| Lenka | •
 |
(25.2.2008 22:30:21)
Můj osobní názor je ten, že pokud budou děti žít se svými rodiči bude těchto otřesných případů méně. Dnes je spousta dětí nucena žít s milenkou/milencem/ jednoho z rodičů. Asi se vám budu zdát šílená, konzervativní /doplňte si každý, co chcete/, ale já nechci nikdy zažít, aby moje děti viděly, že v mé posteli leží někdo jiný než jejich otec. Tohle jim nikdy nechci udělat.
|
| Mery72 | 
|
(26.2.2008 8:11:27)
Vnímám to podobně. Kdyby byly zdravé rodiny - tedy vztahy a hodnoty - měli bychom míň problémů.
Ono na tom desateru něco je...
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(26.2.2008 15:46:38)
souhlasím, ale co když to prostě nejde a ten "milenec" je lepší tatínek než biootec? co když s biorodičem by zrovna mohlo dojít k průšvihu? tohle se přece nedá jen tak odsoudit, buďte rády, že to nemusíte řešit, ale nesuďte. Koneckonců, i kdyby se rodiče rozešli "jen z nudy" je to pro dítě lepší než žít v rodině, kde se nenaučí mít rádo, protože to nemá, od koho odkoukat... (neplatí ve 100%, ale to nikdy nic)
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(27.2.2008 10:33:02)
ono je to taky hodně spojeno s tradičními hodnotami, jako třeba sňatek rodičů před porodem dítěte. Když mají rodiče pocit, že svatba není důležitá (na co bychom potřebovali na naši lásku papír), pak se velmi snadno rozcházejí, protože je to bezproblémové. A nejdříve miminko, pak se možná někdy vezmeme. A pak se maminky diví, že tatínek jim třeba nechce dávat peníze. Jakožto vdaná žena by to třeba neřešila, měla by zákonný nárok na výživné.
Jak jsem už psala výše, nedělají zrovna velké štráchy s výběrem partnera. Jak mi potom můžete vysvětlit domácnost, kde lítají vulgární nadávky, kde je normální dát facku, nepřispět na domácnost - a to už v začátcích vztahu... A do takového prostředí "inteligentní" maminka klidně přivede i dítě. A pak už se jenom diví.
Známá má 3 letého chlapce, otec je opustil prakticky ještě před porodem. On ale chtěl miminko!!! (vzít se jaksi nestihli). Pak se ale rozhodl, že ho nechce, řekl jí, že to má určitě s jiným. Proběhl soud o otcovství. Dnes má malý 3 roky, ona ještě nedostala ani korunu výživné (soudy prostě pracují pomalu). Je mi jí líto, protože to je hodná holka, krásná štíhlá, jenomže vinou problémů musela brát antidepresiva, díky kterým přibrala snad 30 kilo. Takže totálně zničený život, zdraví v háji, iluze v háji, vzhled v háji... zůstal jí jenom chlapeček....
A přitom stačilo říci - chceš miminko, dobře, vezmeme se, jinak nic. A už tam by se to možná rozštíplo, protože kdyby řekl, nechci svatbu, tak já bych třeba řekla: nechci tebe.
|
| MSteflova | 
|
(27.2.2008 10:42:27)
Myslíš, že kdyby se vzali, věci by vypadali jinak? Tohle je vyloženě případ, kdy otec dítěte nebyl asi nijak zvlášť charakterní - svatba by to nezměnila. V případě, že se dva lidé vezmou aniž by se pořádně poznali, je také jedno, zda jsou či nejsou sezdaní. Když to nebude klapat, rozvedou se či rozejdou.
A také nesouhlasím s tím, že se dnes nedělají "štráchy" s výběrem partnera. Naopak bych řekla, že dnes jsou lidé zodpovědnější než v dobách, kdy se lidé brali v 18, rodinu měli hned po svatbě a pak teprve zjišťovali, že to jaksi není ono.
Jsem "bez papíru" spokojená, partnera si velmi vážím a věřím mu. Jsme spolu 5 let a za tu dobu prokázal, že je to zodpovědný a milující partner, který ve složitých životních situacích nebere nohy na ramena ani nebrečí v koutě.
