-verca- |
|
(6.5.2009 9:31:03) Já maturovala před lety (panebože to je věčnost :-D) a šla jsem úplně první ze všech. nevím jakým systémem ale prostě to tak na mě vyšlo...Vytáhla jsem si první otázku ze společenskejch věd, ekonomiku a byly tam dvě učitelky a jedna tenkrát učila psychologii a druhá filozofii a ten kdo nás učil eko tam nebyl takže jsem vykládala věci kterejma jsem si nebyla úplně jistá, ty dvě se na sebe dívaly a vzájemně se očima ujišťovaly jestli to co říkám je pravda a já dostala za dvě Otázku z dějepisu jsem se učila na chodbě cestou nahoru do místnosti a vytáhla jsem si jí. Z češtiny už netuším a na anglištině jsem ze sebe nebypolodila kloudnou větu...stydím se za to do dneška...Pak jsem ale na vejšce potkala lidi co měli z maturity z AJ za jedna a mluvili jak řepy...Každopádně na to vzpomínám a vzpomínala jsem s odstupem času, když jsem se učila na zkoušky na VŠ a vzpomínala jsem jak to bylo krásný když člověk "jenom" maturoval...
Přeju moc štěstí!
|
-verca- |
|
(6.5.2009 9:32:17) ...nevyplodila..
|
Julie | •
|
(6.5.2009 9:42:55) Já také vzpomínám,dnes už s úsměvem,ale tenkrát mi do smíchu nebylo..dodnes si živě pamatuju,jak jsem si vytáhla z dějepisu otázku "objevení Ameriky"...temno přede mnou,temno za mnou a můj zděšený výraz a nejen můj,protože dějepis byl můj oblíbený..profesoři,když viděli,jak jsem paralizovaná,mi pomáhali seč mohli a já to úspěšně zazdívala..nejlépe odpovědí na otázku,co Kolumbus dovezl z Ameriky a po nápovědě,že si to dáváme do polívky,jsem ze sebe vyhrkla "těstoviny" ,že to mělo být "koření" mě ani ve snu nenapadlo,ale profesoři se ještě hodnou chvíli řechtali i po mém odchodu . Maturitu jsem zvládla a Ty ji určitě zvládneš také .Držím pěsti !
|
|
|
Adel.ka |
|
(6.5.2009 11:23:26) Jé, já u toho článku skoro brečela. A to není zase tak dávno, co jsem maturovala. Ale už se to prostě nikdy nevrátí. Zlatá střední!!! Já jsem večer před maturitou probrečela, že nic neumím, že to nemůžu zvládnout. Nakonec jsem udělala za 10. Ach ta angličtina. Teď koukám, jak mi před očima rostou moji kluci a říkám si jak je dětství a dospívání nádherné
|
|
Insula |
|
(6.5.2009 11:49:52) Vzpomínám. Celý "svaťák" jsem nic nedělala a užívala si sluníčka. Poslední den jsem se jenom koukla na pár věcí a šlo se na věc. Řekla jsem si, že co jsem se nenaučila za čtyři roky se už za týden nenaučím. Což neberte jako návod. A nemyslete si, že jsem byla "šprtna", to ne. Prostě jsem si říkala, že o každé otázce snad něco řeknu a nakonec jsem měla i štěstí a zvládla jsem to.
