| JJana | 
 |
(15.7.2004 9:07:17)
Chtěla bych reagovat na příspěvky několika maminek,které psaly tady i v jiných diskusích ,jak jsou jejich děti spokojené v jeslích.Mám kamarádku,která pracuje jako rehabilitační sestra v dětské léčebně.Přijímají tam děti od jednoho roku,mohou je doprovázet rodiče.Přestože pobyt trvá 8 týdnů,v každém turnusu je pár batolat bez rodičů.Nebudu teď rozebítat co je to za rodiče,v tom bychom se asi schodly.Co mne ale zaujalo je to,jak to ty děti snáší.Prý první den brečí,druhý fňukají a potom jsou "spokojené".Když čtu:"S jesličkami jsme moc spokojeni,první dva dny brečela,ale od té doby je tam spokojená" tak mne trochu mrazí.Nechci samozřejmě srovnávat pobyt dítěte část dne v jeslích a dva měsíce v léčebně.Pravda ale je,že malé dítě si většinou zvykne na cokoli a pak je "spokojené" všude,kde se k němu slušně chovají.Určitě se schodneme,že nechat 15 měsíční dítě 8 týdnů samotné v léčebně je hrozné a na dítěti se to asi negativně odrazí,přestože je tam veselé,hraje si ,nebrečí.Kde berete jistotu,že na vašich dětech,které si vesele hrají v jeslích se to v budoucnu nepodepíše.Prostě to,že dítě je někde spokojené ještě neznamená,že mu to neubližuje.
|
| Michaela | •
|
(15.7.2004 10:02:37)
No nepodepíše, na mě se třeba určitě nepodepsalo... viz můj příspěvek výše. Právě naopak mám s rodiči naprosto skvělý vztah, který mě mnoho vrstevníků závidělo. Ted je mi 22. To co tu píšeš jsou jen Tvoje dohady.
|
|
| Sylvie | 
|
(15.7.2004 11:34:02)
Fakt nevím. Nechápu, proč se neustále někdo snaží za každou cenu vzbudit pocit viny v matkách, které mají dítě v jeslích. Už jsem to tu psala a píšu to znova: JÁ do jeslí chodila, můj brácha taky do jeslí chodil a s rodiči máme vztah perfektní. Lepší, než manžel a švagrová, kteří do jeslí nechodili. Takže jenom v tom to nebude. A že si dítě musí zvykout na nové prostředí a každé to zvládá jinak, je snad taky normální. Konečně, jak by bylo tobě, kdyby ti někdo říkal: Tvoje dítě brečí? No vidíš, to je tím, že jsi s ním furt doma, vždyť to není normální. Odjakživa matky makaly a na děti neměly tolik času, co dneska. No jo, dítě si zvykne na všechno, že jo. Ale nemáš strach, co z něj vychováš? Bla bla bla..."
Já sama dítě v jeslích nemám, ale takovýhle řeči mi fakt lezou na nervy.
S.
|
| Helena,Evička+Alex 8/02 | 
|
(15.7.2004 12:10:08)
Dvojčata do jeslí chodí od 13-nácti měsíců, (to jsem již psala)v té době jsem nastupovala do práce, děti v jesličkách vůbec neplakaly. Chodí tam strašně rády a já vím, že jsem dobrá máma, protože kdyby se jim tam nelíbilo, nebo kdyby jim tam někdo ubližoval tak bych to na dětech prostě poznala. Prostě děti lhát neumí. Záleží na dítěti, jeho povaze, rodiiném zázemí apod. Můžu Vás ujistit, že je v jeslích poznat, kterému dítěti se po příchodu domů rodiče věnují a které např. posadí před televizi a potom jde za dvě hodiny spát. Je to strašně znát.V jesličkách kam chodí ALex s Evinkou je perfektní spolupráce s rodiči, sestičky se dětem opravdu věnují s maximální péčí. Vím, že mám štěstí, že naše dvojky jsou hodně komunikativní, živí a zvědaví, přítomností cizích lidí se nedají zaskočit, tak proč jim to nedopřát, nedostatkem mateřské lásky netrpí.
|
|
| JJana |
|
(15.7.2004 12:33:34)
Co z našich dětí vychováme se ukáže až v pubertě a po ní,stejně jako u ostatních dětí.Zatím jsme s výsledky naší výchovy spokojeni.Tolik k Tvému dotazu.Já do jeslí chodila a prý velmi ráda.Moje vzpomínky na jesle jsou ale dost neradostné a raději bych se obešla bez nich.Pamatuji si hodně už z druhého roku života a vzpomínky na jesle patří k těm horším.
Mne prostě jenom překvapilo vyprávění kamarádky,že si děti na to odloučení v léčebně zvyknou a tváří se spokojeně,přestože ta situace pro ně musí být nepříjemná.Já z toho vyvozuju,že děti asi vydrží víc než jsem si myslela a to že se tváří spokojeně neznamená,že je vše v pořádku.A to se samozřejmě netýká jen jeslí.Ty mne jen napadly jako první,když mi popisovala tu aklimatizaci. Mimochodem já mám ze svého okolí zkušenosti se vztahem dospělý potomek do jeslí chodící/nechodící a rodiče přesně opačné než ty.
|
| Sylvie |
|
(16.7.2004 9:52:19)
JJani, nikdy jsem neměla potřebu zkoumat, jak se v dospělých odráží to, jestli v dětství chodily-nechodily do jeslí. Jenom zrovna naše rodina je pro mne hezkým příkladem toho, že jesle nejsou ve výchově to nejpodstatnější :o) Já sama do jeslí chodila prý ráda, ale už si nic nepamatuju. Pamatuju si až školku, jeden ošklivý zážitek, spoustu krásných :o) Ale hlavně si pamatuju, že JAKO RODINA jsme furt něco dělali - výlety, divadla, společné dovolené a tak. Že jsem kromě toho taky chodila do jeslí, školky a později i školní družiny... to mi přijde nepodstatný.
