| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(8.1.2007 9:08:33)
Ale po přečtení článku mám dojem, že asi takhle to nějak bude. A měl by to být apel na nás rodiče, nevzdávat se a dále s dětmi pracovat. Ono je totiž hodně lehké říct na pískovišti o klukovi, který vám mlátí dítě lopatkou po hlavě: "víš, on je hyperaktivní", než se zvednout a jít s tím něco udělat. Slovo hyperaktivní by ve všem děti omlouvat nemělo. Druhá strana mince jsou doopravdy nezvladatelné děti, ale je jich skutečně těch 6 procent?
Sama s dětmi takové problémy nemám, takže se mi to možná dobře mluví :-)
|
| Blanča | 
|
(8.1.2007 9:33:31)
prvně tady na rodině jsem se tak rozčílila, že jsem ten nablblý článek ani nedočetla.
Já jsem disgrafik (psala jsem zrcadlově, pletla jsem si b a d a nikdy nebudu schopná "hezky" psát). Nevím jestli v době kdy já jsem chodila do první třídy už existovalo toto pojmenování problému (jsem ročník 79). Mě by to určitě ušetřilo veliké trápení, které jsem si zažívala se svou příšernou učitelkou. Dodnes si živě vybavuju tu hrůzu. A to jak jsem dostala pero potupně jako jedna z posledních ve třídě. A jak mě to hrozně trápilo.
Můj osmiletý syn je hyperaktivní od narození. Prvně to má napsáno v průkazce již ve třech měsících. Tak snad mě nikdo nemůže podezřívat z toho, že mlátil někoho lopatičkou po hlavě a mě se nechtělo vstávatz pískoviště. Napsala nám to dětská lékařka když se na vlastní oči přesvědčila, že se opravdu staví na čtyři a velice rád by se už vypravil do světa. V devítí měsících krásně chodil (postavil se v sedmi měsících). Jenže kromě toho téměř nespal.
To nejhorší nás čekalo s nástupem do první třídy. Prožívala jsem naprostou hrůzu a psychické vyčerpání. Když učitelka na třídní schůzce nazvala synovo chování patologickým, tak jsem se bohužel rozplakala.
Navštěvovali jsme psychologa, posléze psychiatričku (tu jsem skoro potřebovala i já). Dostali jsme i ty zatracované a "zbytečné" léky. Dnes je bere v naprosto minimální dávce a ještě asi měsíc brát bude. Pak už snad nic. Paní doktorka nám je napsala, protože jsem měla pocit, že jeho nezvladatelné výbuchy otráví každou učitelku, ta si ho zařadí do škatulky a už se to sním poveze.
syn je velmi inteligentní a i jeho to chování trápilo. dnes chodí do výběrové školy (zš při gymnáziu) kam udělal náročné přijímačky. Učitelka je výborná, jsme spolu v pravidelném kontaktu. Ale hlavně ona dokáže rozpoznat, že nějaké vyblbnutí mu musí dopřát ale pak zase umí houknout.
Omlouvám se že jsem to tak natáhla, ale prostě je to tak, že jsou prostě takové děti. A může to trápit jak děti tak rodiče a celou rodinu a pak opravdu nepomůže poslouchat "rady" typu jak mu máme nasekat, jak je jenom nevychovaný a hodně krát jsem slyšela nojó dneska je každej nevychovanec hned hyperaktivní. Takovému chytrákovi bych vždycky přála takového nevychovance domů.
|
| Lavanda | 
|
(8.1.2007 9:38:44)
Blančo, cítím s tebou, musí to být těžké vychovávat hyperaktivní dítě. Jak jsem už psala, moje dcerka má také lehčí formu LMD po rizikovém těhotenství a předčasném porodu. Autor ale nepopíral existenci těchto poruch, spíš psal o tom, že se dnes možná tato diagnóza nadužívá. A taky se mu nelíbí užívání léků, s tím osobně souhlasím. Máš nějakou zkušenost s léky na tlumení hyperaktivity?
