zuni |
|
(30.10.2008 10:03:44) Já to nezažila jako maminka, ale jako dcera. Narodila jsem se já, rok a dva měsíce po mně brácha. Po něm rok a půl ségra E., po ní rok a 3 měsíce ségra Z. a po ní rok a půl ségra P. Během 5,5 roku 5 dětí. U bráchy se mamka prý těšila, pač jí to mrňavé miminko připadalo rozkošné. Prý ale moc netušila, že mít dvě miminka už nebude tak super... Další mimi čekala, když byl taťka na vojně (a když o tom mluvila, tak brečela....). Pak si říkala, že by měli začít plánovat, a během toho "říkání si" přibily dvě holčičky. Podotýkám, že interupce nepřicházela v úvahu z přesvědčení.
Jednoduché to určitě nebylo... Naši (dá se říct) měli i tak dost aktivit a byli spíš pro dodržování zásad, než pro vztahy. Asi se to nanás trochu podepsalo, neměli na nás tolik času, i díky "zatížení" ze svých ne ideálních rodin ani moc neuměli s námi vztah mít... ale já jsem děsně ráda. Teď když už jsem z baráku, mám super vztah s bráchou, což bylo dříve nemyslitelné. Pak mám taky super vztah se ségrou Z., to tak bylo vždycky.
Jo a sama chci tak těch 5 dětí, ALE S VĚTŠÍMI ROZESTUPY!!! A tají se mi dech, když slyším, že ta a ta má 6, 7 dětí - to je přece úžasný...! Někde jsem slyšela, že mamky se děsily dvou dětí, ale tři pak byly v pohodě. Neboj, to se dá zvládnout...
|
zuni |
|
(30.10.2008 10:05:30) pardón přibyly dvě holky
|
|
MSteflova |
|
(30.10.2008 10:18:22) Suzann, já taky vždycky chtěla 5 dětí. Po prvním jsem to zredukovala na 3, teď mám 2 a asi končím, bo už si ani ty 3 nedokážu představit .
|
zuni |
|
(30.10.2008 10:31:33) no, my byli u tety, ta má tři puberťáky, a když se chystali na víkend pryč, to byl rachot.... ale já skoro doufám, že mě to neopustí rodiče chtěli 3, ale neřešili to tak, že by to mělo být "dogma"
|
|
|
Eva, 4 +3 |
|
(30.10.2008 11:59:20) Suzann, já mám pět dětí během šesti let a další dvě s větším věkovým odstupem.
Fa, neboj se, zvládneš to a ty řeči lidí neposlouchej. Užila jsem si své, když jsem byla těhotná s pátým dítětem, tlačila jsem kočárek s miminkem a kolem se batolily další tři malé děti. Zvládneš to, neboj se toho! Já mám první dvě děti od sebe 1,5 roku, mezi druhým a třetím 14 měsíců, mezi třetím a čtvrtým dítětem 18 měsíců, mezi čtrtým a pátým dítětem 17 měsíců, šesté dítě se narodilo po 5 letech, sedmé po 4 letech. Je to náročné, starat se o tak malé děti, když jsou rok od sebe, chce to klid a velkou trpělivost. Já jsem s dětmi ještě vytudovala VŠ. Dnes jsou už nejstarší děti velké, tři studují gymnázium, tři jsou na ZŠ, nejmladší ještě nechodí do školky. Přeji tobě i celé tvé rodině hodně štěstí!
|
zuni |
|
(30.10.2008 12:09:06) tak taky tušíš.... no, já bych si představovala dětičky vždy tak tři roky od sebe. Nebo třeba 2 po sobě, pak mezera 4-5 let a zase........
|
Eva, 4 +3 |
|
(30.10.2008 12:16:32) Suzann, když ono se to s dětmi tak přesně naplánovat nedá. Je dobré, když jsou rychle po sobě, mají k sobě blízko, řeší podobné problémy, momentálně ty nejstarší maturitu. Ti dva nejmladší si zase hrají spolu. Takže já jsem ráda, že je to tak, jak to je, jsem za to vděčná, neměnila bych.
|
Eva, 4 +3 |
|
(30.10.2008 12:18:55) Suzann, moc ti přeji, aby vám vše vyšlo podle vašich představ!
