Markéta | •
|
(21.7.2005 16:22:39) Milá Lauro, byla jsem ve velmi podobné situaci a doufám, že Ti mých pár řádek bude povzbuzením. Máme také neplánovanou dceru. Několik prvních týdnů těhotenství jsem běhala po doktorech, kteří mě vyšetřovali a když nic nezjistili, označili můj stav za hormonální poruchu. Další kolo vyšetření a případné léčení jsem už bojkotovala a po laboratorním těhotenském testu, který prý byl negativní, jsem se s klidem nechala naočkovat proti žloutence a meningitidě a běhání po doktorech na nějakou dobu zapomněla. Na gynekologii jsem se vydala až když se mi začalo poderžele zaoblovat bříško. Na většinu vyšetření bylo pozdě, o vlivu léků a očkování mi nikdo nebyl schopen nic moc říct. Bála jsem se, moc jsem se bála o zdraví svého miminka. Podle ultrazvuku se vše zdálo v pohodě. Těhotenství jsem měla naprosto bezproblémové, ale od lékařů jsem slyšela jen "pravděpodobně, zdá se, asi". Žádného "není důvod se bát" jsem se nedočkala. A tak nezbylo než věřit, že miminko bude zdravé. A bylo a je, naštěstí. Teď tu vedle mě spinká, je jí 10,5 měsíce a je naprosto úžasná. Přeju Ti taky zdravé, krásné a pohodové miminko a jemu zdravou, krásnou a pohodovou maminku. Markéta
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(11.7.2007 17:29:11) Taky mám za sebou těhotenství zjištěné až ve 12. týdnu (dokonce u obou dětí), takže tušim, co prožíváš, ale hlavně chci napsat něco k tomu, že nevíš, jestli bys zvládla péči o dítě s problémem: Začla jsi milovat už dítě, který jsi nikdy neviděla a neplánovala. Co teprv čerstvě narozenou holčičku, kterou poprvé pohladíš...
|
|
|