Jenda00 |
|
(15.2.2007 9:25:14) Nic si z toho nedělej, hlavně že malý teď správně přibývá a nic mu nechybí, někdy to prostě opravdu nejde, já tu starší kojila 2 měsíce a dvojky 6 týdnů, ano mateřské mléko je to nejlepší a nejzdravější, ale to se nedá nic dělat. Já to naopak při dvojkách brala jako úlevu, může mi s jídlem pomáhát manžel, dcera, babička, můž si jednoho mohl vzít do jednoho pokoje já do druhého a další a další věci, ano , někdy mi chyběl ten pocit toho absolutního splynutí, ale o to víc jsem je pak muchlínkovala a mazlila se s nimi. Přeji vše nej nej.
|
Magdina |
|
(15.2.2007 11:07:01) Já osobně si nemyslím, že matka , která nekojí není úplně správnou matkou. Jen se o tom kojení všude te´d tak mluví, že to všichni mají v hlavě, že kojit musí za každou cenu. Já měla dvojčata a mléka tolik, že jsem ještě odstříkávala na mrazák. Pů roku byli kojení plně - za první 3 měsíce kojením přibrali 3,5 kg každý (porodní váha 2,20 kg). Pak už byli příkrmy, ale kojila jsem ještě do 15 měsíců. Měla jsem štěstí, že mlíka bylo plno a některý odstříkaný mlíko z mrazáku jsem ještě pak i vylívala. Myslím, že správná mamina se nepozná podle toho jak dlouho či jestli vůbec kojila.
|
|
Monika + Honzík 1,5 | •
|
(17.2.2007 16:46:28) Jo jo, kojení. Poslední dobou mi to připomíná hon na čarodejnice. Jako by nebyla jiná možnost než buď kojit anebo nekojit - a být ta špatná. S kojením jsem měla problémy taky, mám velká prsa, takže sestra u Apolináře přišla koukla a řekla jo vy budete muset mít klobouček, já se podívám jestli něco najdu a odešla. To bylo o půlnoci, s přiložením mi nijak neporadila, malý řval a vlastně se ani nenechal přiložit. Takže já nevěděla jak ho mám držet, co s prsama no hrůza. A to mi mléko prosakovalo, jak jsem ho měla hodně. Podruhé ho přinesli ještě v noci, spal, nedal se vzbudit.Ráno mi ho přinesli už natrvalo s tím, že v papírech bylo napsáno že byl přiložen a sál. A od té doby se se mnou nikdo nebavil. Studovala jsem prospekty abych aspoň vymyslela polohu. Kojení s kloboučkem je nanic, dítě saje, ale unaví se než se nají, takže jsem třeba zkoušela kojit 1,5 hodiny a malý stejně brečel. Takže i přesto že jsem měla mléka jako mlékarna Kunín, stejně jsem dokrmovala uměle. Jesli ještě budu mít druhé dítě, tak se od sestřiček nenenách odbýt, i kdybych ji tam měla chytnout pod krkem, . I když pár hodin po porodu, unavená, hormony na pochodu ?! To až potom doma v klidu si vždycky řeknu co bych tak sestřičkám řekla apod. Znáte to, ne?
|
qwertz |
|
(18.2.2007 14:03:15) Jo, jo, taky si pamatuji, že malá nepřibírala, já měla mlíka hromadu a nešlo to. Podle sestřiček jsem techniku kojení měla dobrou, ale malá plakala hlady ve dne v noci, sestra mi masírovala prsa a ječela na mě, že budu mít problém, pak mi tím jen způsobila modřiny, no hrůza a to mají název Baby Friendly Hospital. Rozkojilo se to až v klídku doma a stejně jen na 2 a půl měsíce, pak se mléko ztratilo. Když malá dopila i poslední kapku z mražáku, koupili jsme umělé mléko. Po přechodu na umělé mléko byla malá hodné a spokojené miminko a já vím jedno: Do této porodnice mě už nikdy nikdo nedostane!!!!!!