|
zuni |
|
(30.10.2008 12:24:59) vím.. a zvlášť, když máme problém vůbec s nějakým dítkem, tak chci vidět, jak pak budem ochotný plánovat
|
Eva, 4 +3 |
|
(30.10.2008 12:33:26) Nemysli na to, začni studovat nebo se vrhni na něco jiného, a určitě se to podaří. Psychika dělá hodně.
|
|
|
|
|
|
Špagát |
|
(30.10.2008 19:35:58) Teda, musim obdivovat tu VŠ při tolika dětech - mně to s jedním dítkem ještě jakžtakž šlo, ale co jsem podruhý těhotná, zvlášť teď ke konci, je to docela bída... Jak jsi to zvládla?
|
Eva, 4 +3 |
|
(30.10.2008 21:33:39) Agáto, zvládala jsem to celkem dobře se dvěma dětmi a těsně před porodem třetího dítětě jsem promovala. Ke konci jsem už do školy moc nechodila, spíš jsem chodila jen na zkoušky a na konzultace a psala diplomku. Přednášky mi spolužačky nahrávaly na kazety. Už je to pár let. Občas jsem měla pocit, že tu školu snad ani nedokončím, ale nakonec se to povedlo. K té mateřské to bylo dobré, mohla jsem myslet i na něco jiného než na plínky. Tehdy jsem je ještě prala a vyvařovala, papírové nebyly. Jak byly děti rychle po sobe, tak jsem měla plínky od dvou dětí současně. Držím ti palce, vytrvej! Zvládneš to taky!
|
Špagát |
|
(1.11.2008 1:07:28) "K té mateřské to bylo dobré, mohla jsem myslet i na něco jiného než na plínky."
Jo, to je pravda, ten pocit jsem měla většinu času taky, akorát teď mám krapet krizi - syn přestal přes den spát, zato já bych spala pořád a to je špatná kombinace Navíc se mi nakupily seminárky a zároveň vrcholí těhotenská demence, ale snad bude líp. Tak, konec stěžování, jdu něco dělat, než se zřítím do peřin
|
|
|
|
Linda | •
|
(30.10.2008 22:37:24) Pane jo, to je neuvěřitelné! Klobouk dolů! Se 7 dětmi a ještě máš čas brouzdat na netu Nedovedu si to představit a nechápu, jak se to dá zvládnout (psychicky i fyzicky - viz mimino v kočárku a 3 batolata okolo...). Mám 1 dítě a tak nějak mi to stačí. Asi dělám něco blbě...
|
|
Lenka | •
|
(31.10.2008 12:08:39) Dobrý den,
prosím o nějaký stručný popis toho, jak to vypadá, když někdo při dětech dálkově studuje VŠ. Buď musí být všechny děti pryč (ve školce, škole, u babičky), neboť ke studiu je potřeba klid a velký čas v kuse, ne po pěti minutách. A když se pak děti sejdou doma a mám velké štěstí, že všechny spí těch stejných osm hodin, což stejně pochybuji, že tak funguje, tak půjdu taky ráda spát... Může tedy prosím někdy někdo napsat, jak studuje při dětech VŠ ? Docela často se tento příspěvek objevuje... Moc děkuji!!!
|
Maja | •
|
(31.10.2008 12:56:17) No pokud to jde, plánovat porody mimo zkouškové období (mně se povedlo dvakrát). Chodit do školy jen pokud je to bezpodmínečně nutné (já dělala techniku, takže tam jsem se moc ulejvat nemohla, ale přesto jsem se většinu radši nadřela sama doma než to prosedět na přednášce). Dále mít kamarády ze školy, aby ti pomohli s učením, já napočítávala matalýzu z bratrancem u nás v kuchyni a s dítětem u prsu. A pak si jen zajistit hlídání (u mne hlídal manžel a rodina). A zapomenout na volný čas, ten prostě neni. Ale nelituji, stálo to za to.
