Zufi Jana, Olinka, Pavlík |
|
(30.11.2009 8:33:57) Nemám trauma ze separace, nevěř, jsi mi šumák.
|
Karla | •
|
(30.11.2009 8:37:09) Belana si musí dokazovat jak je in.
|
Afima |
|
(30.11.2009 8:53:05) Je fakt, že to věčné pitvání se v něčem, v tomto případě v kontaktu dítěte s matkou po porodu, mi taky leze na nervy. Nicméně jsme prý v demokratické společnosti, tak ať si autorka nosí mimino třeba ve spoďárech, její volba. Netřeba se hned rozčilovat.
|
Veveruše |
|
(1.12.2009 0:40:37) Bla bla bla jsou naopak tyhle tři reakce. Nechápu, co může koho na tak pěkně napsaném článku pohoršovat. Nevím, jestli je Bellana in, ale tyhle příspěvky jsou docela out.
|
Makyna+3 | •
|
(1.12.2009 14:10:53) Na Rodinu moc nechodím, ale teď fakt napsat musím. Absolutně nechápu tři první reakce výše. Opravdu už nevím, jak by se kontroverzní věc měla napsat "vyváženěji", než byla napsána Bellanou. Je to krásné shrnutí. Sama jsem třikrát rodila v porodnici a po prvním porodu jsem byla v pozici Bellaniny maminky, hodně mě to rozhodilo, zvlášť, když jsem v té době znala jen story o bezbřehé lásce na první pohled, u mě se nekonalo a ten boj, o lásku trval pak zbytečně dlouho. Moc dlouho na to, aby taková "banalita", jako nechat zdravého novorozence s matkou, byla pro porodnici takový problém.
|
Petah |
|
(1.12.2009 16:38:21) Přesně jak píšeš - krásně vyvážené a autorce patří moje smeknutí. Ne každému se vždy daří vyjádřit svůj názor bez zbytečných známek "agrese". Tak, aby si z článku nikdo nemohl brát nic "osobně" se to snad líp napsat ani nedá. Ale kdo chce psa bít... :(
|
10.5Libik12 |
|
(1.12.2009 23:19:21) No je to přátelský článeček, ale přesto vyjadřuje neochvějnou víru, že bondong je "cosi"
|
|
|
|
|
|
|
withep |
|
(30.11.2009 10:17:21) Když nemáš, proč reaguješ zrovna jako ten krocan?
Já trauma mám. Novorozeně mi bylo navzdory výslovnému přání a dobrému zdravotnímu stavu odebráno. A taky mám spoustu traumat z dětství, odvíjejících se od špatného vztahu s matkou, nedostatku lásky a pocitu bezcennosti. Přitom moje matka rovněž žádné trauma nemá - a nebo - že by ji jen nenapadlo, že by mohla mít...?
Autorka článku pocit viny ani neschopnost přiznat si, že něco bolí, nevnucuje. Právě naopak, vyzývá k tomu, abychom to nedělali. S povzdechem, že většina českých porodnic ještě i dnes provádí automaticky separaci, a ne naopak bonding. Kdyby tomu bylo obráceně, o žádných pocitech viny ani traumatech bychom se vůbec nemuseli bavit...
|
Colombina | •
|
(30.11.2009 11:02:29) Je to asi dost osobní, tak do toho nechci moc šťourat, ale myslíš, že vztah matky a dcery se odvíjí jen od toho, že jsou spolu v kontaktu hned od momentu porodu? Traumata asi budou mít kořeny i někde jinde? Jinak souhlasím, že když to zdravotní stav matky a děťátka dovolí, je hloupost miminko hned někam odnášet...
|
Jana Nová |
|
(30.11.2009 11:05:52) Colombino, proč to téma takhle hrotíš? On tady někdo tvrdí, že vzájemný vztah se odvíjí JENOM od bondingu?
|
Colombina | •
|
(30.11.2009 11:10:53) Promiň, nemám pocit, že ho hrotím... tobě to tak připadá?
|
Jana Nová |
|
(30.11.2009 11:12:27) Ano, Colombino. Ohrazuješ se proti něčemu, co tady nezaznělo.