|
| Lavanda |
|
(8.1.2007 9:39:56)
Promiň četla jsem nepozorně. V posledním odstavci o lécích píšeš.
|
|
| Blanča |
|
(8.1.2007 9:52:02)
syn užívá Risperdal 0,25ml denně. Byla jsem zásadně proti Ritalinu po tom co jsem si o něm dokázala zjistit. Ale za ty léky jsem byla opravdu moc vděčná, přišli asi těsně před mým zhroucením. Když nad tím teď zpětně přemýšlím tak možná nejhorší bylo to, že jsem měla pocit, že už syna snad ani nemám ráda. Vím, že to zní hrozně. Ale já jsem prostě několik dlouhých měsíců ze všech stran slyšela jen samá negativa. Učitelka na něm viděla jen to nejhorší a ještě navíc to ventilovala před ostatními rodiči, takže se pak na syna hodilo opravdu i to za co třeba výjimečně nemohl.
Ty léky mu pomohly se ovládat v situacích kdy toho před tím nebyl schopen. Takhle mi to nějak on sám popsal. Sám to cítil jako velkou úlevu. Ale současně nám hodně pomohla i změna školy. Před tím chodil do školy kam bohužel chodily i děti národnostě menšinové výchovou rodičů nedotknuté. S těmi byly bohužel hlavně problémy a já pak i s jednou takovou maminkou.
Jaká to pro mě byla slast když nynější učitelka syna na schůzce pochválila jak je chytrý a jak dokáže trpělivě pomáhat ostatním dětem. No paráda, asi i maminky těch největších zlobílků potřebují někdy slyšet něco pěkného.
|
| Lavanda |
|
(8.1.2007 10:02:00)
Můj starší syn je takové vzorné dítě, premiant, slyšíme jen samou chválu a obdiv, člověk si na to snadno zvykne. Od začátku nám bylo jasné, že s dcerkou, teď druhačkou, to bude jiné. Má dost zdravotních problémů i poruchu řeči, přesto je velmi bystrá a inteligentní. Měli jsme ze školy strach, ale nakonec jsme měli obrovské štěstí na paní učitelku. Například jsme už chodili asi k pěti různým logopedům a logopedkám, ať už jsme čekali venku nebo byli v ordinaci, dcerka vždycky zlobí, houpe se na židli, vymýšlí nesmysly, běhá po ordinaci a nevím co ještě. Všichni ji označují jako velmi hyperaktivní. Ale paní učitelka je prostě geniální pedagog a anděl k tomu. Nikdy si dokonce na dcerčino chování nestěžovala. Pomalu začínám věřit, že malá snad ve škole nezlobí! A učení jí jde taky výborně. Měli jsme strach ze psaní, protože je levačka, ale i to je v pohodě. Jen se bojím, že ve třetí třídě jim změní učitelku...
|
|
| konny,3 děti | •
|
(8.1.2007 11:22:22)
nedá mi to,abych na tvůj příspěvek nezareagovala.dost dobře tvé pocity chápu,mám 2 takové syny...po dceři,která byla jejich pravý opak to byl šok.moc dobře znám nespavost,nezastavitelnost...budíček ve 4 ráno a oči kluků jak žárovky,co zajímavého se bude dít.ale OPRAVDU JEDINÉ,co nám pomohlo,bylo,když mi neuroložka sama řekla-maminko,dejte ho někam,nějaký sport,kde je co nejvíce tréninků,kde bude mít naprostou pravidelnost,ta je pro něj hodně důležitá.šel na hokej a už po několika měsících došlo k velkému zlepšení..kluk se uklidnil,aby ne,když měl 4 tréninky v týdnu,z toho 2 ráno (o víkendu).bylo to těžké hlavně pro nás jako rodiče,je to velký žrout času a koneckonců i peněz...ale když to člověk nebere profesionálně,zas tolik peněz to nestojí.