|
|
Blanka | •
|
(18.2.2007 18:03:46) Opravdu je někdy přístup od sestřiček jako na běžícím pásu a pokud to nejde.......,ale není tomu tak všude a člověk se opravdu nesmí nechat a jít si za svým.Já naštěstí u prvního neboli dcerky měla asi štěstí,protože po císaři ne a ne mléko rozproudit,ale mě s trpělivostí pomáhaly a výsledek 10 měsíců kojení.Nenechte se a bojujte za svá miminka. Blanka
|
|
Nika + Matýsek 6m | •
|
(18.2.2007 19:15:41) Taky jsem tam rodila a nebýt toho, že jsem měla předem nastudovánu techniku kojení a různé polohy při kojení, tak bych asi moc dobře nedopadla. Sestry mi tam s ničím nepomohly, jen malého přinesly a hned odešly. Jenže já jsem tlamička a nenechám se odradit, takže když jsem kojila, požádala jsem maminku co byla se mnou na pokoji, jestli by nezašla pro sestru, ať se podívá, jestli to dělám dobře. Ta přišla, jako že jí hrozně obtěžuju, ale já jí řekla, že mi to nikdo neukázal a jelikož se mi ještě neudělalo mlíko, chci vědět, jestli to dělám dobře. Pak jsem to udělala ještě jednou, když se měnila směna. Chtěla jsem mít jistotu. Mlíko se mi udělalo až 3den. 3maminky, co se mnou byly na pokoji už kojily o stošest a já jsem tam byla za exota. Měla jsem z toho hroznej mindrák a chtělo se mi brečet. A sestry s ničím nepomohly, ba naopak, ještě jako bych za to mohla já, že to mlíko nemám. Je to tam opravdu hrůza. Naštěstí to dopadlo dobře a pořád kojíme, ted jsem začala přikrmovat. Ale opravdu chápu maminky, kterým kojení nejde a sestry jsou na ně hnusné.
|
doula nika |
|
(19.2.2007 22:07:14) To ti nikdo nerekl ze mliko prichazi na dni 3 nebo 4? Kdyz cisarak tak to muze byt i delsi a pomalejsi. Kdyz druhe nebo treti decko tak to muze prijit na druhem dni. Jinak nez mliko prijde tak je kolostrum ... velice concentrovane, skoro cire a zlutejsi. v.
|
Mirka (77), Luky (6/05) | •
|
(19.2.2007 22:38:47) Mně teda nikdo neřekl, že mléko se dělá až třetí den. Četla jsem v těhu Betynku, ale zrovna v těch měsících tam nebylo nic o tom, že by se mléko dělalo až třetí den. Z kojení jsem měla trošku strach, protože mám hodně citlivé bradavky. Ale prostě jsem si myslela, že kojit budu, protože jsem netušila, že když chci kojit, tak by to prostě nešlo. Myslela jsem si, že kdo chce-kojí a kdo nechce-nekojí. Třeba odstříkávat rukou snad nikdy nezvládnu. Rodila jsem s jednou maminou, se kterou mě dali i na pokoj. Porodily jsme pět minut od sebe, takže nám šla po porodu asistentka oběma stejně zkontrolovat, jak nám teče nebo neteče mléko. U rodící kolegyně jsem zaslechla asistentku: "Jé tady je mléka" a u mě to bylo: "Vy ještě žádné nemáte, tak přikládat malého jenom ke každému prsu na tři minuty, aby Vám zbytečně nerozkousal bradavky." Ani mi nikdo neřekl, že mám malého budit každé tři hodiny ke kojení, i když mléko zatím nemám. No tak dobrý. Malej pořád spal a já čekala až se vzbudí. Spal v kuse třeba šest hodin, pak se vzbudil, trošku zakňoural, tak já ho šla přebalit, přiložila-trošku tahal, nebrečel, že by měl hlad. Každé prso tři minuty a zase do postýlky. Přišlo mi divný, že nepotřebuje nic jíst, přece v bříšku třeba dvakrát denně škytal, jak se přepil. Tak jsem se na konci druhého dne zeptala sestry, jestli nevadí, že malej nic nejí a jenom spí třeba šest hodin. A ona my až po těch dvou dnech řekla, že mám přikládat každou třetí hodinu. Byla jsem i dost špatná, že nemám mléko. Druhá mamina měla mokré