|
Colombina | •
|
(30.11.2009 11:14:31) Jestli se tě to nějak osobně dotýká, moc mě to mrzí, reagovala jsem jen na to, co jsem si přečetla...
|
|
|
|
|
Bellana |
|
(30.11.2009 11:15:17) Colombino, jistě že ne. Psala jsem jen o tom, že moje maminka to měla ze začátku těžší než já. Neporovnávám nás, kdo je lepší matka. Snažily jsme se (a snažíme se obě), milujeme obě, ale já mám to štěstí, že jsem měla pohodovější start do mateřství. To je všechno.
|
Colombina | •
|
(30.11.2009 11:21:01) Holky, já se vás nechci nijak osobně dotknout - jsem na tomhle serveru teprve poněkolikáté, tak mně trošku uniká systém příspěvků do diskuze... chtěla jsem prostě jenom vyjádřit svůj názor, že kontakt s miminkem po porodu je strašně moc důležitý, ale přijde mi trochu divné na jeho absenci svádět ledacos zlé, co člověka v průběhu života potká...
|
Francina |
|
(30.11.2009 11:22:13) To si myslím též.
|
Francina |
|
(30.11.2009 11:23:37) Promiňte to jako kdysi o kojení, nekojené bylo potrncionálními feťáky, dysgrafiky, alergiky aj.Nic ve zlym.
|
Bellana |
|
(30.11.2009 11:25:17) Ale vždyť je to podobné, ne? Kojení je výhodnější než nekojení, ale samo o sobě nikomu pevné zdraví a trvalé štěstí nezajistí.
|
|
|
|
Bellana |
|
(30.11.2009 11:23:51) Ale vždyť já s tebou souhlasím. Dale se můj článek pochopit tak, že na absenci bondingu svádím všechno zlé? Ptám se bez ironie, protože kdyby článek vyzněl takto, tak to mě mrzí. Snažila jsem se přesně o opak. Napsat, že bonding je bonus. Nic víc, nic míň.
|
zuzini |
|
(30.11.2009 11:47:59) Bellano, nevyzněl, jen mám pocit, že někteří ho ani nečetli a reagují pouze na slovo bondig, které zahlédli v nadpise.
Za článek díky
|
|
Markéta2 | •
|
(30.11.2009 12:32:18) jak jsem na některé články příliš vehementních domarodiček vysloveně alergická, tak tě ujišťuji, že tento tvůj článek se mi VELMI líbil, že je psaný upřímně, bez generalizování, nečtu v něm jakoukoli snahu útočit nebo někoho "obracet na víru". Kdyby se všechny texty na tohle téma nesly v podobném duchu, asi by ubylo zbytečně vyplavovaného adrenalinu na obou stranách. Bohužel to tak není a adrenalín holt přešplíchnul i do téhle diskuse, s tím se asi nic nenadělá.
|
|
|
Jana Nová |
|
(30.11.2009 11:24:25) Colombino, s tím nelze nesouhlasit
|
Colombina | •
|
(30.11.2009 11:27:22) Děkuju holky, teď jsem se konečně zorientovala, takže můj úplně první příspěvek patřil k příspěvku uživatelky withep - ale uznávám, že to možná bylo zbytečně moc osobní. Musím pádit, tak se mějte hezky
|
|
|
|
|
withep |
|
(30.11.2009 11:24:53) Ne, to si nemyslím. Jak psala Bellana, je to prostě dobrý začátek. A i když se začátek nepodaří, může se dařit později. Myslím si, že většina matek se naštěstí v řádu týdnů či měsíců "naučí" své dítě milovat.
Ono to není jen ve zlaté hodince, je to obecně v respektu k dítěti a jeho potřebám. Ale jistě je mnohem snazší reagovat na podněty nemluvněte a přistupovat k němu i v pozdějším věku s důvěrou, pokud na začátku bylo voňavé mládě v náruči a ne ocedulkovaný řvoucí uzlíček v nákupním vozíku.
|
Francina |
|
(30.11.2009 11:26:31) Ta bezbřehá láska nemůže vzniknout v okamžiku, kdy mi ukáží dítě?
|
Horama |
|
(30.11.2009 11:48:45) Může, jen to není ten jediný okamžik, kdy se to dá zvládnout.