Samozřejmě, že dítě si zvykne i na dlouhé odloučení od matky. Musí. Je to obranný mechanismus, nebo jak to nazvat. Jenže je to něco jiného, než jesle. Do jeslí matka dítě odvede, a zase si ho zpátky vyzvedne. Nevím, jak v jeslích, ale když jsem dávala starší do školky, tak mi ředitelka sama nabídla, jestli chci, že první dny ji můžu vodit jenom na pár hodina a být tam s ní. Aby si zvykla, že školka je normální přátelské místo, kam si přijde pohrát, kde má kamarády a odkud si ji zase odvedu. Přijde mi to v podstatě stejný, jako když malou nechávám u babičky, svěřuju ji hlídací slečně nebo konečně třeba jako pobyt v mateřském centru, kdy děti si v jedné místnosti hrají a maminky se ve druhé místnosti věnují krafání nad kafem nebo nějaké jiné bohulibé činnosti. Mně samotný jesle nepřijdou jako ideální, dávám přednost péči individuální (v našem případě hlídací slečna), ale na druhou stranu si nemyslím, že by to byla kdovíjaká pohroma.
S.
|
| Líza | 
|
(16.7.2004 11:42:45)
Sylvi, já se ve své práci tím, jak se na dospělých projevují nejrůznější věci z dětství včetně jeslí, zabývat musím :-(((. Nechci tím říct, že má-li dospělý, který chodil do jeslí, sám se sebou problémy, můžou za to jesle a nic než jesle. A opravdu, jak tu už mockrát zaznělo, každé dítě je v tom jiné (jen jde o to, aby si rodiče neplnili jeslemi svoje potřeby bez ohledu na to, že na to dítě nemá). Dneska už taky jesličky vypadají jinak - hodně se změnilo množství tet v poměru k množství dětí, bývají to spíš "rodinné" instituce. Ale mám k nim pár výhrad: kojenec by tam podle mě jít neměl, protože potřebuje pro svůj psych. vývoj navazovat stabilní vztah pokud možno k jedné a té samé spolehlivé osobě (nejlíp máma, ale aspoň babička, teta na hlídání), a měl by mít i velmi individuální denní režim, což v jeslích často nejde. U batolete je to už dítě od dítěte jiné, tak jak jsou různě sociálně zralé, různě extrovertní apod. Ale čím menší dítě, tím důležitější je pro něj, jak dlouho to trvá. Ročnímu dítěti trvá doba od 7 do 16 než si ho máma vyzvedne, celou věčnost. A je opravdu hodně individuální jestli mu to vadí, že tam máma není. Ale nedokáze si v hlavičce ještě srovnat, že máma přijde "později". U dvouletého je to už úplně jiné. Atd.
To, že si dítě třeba i v léčebně (jak tu někdo psal), za pár dní zvykne a mámu nehledá, není známkou toho, že je v pohodě, ale že rezignovalo na hledání jistoty a není to v pořádku (podle stejné logiky kdysi zakazovali dětem batolat návštěvy v nemocnicích, protože by brečely. Ano, brečely by, ale pořád by si připomínaly, že je maminka neopustila).
Nechápej mě špatně, já jsem nedávno zrovna zvažovala, že naše dvouletá kočka do jeslí možná půjde, zdá se, že to asi nutné nebude. Taky, jak říkám, za problémy dospělých nemůžou samotné jesle. Ale můžou trochu přispět. A hlavně u těch menších nejsou ideální.
|
| Líza |
|
(16.7.2004 11:47:20)
oprava - ne dětem batolat :-)))) ale jejich rodičům, jsem to ale slepejš slepej
|
|
| Sylvie |
|
(16.7.2004 12:33:07)
Lízo, tohle já chápu :o) MMCH jsem dětská sestra, takže přeci jenom o dětské psychologii něco vím, stejně tak jako jsem praxovala i v jeslích. To, cos napsala, jsou v podstatě důvody, proč jsem dítko do jeslí nedala, a radši si platím hlídací slečnu. Ale nemyslím si, že pracující matka = nestvůra a jesle = velké zlo. Ti, co mluví proti nim, jaksi nerozlišují, jestli půlročního kojence v šest ráno frknu do jeslí a v pět odpoledne ho vyzvednu, nebo jestli o rok starší dítko v nich stráví dopoledne. Například. Předpokládám, že každá normální matka se ohlíží na zájmy svého dítěte a udělá to, co je v dané chvíli nejlepší řešení nejenom pro ni, ale i pro dítě. A upřímně - myslíš, že matka, která frkne dítě do jeslí, i když dítě na jesle není zralé a jde pracovat, i když by pracovat nemusela, že taková matka by dokázala dítěti dát tu pozornost a lásku, kterou potřebuje, kdyby s ním teda zůstala doma, když už to musí být?