i druhý syn se na hokej dal,bruslí od svých 2 let,příklad bratra velmi táhnul,ale trénuje až od 4 let.
prostřední má i poruchy učení,je dislektik,ale asi jsme měli štěstí na učitelku,protože jsme se s ní dohodli,že při povaze syna by jakýkoli papír od dr (na úlevy) byl cesta do pekel,protože by pořád hlásil-to já nemusim,já jsem dis....
držím ti palce,ať vše ve zdraví překonáte,není to jednoduché vydržet rady "moudrých" a řeči o nevychovanosti dítěte...obzvláště,když vím,že se jedná o velmi hodné dítě,ochotné pomoci,milé...ale hooodně živé,které v překotné snaze nalít tatínkovi čaj a udělat mu tím radost,hrníček pokaždé nejen vyleje,ale i rozbije
jinak syn hraje hokej od necelých 5ti let (byl to jediný sport,který byl kolektivní a měl tolik tréninků)...teď je mu necelých 11,má tam kamarády podobné tělesné nátury (živější),takže když se navštěvují doma,rodiče vědí,co očekávat...sami mají to samé..ve škole dobře prospívá a nejhodnější je v den,kdy má trénink od 6ti ráno ;o)
|
| Damila | 
|
(8.1.2007 11:36:10)
Jo, sport je supr. Ale mně přijde, že se rodiče kolikrát dětí ani neptají, jestli to chtějí dělat!
Prostě vyberou sport s největším počtem tréninků a hotovo. Aby měly pokoj? A co když dítě nechce? Co když chce dělat fotbal, tenic, nebo ho sport (=pravidelnost, sebezapření, disciplína)vůbec nezajímá? Máme takové děti nutit?
|
| konny,3 děti | •
|
(8.1.2007 12:15:40)
víte,ve 4-5 letech i malé dítě pozná,co ho baví.a pakliže s tatínkem na hokej chodí,je jasné,že ho bavit bude...a rodiče poznají že flétna nebude to pravé ořechové pro jejich živé dítě.každá maminka má mozek a umí si poradit...a Vaše narážka-4 tréniky a nestarat se je poněkud hloupá,protože právě ty 4 tréninky vyžadují od rodičů ČAS a my prostě a jednoduše dali přednost sportu před prášky.hledali jsme s manželem co se dá,škola se blížila a řešit jsme nespavost a živost museli.a bylo to mnohem těžší než si říci-moje dítě má určitou disfunkci a jsme díky tomu z obliga.
dala jsem hokej jako příklad,každý rodič snad má alespoň tušení,co by dítě bavilo...a třeba pro alergiky je hokej velmi vhodný sport,je tam vlhko,stálá teplota a bezprašné prostřední nad ledem (syn alergik a astmatik je).vybrat se dá cokoli...nebo spíš alespoň zkusit.nám to pomohlo,tak proč by s jiná maminka nemohla chytit naší zkušenosti?
|
| Denyna | 
|
(8.1.2007 12:27:24)
Konny, tak pod to se můžu podepsat. Vyjádřila jste to lépe než já. Naprosý souhlas
|
|
| Senedra | 
|
(8.1.2007 13:03:09)
Konny, ta narážka byla asi na rodiče, které ( bohužel) vídám na hřišti vedle našeho domu. Malí ( tak 5-6letí) kluci běhají zpocení na fotbalovém tréninku. A tatínek stojí u plotu a velmi hlasitě "povzbuzuje" svého synka, která by v té chvíli byl nejradši někde úplně jinde. A tohle se opakuje třikrát do týdne, připočítej zápasy o víkendech... prostě malé děti jsou stavěny do pozice už dospělých, očekávají se výsledky. Osobně je mi takových dětí líto. Ráno před školou trénink, odpoledne další, skoro žádný volný čas a když se něco nepovede, tak rodiče se hroutí, vyhrožují. Jsem pro to, aby se děti hýbaly, běhaly, sportovaly.. ale chci, aby to moje dítě bavilo, ne aby mělo pocit, že to musí dělat za každou cenu.
|
| Damila |
|
(8.1.2007 16:01:33)
Ano, tohle vidím podobně.