|
|
|
Petra Neomi | •
|
(30.11.2009 11:39:28) No, pro matku není nikdy její novorozenec "ocedulkovaný balíček", ne? A co je pro ostatní, to je jejich problém. Při vší úctě, pokud se týká vztahu matky a dítěte, je tenhle konstrukt blbost.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(30.11.2009 15:18:02) já ke svým dětem po porodu prostě vztah nemám jiný, než čistě animálním, matka x mládě... nemůžu za to, že je nemiluju hned na první pohled, ať už je dítě ocedulkované, nebo mi ho položí na břicho. Když mi ho ale neberou, je to snazší. I tak mi to u obou dětí trvalo v řádu měsíců - u prvního cca 5 měsíců, u druhé cca 4 měsíce. Jsem ten typ, kterému kdyby vzali po porodu dítě, velmi by to narušilo jeho schopnost se o dítě postarat v citové oblasti.... Prostě hůř, pomaleji navazuju hluboké citové vztahy s kýmkoli, nejen s miminky. A navázat je se svými dětmi je životně důležité, tak proč to ztěžovat?
|
|
|
|
|
|
sarmi |
|
(30.11.2009 10:45:26) devcata, vzdyt je advent, tak zadne hadky, ne? trochu vic tolerance, empatie a nadhledu!
|
|
dar | •
|
(1.12.2009 10:07:55) Ahoj všichni! Jsem poprvé těhotná a opravdu netuším jaké pocity budu mít po narození miminka, ale chtěla jsem taky přidat názor 1) porod doma - krásná chvíle, ale která z matek byla jen jedinkrát u porodu, kde maminka měla celé těhotenství opravdu podle předpisů-všechno probíhalo tak jak má a najednou se mimi špatně otočilo,zaklínilo a zpomalil se mu tlukot srdíčka a kdyby okamžitě nedošlo k císařskému řezu, tak by umřelo... já osobně,jako sestra na novoroz. ARO jsem to zažila mnohokrát a ať mi nikdo neříká, že i kdyby tato mamina žila vedle nemocnice,tak je schopna max.do 10 min být na sále,s veškerým týmem lékařů a sester... Vím, že kdysi se rodilo doma běžně, ale taky byla vyšší úmrtnost...!!! Takže i kvůli neustálé přeplněnosti našeho oddělení prosím rozmyslete si to... 2)konečně k bondingu: jak tady maminka psala,je to nádhera mít u sebe dítě hned po narození,ale zase jen, pokud je tam někdo, kdo je schopen rozpoznat jestli náhodou mimi nepřestalo dýchat a pokud je maminka na pokoji sama, tak vždy mimi ukládat do postýlky s podložkou, která na to upozorní-každá matka je po porodu určitě vyčerpaná a netuší, kdy ji přepadne spací krize a v tu chvíli může mít problém i mimi!!! Vím, že jsou to katastrofické scénáře, ale za svou patnáctiletou praxi na novoroz. ARO vím, že tyto připady se množí a ty následky jsou dost šílené... A stačilo by, kdyby maminy tak zarputile netrvaly na tom, že se o mimi postaraji hned a že si nepotřebují po porodu odpočinout. Vím, že maminky, které měly děti u sebe hned po porodu a nic se nestalo,i když usnuly s dítětem v náručí, budou namítat, že je to blbost, ale setkali se někdy s maminou, které se to stalo, popřípadě s tím jak vypadá její dítě????? Já ano a ne jen jednou...
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.12.2009 10:28:01) dar, nebudu reagovat na to první, o tom diskuse není, snad jen bych doporučila přečíst si faktické studie o tom, jaká má porod v domácím prostředí pravidla a jaké jaou výsledky na novorozenecké a mateřské mortalitě a morbiditě v zemích, kde je součástí nabídky. A k tomu druhému se musím velmi ohradit - tvrdit, že "každá maminka je po porodu určitě vyčerpaná a netuší, kdy ji přepadne spaní" je velmi, velmi nepatřičné předjímání a ani tobě jako pečujícímu zdravotníku to nepřísluší posuzovat.
