Helena, 3 děti, čekatelka na pěstounksou péči | •
|
(11.6.2004 11:11:39) Maceško, připojuji se k ostatním s přáním, aby se Ti podařilo tu knihu vydat. Tvoje příspěvky mi vždycky vhánějí slzy do očí a moc mě povzbuzují.Pro ostatní - ke čtení na podobné témam můžu doporučit knihu německé autorky Marie- Louise Schmidt "Jako stromy bez kořenů", je to podle skutečnosti, o tom jak si manželé s jednou dcerou vezmou 10 dětí z dětského domova - moc hezké a dojemné čtení.Držím palce do dalších dnů. H.
|
Marie, dva kluci, 3 a 1,5 | •
|
(14.6.2004 14:47:56) Muzete mne poradit ktere vydavatelstvi vydalo knihu "Jako stromy bez korenu" od Marie-Louise Schmidt, rada bych si ji koupila. Taky moc obdivuji Macesku, ja mam dva male syny a chce to nekdy hodne trpelivosti.
|
Hana | •
|
(15.6.2004 11:13:32) Vaše články čtu pravidelně, jsou dojemné, ale reálné a pro nás čekatele na adopci velmi poučné. Děkuji a těším se na další. Poznala jsem Vás osobně na předadopčním víkendu a celá vaše rodina na mě udělala ohromný dojem. Slyšela jsem, jak to bylo ze začátku těžké, ale po několika letech jsem viděla děti, které mě naplnily optimismem. Máte opravdu velký talent být "maceška". Ráda bych se zeptala, jak dlouho jste zůstávala s jednotlivými dětmi doma, čekáme taky na starší dítě (předškolní věk). Je lepší být doma co nejdéle nebo po určité aklimatizační době raději dítě "zapojit" do světa? Máte 3 zkušenosti, poraďte mi, prosím.
|
maceška |
|
(15.6.2004 14:39:13) Ahoj Hanko,
potíž je tom, že stát nijak nezohledňuje fakt, že dítě přichází do rodiny později než právě narozené miminko, a navíc traumatizované, takže žádnou možnost čerpání MD u dítěte staršího než 3, resp. 4 roky nemáš. Helenka a Zuzanka k nám přišly v době, kdy už chodily do školy a školní docházku nelze jen tak přerušit, takže s nimi jsem vlastně doma nebyla, museli jsme o to víc využívat volna, víkendy a prázdniny. U Michalky jsme zapojili všechny síly, abychom si vyškemrali prodlouženou MD do 7 let, poslední rok ( 7let měla v dubnu, takže od září předchozího roku) začala chodit 2x týdně do školky. Na jaře jsme ji začali dávat do školky "na plný úvazek" (měla odklad školní docházky). Sama asi cítíš, že není žádný univerzální recept. Můj pohled je spíše takový, že je potřeba reagovat na konkrétní potřeby dítěte, uvědomovat si, že jde často o děti kolektivem přesycené, vyžadující individuální přístup, a s nejrůznějšími nežádoucími projevy. Totiž jakmile jednou takové dítě dostane nálepku "zlobivé", těžko se jí později zbavuje. Ale musím přiznat, že znám rodiny, které daly dítě do školky hned nebo krátce po přijetí, protože to dítě samo vyžadovalo, a žádné problémy neměli.
|
Agata |
|
(21.6.2004 15:15:15) Tvé články čtu moc ráda a jsou mi poučením. Naše holčička byla své bilogické matce odebrána ve 3 letech. Já se s ní znám od jejích 6ti a půl. Knížky o výchově většinou napíší, že se osobnost utváří do 3 let. Sakra! Máš tip na nějakou literaturu ohledně dětí, které měli podobné "štěstí"?
|
|
|
|
maceška |
|
(18.6.2004 6:59:22) Knížku vydalo nakladatelství Tina Vimperk v r. 1995.
|
|
|
|