Kluk chodí na fotbal (jen od jara do podzimu, jindy nechce), ale taky do juda (2x týdně) a co vidím na zápasech za rodiče, hlavně tatínkly, co se snaží realizovat ve svých dětech, chtějí, aby jim "malý šampion" splnil jejich klukovský sen, ač kluk kolikrát fakt nechce...:o(
Moc smutný pohled.
|
|
|
| Damila |
|
(8.1.2007 15:54:01)
To nebyla narážka (4 tréninky týdně) přímo na vás, omlouvám se, pokud to tak vyznělo.
Mám s hyperaktivním dítětem jiné zkušenosti. Nedokáže se ničemu soustavně věnovat pro svou poruchu pozornosti.
Jistě, že Váš příklad může být inspirací pro ostatní.
|
|
| Andrea | •
|
(12.12.2007 20:13:24)
Sport je báječná věc, ale každé dítě je jiné i hyperaktivní. Syn je taky od malinka hyperaktivní (dle lékařky), v 5 měsících seděl, v 6 měsících stál, lezl, v 7 měsících chodil okolo nábytku a v 8 chodil sám, od roka a čtvrt jsme jezdili bez kočáru a vůbec nespal, přes den a velmi málo v noci. Vždycky jsem se snažila zabavit ho sportem, což samozřejmě pomáhalo. Teď chodí do druhý třídy, má šílený problémy s učením, nesoustředěností a vším ostatním. Chodí na floorball, ale zdá se mi, že ho daleko víc uklidní výtvarná výchova v lidovce, kam chodí. Myslím, že je to tím, že ho to hodně baví a je to jediná činnost u které vydrží relativně v klidu a nemusí moc přemýšlet a hlavně po něm nikdo nic nechce, dělá si to sám podle svého. Kolektivní sport ho nikdy moc nezklidní, to když už tak třeba dlouhá túra na horách, kam jezdíme nebo cyklistický výlet, prostě věci u kterých nemůže přemýšlet, ale přesto je aktivní.
|
|
|
| Denyna |
|
(8.1.2007 12:22:59)
no já nevím, s hyperaktivními dětmi nemám zkušenost, ale přijde mi nanejvýš vhodné, aby se dítko věnovalo nějakému sportu. Samozřejmě takovému, který ho baví a na úrovni, na jakou má.
Osobně mě udivuje, kolik je v mém okolí dětí, které nemají koníčka žádného a celé dny tráví u televice či PC a poflakováním se po okolí.
|
|
| Míša, Junior *97, Beruška*2006 | 
|
(9.1.2007 9:03:22)
No, pokud já vím, tak pro opravdu hyperaktivní dítě není recept "unavit ho sportem" moc vhodný. Kvůli problémům se soustředěním mají tyhle děti i potíže vnímat pokyny trenéra, přizpůsobit se ostatním apod. Velmi často se to poškození mozku projevuje i nekoordinovaností pohybů, hyperaktivní dítě může být dost neohrabané a sportování mu tedy moc nepůjde. Nehledě na to, že i obyčejný tělocvik dokáže malého hyperaktivce nabudit tak, že se pak uklidňuje ještě hůř. Ono se často zaměňuje hyperaktivní dítě s dítětem nabytým energií - tomu pravidelné sportování prospěje, pomůže mu se vyřádit a vybýt, u skutečného "hypouše" to může být spíš ke škodě než k užitku.
|
| Lavanda |
|
(9.1.2007 9:06:27)
Mám pocit, že ty děti, u kterých sport funguje, nejsou ani tak hyperaktivní ve smyslu poruchy, jako spíš překypující zdravou energií. Je jasné, že i ty jsou pro rodiče problém a gratuluju k tomu, že se se sportem děti ukočírovat daří.
|
|
|
|
| Lavanda |
|
(8.1.2007 13:32:01)
Třeba konkrétně u naší dcerky mám pocit, že pravidelný každodenní několikahodinový trénink by jí vůbec neprospěl. Chodí dvakrát týdně do baletu, jednou do angličtiny a jednou do logopedie, chtěla by ještě do kroužku vaření.
