| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Je muž tátou „od přírody“?

 Celkem 38 názorů.
 DENISA 


To bych fakt nerekla 

(3.5.2010 9:58:58)
Zjisteni, ze otec je schopen se naucit ukonum kolem krmeni, prebalovani, koupani, to me fakt rozesmalo. On je chlap schopen naucit se i letani do kosmu, staci jen chtit. To, ze to vetsina nasich otcu nedelala, preci nesouvisi s tim, ze nebyli schopni se to naucit, ale s vseobecnou kulturou tehdejsi doby ve vztahu k detem. Je sice fajn, ze se v clanku vydzdvihuje dulezitost pritomnosti otce u porodu, ale i v tom by se dalo u nas ledacos zlepsit. Chudacek obleceny do habitu, zastrceny do kouta za hlavu zeny a personal predpokladajici, ze tam stejne omdli, tomu dotycnemu moc sebevedomi nepozvedne. Protoze mam zkusenost odjinud, myslim si, ze muj manzel, ktery byl personalem nucen pomahat po celou dobu, od prinaseni ovocne drene sve trpici zenusce, komunikace s personalem, az po drzeni noh a zad u porodu, si pripadal tak nejak jako spoluautor. Taky od te doby rika: "kdyz ja jsem rodil" (ja ani dr. tam vlastne snad ani nebyli~:-D).
 Liška s banem :) 


Můj manžel měl také kuvádu 

(3.5.2010 11:39:59)
Můj manžel měl také kuvádu - stejně jako mně mu rostlo bříško. Škoda jen, že zatím stále neporodil. :-)

Ale on je skvělý otec a do dětí se zamiloval ještě před jejich narozením. On mě dokázal zastoupit ve všem, co se týče péče, jen to kojení mu nějak nešlo. :-)
 Winky 
  • 

Re: Můj manžel měl také kuvádu 

(3.5.2010 11:55:28)
jj :-) a bříško si taky nechal :-) U druhého dítka (synka) jsem měla v šestinedělí šílený zánět v prsu, tak jsem musela přikrmovat nutrilonem, a manžel to dělal hrozně rád - bylo úplně dojemný vidět ho s tím drobečkem v náručí jak u něj pije :-) (když jsem se zaléčila, malý se zase naplno přicucnul :-) )
Fakt si nemůžu stěžovat že by můj muž neměl hezký vztah k dětem a neuměl se o ně postarat. Spíš si někdy říkám že bych to chtěla taky tak umět jako on :-) (v klidu a beze strachů)
 withep 


A je žena mámou od přírody? 

(3.5.2010 11:56:05)
Autorka píše o tom, že za "mateřským" (tedy otcovským) chováním vůči nejmenším dětem mladých otců jsou hormony. Je tedy otázka, proč jsou někteří muži tátové méně než jiní - mají méně oných hormonů nebo u nich převládá vliv společnosti, která takové chování nepovažuje za obvyklé či žádoucí?

Stejně bychom se mohli ptát, co se týče matek a žen. Byla minulá generace matek, která spíše preferovala sunar před kojením a nechávala děti vyřvat, aby se chováním nerozmazlily, chudá na hormony? Myslím, že ne, a že se musely (stejně jako v jisté míře ještě i my dnes) vnitřně potýkat s konfliktem mezi svými instinkty a péčí obvyklou v dané době a společnosti.

Navíc málokterá žena se dnes při porodu vyhne umělým hormonům, mnohé se dokonce setkají s přístupem, který rozhodí její hormony přirozené. Myslím, že to taky může mít vliv, na to, jakou bude žena matkou v prvních týdnech či měsících, a hlavně jakou matkou se bude cítit být.
 10.5Libik12 


Re: A je žena mámou od přírody? 

(4.5.2010 0:12:42)
Moment, moment.

To, že se ládovalo před 20-25 lety Sunarem, jo, ale "sofistikované" vyřvávání děcek jsem u nikohoho nezařila, zatímco současná Rodina zcela vážně vede diskuse o tom, jak je to prospěšné.
 marketa 
  • 

Re: A je žena mámou od přírody? 