A k těm osobním zkušenostem - setkala jsem je například s matkou, která ač si všimla hne dpo porodu, že dítě má problémy s dýcháním, zdravotníci tomu nevěnovali pozornost, dítě rutinně odvezli na narmální novorozencké a matka ho už nikdy neviděla - ani se jí neobtěžovali přojít říct, že zemřelo. Takže házat tu maminkami, které nepoznají, že dítěti něco je, zatímco pod dohledem zdravotníků je zaručene v bezpečí, je trochu, hm, krátkozraké.
|
Mili+5 |
|
(1.12.2009 10:41:57) Také mám k tomu připomínku. Nemyslím si, že pokud má dítě potíže s poporodní adaptací, poklesy saturace atd., tak je ideálním řešením oddělit ho od matky, položit někde na novorozeneckém na vyhřívané lůžko a připnout k přístroji na měření saturace a nechat ho tam opuštěné, poplakávající, zmateně se snažící dumlat si ruku. Takto je sice dítě pod kontrolou v případě nějaké apnoe, ale jak mu to pomůže s tou zhoršenou adaptací? Mnozí to tak nevidí, hlavně mnozí zdravotníci to tak nevidí, ale já jsem přesvědčená, že stav duše velmi silně ovlivňuje stav těla a oddělit takové dítě od matky sotva se narodilo, znamená jeho stav ještě zhoršit. Nemluvím nyní o nedonošenocích, kteří nutně potřebují umístit do inkubátoru a napojit na ventilátor apod., i když i těm by měl být umožněn kontakt s matkou, jakmile je to možné.
|
|
|
Kohnova | •
|
(1.12.2009 11:51:20) dare, ono to jde poznat, ze dite nedycha. Kupodivu to pozna i laik, uvidis, az porodis.
|
10.5Libik12 |
|
(1.12.2009 12:06:48) Ano, nedýchající člověk nedýchá, to je jasný. Je dobré to vědět, zvlášť je-li s ním člověk doma.
|
|
|
marketa | •
|
(1.12.2009 13:11:22) blabolis nesmysly. se svym ditetem jsem spala ja a muj manzel v jedne posteli od narozeni do jednoho roku a muzu ti rict, ze dite muze zalehnout jenom nekdo, kdo je uplne namol nebo snedl tubu prasku na spani. takze pokud je mamina pod vlivem leku na uklidneni, ktere ji treba byly podavany behem porodu, tak jo, je to nebezpecne, ale jinak rozhodne ne, PRESTAN SIRIT PANIKU! ***
dite se nezakilni jen tak a taky to neni nezvratne. ve vetsine pripadu staci zklidnit dech a zmenit porodni polohu (coz ty ze sve praxe ocividne neznas, u vas asi maminy rodi porad jako rozplacle zaby a tlaci do kopce, ze? v tekove poloze bych se zaklinila taky). u domaciho porodu je PA s tebou PO CELOU DOBU a ne jen po pul hodinach jako v porodce, takze na komplikaci prijde okamzite. v porodce se na to prijde vetsinou az po te pulhodine a pak je teda opravdu nutny akutni CS a leckdy je pozde.
|
Dar | •
|
(2.12.2009 18:55:15) Holky,nechci šířit paniku, ale stačilo by si promluvit s jednou maminkou,u které při návštěvě příbuzných mimi dýchat přestalo a ani jeden nepoznal, ze dite nedycha...-mysleli,ze spí. Anebo s mamčou,která nakojila a usnul... Dle nálezu na moZku-minimalne pul hod. No a s tím napojením na přístroje a odloučení od matky- zřejmě jsi nějak nepochopila,ze to ti zdravotníci nedělají z dlouhe chvíle,ale kvůli tomu, ze zřejmě z těch apnoi muze mít díte třeba posleze poskozeny mozek. Nehledě na to, ze já jsem zastáncem toho,aby mimi i třeba na umělém dýchání bylo co nejdrive v kontaktu s matkou a co nejdrive ho dostala do náruče. A k tomu spaní do roku s ditetem v posteli - 100x se nic nestane, po 101 se jeden s rodičů muže špatně otocit... Znovu říkám,nesirim paniku,jen chci aby rodiče přemysleli a nepočítali s tím, ze to, ze mimi je v poho, je samozřejmost. A nepokouseli to... A na domácích porodech se neshodneme-ať tak nebo tak PA není MUDr. A raději si vyberu porodnici, kde se PA věnuje matce v kratších intervalech než porod doma,kde proste ten Dr.,který problém umi řešit-samozřejmě nepodcenuji PA,ale opravdu není lékař...
|
Dar | •
|
(2.12.2009 18:57:20) Pardon za chyby a občasné chybeni diakritiky - pisu z mobilu...
