Libushe+3 |
|
(6.11.2005 6:24:11) Ja mam silny matersky instinkt. U prvniho ditete to nebylo jednuche rozeznat, protoze bylo kolikove. A ted u druheho kluka (ted ma 4 mesice)vim od prvniho dne co potrebuje. A neni to jen placem je to i vyrazem obliceje, mimikou tela, typem vzdychnuti. Staci to mimco obejmout a promluvit na nej a ono vam rekne co mu schazi. Je to dar nas zen, protoze jsme ty deti porodily a mame s nimi vazbu na dozivoti, muzeme vycitit co se s nimi deje. Muj manzel at je skvely tatka jak chce, tak se chodi ptat me, proc to miminko place.
|
Zuzana | •
|
(7.11.2005 8:29:31) Moje dcera brečela do půl roku, bylo to hrozné, měla neustále koliky, já jsem kojila půl roku, už jsem se bála něco sníst, aby zase neměla bolení, brečela celé dny a já ji celé dny chovala, nemohla jsem ji ani položit, chudinka na čtvrt hodiny usnula a pak se vzbudila, kroutila se a brečela. Byla jsem pak hubená a asi mléko nestálo za mnoho.Přitom v té době jsem byla výjimka, skoro všichni krmili děti umělě. Ale já jsem byla přesvědčená, že dítě bude zdravější kojené. Měla jsem trochu strach, jestli nemá hlad, ale pravidelně přibírala, takže doktorka nedoporučila přikrmování. Druhé dítě jsem měla brzy, za rok a čtvrt, to už bych nevydržela, kdyby celé dny brečelo, tak jsem bohužel kojila jen 6 týdnů a skutečně, jakmile jsem syna odstavila a krmila uměle, spal jako dudek, od krmení ke krmení, žádné střevní koliky. Ovšem - dcera mi do roka nezamarodila, syn měl v necelých 5 měsících silný zánět průdušek a byl dokonce týden v nemocnici. Určitě má kojení velký význam pro imunitu dítěte.Ale ten půlrok s dcerou, to byla hrůza, dítě brečelo až modralo, doktorka si nevěděla rady, dávala mi pro ni tehdy Hysteps, bylo to k ničemu.
|
|
Kateřina M. |
|
(7.11.2005 16:51:03) Naprosto souhlasim,pokud dite netrpi kolikou nebo jinymi bolestmi, breci podle meho nazoru jen proto, ze se mamce nepodarilo vysledovat, co v kterou chvilku potrebuje. Nekdy je taky mene vice. Kdo se diteti venuje prilis a ma pocit, ze prave proto je skvely rodic, muze dite lehce unavit. Mne se osvedcilo prizpusobit se rytmu moji trimesicni holcicky, kdyz se ji podridim, stihnu toho i ja vic a ve vetsi pohode, nez kdybych ji tahla tam nebo onam, prave kdyz ja potrebuji. Abych stihla domácnost, pouzivam satek - v nem si skvele odpocine a spi, i kdyz trochu ramusim pri vareni a podobne. Myslim, ze jsem ji pomoci satku zcela ukojila potrebu casteho chovani, ted kolikrat usne v kolibce, asi prisla na to, ze tam je to precejen pohodlnejsi... Uz slysim maminy dvou a vice deti, ze tohle si muze clovek dovolit jen s jednim ditetem, souhlasim s nimi, dalsi prirustek uz to nebude mit tak jednoduche, ale treba bude jako druhy mene narocny... Necham se prekvapit.
|
Federika |
|
(7.11.2005 16:58:29) Kateřino, proč, naopak, já jsem u prvního dítěte šátek nepoužívala, mohla jsem se mu věnovat a chovat ho kdykoli, zatímco u druhého jsem ho používala dost, jinak bych spoustu věcí neudělala...Navíc jsem tam měla malého když jsem šla se starším synem k zubaři, na besídku apod...
|
Kateřina M. |
|
(8.11.2005 1:41:08) Myslela jsem tím to vyhovění dítěti přesně v tom, co zrovna potřebuje. Jako druhé to už nebude mít tak lehké, ale s šátkem se to určitě zvládne líp :))
|
|
|
|
Olina | •
|
(8.11.2005 7:21:18) No já ti nechci brát iluze o daru žen, ale na tu vychytávku jak u nás vypadá řev hladového tygra přišel manžel. Mě z toho ženského údělu bohatě stačí donošení, porodění a kojení. O další se s ním ráda rozdělím. :o))
|
|
Gerberka |
|
(8.11.2005 7:45:50) Ahoj holky,
skutečnost, jak píšete o tom vrozeném mateřském instinktu, který ženě napoví, proč miminko zrovna pláče, je úžasné a celkem vám závidím :-)). Já jsem do synkových asi pěti měsíců absolutně nepoznala, proč vlastně brečí (nebo řve). Asi trpěl kolikou, fakt nevím, nakonec jsme brali Simplex (tak nějak se to jmenovalo); kojila jsem ho do 11 měsíců.
Měla jsem pohodové těhotenství a porod a hrozně jsem se na všechno těšila a nakonec jsem brečela se řvoucím miminem v náručí, protože jsem zoufalstvím nevěděla, co vlastně chce. Asi jsem byla nějak přecitlivělá nebo co a ty mateřské pudy se ve mně probudily trochu později. Zlepšilo se to, až když seděl v té malé autosedačce, prohlížel si okolí, držel hračku a přenášela jsem ho tam, kam jsem potřebovala (do kuchyně apod.) - to už byla spokojenost. Do té doby byl můj mateřský instinkt na bodu mrazu :-)). Takže užívejte si ho, pokud ho cítíte; je to moc dobře, že poznáte, co malé novorozeně právě potřebuje!
Ahoj, Afr.
|
Lenka | •
|
(8.11.2005 21:37:35) Ahoj všichni, je mi 38 a mám první dítě. Měla jsem užasné těhotenství, šílený porod a nyní jsou mrnouskovi 4 měsíce a je štastné a poměrně hodné miminko. Občas pláče a myslím, až na vyjimky, že poznám proč pláče. Nikdy bych do sebe (ani mé okolí) neřekla, že mi mateřství tak vezme. Jsem moc štastná i přesto, že jsem s klukem úplně sama. Věřím na instinkt a na vzájemné naladění. Myslím, když miminko necítí nepohodu, tak je samo v poho :-), proto jsem eliminovala babičku a dědu, kteří se stále hádají :-) Pěkný večer
|
Martina, Matyáš28měs. | •
|
(11.11.2005 23:36:42) Ahoj Lenko, tak jsem chvíli přemýšlela jestli nemám dvojče:-))) Mě je sice 32 a malému skoro dva a půl ale jinak jsem na tom byla stejně. Sama s klučinou a věčně se hádající babčou a dědou. Naštěstí je to obojí už minulost. Prarodiče si srovnal malej sám.Fakt. Prcek úplně stmelil naší rodinu. A chlapa jsem si našla úplně suprovýho. Malej mu říká táta a oba se v sobě navzájem vidí. Co se vymýšlení lumpáren týče, nedají bez sebe ani ránu. Příští rok se berem a přítel bude žádat o adopci malého. PS:omlouvám se že se nedržím tématu, tohle je konkrétně pro Lenku. Povzbuzení, že ještě opravdový chlapi jsou. Snad se na mě nebude zlobit.
Přeji všem hodně štěstíčka a spokojenosti. Martina
|
|
|
|
|