Někdy mám pocit, že i to je pro sedmileté dítě moc a že je z toho dcerka unavená.
Možná jde u ní o jiný případ, ale myslím si, že ona se spíš unaví, než ostatní děti.
|
|
|
| MirkaV | •
|
(22.1.2007 12:55:44)
Já mám někdy pocit, že mě ani tak nevytáčí synátor (2,5 roku, taky příliš aktivní), ale spíš negativní reakce okolí. To se to vychovává když na děcko houknu a to stojí v lati!My už si s manželem jak se lidově říká ani neuprdnem - pořád ve střehu, spát chodí po 9 večer,přes den většinou nespí vůbec, lítá po bytě (sousedi už taky řvou), na řízené cvičení rodičů s dětmi chodit nemůžem, protože syn se nepodřídí programu. Navíc má brášku (8 měsíců), takže se mu 100% nemůžu věnovat. Ale říkám si na lidi kašlu - důležité je abych synovi nějak neuškodila, protože si myslím, že z těchto dětí se dá hodně získat, ale špatným přístupem taky hodně zkazit. Hranice jsem stanovila tak, že nesmí ubližovat a omezovat ostatní děti (což naštěstí ani nedělá, bylo jedno takové období, ale naštěstí pominulo). Když běhá a huláká nebo šťourá do něčí hromady písku (stejně na ulici nemá co pohledávat) tak se zkrátka nedá nic dělat. Očekávám, že to nejhorší teprve příjde. Doufám, že budeme mít štěstí na učitele. Všem maminám rošťáků držím pěsti.
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(8.1.2007 9:50:04)
Nevím, jestli jsi četla můj příspěvek dobře. Psala jsem, že NĚKTERÉ maminky zneužívají tzv. hyperaktivity ve svůj prospěch a klid.
Samozřejmě je mi jasné, že určité procento problémových dětí existuje - to je nakonec psáno i v tom článku. Bohužel tvůj chlapeček patří mezi ně.
|
| Blanča |
|
(8.1.2007 9:53:22)
Já vím já vím, omlouvám se pak jsem si ještě jednou četla ten můj a ten tvůj příspěvek a říkala jsem si že jsem to přehnala a že se snad neurazíš. Nebylo to myšleno špatně.
|
| Blanča |
|
(8.1.2007 9:54:41)
můj poslední příspěvek je určený Janě a ten předposlední Budilce :)
|
|
|
|
| Amina | •
|
(8.1.2007 13:41:06)
Možná bys ten "nablblý" článek dočíst měla, neuškodilo by ti to. Navíc si myslím, že úplně nevíš o čem mluvíš, když ani nevíš, jak se to píše, že?
|
| Tvoje horší já |
|
(8.1.2007 13:55:43)
Ale fuj. Jednak Blanča píše, že je sama dysgrafička, takže se není čemu divit, jednak to tu motá opravdu kdekdo.
|
|
| Blanča |
|
(9.1.2007 11:55:09)
co prosím nevím jak se píše????
I když si myslím, že pravopis s obsahem článku ani mého příspěvku nesouvisí tak doufám, že jsem neudělala nějakou hrubku.