S.
|
| Líza |
|
(16.7.2004 13:29:28)
Sylvi, to je ono. Máma co dá dítě do jeslí, i když na to je evidentně nezralé nebo evidentně to špatně snáší, a nechá ho tam, asi ani jindy moc nepřemýšlí o jeho potřebách (teď nemyslím na lidi v těžkých existenčních problémech, samozřejmě lepší dát dítě do jeslí, než na mateřský umřít hlady:-).
Monty, psala jsem, že to, jestli někoho jesle "poškodily" (jak říkám, není to jen jeslemi, ale když je dítě citlivé, hodně závislé na mamince, introvertní,s velkou potřebou být s ní), se nepozná na jeho vztahu k rodičům, ale na úplně jiných věcech, kde by to laik nečekal. A jak píšu Sylvii, souvisí to hrozně moc s celou atmosférou v rodině.
Ale když jsme u toho, jak to bylo dřív: chůva je ekvivalentní objekt místo matky. Nemiluje sice dítě možná tolik, ale je stálá, stabilní a spolehlivá a k dispozici. Co se toho pole týká, můj táta je z rodiny sedláka, bylo jich doma 6 dětí (nebo 7? :-). Babička a děda vypomáhali jak to šlo, ale šla-li celá rodina na pole třeba při žních, braly se děti (ty menší) s sebou, a motaly se pořád někde kolem rodičů, eventuelně nejmladší děvečka dostala na starost, ať si neublížej.
Potom jak rostly, už pomáhaly v hospodářství a účastnily se veškerých prací co dělali táta s mámou. Pak spontánně, když dorostly do věku, že se na to samy cítily, tak ve volném čase lítaly s ostatníma dětma po vsi, ale určily si ten věk samy, neurčili jim ho rodiče.
A máš naprostou pravdu v tom, že jít do kolektivu v 5 je až dost pozdě, obzvlášť v našich podmínkách, kde dítě přijde do hotové party a mezi děti, které mají skupinové návyky už dávno zažité.
Já proti jeslím nebrojím, jestli ti to tak připadá. Jen říkám pozor, nejsou zdaleka pro každého (mám 2 děti, u první holky bych vzhledem k její povaze o tom ani nepřemýšlela, a u druhé - bude-li nutné, půjde).
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(16.7.2004 13:42:09)
Lízo, k tomu co píšeš - ano, pokud si rodiče MOHLI vzít s sebou dítě na pole, tak si ho tam brali. Ale oni tam především pracovali, nepodřizovali se dětem, děti se zkrátka musely přizpůsobit běžnému provozu domácnosti. Jenže třeba ve městech, kde chudší rodiče chodili do továren, prádelen, případně někam posluhovat, to tak snadné nebylo; děti hlídali staří, kteří už nebyli schopni vydělávat, prarodiče, sousedky, starší sourozenci.
Mimochodem, moje babička byla celý život doma - se dvěma dětmi - a i tak u sebe měla svého otce, aby jí děti hlídal. Jen na to, aby zvládala běžný chod domácnosti.
Je fakt, že pro dítě je lepší JEDEN stabilní člověk na hlídání, potíž je spíš v tom, že si to nemůže každý dovolit. Paní na hlídání stojí podstatně víc než jesličky.
|
| Líza |
|
(16.7.2004 13:51:37)
To je fakt :-(((( a je to škoda. Pro mě jsou jesle (u té mladší dcery, která je zosobněním stability a nezávislosti už z porodnice) tak jako tak asi nedostupné. Když jsem uvažovala o zvýšení úvazku, zjišťovala jsem si, jak je u nás s jesličkama. Máme je 40min. MHD od domu, naše příjmová skupina (a to nejsme žádní boháči) platí měsíčně za dítě skoro 6 tisíc. Plus splátky za auto, který bych si musela koupit, abych tam malou vozila a ještě stihla práci. Plus stejně placení individuálního hlídání při nemoci některého z dětí (nemohla bych s nimi být celé OČR, jen tak první dva tři dny, dokud jim je blbě, a dostonaly by se slečnou), a že jsou nemocný furt. Tak asi o zlomkrk dovezeme z ciziny babičku, jestli to bude potřeba, a já budu klidnější. Nebo k tomu možná vůbec ještě nedojde, a malá půjde na jaře rovnou do školky, uvidíme.
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.7.2004 12:52:20)
Tak zase pohled z druhé strany. Já sama do jeslí nechodila. Chodila jsem až poslední rok před školou do školky, což bylo tehdy povinné, nevím, jak je to teď. Do té doby jsem byla doma s babičkou - máma šla do práce, když mi byl rok. Ve školce jsem byla dost nespokojená, ale ne proto, že by tam nebyla moje máma nebo babička. Proto, že ty děti se znaly už od těch jesliček a prostě mne mezi sebe nepřijaly. A byly to převážně děti ze sousedství, dokonce ze stejného baráku. Takže jsem paradoxně byla spíš nešťastná z toho, že jsem do pěti let byla společensky izolovaná - babička mne nikam mezi děti nepouštěla, protože "mám nemocný nožičky".