|
|
Kohnova | •
|
(31.10.2008 13:00:35) Lenko, to je vec motivace. Pokud neco chces, dokazes to. A pokud potrebujes dokazat, ze neco nejde, dokazes to zrovna tak. Na ukor spanku a jineho odpocinku to samozrejme jde. Moje zkusenost je, ze -jako vsechno ostatni- je to jenom o "poprve". Nejvic prace je s prvnim ditetem, nejvic boli prvni porod a nejvic stresuje prvni vysoka skola :). Druha uz je spis spolecenska relaxace (treti pry frajerinka leskla :D ). Hodne lidi (hlavne driv teda) postavilo vlastnorucne s malymi detmi dum, to mi pripada jako daleko narocnejsi akce a pritom se nad tim nepozastavuje temer nikdo. Nebo lidi jezdi s kojenci na cestu kolem sveta, kojenec to prezije, rodice spokojeni. Nebo lidi splaceji milionove hypoteky na desitky let, maji mimina a klidne spani soucasne. Tohle vsechno a x dalsich veci mi prijde jako daleko vetsi zatez nez studium. Je to jen vec uhlu pohledu a momentalni mody.
|
|
Lenka | •
|
(31.10.2008 21:24:15) Děkuji vam všem třem za příspěvek. Já jen, že také "studuji", ale žádnou vysokou, jen dva předměty pro "bystření mozku". Mám dvě děti, při prvním to šlo bezva, vždycky si někdo dítě vzal, děda nebo manžel, teď se dvěma už je to horší. Můj manžel má nějak problém mít obě děti naráz a na procházku s nima nikam nepůjde. Je doma na "mateřské", já taky, jsme oba doma a děda taky. Jenže můj manžel si neumí ten čas zorganizovat, taky chce dělat svoje věci, a na to moje studium prostě už čas nezbyde. Vím, že by to mělo jít, když jsou na baráku ještě další dva lidi, ale prostě nejde. Nevím, co s tím. Má silná motivace je právě toto studium a ve volném čase není nic jiného, než studium. Jenže jak jsem zmínila, je potřeba velký časový úsek a ne jen desetiminutovky, to mi k ničemu není. Než zjistím, kde jsem naposledy skončila, než se do toho znovu ponořím, 10 minut je pryč. Když něčemu nerozumím, trvá hrozně moc času, než si to na internetu vyhledám, pročtu, prostudují, pročtu víc zdrojů, a pak to pochopím. Manžel ven s dětima nepůjde. Posílá mě pryč nebo do jiné místnosti, pro mě je to prý jednodušší se odstěhovat s knížkou a počítačem než kdyby on se měl stěhovat s oběma dětma a všema hračkama a vlastně celým pokojem a kuchyní. Nevím, v kom je chyba. Mně teda 2 hodinky denně nestačí. Buď jsem přihlouplá, že mi to trvá déle, než to všechno pochopím, dále to musím pročíst několikrát, abych si něco zapamatovala, a ty hodiny prostě chybí. Dále vím, že vysoká obnáší knihy a knihy, které je potřeba nadrtit nazpaměť. Já mám problém s knihou jednou na pololetí...........
|
Katka+3 | •
|
(31.10.2008 21:55:57) Tak se připojuji ke studujícím maminkám a tvrzení, že zvládnout se to dá. Studuji následné magisterské, doma mám 3 děti, tu nejmladší ještě kojím, naštěstí už vydrží přes den bez mlíka. Kluci začali chodit do školy, ale od dvanácti jsou doma, takže když malá spí, děláme úkoly, čteme si a jen vyjímečně mám tak půl hoďky na učení. S hlídáním je to složitější. Jsme doma trochu rarita: manžel studuje také, takže se musíme prostřídat, babičku máme jednu/máma/ a ta studuje se mnou). Takže jsme tři na tři děti a střídáme se v poměru 2:1. Večer uložíme s manželem děti a vrháme se na školu, vzájemně si pomáháme, před zkouškou si zalezem do pelechu se skripty a zkoušíme se...Musím říct, že nás to hodně stmelilo, chápeme jeden druhého. Pro mě to bylo ze začátku těžké, bála jsem se vylézt z kruhu kojení, vaření, přebalování a utírání prdelky, měla jsem pocit, že to beze mě doma nepůjde. Teď se těším na každý pátek, kdy můžu jet a odreagovat se. Učím se jen to nejnutnější, musela jsem si najít systém, ale zatím zvládám. Hodně síly!!
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(1.11.2008 7:49:17) Lenko, no tak když má manžel problém postarat se o obě svý děti, tak to je těžký... to bych s nim asi měla dost vážnej rozhovor.