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(27.2.2008 23:27:44)
netvrdím, že všechny nesezdané páry nemají vztah v pořádku. Pouze jsem podotkla, že dneska se žije hodně "nezávazně". Nic není problém. Argument: "my na lásku nepotřebujeme papír" mi osobně zní dost trapně. Když se máme rádi, tak proč na to nemít i ten papír??? Jaký je opravdický důvod?? Že se po svatbě vztah zkazí??? A proč by měl, když se máme rádi....
Mi můj muž prokázal čest, že mě požádal o ruku a já mu prokázala čest, že jsem jeho nabídku přijala. Svatbu jsme pojali jako nejkrásnější den naší lásky. A tak to i bylo. Dodnes na ni vzpomínáme (6 let). Když si to chceme udělat hezké, tak to tak i máme.
Já totiž nevidím reálný důvod, proč se nevdat. Jaké máte třeba vy??? (Jistě, chápu pár, kde jsou oba dvakrát rozvedeni.... to ale asi není běžný případ lidí ve věku 20-30 let).
Já bych naopak, kdyby můj partner nechtěl svatbu, dávala ruce pryč. Chce totiž vůbec mě?? Nebo jenom chce zabít čas, než najde něco jiného. Já jsem totiž vždycky chtěla rodinu. V jednom bytě, pod jedním jménem. Aby všichni věděli, že my patříme k sobě.
Myslím si, že když jsou rodiče nesezdaní, tak pak i ty děti vidí, že to jde dělat "lajdácky", že vše je nezávazné, že od všeho jde lehce utéct. Ano i z manželství jde utéct, ale už je to složitější a hodně sezdaných párů říká, že kdyby nebyli svoji, tak už spolu dávno nejsou. Že to manželství je "nutí" o vztah více pečovat.
A to nemluvím o finanční stránce věci. Na diskusích často narážím na maminky, jimž partner nechce dávat peníze s více či méně blbými výmluvami. Jakožto manžel by si to nemohl dovolit, že...
|
| SnowWhite | 
|
(2.3.2008 20:57:39)
No nemámpocit, že fakt že jsem manžel, mě donutí dávat peníze na rodinu, pokud nebudu chtít. To je hodně provdavkové a alibistické. Myslím, že pokud se někdo nechce ženit a vdávat a OBA s tím souhlasí, pak je to v pořádku. Je to spíše otázka vyváženého funkčního vztahu než nějakého papíru..... Ten opravdu nic nezaručí.
|
|
|
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(26.2.2008 16:50:36)
No já jsem z fungující takřka dokonalé  rodiny, manžel též, oba máme svoje děti dost rádi, spolu fungujeme opět takřka ideálně...přesto jsem po obou porodech měla dojem, že někdo zkouší mou trpělivost a že to dost přehání!
Máma mi pomáhala, tchýně nás zvala na obědy a vozila poo kočárek - měla jsem všechny předpoklady pro dokonalý pocit klidu a stěstí...ale prostě se NEDOSTAVILY! Vadilo mi, že mě v noci budí, vadilo mi, že nikdy nevím, co a kdy bude chtít, vadilo mi, že si nemůžu naplánovat vůbec nic...tak jsem to vážně cítila, ač jsem realisticky věděla, že nám nic nechybí. Když jsme začala péči o mimi brát jako práci a přestala se obviňovat za to, že necítím bezbřehou lásku, dost se mi ulevilo.