Pokud jsem si stačila všimnout, moje pozdější spolužačky ze základky, se kterými jsem do té školky chodila a až později se s nimi skamarádila, chodily do jeslí všechny a VŠECHNY mají se svými rodiči hezký vztah. Můj manžel a jeho sestra chodili oba do jeslí od půl roku, sestra má k rodičům hezký vztah, manžel ne, ale jeslema to určitě nebude. :o) Myslím, že se to nedá generalizovat, osobně neznám opravdu nikoho, komu by odloučení od rodičů způsobilo nějaké trauma - možná moje sestra, když šla ve třech letech do školky, první půlrok byl strašlivý, pořád brečela a nechtěla tam chodit... ale to je opravdu jedinej případ, o kterým vím.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.7.2004 13:01:43)
Ještě tohle, když už jsme u té psychologie. :o) Dítěti nevadí odloučení od matky, pokud to vnímá jako samozřejmost, pokud sama ta matka nemá výčitky z toho, že ho někde nechává. Za totáče to BYLA samozřejmost, všichni to tak vnímali a přijali to jako fakt. Dítě velice citlivě reaguje na emocionální "hnutí" své matky a dobře pozná, kdy je matka v klidu a kdy se trápí... budu-li dávat dítě do jeslí s tím, že mu ubližuju a vnitřně budu přesvědčena o tom, že je to nesprávné, dítě to pochopitelně může snadno poznamenat. Děti v minulosti NIKDY nevyrůstaly přilepené matkám na břicho do tří nebo kolika let, ani v ekonomicky silných rodinách. Ty měly pochopitelně chůvu. V chudých rodinách bylo úplně normální, že dítě opatrovala babička, starší sourozenci nebo prostě bylo doma i samo, dokud byli rodiče dejme tomu na poli. A že by celé generace našich předků měly trauma z toho, že neměli maminku k dispozici 24 hodin denně, o tom lze úspěšně pochybovat. :o)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.7.2004 13:34:48)
Milado,
podle mého je naopak generalizování tvrdit, že VŠECHNY děti musí být nutně v jeslích nešťastné a že VŠECHNY děti nutně potřebují matku nevím kolik let jen a jen pro sebe. Jednak proto, že všechny děti nejsou stejné a pak také proto, že se zcela pomíjí vliv rodinného prostředí na psychiku dítěte. Dítě nemá od narození zafixováno, že je něco správné a něco ne, dítě je "utvářeno" rodinným prostředím a pokud je něco bráno jako samozřejmost, pochybuju silně, že by nad tím roční dítě dumalo a trápilo se svým odlišným postojem.
Nemám bohužel po ruce "zdrojovou literaturu", nicméně pokud mne paměť nemýlí, ve většině kultur byly děti skutečně vychovávány k daleko větší samostatnosti, než jak se to namnoze prezentuje dnes. Kdybych si vzpomněla na konkrétní etnografické studie, dám sem odkaz. :o) K našim "středoevropským" tradicím ale netřeba cokoli dohledávat, tam je to prostě jasné a dostatečně zdokumentované. Pochopitelně, nelze to zevšeobecňovat, vždycky existovaly výjimky, ale OBECNĚ vzato nikdy nebyl trend stát dítěti za zadkem, na to skutečně stačí dostatečně prostudovat historické prameny. Vždyť i v Babičce od Boženy Němcové si maminka nechala poslat pro babičku, aby se starala o děti, abych uvedla nějaký nejprofláklejší příklad. :o)
|
| Líza |
|
(16.7.2004 13:38:01)
Mně připadá že tu mluvíme někdo o koze a někdo o voze. Babička není totéž co jesle.
|
| Iva | •
|
(16.7.2004 13:49:31)
S těmi jeslemi a babičkami to je vážně těžké. V každé rodině je jiná situace, děti i rodiče mají jiné povahy, různé věci jim vyhovují..
Třeba ta poznámka, že jesle nejsou babička. Klidně být můžou. Dcerka chodila do jeslí od dvou let, a zpočátku to bylo tak zlé, že jsem uvažovala o tom vzdát to. Pak ze dne na den zlom - jedna sestra-vychovatelka (důchodkyně- tedy babička, i když cizí, taky jí tak malá říkala) se jí ujala, oboustranná láska na první pohled a od té doby chodila malá do jeslí víc než nadšeně. Prostě si tu svou babičku našla v jeslích. Měla tam svého člověka, i nové hračky a děti na hraní, s mámou byla odpoledne dost, a byla víc než spokojená. To bych si víc stěžovala na školku co přišla pak, neosobní přístup, nezájem atd. i když i to jsme zvládli - no, je to hlavně o lidech.
|
|
|
| Líza |
|
(16.7.2004 13:39:04)
A dodatek: Monty, četla jsem fakt dost pozorně většinu té diskuze, a nikdo netvrdil, že jsou v jeslích nešťastné všechny děti a že jsou nevhodné pro všechny děti.
|
|
|
| Kamis | •
|
(16.7.2004 17:21:57)
Milado, nic proti Tobe, ale ja jsem narozena v roce 1971 a to byla materska jen dva roky, ne tri. Kdyz si k tomu prictes, ze clovek MUSEL pracovat, tak to muselo pak znamenat velke problemy byt s ditetem dele doma. Pak se to myslim prodlouzilo do 3 let, protoze s bratrem uz mamka byla doma dele.