(4.5.2010 19:03:48)
tak ja mam kamaradku a ne jednu, jejiz maminka to bohuzel praktikovala :-( presvedcena, ze musi nasledovat rady dochtoru, kdyz prece tak dlouho studovali!
 motejl 


Re: A je žena mámou od přírody? 

(10.5.2010 10:00:21)
Ale já se musím přidat, sama jsem ( bydlela jsem s matkou ) plakala se svým prvorozeným, protože "bylo nutné, aby si taky procvičil plíce" a "nemůže si vynucovat mojí(matčinu) neustálou pozornost" . Přestěhovala jsem se, a ještě několikrát se před jeho pláčem schovávala v koupelně. Mám z toho trauma ještě dneska - pak jsem se rozhodla, že se na to můžu, že to nikdo nepozná a dítko mi přestalo vyřvávat. Dcerce je něco po půl roce, sem tam pláče - chce čurat, má hlad, potřebuje před usnutím obejmout..... Nevyřvává si pozornost(nevím do jaké míry s tím souvisí fakt, že bráška se od ní prakticky nehne), celkově je moje dítě kliďas.
Tak vážně netuším, kde se stala v minulosti chyba.
A jestli jsem dobrou matkou? NEVÍM, DENNĚ O TOM POCHYBUJI, tak snad mi budoucnost ukáže....
~z~
 Cimbur 


„Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 12:18:55)
To je snad rozumná rada, i když ze staré příručky. Jediná situace, ve které bych to snad udělala, by byl krutý záchvat migrény. Jinak snad taková "gesta" nejsou nutná.
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 13:11:00)
To nepovažuju za gesto, dělám to celkem běžně, buď, když potřebuju pracovat (každá minuta dobrá), nebo dodělat něco se starším nebo si prostě odfrknout. Když se já vrátím z práce, visí na mě oba taky hned a nikdo je nikam neodstrkuje, myslím, že to muž taky vydrží.
 Cimbur 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 13:25:36)
Pokud chodíš do práce taky, tak chápu. Pro mě je rodičák se dvěma batolaty celkem pohoda, takže bych manželovi předáním pokakaného dítěte dávala leda najevo, že nezvládám, nebo že si myslím, že se celý den flákal.
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 14:06:29)
No, já jsem celkem skeptická k přístupu všechno zvládnu a nepotřebuju žádnou pomoc. Můj muž byl vždycky soběstačný, šikovný a velmi nenáročný. S prvním synkem jsem strávila doma cca devět měsíců od jeho dvou a půl let. Těžká pohoda, syn byl vždycky moc hodný, tudíž veškeré péče o domácnost a tak šla na mou hlavu (musím přiznat, že jsem se toho ujala úplně dobrovolně). Ovšem pak jsem se vrátila do práce a to jsem zírala, jak si manžel na servis zvykl a jak bylo těžké mu vysvětlit, že teď už zase pracujeme oba. Takže já bych mu klidně to pokaděné uřvané miminko tu a tam vrazila práce nepráce rodičovská nerodičovská.
 sovice 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 14:31:56)
Vrazit dítě tatínkovi - bezpochyby, ale hned ve dveřích? Pokud nepadám na ústa, tak ne. Tak nějak hájím i pro sebe zásadu, že dokud se nezuju, nepřevléknu, neumyju si ruce a nepostavím vodu na čaj, nebudu nic řešit. (A že mě ještě teď, s velkými (13 a 10) dětmi, vítají doma výkřiky o hladu a tak a musím si toto pravidlo drsně bránit :-) )
 marketa 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 21:41:18)
tys to ocividne nepochopila. jde o to ne ho usetrit domacich praci a pece o deti, ale dovolit mu po prichodu z prace 15 minut vydechnout a teprve pak mu do naruce vrazit to mimino.
jasne, ze to pravidlo neplati vzdy, ale kdyz nejsem opravdu hotova, tak se snazim to dodrzet. vim, ze se totiz po te ctvrthodine zapoji, takze rada pockam. vyplati se, pak totiz vetsinou pomaha s usmevem a s mohem vetsim nasazenim.
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 22:53:47)
Já už dneska nechápu nic a jdu radši spát, mimin stejně bude v pět vstávat, ach jo.
 marketa 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 21:44:16)
nezvladas jako co??? :-O
ja kdyz manzelovi predavam dite, tak je to proto, ze on je prece taky rodic! se zvladanim to prece nema nic spolecneho?! vubec nechapu, cos chtela rict.
 .Žaba 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 13:20:57)
Súhlasím, nejako som nepochopila, prečo je to v článku...
 Kočanská 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 14:37:43)
No..... já chodím taky do práce 3 dny v týdnu. Děti jsou celkem malé. Když náhodou hlídá manžel - což je celkem zřídka, protože máme chůvu nebo tchýni, tak jsem si nějak nevšimla, že by se moc trápil tím, zda mi děti vrazí pokakané mezi dveřma nebo ne. Přijde mi dost trapné tady poučovat ženy, aby se toho vyvarovaly copak jsou muži nějaké chudinky se kterými se musí stále zacházet v rukavičkách?
 sovice 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 14:47:34)
Tak my jsme toto s malými dětmi praktikovali obousměrně. Čili když jsem se odněkud vracela já, taky jsem dostala čas třikrát se hluboce nadechnout, než mi byl předán kojenec zpět. Pravda je, že v době mateřské jsme byla většinou doma já a ten kdo přicházel zvenčí, býval obvykle manžel.
 Bumbi&05,08,10 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 21:25:15)
my praktikujeme třikrát nádech před zasunutím klíče do dveří... Jak vstoupí rodič do bytu, už to jede, podle stupně aktuání náročnosti.
Platí to oboustranně, i když na muže víc, protože když jsem v práci já, vracívám se po 22 hodině večer, kdy už děti spí...
 Samarlu 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(4.5.2010 10:16:27)
S dospělým chlapem/ženskou si to člověk ještě vysvětlí, ale ty batolata nejdou moc přesvědčit, že nemají na tatínka skákat, když má ještě bundu, boty a těžký batoh.
 .Žaba 


Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 14:55:49)
Kočanská, to nie je o tom, že muži sú chudinky, ktoré by to nezvládli. To je jednak o úcte (manžel môže byť tiež po návrate z práce vyčerpaný, nielen ja som unavená z celodenného starania sa o deti a domácnosť) a jednak o psychickej pohode. Ako dieťa som tiež nemala rada, keď som sa po návrate domov z krúžku ešte nestačila ani vyzuť a už som dostala inú prácu (vyniesť smeti, skočiť do obchodu...) Myslím, že tých 10-15 minút čo dám manželovi na vydýchnutie a zregenerovanie ma zas toľko nestojí, a jemu veľmi pomôže.

Ale samozrejme, nikomu názor nenútim, každý nech si to spraví tak, ako mu to vyhovuje. ~;)
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 15:13:58)
Přesně tak, ať si to každý zařídí, jak mu vyhovuje, ideální je, když se oba partneři dohodnou tak, aby to vyhovovalo oběma. Já mám pocit, že je dost na tom, že víceméně organizuju celou domácnost plus chodím do práce, na to, abych řešila jemné nuance typu za jak dlouho po příchodu z práce můžu muži vrazit děti už nemám čas ani morál. I tak se máme rádi a chováme se k sobě hezky, neměnila bych.
 marketa 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 21:49:13)
nikdo to prece nemeri na cas, to je jasne. ale jde o tu chvili, kdy se prepne na jiny "program". ja zase casto obstaravam sobotni velky nakup a dite necham doma, a kdyz prijdu, tak jsem dst utahana a jsem fakt rada, ze si muzu na 10-15 minut sednout a jeste mit klid.
 Markéta, kluci 8 a 1 
  • 

Re: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“ 

(3.5.2010 22:52:24)
Je vidět, že to je o pocitech. Já když obstarávám velký nákup a jsem bez dětí, přijdu domů tak svěží a odpočatá, že žádné vydechnutí nepotřebuju. Ta slast, že nikdo nevřeští: Mama, mama, MAMAAAAA!!!! a Mamí, prcek ječí, mamí, prcek mě bouchnul, mamí bla bla bla.
 Ecim 


pravidlo chvilky odpočinku po příchodu domů 

(3.5.2010 19:49:20)
Žabo, souhlasím s Tebou. Ono nejde ani tak o to odměřit přesně 10-15 minut a netýká se to jen otce, ale kohokoli, kdo přijde odněkud domů. Každý má právo na to se v klidu přezout a převléci, než se pustí do něčeho dalšího. Z toho, co popisuješ, jsem také jako dítě kvetla.
 Mortadela 


