predavam dite, tak je to proto, ze on je prece taky rodic! se zvladanim to prece nema nic spolecneho?! vubec nechapu, cos chtela rict.
|
|
|
|
.Žaba |
|
(3.5.2010 13:20:57) Súhlasím, nejako som nepochopila, prečo je to v článku...
|
|
Kočanská | •
|
(3.5.2010 14:37:43) No..... já chodím taky do práce 3 dny v týdnu. Děti jsou celkem malé. Když náhodou hlídá manžel - což je celkem zřídka, protože máme chůvu nebo tchýni, tak jsem si nějak nevšimla, že by se moc trápil tím, zda mi děti vrazí pokakané mezi dveřma nebo ne. Přijde mi dost trapné tady poučovat ženy, aby se toho vyvarovaly copak jsou muži nějaké chudinky se kterými se musí stále zacházet v rukavičkách?
|
sovice |
|
(3.5.2010 14:47:34) Tak my jsme toto s malými dětmi praktikovali obousměrně. Čili když jsem se odněkud vracela já, taky jsem dostala čas třikrát se hluboce nadechnout, než mi byl předán kojenec zpět. Pravda je, že v době mateřské jsme byla většinou doma já a ten kdo přicházel zvenčí, býval obvykle manžel.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(3.5.2010 21:25:15) my praktikujeme třikrát nádech před zasunutím klíče do dveří... Jak vstoupí rodič do bytu, už to jede, podle stupně aktuání náročnosti. Platí to oboustranně, i když na muže víc, protože když jsem v práci já, vracívám se po 22 hodině večer, kdy už děti spí...
|
Samarlu |
|
(4.5.2010 10:16:27) S dospělým chlapem/ženskou si to člověk ještě vysvětlí, ale ty batolata nejdou moc přesvědčit, že nemají na tatínka skákat, když má ještě bundu, boty a těžký batoh.
|
|
|
|
.Žaba |
|
(3.5.2010 14:55:49) Kočanská, to nie je o tom, že muži sú chudinky, ktoré by to nezvládli. To je jednak o úcte (manžel môže byť tiež po návrate z práce vyčerpaný, nielen ja som unavená z celodenného starania sa o deti a domácnosť) a jednak o psychickej pohode. Ako dieťa som tiež nemala rada, keď som sa po návrate domov z krúžku ešte nestačila ani vyzuť a už som dostala inú prácu (vyniesť smeti, skočiť do obchodu...) Myslím, že tých 10-15 minút čo dám manželovi na vydýchnutie a zregenerovanie ma zas toľko nestojí, a jemu veľmi pomôže.
Ale samozrejme, nikomu názor nenútim, každý nech si to spraví tak, ako mu to vyhovuje.
|
Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(3.5.2010 15:13:58) Přesně tak, ať si to každý zařídí, jak mu vyhovuje, ideální je, když se oba partneři dohodnou tak, aby to vyhovovalo oběma. Já mám pocit, že je dost na tom, že víceméně organizuju celou domácnost plus chodím do práce, na to, abych řešila jemné nuance typu za jak dlouho po příchodu z práce můžu muži vrazit děti už nemám čas ani morál. I tak se máme rádi a chováme se k sobě hezky, neměnila bych.
|
marketa | •
|
(3.5.2010 21:49:13) nikdo to prece nemeri na cas, to je jasne. ale jde o tu chvili, kdy se prepne na jiny "program". ja zase casto obstaravam sobotni velky nakup a dite necham doma, a kdyz prijdu, tak jsem dst utahana a jsem fakt rada, ze si muzu na 10-15 minut sednout a jeste mit klid.
|
Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(3.5.2010 22:52:24) Je vidět, že to je o pocitech. Já když obstarávám velký nákup a jsem bez dětí, přijdu domů tak svěží a odpočatá, že žádné vydechnutí nepotřebuju. Ta slast, že nikdo nevřeští: Mama, mama, MAMAAAAA!!!! a Mamí, prcek ječí, mamí, prcek mě bouchnul, mamí bla bla bla.
|
|
|
|
Ecim |
|
(3.5.2010 19:49:20) Žabo, souhlasím s Tebou. Ono nejde ani tak o to odměřit přesně 10-15 minut a netýká se to jen otce, ale kohokoli, kdo přijde odněkud domů. Každý má právo na to se v klidu přezout a převléci, než se pustí do něčeho dalšího. Z toho, co popisuješ, jsem také jako dítě kvetla.
|
Mortadela |
|
(4.5.2010 9:22:15) No jo, ale sotva mimčo trochu povyroste a začne samo capat, tak stejně nebude čekat kdo ho komu vrazí, alébrž se na příchozího rodiče samo pověsí a radostně začne vyžadovat jeho pozornost. Málokteré batole si asi nechá vysvětlit, že tatínek se vrací z práce a potřebuje 15 minut na adaptaci...
|
Ecim |
|
(4.5.2010 10:12:03) Mortadelo, to já moc dobře vidím na svém starším synovi, který se k tatínkovi často okamžitě vrhne a chce jeho pozornost. Abych to upřesnila, my nedodržujeme striktních 15 minut na adaptaci, ale nechat v klidu přezout převléct, rozkoukat se... Ke cti svého manžela musím dodat, že tohle všechno kolikrát stihne během chvilky a okamžitě se pouští do tatínkování. A říká, že ono mu kolikrát stačí vědět, že já se mu tu chvilku snažím dopřát.
|
|
|
|
Kočanská | •
|
(4.5.2010 21:45:00) ... tak jsem si řekla, že napíšu ještě dovětek, protože dneska když jsem přišla z práce jsem si vlastně uvědomila jak to mám já. Já se celou cestu z práce na děti už strašně těšim a nemůžu se dočkat až je uvidim. Už mezi dveřma mi skáčou kolem krku, piští, ječí a vůbec všechno. A já jsem naprosto šťastná že to tak je. To je pro mě ta pravá relaxace po práci ... uvědomila jsem si, že manžel to má úplně steně
Když někdo potřebuje chvilku klidu po návratu z práce - budiš mu to dopřáno. Má výtka především směřovala k tomu, že by se to v tom případě nemělo týkat jen pracujících mužů, ale také pracujících žen.
|
Ecim |
|
(5.5.2010 7:46:31) Souhlasím. A také by se to mělo týkat i školou povinných dětí.
|
|
|
|
|
|