|
| Líza |
|
(16.7.2004 20:01:33)
Kamis, myslím, že to tehdy záviselo na počtu dětí. Já jsem taky ročník 71, ale máma se mnou byla do 3 let (automaticky, bez problémů). Ale jsem třetí dítě, tak třeba proto, nevím.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.7.2004 21:50:47)
Jenom bych k tomu dodala, že dnes se do jeslí obvykle nedávají půlroční děti, jak to bylo běžné dřív, ale už o něco starší - rok, rok a půl. V půl roce života fakt těžko odhadnete, jak bude dítě snášet odloučení od matky, protože emocionální škála půlročního dítěte (dá-li se to tak říct) není z nejbohatších. Zato v roce, v roce a půl už snad není tak těžké znát aspoň přibližně charakter svého dítěte a podle toho se zařídit. Nedovedu si představit matku, která by strkala do jeslí úzkostné, neurotické dítě, které je na ni silně citově fixováno.
|
|
| Sylvie |
|
(17.7.2004 10:46:54)
Takže, děvčata, trošku jsem se prohrabala v zákonech :o)
Původní Zákoník práce je z roku 1965 a zná mateřskou dovolenou 22 týdnů a další mateřskou dovolenou do 1 roku dítěte. Po dobu mateřské dovolené náleží peněžitá pomoc v mateřství, v podstatě stejně, jako dneska. Na další mateřské dovolené nenáleží nic.
V roce 1968 ta placená mateřská mateřská byla prodloužena na 26 týdnů.
V roce 1969 byla další mateřská prodloužena na dva roky a zároveň s tím vznikl nový zákon "O mateřském příspěvku", který přiznává matkám příspěvek v období další mateřské dovolené. Ne však všem. Nárok na něj má pouze žena, která kromě vlastního kojence vychovává ještě další své či osvojené dítě nebo je to samoživitelka. Nárok byl do jednoho roku dítěte. Jo, a náležel jenom ženě, která byla v posledních dvou letech před porodem alespoň 270 dní zaměstnána. Což by ale v té době neměl být takový problém, že jo ;o)
Kromě toho existovaly přídavky na děti, které byly vázány na to, že někdo z rodičů řádně pracje na plný úvazek.
Tříletá prodloužená mateřská dovolená je od roku 1990, v té době platilo, že nárok na mateřský příspěvek do jednoho roku má každá matka, do tří let matka, která pečuje o víc dětí nebo je osamělá. To mám vyčtené z knížky pro maminky, jestli i ten příspěvek pro všechny do jednoho roku byl novinka, nebo jestli k němu došlo dřív, to už se mi teda vyhledávat nechce.
Takže jak je vidět, zákony tehdy opravdu nepřály tomu, aby ženy zůstávaly doma s dítětem tři roky. Na druhou stranu určitě existovala možnost, aby matka zůstala "ženou v domácnosti", několik let jí byla třeba i moje tchyně a vzpomínám, že i jedna kamarádka na základce měla maminku doma. Nakolik ta možnost byla ženám přístupná posoudit nedokážu.
S.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.7.2004 12:09:21)
Sylvie, dostupné to bylo asi jak komu. Moje babička byla doma skoro celý život, až na půl roku, kdy dělala v nějaké prádelně, a problémy z toho žádné neměla. Ale je fakt, že dědeček (její manžel) byl důstojník a samozřejmě ve straně, což asi taky hrálo roli... Strejdova žena totiž třeba zůstala po základce doma, protože ji kvůli bružoaznímu původu nevzali na gympl a její matka prohlásila, že na komunisty pracovat nepůjde, a procházelo jim to asi tři čtyři roky, pak musela jít do fabriky.
Pokud si dobře pamatuju, tak se to muselo nějak zdůvodňovat, proč je ta žena doma... teta to zdůvodňovala tím, že se stará o synovce, aby její starší sestra mohla pracovat, a babička zas měla na starosti starýho tátu (ročník 1882).
Mimochodem, pro případné šťouraly - v naší poměrně rozvětvený rodině byli všeho všudy DVA komunisti, což byl spíš republikový podprůměr. V rodině mého otce nebyl ani jeden a druhej dědeček byl taky buržuj. :o)
|
| Sosan | •
|
(17.7.2004 12:47:39)
Jsem teď v jižních čechách a je tady "Murphyho zákony a tchýně" naprosto rozebrané. Prý se čeká na dotisk.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.7.2004 14:57:51)
Milado, vzhledem k tomu, že děti do jeslí dával prakticky každý, tak to zřejmě tehdejší společnost přijala jako normální a samozřejmé. Schválně si přečti Naše dítě, vydané za totáče, tak prostě matky od začátku "masírovali", že je to OK, že to dětem prospívá atd. atd. Takže to zkrátka většina přijala jako samozřejmost. A pokud něco vnímáš jako samozřejmost, nad žádnými negativními důsledky nepřemýšlíš.