Takže moc lituju holky, co mají dítě a nefunguje žádná pomoc nebo nemají odkoukáno od mámy, jak se o mimi starat nebo se jim rozpadá něco (manželství,...), to teprve musí být nápor na nervy!!
|
| Lenka | •
|
(26.2.2008 18:24:10)
Tak to sem byla přesně já, nasraná na celý svět že mi skončil život, v depresi z dost hrozných zážitků v porodnici a strašně sem byla zlá a nenáviděla manžela že on si žije dál svůj život v klidu a nerušeně si buduje kariéru, přátele, koníčky, a já jak dub trčím doma a poslouchám vřískot. Vypadá to hrozně, ale malého sem začala mít ráda až tak po prvních třech měsících a pak už se to zlepšovalo a teď je to fajn. Ale nedokážu jen tak někoho odsoudit za to, že ve zkratu praští mimčo. Když je dítě dlouhodobě týrané nebo jak ho jeden chlap osprchoval vřelou vodou, to není zkrat, to už je svinstvo.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(26.2.2008 19:39:19)
Přesně tak
Máš pravdu - nenávist k manželovi, že si dál chodí do práce (máme oba svou práci hodně rádi), že si tam může povídat s dospělými, kteří na něj pouze mluví a nebrečí, má pracovní dobu, že chodí ven i sám...toho bylo )
|
| pupava bezlodyžná | 
|
(26.2.2008 20:56:06)
Tyto situace také znám, mám 2 kluky rok po sobě. Od narození u obou celkem velké zdr. problémy, u jednoho do roka 2 velké operace, strach o život, následky... když toto jakžtakž tak celé období podzim - zima po 3 roky opakované bronchitidy, antibiotika i 7x za sezonu, kluci i při obyčejné rýmě značně nevrlí, peroucí se, nezabavitelní. Hyperaktivní. Od roka opakovaně úrazy. Už jsem byla zoufalá, na dně, manžel furt v práci, i víkendy, babičky pracující, hlídání do 3 let kromě hospitalizací O. První hlídání první můj týden v práci skončilo zásahem záchranné služby - jeden kluk náhle skočil ze židle a přerazil si nos. Nikdo z okolí podobnou zkušenost neměl, mám pocit, že to ani nikdo moc nechápal nebo chápal, ale byl bezradný jak já. Pokusy o návštěvu MC končily katastroficky - vždy jsme dotáhli novou nemoc. takže pořád doma, sami ...
Teď už chodím do práce a jsem za to moc ráda, doslova si tam chodím odpočinout a 6 hodin denně myslím na něco jiného. Děti marodí dál, asi to u obou bude astma, máme čerstvě nadsazené kortikoidy. Ve školce byli naposledy v půli prosince, měsíčně od září tam byli v průměru 4 dny za měsíc kvůli nemocem / Naštěstí !!! babička odešla do předč. důchodu a 6 hod denně nám hlídá. Jinak nevím , nebýt té změny, asi bych už vyhledala pomoc psychiatra. Doskrát jsem měla pocit naprostého zmaru a totální bezvýchodnosti, bylo mi i jedno, kdybych v té chvíli měla umřít.
manžel - původně jsme byli domluvení po roce- dvou na prohozu na MD - o tom přes / možná právě pro ně ? /tyto problémy nechtěl ani slyšet. Nezažil s dětmi jedinou hospitalizaci z té celé řady. U nich ve firmě se prostě očr zásadně nevybírá. Kéž bych mu to nikdy nebudu moct odpustit, vztah se mezi náma od té doby změnil.
Musím napsat, že jsem zažila okamžiky, v nichž jsem se musela hodně držet, odejít do jiné místnosti, abych zkratkovitě nejednala. Chápu, že prudší povahy, dominantní tipy by s tím asi měli velký problém.
Sem si vylila srdénko. Podotýkám, že já i manžel jsme z úplné a funkční rodiny, oba své dětství považujeme za velmi šťastné.
|
|
|
| pupava bezlodyžná |
|
(26.2.2008 21:10:07)
přesně tu otázku jsem si kladla, na vše v téhle společnosti je potřena papír, studium, příprava, ale jak se stát dobrým rodičem a jak v tom zvládat nečekané nástrahy - to se nikde neučí, moc se o tom nemluví.
Přitom mi přijde, že fungující rodina je jev čím dál tím méně častý.