fleky a odstříkávala hned od porodu a já jenom "čuměla". Třetí den se mi trochu nalila prsa, přišla sestra, zmáčkla bradavky a řekla, že už mléko mám a že mám mít malého u prsa deset minut. Tak jsem tak chtěla udělat, jenže při pokusu, že ho odtrhnu začal řvát, tak jsem si ty bradavky stejně nechala rozkousat, než mi přinesla švagrová ten den dudlík. Malej šel i přes to, že jsem měla mléko dolů. Sestra na mě, že jestli nepřibere do zítřka, tak nejdem domů. Víc se se mnou nebavila. Šla jsem na záchod a brečela manželovi do telefonu, že malý nepřibírá a že jak jsem se strašně těšila domů, tak mám smůlu. Za chvíly přišla jiná sestra a ať jí ukážu, jak odstříkávám. Já sama jsem si ale bradavky ani za bradavkama zmáčknout nedokázala, tak ta mi řekla taky, jestli se to do zítřka nenaučím, tak nejdu domů. Už jsem se rozbrečela před ní, tak trochu zlidštěla, ale stejně mi stihla říct, ať se modlím, jestli nebudu mít velkého jedlíka a mléko mi zatvrdne, když nebudu odstříkávat, tak mi budou řezat prsa. Nádhera. Druhý den malý opět nepřibral, ale domů nás pustili. Doma stále nepřibíral a když mi po třech týdnech dět. lékařka řekla, že mám dát Nutrilon, tak jsem neváhala. Už ze strachu, jak byl malý samý žebírko a jiné děti pěkně oplácané. Myslím, že mě měla poslat do laktační poradny, ale to už je jedno. Trápila jsem se tím, že nekojím patnáct měsíců. Teď se pokoušíme o druhé mimi, takže než půjdu do porodnice všechno si nastuduju, ať nemusím "otravovat" sestry v nemocnici. A když to stejně nepůjde, tak do laktační poradny zavítám sama. Snad to tentokrát vyjde, protože bych to už snad neunesla, i když co bych mohla dělat.
|
|
|
|
Jitka, Filípek 4měsíce | •
|
(18.2.2007 21:49:45) Z porodnice jsme šli domů v podstatě nekojící:-(. Sestřičky mi sdělily, že mám drobné bradavky a líné miminko, pustily mi kojení na videu, a tím to pro ně skončilo. Zato pro mě začal boj se spícím miminkem, depresí (jaká jsem strašná matka, a co všechno Filípkovi způsobím, když nebudu kojit) a neschopností si sama poradit. No hrůza. Sestřička se uvolila pomoci mi až 3.den poté, co tam udělal trochu bugr manžel. Dali mi klobouček, ale Filípek nevypil za půl hodiny vůbec nic. Tak jsme dokrmovali, do papírů mi napsali, že kojím, a paní doktorka nás 5.den pustila domů. Před tím mě však stihla ještě jednou vynervovat podrobným popisem toho, čím vším miminko může onemocnět, když mu dám umělé mléko. 1.den doma jsem strávila snad jen kojením, ale malý nepřibral vůbec nic. Nakonec se na to ségra nemohla už dívat, udělala umělé mléko, a Filípek se konečně pořádně najedl. Tím jsem se trochu uklidnila, a začala jsem odstříkávat a krmit z lahvičky. Když byl Filípkovi měsíc, zkusila jsem ho přiložit k prsu, a on začal normálně pít! Takže po měsící martýria s odstříkáváním jsem začala normálně kojit, a kojím už 3 měsíce. A pak že po lahvičce to už nepůjde... Všechno je to jen o tom, že se nám každý snaží vnutit kojení jako jedinou možnost, a pocit obrovské viny, pokud to nejde. Takže hlavu vzhůru, ono je vlastně celkem jedno, jestli kojíte, nebo krmíte z flašky, miminko bude spokojené se šťastnou mámou. Sestřičky často nejsou na svých místech, a za přístup, se kterým jsme se mnohé setkaly, by měly být svými zaměstnavateli trestány. Nakonec, my si v práci taky nemůžeme dovolit odbývat klienty, ne? Nezačneme si stěžovat na konkrétní porodnice? Třeba se to změní...