Netvrdím, že je to skvělý řešení, dát dítě od půl roku do jeslí, navíc do takových, jaké byly za bolševika, ale na druhé straně si taky nemyslím, že by za normálních okolností matka musela být s dítětem tři čtyři roky doma, jinak by mu strašlivě ublížila. Jak jsem už psala, je to individuální záležitost, každé dítě je jiné a potřebuje něco jiného. Sama bych dítě do jeslí nedala, ne proto, že by tam bylo nešťastný, ale prostě proto, že mám ze svého okolí blbou zkušenost s tím, že dítě v kolektivu (jesle, školka), i když bylo předtím zdravé jak řípa, začne být častěji nemocné. A výjimek je fakt málo.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.7.2004 18:41:30)
OK, jen to poopravuju:
Milada (ročník 1972) do jeslí nechodila
Monty (ročník 1974) do jeslí nechodila
Jo - a byla jsem jedna ze dvou dětí ve třídě na ZŠ, kdo nechodil. :o)
Možná by to chtělo upřesnit situaci, za jaké kdo chodil nebo nechodil. Já měla babičku v domácnosti, takže mne od 1. roku hlídala ona a matka chodila do práce... nebýt toho, myslím, že bych v těch jeslích skončila taky.
|
| Sylvie |
|
(17.7.2004 19:36:53)
:o)))
Sylvie - ročník... ále, co už :o) = do jeslí chodila
její brácha, ročník 1979 = do jeslí chodil
její manžel, ročník 1965 = do jeslí nechodil
manželova sestra, :o) = do jeslí nechodila
My oba rádi a dobrovolně z touhy po kolektivu. Máma nerada a nedobrovolně tedy nastoupila zpět do práce. Prý :o) Tchyně byla téměř celoročně s dětmi na chatě na čerstvém vzduchu, moc si pochvaluje přítomnost svého tatínka-důchodce, bez kterého by to prý pomalu ani nezvládla :o)
S.
|
| Jitka | •
|
(18.7.2004 8:26:16)
Tak se taky pripojuji:
Jitka {1973} - do jesli nechodila,
od 1 roku - hlidana babickou
od 2 let a 4 mesicu - MS
jeji sestra Jana {1970}- do jesli nechodila
od 1 roku - hlidana babickou
od 5 let - MS
Do skolky jsme zacali chodit, protoze jsme se prestehovali z vesnice do Prahy. Na hlidani babickou si nepamatuji, jenom mamka vypravi, ze pro nas hned po vyucovani chodila {je ucitelka}, protoze nam babicka pridavala do Sunarky cukr. Ze skolky mam par vzpominek. napr. Jak sedim sama u stolecku a v puse mam odpornou hmotu, ktera byla pred 1/4 hodinou nazivana hovezi maso a premyslim, jak ji propasovat do kapsicky u zasterky. Ale takove zazitky z te doby ma asi kazdy. Doufam, ze se to v dnesnich skolkach uz nedeje.
|
| Sylvie |
|
(18.7.2004 8:48:59)
:o) medový máslo :o) Fujtajbl. Nevzpomínám si, že by nás ve školce nebo jeslích nutili dojít nebo žvejkat maso, ale naprosto přesně si vzpomínám na rohlíky s máslem a medem nebo marmeládou, kdy nebylo natřený jedno na druhým, ale nejdřív spatlaný dohromady na "pomazánku", a pak teprve natřený. A když má člověk hlad, ale zároveň před ním jako jediná možnost stojí tenhle humus, blé :o)
Jinak pokud jsi byla ve 2 letech a 4 měsících ve školce, tak to byla vcelku výjimka, ne? Protože obyčejně byla a je školka až od tří let, do té doby dítě patří do jeslí.
S.
|
| Sylvie |
|
(18.7.2004 9:22:50)
Milado, když už chceš dělat statistiku, proč nezapočítáváš MŠ před třetím rokem? Nebo vidíš nějaký zásadní rozdíl, jestli dvouapůlleté dítě chodí do školky nebo jeslí? :o)
S.
|
| Ori, 3 děti |
|
(18.7.2004 9:44:36)
Moje máma šla do práce až když bráchovi byly 3 roky, takže já šla do školky až v 5,5 letech, brácha od 3,5.
Ročník jsem 1979, brácha 1982.
|
| Peťa & Ivka | 
|
(18.7.2004 20:11:58)
Tak se taky přídám.
Já do jeslí chodila od 13 měsíců, jsem ročník 1974. Sestra a brácha taky chodili do jeslí, oba od dvou let. Sestra je 1978 a brácha 1984. Po jeslích, klasika školka.
|
| Jana (2kluci 13+14) | •
|
(18.7.2004 20:30:58)
Taky se pridam:
Jana(1970) nechodila, mama byla doma rok, od 1 do 2 let jsem byla u babicky a domu si me rodice vozili jen na vikend, trauma zadne, protoze si to vubec nepamatuju :-)
prvni bratr(1972) nechodil, mama byla 2 roky doma
druhy bratr(1974) nechodil, mama byla doma rok, potom byl jako ja pres tyden u babicky na vesnici az do tri let, ja a prvni bracha jsme sli do skolky
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(18.7.2004 9:58:20)
:o) Tak to jo :o) Všechny děti do jeslí určitě nechodily, ale chodilo jich dost na to, aby tím nebyly za exoty :o) Myslím, že vím, co se Monty snažila říct, ale fakt to řekla poněkud hloupě.