Re: pravidlo chvilky odpočinku po příchodu domů 

(4.5.2010 9:22:15)
No jo, ale sotva mimčo trochu povyroste a začne samo capat, tak stejně nebude čekat kdo ho komu vrazí, alébrž se na příchozího rodiče samo pověsí a radostně začne vyžadovat jeho pozornost. Málokteré batole si asi nechá vysvětlit, že tatínek se vrací z práce a potřebuje 15 minut na adaptaci...
 Ecim 


Re: pravidlo chvilky odpočinku po příchodu domů 

(4.5.2010 10:12:03)
Mortadelo,
to já moc dobře vidím na svém starším synovi, který se k tatínkovi často okamžitě vrhne a chce jeho pozornost. :-) Abych to upřesnila, my nedodržujeme striktních 15 minut na adaptaci, ale nechat v klidu přezout převléct, rozkoukat se... Ke cti svého manžela musím dodat, že tohle všechno kolikrát stihne během chvilky a okamžitě se pouští do tatínkování. :-) A říká, že ono mu kolikrát stačí vědět, že já se mu tu chvilku snažím dopřát.
 Kočanská 
  • 

trochu jinak 

(4.5.2010 21:45:00)
... tak jsem si řekla, že napíšu ještě dovětek, protože dneska když jsem přišla z práce jsem si vlastně uvědomila jak to mám já.
Já se celou cestu z práce na děti už strašně těšim a nemůžu se dočkat až je uvidim. Už mezi dveřma mi skáčou kolem krku, piští, ječí a vůbec všechno. A já jsem naprosto šťastná že to tak je. To je pro mě ta pravá relaxace po práci :-)
... uvědomila jsem si, že manžel to má úplně steně :-)

Když někdo potřebuje chvilku klidu po návratu z práce - budiš mu to dopřáno. Má výtka především směřovala k tomu, že by se to v tom případě nemělo týkat jen pracujících mužů, ale také pracujících žen.
 Ecim 


Re: trochu jinak 

(5.5.2010 7:46:31)
Souhlasím. A také by se to mělo týkat i školou povinných dětí. :-)
 marketa 
  • 

vrazit dite do naruci 

(3.5.2010 12:30:30)
muj muz se stara velmi pekne a zvladl taky vse krome kojeni, ovsem taky nema rad, kdyz mu dite vrazim hned ve dverich, jakmile prijde z prace.
ja ho chapu a snazim se mu, pokud nejsem sama opravdu unavena a necekam na jeho prichod jako na smilovani, dat nejmene ctvrthodinku, aby vydechl a kdyz to jde, tak ho i poslu si na chvili lehnout, protoze vim, ze potom se preradi na "jsem doma" program a dite i podil na domacnosti prebere s podstatne vetsim nadsenim a nasazenim.

takze tohle doporuceni bych teda nezatracovala. se vztahem k diteti to nema nic spolecneho a se schopnosti se postarat uz vubec nic.
 Ecim 


Re: vrazit dite do naruci 

(3.5.2010 12:46:49)
Markéto,
v tom s Tebou naprosto souhlasím! ~R^ Dohodli jsme se s manželem na tomhle opatření už před narozením prvního syna. Snažím se to dodržovat, i když to někdy nevyjde. A většinou to zkazí starší syn, který chce tatínka hned. :-)
 x x 


Můj partner je skvělý táta... 