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.12.2009 20:23:17) Mno, a taky může přestat dýchat den po propuštění v kočárku. Nebude na pozorovacích přístrojích celý život ... A monitor nemusí zafungovat, výhřevná deska se může přehřát a dítě uvařit - těch možností je tolik, na obou stranách.
k PD - jistě, pokud se s dr. cítíš dobře, je to pro tebe ideální cesta . Nicméně to neříká vůbec nic o realitě.
|
|
Lassie66 |
|
(2.12.2009 20:43:08) Dar, opravdu si myslím, že šíříš paniku, co se společného spaní s dítětem týče. Já marně hledám odkazy na taková úmrtí, kdy bylo dítě zalehnuto střízlivým rodičem - neříkám, že se takový případ nikdy nestal, ale v tvém podání to zní jako celkem velká pravděpodobnost. Přitom dnes se díky médiím dozvídáme o různých věcech, dětech vypadlých z okna, utýraných rodičem, utopených nebo jiné podobně nemilé zprávy. Ale o zalehnutých? Snažila jsem se dohledat nějaká čísla, ale marně - našla jsem např. toto http://www.rodina.cz/dotaz4628.htm a nebo toto http://www.darjanabytek.cz/detsky-nabytek/detska-postylka-postel-kam-ulozit-miminko-sids.htm (ovšem tam se nedá zdroj ověřit-adresa pod článkem neexistuje a navíc je to článek na stránkách, které propagují dětské postýlky ). Dívala jsem se i na zahraniční stránky, ale nikde nic průkazného. Některé zdroje dávají do souvislosti SIDS a společné spaní - ovšem jiné toto zase vyvracejí...
|
|
marketa | •
|
(2.12.2009 21:05:32) rodila jsem ve fakultni (!) nemocnici v nemecku. porod v nemecku vede podle zakona porodni asistentka, ano opravdu, je to tak. doktor u porodu (v porodnici!) NENI pritomen, pokud ho PA nezavola, to se deje vetsinou pouze na siti natrzeni nebo nastrihu. ani ten neni provaden rutine, ale pouze pokud je to nutne. a nebudes mi verit, deti se tu nedavaji preventivne do inkubatoru, ale nahata a neumyta (pokud nepozadas o opak) maminkam na telo a oba prikryji teplou dekou a nechaji 2 hodiny v klidu, pak si rodice (s pomoci PA, pokud potrebuji) dite obleknou. vedle posteli jsou postylky pro deti, ale bez decek a alarmu a pristroju. v nemocnici s ditetem v jedne posteli spat nemuzes, ale to proto, ze nema okolo zabrany a je vysoko, ne kvuli tomu, ze by to spani s ditetem bylo nebezpecne, naopak to tu dost doporucuji, protoze je prokazane, ze v zemich, kde je to normalni, je mnohem mensi procento nahlych umrti, rodice proste dite vedle sebe citi dychat.
|
dar | •
|
(2.12.2009 21:44:21) Nemá to cenu... Už jen názor, že zdravotníci dávají mimi do inkubátoru jen tak... Nebo,že se nedočetla o dětech přilehnutých,popř. přestávajících dýchat v porodnici v náručí... A kolik matek, popř. rodičů si myslíš, že to dají do novin nebo se s tím svěří??? U nás na odd. byly za posled. půlroku 3 mimča,která si mamina nechala u sebe v porodnici v posteli.... a vedle nich stála postýlka s baby sense... Určitě jste všechny skvělé matky a přeji Vám, aby jste nikdy neměly takové zážitky z nemocnice jako já... asi by jste rychle změnili názor...