Asi takhle - vem si současné časopisy pro maminky. Ponejvíce se v nich dočteš, že je nejlepší být s dítětem doma tři roky a bla bla bla. Sem tam občas nesmělá zmínka, že taky existuje něco jako jesle. Matka, která dá dítě do jeslí, aby si pomalu připadala jako kariéristickká nestvůra. Vem si časopisy z doby totality. Podniky se chlubí krásnými jesličkami pro děti, matky - členky BSP - podávají skvělé výkony na pracovišti a ani rodina tím netrpí - díky jeslím, samozřejmě. V nich se o děti se stará odborně školený personál, který zná nejlépe potřeby dětí, díky tomu se děti mnohé naučí, samozřejmostí je plnohodnotná a vyvážená strava...a bla bla bla. Nebyla jsem v té době maminkou, ale když si to tak zpětně pročítám, tak mi to přijde zas naopak. Že matka, která dítě do jeslí nedala, si pod tou propagandou musela připadat jako nezodpovědná osoba, která dítěti nechce dopřát správný rozvoj ;o)
(kdyby tě zajímalo, odkud že znám tyhle články, tak jednak jezdíme na dovolenou do pensionu, ve kterém jsou staré tiskoviny k přečtení, jednak tchyně je taky takový sběratel, takže na chatě schraňuje kde co. Z časopisů sice ponejvíce Sluníčko, Matřídoušku a Ohníček... ale člověk se dneska diví, co všechno se obzvlášť z Ohníčku dalo tehdy dočíst :oO)
S.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.7.2004 12:04:54)
Sylvie, dík za upřesnění mé neobratně vyjádřené teorie, je to přesně tak, jak píšeš. :o)
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(18.7.2004 16:10:48)
Milado, to skoro vypadá, že nemáš nic na práci, tak si tady hraješ :-) Ale já mam děti na vejletě s babi a dědou, tak si taky můžu hrát:
Já 1978 jsem do jeslí nechodila, protože se mi narodila mladší ségra, tak jsem mohla bejt doma s ní.
Ségra 1979 do jeslí chodila, protože už další mladší ségru neměla a mamka prej musela do práce.
S rodičema si vcelku rozumíme obě, ale já jsem utíkala z domu mnohem dřív a chtěla jsem bejt brzo samostatná, zatimco ségra si původně plánovala, že u nich bude bydlet i se svym mužem a budou taková velká rodina (dokud se náš táta nezačal s jejim klukem nesnášet :-)) a vždycky visela víc na příbuzných už jen proto, že jsou příbuzní, i kdyby se k ní oni zrovna hezky nechovali. Za babičkou do léčebny jezdila ze všech nejčastěji a druhý babičce chodila do nemocnice zpívat, když už byla v komatu a umírala.
Jo a ještě naše děti 2001 a 2003 ani jedno jesle nee. :-)
|
|
| Kristýna+Robík | 
|
(18.7.2004 23:34:25)
Přidávám údaje do ankety:
Já, ročník 1976 - pokus o umístění do jeslí proběhl v necelém roce, těžké bakteriální infekce, následovalo hlídání babičkami (nepracovaly) a ve 3 letech školka - v pohodě.
Brácha, ročník 1984 - do jeslí od roka a třičtvrtě, od tří do školky - oboje zvládal dobře, v jeslích si oblíbil jednu starší sestřičku, co ho často chovala.
|
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(18.7.2004 9:25:09)
No dobře, dobře, ať ti to sedí, jsem r. 74. Švagrová fakt nevím, napiš 69, plus mínus to bude souhlasit :o)
S.
|
|
|
| Sylvie |
|
(18.7.2004 9:21:26)
To víš, já jsem teoretik ze zdrávky :o) Nás učili, že děti do tří let chodí do jeslí, protože a jelikož jsou v péči dětských sester, mezitím co učitelky v MŠ pro tak malé děti "nemají vzdělání". Ale určitě záleží na konkrétní situaci a konkrétní školce, jak je dítě vyspělé, jak je školka naplněná a tak. Že do školky vezmou třeba čtvrt roku před třetíma narozeninama, to chápu, sotva by si dítě zvyko v jeslích, už by ho přehazovali do školky. Ale dva roky a čtyři měsíce mě překvapily, proto jsem zmínila tu výjimku. No, ale možná se to dřív až tak nebralo nebo tehdy byly jiný pravidla??? I to je možný. Prostě mě to překvapilo (vzhledem k současné situaci, nejsem "historik") :o)
S.
|
|
|
| Jtika | •
|
(18.7.2004 10:17:41)
No ono nebylo v jeslich misto, tak jsem musela do skolky. Mozna kvuli, tomu jsem v detstvi byla na mamce dost zavisla, jak trvidilo pribuzenstvo. Kdyz jsem se s mati o tom bavily dneska, tak rika ze tenkrat byla takova doba, ze ji to ani neprislo, za jsem tak mala.