Mimochodem rádoby učitelky češtiny fakt nechápu ná žádné diskuzi.
|
| Lavanda |
|
(9.1.2007 12:54:46)
Pohoda, měla asi na mysli, žes napsala dysgrafik s měkkým i po d. Ale tyhle předpony opravdu plete kdekdo.
|
|
|
|
| Zuzik,Kubajs 05/05, Gugí 12/07 | 
|
(8.1.2007 16:48:35)
Mám bratra ( ročník 83) je taky hyperatktivní a k tomu dislektik a diskalkulik jako kojenec vůbec nelezl a chodil od 9 měsícůje .Když dělal zápis do školy, tak ho chtěli hned dát do pomocné školy, máma byla tehdá silně proti a doslova si vydupala odklad o rok a brácha nastoupil do klasické třídy. Musím říct, že se mu věnovala,děla j sním každý den úkolia přípravu na další den. Jen měl k***u učitleku nemůžu napsat jiné slovo. Psát perem začal až ve druhém pololetí, byl absolutěně poslední ze třídy, to že občas při vyučování vstával a chodil k oknu, či říct něco spolužákovi ona netolerovala a pořád psala poznámky o vyrušování. Vyvrcholilo to když mu dala na konci druhé třídy 5ku z čestiny ( což by jako dislektikovi dát neměla, měl to potvrzené od pchychologa a několikrát ročně k němu chodil)a bratr opakoval třídu. Máma to tehdá dost obrečela a oběhala asi tisíc úřadů, jenže byl začátek 90let a nikdo o tom nic moc nevěděl. "Propadl" se k bezvadné učitelce, která se mu věnovala, když si potřeboval proběhnout, tak ho pustila mezi lavice, onsi udělal kolečko a zase si sednul. Bydleli jsme na malém městě, kde byla jen jedna škola, takže o přeřadit ho do jiné nešlo. pamatuji si když dostal asi v 5té třídě 3 na vysvědčení z češtiny, šli jsem za odměnu do restaurace. TAké se hodně věnoval sportu, hrál hokej, fotbal.Vystudoval učiliště s dobrým prospěchem a dnes dělá mistra na jedné lince. Vím, že nějaký čas bral léky, jen nevím jaké.
|
| aischa | •
|
(8.1.2007 18:00:39)
Uciliste se v Cechach "studuje"?
|
| Alenka v risi divu | •
|
(8.1.2007 18:08:55)
A ono se pise "v Cechach"? Aneb na blbou otazku blba odpoved :o).
|
| aischa | •
|
(8.1.2007 18:23:39)
pardon ""V CESKU"":):):):):):):)
|
| Amina | •
|
(9.1.2007 20:03:55)
No, i když jsem tu byla nazvána rádoby učitelkou češtiny, tak přece: v Čechách je správně, stejně jako v Česku:-)
|
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(8.1.2007 18:26:23)
Proč by se nestudovalo učiliště?
Já bych chápala výzvu autora článku k nepřeceňování diagnóz LMD v tom smyslu, že každý je zkrátka nějaký,l někdo lépe počítá a někdo lépe čte, ale
Ale muselo by to ve škole a i ve společnosti fungovat bez toho obrovského tlaku na úspěch a nerváku z jeho absence. Přijde mi staršidelné, aby dítě s domnělou či skutečnou LMD bylo celou ZŠ stále negativně hodnoceno. Bez odměny( hlavně morální) se totiž strašně špatně žije.
Takže léčba a diagnostika po zážitcích s mým dyslektikem ano, ale daleko jednodušší by bylo přátelštější školní prostředí pro kohokoliv a ne striktní požadavek paní učitelky aby dítě "bez papíru z poradny" napsalo v pololetí 1. třídy určitý počet slov slov za minutu nebo dostane pětku.
|
| aischa | •
|
(8.1.2007 18:35:17)
"Studovat" uciliste - toto spojeni se pouziva vyhradne v Cesku, a to teprve ca. od 90-tych let. Zvlastni.
|
|
|
| Lavanda |
|
(8.1.2007 18:50:51)
Nenapadá mě žádný lepší termín pro úspěšné ukončení učiliště se všemi závěrečnými zkouškami než slovo vystudovat. Máte lepší termín? Sem s ním.
|
| aischa | •
|
(8.1.2007 19:28:03)
Clovek se prece necim vyuci, vyuci se zednikem, prodavacem, truhlarem...... Ale, ze nekdo vystudoval na prodavace nebo na zednika, to zni divne, nikdy se to nepouzivalo(az poslednich 15 let) a v jinych jazycich to zni jen smesne.
|
| 10.5Libik12 |
|
(8.1.2007 19:47:20)
Pokud jsi u těch zvláštních slovních spojení, tak já se zase řehtám, že někdo se vyučí NA něco a nejsem sama.