Já otěhotněla když jsme s manželem studovali oba, za nedlouho jsem byla znovu těhotná... Blbý bylo, že jsme studovali dost daleko od sebe, takže jsme pak bydleli v Chrudimi, v úterý a čtvrtek já dojížděla do školy do Ostravy (odjížděla jsem o půl druhý v noci, v šest ráno vystupovala z vlaku, předměty jsem si navolila tak, že jsem měla výuku od půl osmý ráno do sedmi do večera a pak zpět - domů jsem dorazila před půlnocí) a on hlídal. V pondělí a středu jezdil on do Českých Budějovic a děti jsem měla já. Ostatní dny jsem děti měla já a on vydělával... No a seminárky a diplomky jsme dělali po nocích.
|
Ciruvka, zatím žádné děcko |
|
(8.11.2008 20:19:13) Tak to je šílený a já si někdy říkám, že toho mám moc a nezvládám, když mám práci, prezenčně školu a ještě navíc práce do školy...Už navždy pomlčím a nikdy neřeknu, že toho mám moc!
|
|
|
Magda & 2 | •
|
(1.11.2008 9:42:43) Lenko, ja studuju vice-mene pravidelne na rodicovske dovolene od 1roku veku meho starsiho ditete. Nestuduju vysokou skolu, ale specializovane kurzy, ktere zvysuji moji kvalifikaci pri podnikani v oblasti cestovniho ruchu. S hlidanim deti behem studia mi nikdo nepomaha (maximalne kdyz delam zkousky, tak na tu dobu si vezme volno manzel nebo tchyne, na vyjimecne udalosti mame i "tetu" na hlidani). Kdyz mam tzv. "obdobi studia", tak se tomu intenzivne venuju, omezim kontakty s vnejsim svetem (kamaradky, internet...) a jsem do toho plne ponorena. Studuji pouze po vecerech, vsechny domaci zalezitosti uklizeni a vareni vyresim behem dne za plneho provozu, uderem 20h usedam ke studiu do cca 24hod, v pul jedny uz jsem v posteli. S detma vstavam pred 7hod ranni, v poledne spi obe deti vice-mene synchronne, takze mam alespon 1hod casu, kdy si spise doplnuji poznamky, vyhledavam co potrebuju ke studiu...atd. Kdyz mam "obdobi studia",tak mi uplne staci 6hod spani a nejsem unavena,spise takova "nabuzena", jinak potrebuju alespon "osmicku" (8h). U nas v rodine jde spise o to, ze manzel se nekdy citi "odstrceny", protoze se mu samozrejme po vecerech nemuzu venovat. Ale naprosto chape, ze si studiem "vetram mozek" a ze se mi to navic hodi k podnikani....Nastesti obdobi "intenzivniho studia" trvaji tak 1-2 mesice rocne, po zbytek roku spise ctu odborne knizky a taky se s manzelem zkousime z cizich jazyku....Ale to je uplne jine tempo (spis takovej relax), nez kdyz se pripravuju na zkousky...
|
Iva, 11,11,9 | •
|
(2.11.2008 21:50:28) Naše první dvě děti jsou do roka. Zítra oslaví dcera 11 a se svým starším bráškou budou mít do 23.11. těch dvacet dní do svých narozenin stejný věk...mohla bych se o tom rozepsat hodně, moje zděšení při zjištění, vše komplikované mým diabetem, o zodpovědnosti a nezodpovědnosti, tak snad jen že držím pěsti a ujištění, že se opravdu dá při troše dobré vůle vše.
|
|
|
Raduza |
|
(8.11.2008 17:48:27) Lenko, já mám teď po promoci se dvěma dětmi. Je to super pocit, ovšem se mi už po tom stresu začíná stýskat , člověk nemusel myslet jen na domácnost a děti. Poslední rok jsem se začala učit do knihovny na celé odpoledne v pátek a celý denv sobotu. V neděli jsem manžela poslala s dětmi pryč a učila se. V pondělí jsem šla na zkoušku. Samozřejmě jsem nikdy neuměla všechno, ale jaksi jsem měla víc štěstí než předtím, kdy jsem všechno jakžtakž uměla . Diplomka po chvilkách psát nešla, takže zase knihovna a na státnice jsem se učila po chvilkách dva měsíce, to byl docela záhul. Vlastně celé léto :-(. Přeju ti, až ti to vyjde, když tě to baví, to je základ . Pokud máš možnost, opravdu opusť byt a běž se učit jinam (mmch jídelna ve sparu taky není špatná ).
|
|
|
|
|
|