A ještě k MD - přijde mi na ní hrozné to najednou totální vyřazení ze společnosti, zvlášť teď v době nukleárních rodin, kdy manžel je celé dny pryč, prarodiče a zbytek rodiny žije odděleně. Dřív na to matka přeci jen nebyla tak totálně sama, rodiny žily pohromadě, baičky, švagrové, tety ... existovala vzájemnmná rodinná pomoc mladí stařým a nemocným a opačně a teď když už toto není, žijeme pokud možno samostatně a na 100% dokud to jde, a když to nejde, se vše musí řešit uměle - pečovatelské domy pro seniory, jesle školky pro děti, mateřská centra pro matky na MD ... krizové linky pro děti, rodiče by si je zcela jistě také zasloužili ... nevím, ale kde je ten zakopaný pes ? Nepřijde mi úplně normální a přirozené.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(26.2.2008 21:18:01)
Pupavo, často mě tohle napadá...a dobře to asi není.
|
|
|
|
|
| DENISA | •
|
(26.2.2008 23:28:16)
Velice dobre jsi to vystihla. Taky si rikam, jak je mozne, ze ve skolach nam do hlavy cpali od rana do vecera rovnice o 10ti neznamych, chemicke vzorce dlouhe kilometry, obcansou vyuku o prostesnosti komunismu a co takhle rodinna vychova, ci psychologie? Nemyslim, ze dnes je to ve skolach lepsi, sexualni vychova mozna, ale partnerstvi neni jen o sexu. V praci sice travime dnes uz vetsinu casu, takze vzdelani pro svoji profesi potrebujeme, ale ostatni cas je tabu? Nebo si snad vsichni mysli, ze partnerskemu a rodinnemu zivotu se mame naucit v detstvi odkoukanim od rodicu, no to ne zrovna vsude funguje. A ta druha pripominka k modelu rodiny dnes a drive, ta je taky naprosto pravda. Nesmim si pred matkou ani trochu postezovat, okamzite slysim "co si stezujes, mas papirove pleny, jidlo v konzervach, to ja....... latkove, zehleni, strouhani mrkvicky atd. Ano ma pravdu, prace nam strasne ubyla, ale je taky pravda, ze ona zila pod jednou strechou s moji babickou a prababickou a ja ziju naprosto sama, za rok zivota ditete mi, krome manzela, nepohlidal vubec nikdo ani na minutu. Bohuzel v mem pripade je jedno jaky model rodiny mame, i kdybych zila v dome mych nebo manzelovych rodicu, tak by mi nepomohl ani jeden.
|
| DENISA | •
|
(27.2.2008 0:04:35)
Jo, taky jsem o tom zaslechla. Akorat by me zajimal pomer matematiky vuci rodinne vychove. Ja si moc dobre pamatuju, ze na intru jsme meli cas od casu besedu s pravnikama, psychologama, lekarema apod. a mohli jsme se ptat na ruzne otazky ze zivota. Ac ucast nebyla povinna, vsechny jsme tam rady chodily. A spoustu veci si pamatuju dodneska, coz se o znalostech z vyuky rict neda.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(27.2.2008 10:24:42)
Holky, obě víte, jak to ve školách chodí - dokud se budou děti brát na SŠ podle výsledků přijímaček z MATIKY A ČEŠTINY, bude na školách 4-5 h M a Čj týdně...a pouze 1-2 h  týdně.
Výchova je na ZŠ dle mě klíčová a ještě docela včasná...ale moje dítě taky bude chtít na SŠ a tam se ho budou ptát na trojčlenku, sínus a souvětí.
Až to někdo ve školách nastaví jinak, budu nadšená.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(27.2.2008 10:27:28)
mělo být 1-2 h Rodinné výchovy týdně...zřejmě jsem použila nějakou zkratku pro znak "palec dolů"...ale je výstižný )
|
|
|
|
|
|
. Dobrý postřeh. Taky někdy mívám ten pocit. A taky by měl doložit finanční schopnost pro zajištění dítěte. Tak, jako když musíte mít minimální finanční hotovost při cestě do zahraničí. Kolik by tohle vyřešilo problémů. Sice to už moc neodpovídá směrnicím pro demokratický stát, ale někdy mi připadá, že pod demokracií si někteří představují: Já mám svobodu a vy mi tu mou svobodu sponzorujte.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)