|
|
dolphin2 |
|
(6.5.2009 12:54:03) Tak jsem si taky teď zavzpomínala , taká nostalgie nematurovala jsem tak dávno, v roce 2001 a musím se přiznat, že celkem dlouho po maturitě mě děsily sny, že neudělám zkoušku z matiky (přitom jsem z ní vůbec nematurovala). Já jsem se teda snažila o svaťáku učit, i když mi to teda moc nešlo, protože jsem se v pátek, kdy nám svaťák začínal, dověděla, že mě přítel podvádí, takže jsem měla myšlenky trochu někde jinde . K maturitě jsem šla s tím, že si z každýho předmětu musím vybrat otázku do 15, od 16 výš jsem o ničem nevěděla ani slovo, tak daleko jsem jaksi nedošla . No a zrovna hned první předmět - čeština a já jsem si vytáhla otázku 24 - literatura 60.a 70.let minulýho století (jaksi se mi to vrylo do paměti, asi proto, že mi bylo jasný, že to nedám). O této otázce jsem nevěděla absolutně nic, ve škole, když jsme otázku probírali, jsem nedávala pozor a ani si nic nepsala, protože jsem věděla, že ji potom dostanu vytisknutou, tak na co se s tím patlat že Jediný, co mi náš učitel řekl, když jsem si to vylosovala bylo, no tak tam máš Havla, Rudolfa atd. A já věděla akorát to, že Havel psal dramata a Rudolf napsal Metráčka. Přesně to jsem jim řekla, víc nic, spíš si pak pokecali oni, ale snažili se mě dostat do hovoru otázkama typu - tak a teď další spisovatel, je to samec od slepice a já jenom odpovídala Kohout ale co psal, to nevim doteď a když jsme mluvili o Metráčkovi, tak mi říkali, no a napsal i druhý díl, jak se jmenuje...Metráček aneb k.... a já aneb kost a kůže (nevím, kde mě to napadlo, teď už se jenom směju, ale v tu chvíli se mi chtělo spíš brečet). Ostatní předměty už byly parádní, kromě jedné dvojky bylo ze všeho za 1 a tu češtinu jsem nějakým zázrakem dostala za 4 - jenom díky písemné. Neboj, všechno zvládneš a jak psaly holky, nejlepší u maturity bývají ti nejpřísnější učitelé, tak budu držet palec, ať všechno dobře dopadne
|
|
Luci2 |
|
(6.5.2009 16:17:19) Ahoj, pamatuji si, že jsem šla k maturitě jako předposlední, bylo to šílené, každý mi volal, že už to má za sebou a kdo vyhazoval od maturity, kdo neodmaturoval. No byla jsem děsně na nervy. Nejhorší bylo, když nám posledním ohlašovali výsledky, stáli jsme v řadě a říkali známky, jedna holka předemnou a jedna za mnou neudělali z jednoho předmětu, já už jsem myslela, že jsem to neudělala já, byla jsem orosená všude, hlavně jsem si nebyla jistá s češtinou měla jsem okno jak "BRNO", ale nakonec jsem odmaturovala za 3,3,2,2 a z praktických za 1., takže jsem pak šla s ostatními oslavovat až do němoty.
|
|
Lotri |
|
(3.6.2009 22:19:27) Zkopíruju Ti pro "utěšení" můj článek z našeho webu. Věř mi, že já vím, jaký to je a to velice živě - odmaturovala jsem před dvěma týdny.
Byly to nervy... neskutečný. Myslela jsem, že jsem "salámista" jak říká táta, prostě pohoda jazz, to nějak dopadne, flegmouš velikej. No nebylo tomu tak. Bylo tomu až tak, že jsem se zařekla, že na žádnou vejšku (i kdyby se náhodou slitovali a řekli si, že Danýska strašně potřebujou a vzali mě) nepůjdu - ten stres několikaletej mi za to nestojí.
Jak probíhala moje maturita a to nejhorší období před ní? Celá oktáva směřovala k jednomu cíli, všichni nám to dávali najevo a taky se neustále na maturitu připravovalo. Každý vídeméně chodil už jen tam kam potřeboval, zbytek se nějak okecal.
Moje maturitní předměty byly: Základy společenských věd - tedy všech věd, od filosofického mýtu až k postmoderně, práva, politologie, ekonomie, psychologie, sociologie. Dějepis od mamutů až po listopad 89. Literatura od Gilgameše k Pottrovi a angličtina s 30-ti tématy všeho druhu.
Myslím, že jsem se připravovala dlouho, ale ty přípravy byly tak strašně pozvolné, že jsem se vlastně ani moc neučila, jen si to spíš tak pročítala, nic moc neřešila. Od písemných maturit nastal zlom, kdy všichni všechno moc řešili a já se pořád učila tak napůl - stresy už pracovaly, ale ještě to bylo daleko. Najednou tady bylo poslední zvonění a nastal svaťák a já se začala učit a nervovat o 106. Na začátku jsme si to ještě moc nepřipouštěla, ale nechápu proč. No a najednou začal ten pravej kolotoč, učení 20-ti otázek denně, absolutní vokna, absolutní nestíhačka, absolutní bezmoc.
Všichni říkali, že to dám (doma se nejvíc ujala Joeova věta: "Se* na to!"). Vždyť jsem přece dávala pozor, vždycky něco řeknu, ale já byla přesvědčena o své demenci, absolutní tupotě a prázdnotě.