No nicméně znamená-li v jiných krajích označení, že někdo vystudoval střední odborné učiliště v Horní Dolní, čímž se stal elektikářem, děsnou legraci, nemám nic proti tomu, aby se lidi zasmáli.
|
| aischa | •
|
(8.1.2007 23:29:33)
Jakpak jste prisla na "vyuci se na zednika"? V mem prispevku je "vyuci se necim...zednikem...."
|
| 10.5Libik12 |
|
(8.1.2007 23:44:14)
Já jsem to napsala jako příspěvek k tomu, jak se kde hovoří o procesu vzdělávání, nikoliv proti vám, když mi tedy vykáte
|
|
| Jája | •
|
(9.1.2007 12:22:44)
...nebo vlastně né....musela bych se stydět za svoji hloupost
|
| aischa | 
|
(10.1.2007 19:23:10)
Omlouvoam se, ze me zajima neco, co ostatni obtezuje. Cestinu aktivne leta nepouzivam, a proto jsem se nad tim spojenim podivovala, protoze se to drive v CR nikdy neuzivalo.
Mila Jajo,
za Vas jedovaty prispevek byste se mela stydet spis Vy.
|
| Jája | •
|
(11.1.2007 23:52:26)
....nevidím důvod, měla jsem dost Vaší jedovatosti, kterou teď už v mých očích "na zájem" nepřevrátíte. Ale jsem ráda, že můj příspěvěk s Vámi pohnul natolik, že se za své rejpalství teď alespoň trochu stydíte.
|
| aischa |
|
(12.1.2007 23:53:01)
no jo, potrefena husa nejvic kejha.... :) :) :) :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Aida* | 
|
(8.1.2007 22:06:34)
Madelaine,
tady v UK se tedy vsechno studuje. A nebo se dela kurs :o).
|
|
|
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(11.1.2007 11:57:56)
K jazykovému koutku :-)) - taky mě hrozně tahá za uši, když se učiliště "studuje". V studuje se od střední školy výš, na učilišti se učí. Po absolvování učiliště je dotyčný vyučen. Alespoň v českém jazyce.
Ale chtěla jsem se zeptat na jinou věc. Vím, že když je dítě hyperaktivní, nevydrží celých 45 minut ve škole sedět, potřebuje se projít apod. ale jak to ta učitelka řeší s ostatními dětmi? Když někdo řekne - Jirka chodit v hodině může, já chci taky?
|
| Katka | •
|
(11.1.2007 12:07:39)
Myslím, že pokud chcete vědět, jak to paní učitelka řeší, bude nejlepší, když se s ní domluvíte a půjdete se podívat přímo na vyučování. Podílení rodičů je strašně důležité. A hlavně už ani někteří učitelé nevyžadují, aby děti byly celé vyučování na místě a potichu seděli pomalu s rukami za zády. Školství se v některých případech fakt hodně změnilo. Stačí se jenom informovat a hledat takovou školu. A dají se najít. A čím větší po nich bude poptávka, tím více jich bude.
|
|
| Jája | •
|
(11.1.2007 23:59:48)
Naše paní učitelka to třeba řeší tím, že žáčkovi dá za úkol roznést úkoly po třídě, donést něco na nástěnku atd....
Popř. cvičí s celou třídou. A protože takových dětí má ve třídě skoro polovinu (opravdu se jí to sešlo), pracují hodně ve skupinách, kde děti nejsou tak pevně připoutány do lavic.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)