|
doula nika |
|
(19.2.2007 1:07:39) Ja mela take problemy ale to zase ze mleko slo moc prudce. Mala byla na prsu hnedka po porodu a od te doby skoro kazdou hodinu ale nebylo to vzdy lehke tak jako ted. Nasla jsem spoustu pomoci hned na zacatku, ale nic nezabiralo az na radu konzultantky po trech mesicich. My tu mame pristup na kojenecke poradny, kojenecke poradkyne, konzultantky, sestry v nemocnicich maji spise anekdotalni moudrosti nez poradne informace a pomoc, a hlavne mame porodni baby (kdyz mas porod s babou). Ja si nemyslim, ze nas nekdo nuti do kojeni, nebo ze nase pocity viny jsou kvuli nekomu jinemu (ze s nama nezachazeli dobre v nemocnici atd). Jsem dospele zeny a matky k tomu. Vetsina z nas jsou zdrave, schopne donosit miminko, normalne ho porodit, aj kojit alespon par let po porodu. Tak jsme se vyvinuli jako lide po tisice let. Jen se musime zase pripomenout ze musime byt odpovedne za sebe a za nase decka ... to znamena ... poslouchati instinktu (nevim jak je to spravne cesky) a mit kolem sebe ty lidi kterych si vazime a maji nas co naucit. Kdyz nemame pristup ke kojeneckym informacim a pomoci po ruce tak musime hledat a hledat az najdeme tu spravnou radu co je pro nas. Tak jak s rozenim, kojeni je velice subjectivni (je to cesky?) a kazda zena bude mit jinou/ ne uplne stejnou technyku. Male bradavky, ploche bradavky, ohromne bradavky, zastrcene bradavky, augmentace prsu, pro jakykoliv stav prsu a bradavek tam se vzdycky najde nekdo kdo vam rekne ze muzete nebo nemuzete kojit prave pro to jak "nenormalne" (coz je velice normalni) vypadate. Ale stejne se da kojit u vetsine pripadu. I kdyz neni dost mleka tak alespon nece a zbytek se musi supplementovat. Kdyz je moc mleka tak se to bud spravi samo nebo se bude muset tomu pomoci. Kdyz vis ze si tehotna tak samozrejme by doktor/doktorka mela vysetrit prsa a stravit nekolik hodin na tema kojeni, jak nato, kde vyhledat pomoc. Kdyz mas blbeho doktora tak vyhledej La Leche League, nebo konzultantku PRED PORODEM at se nemusis stresovat kdyz mas cerstveho mrnouska v ruce, ktery/ ci holka, je hladovy ... tudis nespokojeny a brecici a pak, kdyz se nepomuze, dehydrovany a ospaly a zloutenkovy.
K tomu bodo o flasce "ono je vlastně celkem jedno, jestli kojíte, nebo krmíte z flašky". Ono to ale jedno neni. Sice mate spokojene miminko i maminku, ale zase, diky flasce, decka maji vetsi sanci na kojenecke zubni kazy, nemaji pristup k optimalnimu vyvinuti celisti a kloubu (krive ci huste zoubky, predkus) a take daleko vetsi sanci na zanety usi. Jo, a nezapomenme s tendenci se prejidat jelikoz na flasce si prckove nemuzou dobre regulovat jak rychle a jak moc se chteji najist. To neznamena ze kazde decko na flasce bude mit problemy. To take neznamena ze kojeni je lepsi. Kojeni neni lepsi ... je normalni a dodava OPTIMALNI jidlo a OPTIMALNI cestou. Kdyz se to nepovede optimalne tak alespon vis co se muze stat a snazit se kompenzovat nebo vyhledat pomoc. Takze, jedno to neni. Je tam vice duvodu proc to jedno neni. Take hlavne ze pumpa ti nestimuluje prso jako miminkovska pusa, a nezalezi na tom jak dokonala nebo draha je. V praxi se to vidi na tom, ze zenska co pumpuje musi ztravit vice casu kolekci mleka nez ta kojici a hlavne, kojici zeny, vseobecne koji dele (leta po porodu). Trestani nefunguji. Opak by se dosahnul. Mozna trenovani a skoleni sester aby jejich pomoc byla prefesionalni, objektivni, a hlavne potvrzena pocity matek. Mozna kazda nemocnice by mela mit dotaznik ktere zeny vyplni po sestinedeli s tematem Spokojenost Rodicek s tehotenskou peci, porodem, kojeneckou pomoci a zotavenim v sestinedeli. Na druhou stranu ... proc by to jakakoliv nemocnice mela udelat kdyz zensky stejne do ni vlezou ikdyz se s nima zachazi jak na lince. I kravy na statku rodeji lepe nez zenske v ceskych porodnicich (ve vetsine pripadu).