Maturovala jsem v úterý 19.5. a v pátek předtím to na mě padlo uplně, Joe nebyl doma a já usedavě řvala jak želva... žaludek staženej, že nic neumim, že tam snad ani nepůjdu, že jsem prostě blbá jak tágo. Po jeho příchodu mě však schoulil v náručí a svět byl o trochu lepší. Nedalo se nic dělat, bylo jasný, že to nestihnu. ABSOLUTNĚ jsem se vykašlala na angličtinu, věděla jsem, že začít se jí učit, tak se složim, protože zjistim, že nic neumim. Tak jsme jela literaturu, jednou si přečetla dějepis a projela filosofii.
V pondělí bylo slavnostní zahájení a to už šlo do tuhýho, už se první člověk potil a už to první měli za sebou. Já se celý den učila a přestala jsem stresem jíst, taky mi během mého předmaturitního stresu vypadalo dost vlasů. Joe mě večer vytáhl na Smokie - byli skvělý, ale já brala koncert spíš jen kulisu a snažila se dávat dohromady příběhy, který bych mohla následující den podat u zkoušky z angličtiny. Koncert měl být jakýmsi uspávačem. Spaní a hlavně usnutí byla věc, která jaksi nešla a pořád je to trošku rozhozený. Myslela jsem, že usnu o půlnoci a vzbudím se třeba v 9, abych se ráno už nestresovala. No jasně - v 5 jsem byla vzhůru, oči jak baterky a listovala jsme poznámkama s jasným verdiktem - prostě nic neumim. :o)
Joe odjel do práce a já se začala postupně sbírat, oblékat a balit a odjela na nádraží. Psychicky jsme už byla trochu v klidu, dokonce jsem i vtipkovala. :o) Ve 12 jsme byla ve škole, setkali jsme se spolužákama co byli na řadě se mnou a taky těmi, co už to měli za sebou.
Ve 13:00 to začalo a já poprvé sáhla do pytlíku s nápisem Český jazyk - číslo 24: Otázka: Praha magická, literární postavy různých období a genius loci magického evropského města, osobnost F. Kafky + mluvnice "odchylky od pravidelné větné vazby". Na potítku jsem něco vypotila, literaturu jsem docela ovládala, ale v tý mluvnici jsme se trochu patlala.
Pak půl hodiny pauza a zase další stres do další zkoušky - zatím jsme bavila celou knihovnu, kde většina umírala ale my museli dělat blbosti, abychom přežili :o) 14:00 pytlíček s nápisem Základy společenských věd - číslo 1: Otázka: Platónův mýtus o jeskyni jako zrod filosofického uvažování. Platón je můj oblíbenec, takže jsem si napsala jen pár bodů a mlela a mlela, pak se dostalo na mojí seminární práci, o které jsme povídala a zkoušku jsem zakončila slovy: "A taky ve Slunečním státě souložili podle hvěz." Všem bylo líto, že čas už vypršel a já musela uvolnit místo.
Ta jednodušší část byla za mnou, teď hodiny směřovaly k 15:00 a pytlíčku Anglický jazyk. Opravdu jsem studiu cizích jazyků moc nedala a některý témata jsem vůbec nevěděla - například ochranu životního rpostředí bych si těžko dala i v češtině. Číslo 11: Otázka: The Czech Republic - docela jsme se rozpovídala a nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala. Prostě jsem mluvila.
Poslední zkouška 16:00 pytlíček Dějepis - číslo 24: Otázka: Vývoj Ruska ve 20. st. a to jsem jela od mužika přes krvavou neděli, VŘSR, Lenina, NEP, kolektivizace, Stalina, Chruščova, Gorbačova. V 17:15 verdikt, stáli jsme před komisí jak na popravě a u mě jen znělo: Český jazyk - chvalitebný, Základy společenských věd - výborný, Anglický jazyk - chvalitebný, Dějepis - výborný. PROSPĚLA s vyznamenáním.
To bylo strachu a nervů. Tímto bych strašně ráda poděkovala za všechno svýmu milovanýmu chlapovi, kterej mě držel nad vodou, když jsme se potápěla, kterej mě držel za nohy, když jsme chtěla skákat z okna :o), který byl, je a bude vždycky mojí velkou oporou, a který toleroval úplně všechno. DĚKUJU, Miluju Tě
|
|
|