(3.5.2010 12:34:18)
... ale těhotenství se mnou nijak zásadně neprožíval a neprožívá, je takový od přírody. Je schopný se postarat o celou rodinu, o děti, když jsme nemocní, zařídí, odveze do nemocnice, zajde s dětmi k doktorce atd., ale aby si povídal s bříškem nebo se mnou chodil na ultrazvuky či četl těhotenskou literaturu, to si prostě neumím představit. Nijak mi to nevadí, vím, že nás má rád, u porodů se mnou byl, zvládl vše v pohodě, pomohl ve všech ohledech, ale není hold přehnaně sentimentální, spíš věcný. Dětem se věnuje kdy může, takže jako táta funguje výborně. Ale v těhotenstvích se mnou nezvracel, neprožíval moje těhotenské stavy. Stačí, že to prožívám já, někdo musí mít čistou hlavu. ~5~
 Ecim 


Re: Můj partner je skvělý táta... 

(3.5.2010 12:49:08)
Můj manžel je také skvělý táta, i těhotenství se mnou prožíval, na ultrazvuky chodil, bohudík nezvracel, což bylo naše veliké štěstí, protože jsem v prvním trimestru byla pokaždé mimo provoz a byla jsem ráda, že aspoň manžel funguje. ~:-D
 Kolka 
  • 

Re: Můj partner je skvělý táta... 

(3.5.2010 13:58:06)
Můj muž měl nezřízené chutě, bohužel mu to zůstalo do dnešní doby, dcerám je třicet. A nerodí a nerodí.(myslím muž)
 *Niki* 


Re: Můj partner je skvělý táta... 

(3.5.2010 16:37:35)
Pro mě jsou rodiče ti, kdo se doplňují, nikoliv ti, kdo se zastupují. Samozřejmě že to umíme, ale není to prvoplánově nutné. Svého muže si vážím, že nás umí uživit a dobře, a já nemusím odcházet od malých dětí, a můžu s nimi být doma. Že je zaveze ráno do školky a případně doveze, umí naplánovat víkend a vzít je na výlet. Umí vařit lépe než já.
Ale pro děti jsem nezastuputelná nejen v kojení. Prostě on nemá takovou mazlivou a utěšující náruč, a neotře slzy tak, jako já, když chtějí v noci s někým spát, tak se mnou.
Na děti se vždy těšil, ale není moc extrovertní, takže spíš někde uvnitř. Na UTZ se mnou nechodil, tuším jen 2x za 3 těhotenství, protože jsem to nežádala a nepotřebovala. Ale umí mě respektovat, podpoří mě v jakémkoliv plánu a je zde, když potřebuju, byl se mnou u domácího porodu, a to pro mě hodně znamená.

Děti mu pokakané nestrkám, obecně mu děti nestrkám, to je na nich:)
 Insula 


postupně i u matek 

(3.5.2010 18:35:41)
Tak já bych řekla, že i u matek se cit k dítěi vyvíjí a to nejen v těhotenství, ale i po porodu. Zažila jsem to.
 Katka. 


Také považujete za samozřejmé, že mateřský cit, neprobudí-li se plnou silou už v průběhu těhotenství.... 

(3.5.2010 20:31:58)
Také považujete za samozřejmé, že mateřský cit, neprobudí-li se plnou silou už v průběhu těhotenství, se narodí rovnou s miminkem, zatímco otec si vztah k dítěti vytváří až časem, postupně?


No nevím, syn byl velmi chtěné miminko, těšila jsem se na něj, ale těhotenství jsem nijak neprožívala a mateřský cit se s miminkem rozhodně nenarodil.
Prvního cca půl roku jsem svoje dítě díky těžké poporodní depresi a silným antidepresivům upřímně nenáviděla ~n~
Do dnes se o něj umí otec postarat líp než já a i to s ním více umí ~d~
 Bumbi&05,08,10 


Re: u mě se mateřský cit vyvíjel až po narození dětí 

(3.5.2010 21:30:01)
já si ke svým dětem vztah vytvářím postupně. Po narození ho mám spíš takový animální - jsem samice a bráním mládě a starám se o jeho přežití. Ale láska a city přicházejí u mě prostě později, v řádu měsíců.
Proto je pro mě tak důležité, aby mi nikdo nenarušil poporodní blízkost, u mě funguje to živočišné, to citové ne. A jak se to živočišné naruší, zavání to průserem...
A mateřský cit u mě roste s dětmi, není stejný, mění se.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.