:) V.
|
|
Pavlína | •
|
(19.2.2007 12:40:55) Tak nám se toto povedlo také. Malý měl 2,3 kg po narození, takže na pití z prsu byl opravdu slaboučký a usínal mi, a vypil málo. Navíc jsem ho dostala k sobě až čtvrtý den po porodu, do té doby jsem se trápila masáží prsů, horká voda, odstříkávání, odsávání, neštěstí... Nakonec jsme jeli z porodnice z lahvičkou, kojila jsem sice po dvou třech hodinách ale pak dokrmovala... prostě mi vypil málo. A doma v klidu jsem po šestinedělí plně kojila a kojila osmnáct měsíců. Ale byl to boj, to opravdu byl. Sestřičky mi nepomohly a neporadily, snad jen jedna mladá mi dala nějaké instrukce. Všechny říkaly: "To se potom rozkojíte...." . Já měla depresi, že nemůžu kojit hned, že si malý pak nezvykne a kdesi cosi... U druhého dítěte už budu sama vědět, jak na to. A jsem za to ráda. Nebudu odkázaná na ničí rady a pomoci.
|
|
|
|
Marketa 32, chlapecek 4.5mes. | •
|
(18.2.2007 15:52:58) Diky za Tvuj clanek! V soucasne dobe je memu synovi 4.5 mesicu. Do tri mesicu jsme nemeli zadne problemy s kojenim (krom stejneho zazitku, co popisujes z porodnice). Pak zacal sileny rev, kdykoli jsem maleho prilozila, byl neklidny, v noci se budil po hodine i 20min. Ale stale neco nabiral, sice malo, ale nabiral. Nejdrive jsem to resila s pediatrickou, pak s laktacni poradkyni. Delala jsem vse pro zvyseni produkce mleka - velmi caste kojeni, odstrikavani pokojeni, masaze, caje, homeopatika...Nicmene mleka bylo a je stale mene a mene. Vsichni kolem pocinaje pediatrickou, laktacni poradkyni, kojicimi kamaradkami...mi rikaly, ze neni mozne, abych nemela mleko, ze neco musim delat spatne. Sama jsem diky "masivni kojo kampani" zacala trpet pocity viny, ze prece neni mozne nemit mleko a prikrmem to pokazim uplne.... Nakonec jsem jeste jednou zmenila laktacni poradkyni, a to z toho duvodu, ze maly zacal hubnout, avsak odmita jakykoli jiny zpusob podani potravy nez pres prso. Tato laktacni poradkyne mne nasmerovala na vysetreni stitne zlazy. A ukazalo se, ze onemocneni stitne zlazy, ktere se promita zasadnim zpusobem do mych moznosti kojit, skutecne mam. Musim priznat, ze mne toto zjisteni uklidnilo. Laktaci stale nemam zastavenu, i kdyz mne to nejdele v mesicnim horizontu ceka, abych mohla zacit s lecbou, do te doby vsak musim naucit maleho jist z lahvicky, coz se mi stale nedari...S odstupem casu si rikam, ze byl nesmysl, trapit se kvuli necemu, co jsem stejne nemohla ovlivnit a vadi mne, ze jsem se nechala ovlivnit okolim a tim padem i dostat do stresu, ktery 100% nasel svuj odraz na psychice maleho. Mylsim si, ze je jedno, jestli je dite kojene nebo umele zívene, dulezite je, aby melo spokojenou mamu!!!! Zdravim a preji hodne stesti. P.S.: Moje prababicka byla porodni baba a rekla mi, ze v drivejdsich dobach nemohla cca 1/3 zen kojit, deti byly krmeny kravskym mlekem ci prevarenou vodou s piskoty.
|
Vlaďka a Dáda |
|
(7.3.2007 10:20:02) Myslím si, že se to s kojením přehání.Začínám to slovo nenávidět už jen z toho důvodu, že vidím kolik maminek je z toho nešťastných, když to nejde, považují se za neschopné a okolí jim to dává náležitě "sežrat", mnohdy je to to samé okolí, které vydrželo se zaťatými zuby a nepřeje nikomu, aby měl něco snadnější než on sám.. :-) Ubožáci, i takových se hodně najde.