Jinak s mamcou mam vztahy naprosto fantasticky. {S tatou ne, ale to je o necem jinem.} Segra je na tom obdobne. Osobne si myslim, ze hodne zalezi na kvalite vychovatelu. Moje neter, ktera rozhodne neni ukazka prubojnosti, chodi do skolky opravdu rada. Napr. kdyz se rano nechce oblekat, tak ji staci rict, ze v pyzamu do skolky rozhodne nepujde a do minuty je oblecena. J
|
| Bejb | •
|
(18.7.2004 11:14:09)
Trochu jsem si početla vaše teorie o jeslích. Tak jen, aby ta anketa byla kompletní - r.74, nechodila, ale vůbec si nepamatuji, co jsem v tu dobu dělala, myslím, že jsem byla tak různě po babičkách a příbuzných, protože naši začali stavět barák v roce mého narození. Rodiče respektuji, ale nijak zvláštní vztah k nim nemám a vůbec nemám důvěru k lidem. Byla jsem asi nezvladatelné dítě a máma mi často balila kufry do polepšovny(obrazně, ale jako psychický teror to stačilo). Takže jsem ráda, že jsem konečně dospělá a teď se snažím vyvarovat stejných chyb u svého dítěte(18m)a dát mu dostatek lásky, která mi chyběla. Jesle v tom určitě nehrály roli, spíš nedostatek citu a pochopení pro mě, jako černou ovci. Myslím si, že nezáleží, kolik času strávíte s dítětem, ale dejte mu co nejvíc lásky a jistoty, ať se v tom neplácá celý život.
Mimochodem, já bych ráda dala dcerku na pár hodin do jeslí, protože při její výchově podnikám, ale bohužel u nás, na malém městě žádné nejsou, ani poblíž, tak mám smůlu. Pohlídat ji může jedině babička(moje matka), která vynává teorii, že dítě si musí hrát samo, nesmí brečet, popřípadě, ať si brečí jak dlouho chce apod...A která si myslí, že se ji příliš věnuji a je rozmazlená. Pravděpodobně bude ale stejně živá, jako jsem bývala já a zvládat takové dítě je opravdu těžké.
Takže jesle nejesle, problém bude někde jinde.
Mějte se rádi!
|
|
|
| Iva | •
|
(19.7.2004 7:49:46)
Hej, Sylvie, jakej humus?!! Medový máslo je znovuobjevená nejlepší pochoutka celé naší rodiny, tak prosím o krapet úcty při hovoru o této božské potravě!!:-)))
Tím je jenom vidět, jak jsou lidi různý!!!
A co se týká názorů na jesle, taky mě pobavilo, že tu někdo psal, že sourozenec chodil do jeslí a byl tím pádem víc závislý na své mamince, než ten, co s ní byl doma...no a já zas na příkladů svých dětí vidím, že průraznější a míň závislé a dřív vyspělé a více sebevědomé je to, co do jeslí chodilo, zatímco druhé jen do školky an to jen jeden rok..ale je to spíš o povaze už předtím...takže statisktiky jsou podle mě vcelku k ničemu, prostě každý je jiný, má jiné podmínky a jinak se s tím vypořádává...a vrozené vlastnosti mají oproti těm vychovaným obvykle navrch, teda pokud se i jen trošinku výchovně podpoří.
Tím myslím, že když chci, podpořím jakoukoli teorii - je plachý? To má proto, že chodil brzy do jeslí (nebo naopak nechodil mezi děti a dlouho se držel mámě sukně) atd. Prostě jak mě vyhovuje.
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(17.7.2004 21:08:35)
Přidávám: Líza 1971 do jeslí nechodila (máma zůstala doma)
2 starší sestry do jeslí chodily ( v 60. letech), z toho jedna ze zdrav. důvodů se vrátila domů a máma přestala chodit do práce
Z cca 5 nejlepších kámošek ze ZŠ, které si pamatuju dobře, 3 do jeslí nechodily (neměly mladší sourozence, doma s nimi byly mámy)
jinak mi čistě odhadem mezi vrstevnicemi přijde že je to tak půl na půl, ale to je fakt jen můj dojem
|
| Helena,Evička+Alex 8/02 |
|
(17.7.2004 22:23:19)
Helena, ročník 1975- do jeslí chodila, manže, nar. 1971 chodil, dvojčata nar. 2002 chodí, sestra Martina, nar. 1979 do jeslí chodila, neteř, nar. 2002 - nechodí.
|
|
|
| sally | 
|
(17.7.2004 22:30:58)
sally, ročník 70 do jeslí chodila od devíti měsíců (máma těsně po škole, táta na vojně, babičky a dědečkové v hluboce předdůchodovém věku, navíc vyhození ze strany, takže žádné úlevy - pěkně kopat s cikánama příkopy), srdečně nenáviděla - i jesle i školku a přála si sourozence, aby "maminka byla doma".
|
|
|
| Kamis | •
|
(19.7.2004 9:23:44)
Já jsem ročník 1972, byla jsem nejstarším tedy prvním dítětem. Mamka pracovala od mých dvou let. Do jeslí jsem nechodila, ale jen proto, že moje babička byla v invalidním důchodě a tak mě hlídala. Navíc naši bydleli u nich v domě. Do školky jsem začala chodit normálně od 3 let věku a dobře jsem to prý snášela.
Dík Sylvie za zastání a vysvětlení. Nezdá se mi, že by mi mamka lhala, že se mnou nemohla být déle doma. Ptala jsem se jí na to ted víkendu. Říkala, že ze zdravotních důvodů dítěte to šlo zůstat déle doma, nebo podplatit dětskou doktorku, mít známé apod. Na každý pád šlo zažádat o zkácení pracovní doby a tak moje mamka chodila pracovat na 6 hodin a ne na 8.
|
|
|
|
|
|
Jenom co tak laickým okem nakukuji do zákona. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)