|
Lenelka |
|
(2.12.2009 22:02:47) Tak ja jsem v UK. Rodi se naprosto vetsinou jen s PA. Neexistuje tu nic jineho nez absolutni bonding, pokud tedy dite neni na JIP nebo matka v bezvedomi. Ambulantni porod je absolutni norma, odchod z porodnice sest hodin po porodu zhruba u 50% porodu. Porod doma neni zadna rarita. Presto tu neni o nic vyssi umrtnost novorozencu nez v CR. Jsou tedy Britky jine? Jsou Cesky tak neschopne, ze se nedokazi postarat, aby jejich dite prezilo? Nebo tu snad nekdo siri paniku??
|
|
marketa | •
|
(2.12.2009 22:10:51) nechces slyset, co jsem ti psala? v nemecku (zapadnim) v postylkach v nemocnici nejsou senzory ani vyhrevne decky a deti se nedavaji do inkubatoru, to pouze nedonosenci na JIP. matky koji v posteli a dite nezalehavaji. vubec nic z toho co tu vykladas se tu bezne nedeje, prestoze tu nejsou zadna opatreni, ktera znas ty z vasi nemocnice. doma mnoho matek spi s ditetem a nevim o tom, ze by tu miminka umirala casteji nez v cechach. povazujes nemecko za rozvojovou zemi? vis o tom, ze je tu novorozenecka umrtnost stejna jako v cechach?
|
|
marketa | •
|
(2.12.2009 22:17:41) ano v cechach davaji zdravotnici mimina do inkubatoru jen tak, je to hloupe a zbytecne. v nemecku se to nedela a miminka jsou uplne stejne zdrava a novorozenecka umrtnost je srovnatelna s cechami, prestoze je zde mene planovanych potratu.
|
|
Lassie66 |
|
(2.12.2009 22:25:30) Dar, bereš to jako nějaký osobní útok - tak to ale není. Úmrtí dětí přeci nikdy nehlásí do novin rodiče, jsem ale přesvědčená, že by takové úmrtí médii proběhlo. Našla jsem nějaký článek, který by měl rodiče od společného spaní odradit. Dohledala jsem ho i na zahraničním serveru http://zdravi.idnes.cz/4-nejvetsi-nebezpeci-ktera-hrozi-vasemu-diteti-fqi-/deti.asp?c=A071211_153234_zdravi_deti_bad
http://infantstoddlers.suite101.com/article.cfm/dangers_of_cosleeping
Je ale zvláštní, že se tyto zprávy objevují především ve zdrojích z USA, kde je běžné nechávat novorozence v postýlkách v dětských pokojích(což mi připadá hrozné a mnohem nebezpečnější, ale je to věc názoru). A ten výzkum působí tak nějak neúplně - například tahle část - "121 infants dies because a parent accidentally rolled on top of them without realizing it and suffocated the baby" neobsahuje informace, jak k zadušení došlo. V některých článcích se třeba píše, že často je problém v tom, že lidé(především ze slabších sociálních vrstev)spí na rozloženém gauči. A takové spaní není ani pohodlné a ani bezpečné, pokud se tam mačkají dva lidé(či více). Pro novorozence je pak snadnější někam zapadnout, jelikož gauče nejsou rovné jako klasické postele. Jsou to možná detaily, ale mohou vysvětlovat, že ne každé takové úmrtí je způsobeno společným spaním s rodiči.
|
Lassie66 |
|
(2.12.2009 22:31:49) Tedy, abych to ještě upřesnila - o zapadlých dětech se tam píše, ale nespecifikuje se, za jakých okolností a při jakém spaní došlo k tomu náhodnému převálcování dítěte.
|
|
|
llenicka |
|
(5.12.2009 21:12:06) Musím se zastat Dar. Taky jsem léta pracovala v nemocnici na JIRP dětské. A případy zalehnutí dětí se tam objevovali a né jeden. Dokonce nedávno i v porodnici. Maminky neodhadnou svou únavu a neštěstí je na světě. Vždy je to hrozná tragédie a vždy se zavedou nová opatření (třeba nespát s dítětem v posteli, myslím tím v porodnici)). Některé maminky pak bohužel bojovali proti nám. Pochopitelně se tyto případy a spousta dalších nezveřejňují a to především s úcty k těm chudákům maminkám. Sama mám malé dítě a když jsem po porodu nebyla ve své kůži, malý spal hned vedle mě v košíku, stačilo jen natáhnout ruku a byl u mě a k sobě jsem si ho brala až k ránu, kdy už jsem si byla jista, že můj spánek nebude tak tvrdě. Všem přeji aby se s něčím takovým nikdy nesetkali. Každý má právo na své rozhodnutí, ale taky je potřeba trochu soudnosti. Unava v těle šestinedělky bývá někdy dost krutá.