Nechci propagovat nekojení, ale myslím si, že opravdu nikomu nic není do toho, jestli se maminka stane onou zmiňovanou "velkovýrobou MM", nebo si to "usnadní" Umělým mlékem a díky tomu je v pohodě a nemá stres který by přenášela na dítě. Fyzická schopnost rozkojit se je jedna věc, psychická hranice každé maminky je dosti individuální věc druhá... Kde bere spousta lidí tu drzost někomu poroučet a nutit, přesvědčovat někoho o něčem, co z různých důvodů dělat nechce? Včera jsem četla diskusi o oblékání dětí a otužování, jedna maminka psala že v 5 stupních ráno posílá své 6leté dítě jen triku a mikině, bez bundy , aby se "otužilo".Taky jsem lapala po dechu, já svoje nenabaluju jak pumpu, ale tohle se mi zdálo jako extrém.Nicméně jsem tu maminku nenapadla a nezačala jí cpát svoje postoje a nasbírané pravdy o tom co JÁ oblíkám, že to dělá špatně a svýmu dítěti škodí.-jak můžu vědět že jo? Kluk asi nestůně, jinak by ho tak nejspíš neoblékala, tak co je mi do toho? -To samý by si měli uvědomit ti, co pořád masově hustí KOJENÍ KOJENÍ KOJENÍ za KAŽDOU CENU!
|
|
|
Mikulánek |
|
(19.2.2007 11:51:53) Ach to kojení,musím také napsat svůj názor,mám roční holčičku,kojila jsem co to dalo asi 4 týdny,nebylo mléko,malá nechtěla pít,co se dalo dělat.Už z porodnice jsem šli domu s příkrmem,a vůbec toho nelituji!!!!!Za celý rok jsme měli jen jednou malou rýmu bez horečky,jinak zcela zdravá!!Až moc živá,ale výborně prospívá,můžu vybírat jídlo jaké chci,krmit kde chci,prostě si nestěžuujeme.Buď vařím doma nebo kupuji ve skleničce,dobrou zkušenost mám s výrobcem HIPP.Až mě docela mrzí,jak se všude píše,že se MUSÍ kojit,ale i to nekojení má své výhody.
|
Kacul |
|
(19.2.2007 16:01:26) Ahoj, taky musím přispět se svou troškou. Už z porodnice jsme odcházeli s dokrmem (rodila jsem císařem a teprve kolostrum se mi udělalo až šestý den po porodu, do tý doby nic, ani kapička), teď je malému 10 týdnů a pořád jedeme napul - napůl kojíme napůl umělý. Nevím proč, ale malý se vždycky zarazí na 60ml, víc ani kapku a pak už chce jen flašku buď s odstříkaným nebo Nutrilonem. Nejdřív jsem to taky hrozně prožívala, v porodnici jsem kvůli tomu 3 noci probrečela, od sestřiček pomoc žádná, ještě byly pěkně nepříjemné, neuměly mi poradit, co dělám špatně, vždycky jen řekly - nojo, kluci jsou línější a malého odnesly. Uklidnila mě až naše dětská doktorka, když se tam za námi přišla mrknout - koukla na něj a řekla - no Bóže, tak prostě kojit nebudete, dyť se prd stane...:)tím mě hrozně uklidnila, ostatní na mě koukaly pomalu skrz prsty a ona byla vlastně jediná, kdo z toho žádnou tragédii nedělal. A je to fakt, když vidím, jak je to v zahraničí - ve většině zemí je mateřská 3 měsíce a pak šup zpátky do práce a na kojení nikdo takhle nelpí..vím, že je to pro dítě nejlepší, ale okolo mě je spousta holek, co prostě mlíko neměla, nebo co jim po něm dětičky nepřibívali a museli začít dokrmovat..rozhodně to nejsou 1-2%, řekla bych tak 10-20%...Původně jsem si dala limit do 6 neděl aspoň trochu kojit. Teď pokud to vydržím do 3 měsíců, budu šťastná jak blecha, ale jestli ne, svět se nezhroutí...:)
|
|
|
|