|
|
|
dar | •
|
(2.12.2009 21:49:45) p.s.: z těch 3 matek to, že nedýchají jejich děti, poznala jen jedna...
|
|
|
Mili+5 |
|
(3.12.2009 0:34:20) No a s tím napojením na přístroje a odloučení od matky- zřejmě jsi nějak nepochopila,ze to ti zdravotníci nedělají z dlouhe chvíle,ale kvůli tomu, ze zřejmě z těch apnoi muze mít díte třeba posleze poskozeny mozek.
Nedělají to z dlouhé chvíle, ale z důvodu vlastního pohodlí a zjednodušení si práce. Pokud by jim opravdu záleželo na tom, aby se dítě cítilo co nejlépe a rychleji se uzdravovalo, snažili by se zajistit, aby dítě mohlo být jak s matkou tak pod kontrolou. Sama jsem to zažila a stačilo by připojit dítě na přístroj k měření saturace, poučit matku a častěji kontrolovat, což by zajistilo umístění do pokoje v těsné blízkosti sesterny. Tímto způsobem se to pak skutečně řešilo na jipkovém roomingu, kde jsem s chlapečkem posledních několik dní našeho pobytu byla, ale první dny svého života ležel separován na novorozeneckém oddělení. Jsem přesvědčená, že bych ohlídala své dítě mnohem lépe než sestry na fyziologických novorozencích, které měly na starost asi 15 dalších novorozenců, do toho vyplňovaly papíry, nosily děti matkám na pokoje, což bylo dost daleko a byly tam na to obvykle maximálně dvě. I na Jip se mi stalo, že saturace mého chlapečka klesla až pod 60, protože sestra zrovna byla zaměstnaná u jiného dítěte a nemohla k němu jít.
|
|
|
|
|
jája | •
|
(2.12.2009 14:57:00) taky nemám trauma z 3 hodinové separace, byla sem tak unavená po porodu, že bych dítě ani nebyla schopna vzít do rukou
|
|
llenicka |
|
(5.12.2009 23:15:03) K traumatu ze separace: Nesouhlasím se separací dítěte od matky, chtěla jsem porod v klidu a přítmí, chtěla jsem aby mě miminko položili hned na břicho, chtěla jsem aby nechali dotepat pupečník, chtěla jsem tatínka u porodu, ....... tolik jsem toho od těhotenství a porodu, od narození mého prvního dětěte očekávala. Vše jsem měla nastudovaný a moc jsem se těšila, vůbec jsem neměla strach z porodu. Bohužel vše se údalo jinak. Těhotenství jsem si protrpěla a v 28. týdnu u mě propukl hellp syndrom, takže následoval akutní císařský řez. Své dítě jsem viděla až pátý den, byl tak maličký a schoulený v inkubátoru. Když mě ho po 5 dnech ukázali, necítila jsem nic, jen hroznou lítost a vinu. Pochovat mě ho dali na chvilku až 9den a v nemocnici byl přes 10týdnů. Každý den, co jsem za ním chodila se moje láska zasilovala a již po pár dnech jsem ho milovala víc než cokoliv na světě, na svého syna nedám dopustit, je to už přes rok. Ze všeho jsme se dostali já i syn. Až dnes mě trošičku opouští pocit viny, že kvůli mě syn musel být separován a že bude mít určitě nějaké následky. Do teď jsem se cítila jako méněcená a neschopná matka, která své dítě nemohla porodit a mít neustále u sebe. Myslím, že si to navždy ponesu v sobě. Mamiky, které jste byli odločeny od svých miminek, buďte statečné, čas všechno zmírní a časem si budete pamatovat jen to hezké. Poučení do dalšího porodu: je mě jedno jak, kdy budu rodit, v leže, v kleče ...... Je mě jedno jestli budu mít dítě v přítmí, nebo pod lampou. Jen ať je to v termínu a miminko ať je zdravé.
|
|
|