| Zuzana | •
 |
(18.1.2018 10:55:07)
Moderní kecy.
"Respektuje každé dítě takové, jaké je" - jinými slovy říká, že rezignovala na výchovu a vzdělání. Při výchově přece posiluju silné stránky a musím ovlivnit ty negativní. když je někdo vzteklej a agresivní, tak na to mám jen pasivně koukat nebo s tím taky začnu něco dělat?
"Proč nutit například i mé děti soustředit se na něco, na co nechtějí? - třeba proto, aby se naučily něco, co jim bude v životě dobré, třeba číst, psát, počítat a řadu jiných věcí? Kdybych nechala svoje dítě, aby si dělalo, co chce, tak by jen dlabalo bonbóny a hrálo si na písku. Občas jsem ho nutila do věcí, které dělat nechtělo, například uklízet. Kdo by mu ale v dospělosti uklízel, kdyby se to v dětství nenaučilo?
"Děti se sem, podle mého názoru, rodí jako hotové bytosti a já je mohu jejich životem jen provázet a pomáhat jim v tom, co oni sami chtějí." - to už se nedá ani komentovat.
|
| Roya | 
|
(20.1.2018 9:54:39)
"Respektuje každé dítě takové, jaké je" - jinými slovy říká, že rezignovala na výchovu a vzdělání. Při výchově přece posiluju silné stránky a musím ovlivnit ty negativní. když je někdo vzteklej a agresivní, tak na to mám jen pasivně koukat nebo s tím taky začnu něco dělat?"
Evidentně nemáte představu o tom, co znamená někoho respektovat. To není pasivně na něj koukat. Právě když druhého respektuji, může být přístupný tomu na sobě v různých ohledech pracovat. Sám, bez manipulace, kterou - dle vašeho vyjádření - nazýváte výchovou.
"Kdybych nechala svoje dítě, aby si dělalo, co chce, tak by jen dlabalo bonbóny a hrálo si na písku."
To je váš názor, který jste si nijak neověřila.
"Občas jsem ho nutila do věcí, které dělat nechtělo, například uklízet. Kdo by mu ale v dospělosti uklízel, kdyby se to v dětství nenaučilo?"
Já osobně jsem v dětství strašně nechtěla uklízet, vybičovala jsem se k tomu jen, když už to i mně připadalo neúnosné. To mi nebrání si nyní v dospělosti svou domácnost uklízet, protože si ji uklidit chci. Ono totiž nejde o to, že dětem nemáme ukazovat cesty a způsoby - stačilo mi, že jsem viděla, co dělá moje máma, a tím jsem se to naučila. Děti se učí hlavně nápodobou - všeho, bohužel i oné manipulace, kterou vůči nim dospělí uplatňují. Mohu potvrdit, že s "nestandardními" dětmi manipulace nefunguje a že to rodičům nesmírně otevře obzory.
|
| Zuzana | •
|
(20.1.2018 15:43:17)
Pleteš si pojmy a dojmy. Výchova není manipulace. Ano, při výchově se snažím dítě někam směrovat, ale především ho naučit dovednosti, které bude v životě potřebovat. Při manipulaci ho někam směřuju, ale cílem je pouze můj prospěch, a to je rozdíl. Co má učitel (nebo mnohdy i rodič) z toho, že dítě neco naučil? Možná tak radost z dobře odvedené práce. Zatímco manipulátor sleduje využití a zneužití dítěte.
|
| Roya |
|
(21.1.2018 13:22:15)
Naopak. Manipulace je manipulace bez ohledu na to, jaký se domnívám, že mám cíl. "Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou." Mohu se dítě snažit vést k témuž cíli různými způsoby - manipulací, což dělá mnoho rodičů, nebo s respektem k momentálním potřebám a názoru dítěte, což už každý rodič neumí.
|
| Konzerva | 
|
(22.1.2018 10:36:45)
Hm, takže když dítěti řeknu, že bude dodržovat určitá pravidla proto, že já jsem rodič, tak to je výchova nebo manipulace?
|
| Zuzana | •
|
(25.1.2018 13:15:15)
Manipulace a terorismus, protože dítěti vyhrožuješ, případně na něm pácháš násilí. Pokud nezvedenému dítku jednu střihnu, protože už roupama neví co by a zvýšený hlas neslyší, jsem přece terorista a patřím do báně.
|
| Eva | •
|
(27.1.2018 5:05:21)
Střihnutí dítěti když divočí je jenom nevědět jak si s ním poradit jinak než střihnutím. Divočení je neklid. Je to ta samá situace, jako když je miminko přebalené, nakrmené, ale stále pláče. Dá se to vyřešit střihnutím, když je neklidné?
Někteří rodiče si myslí, že ano a proto svoje miminko vlastně zabijí. Rodič, který si ví rady, tak najde způsob, jak dítě uklidnit a bez rány. Když dítě povyroste, je to stejné. A stejné je to i s dospělým vzteklounem, co se dětsky chová.
|
|
|
|
|
| Eva | •
|
(27.1.2018 4:57:10)
Chcete směrovat své dítě? Nevlastní táta si myslel, že mně skvěle nasměruje ke splachování záchodu tím, že mi strčil hlavu do záchodu. Máma ze mně chtěla mít krasobruslařku, protože si myslela, že to bude pro mě dobré, ale jaksi přehlédla, že jí říkám, že chci hrát hokej. A takhle bych mohla pokračovat a napsat o tom celou knihu, jak mě máma a nevlastní táta směrovali. Nevlastní táta mi dokonce řekl, že se mnou chce mít sex a že je to pro mě dobré a že se mi to bude líbit. To směrování našich dětí je jenom tím, co si myslíme, že by se jim mohlo líbit, protože to my sami chceme a líbí se to nám samým. Tohle chování mých rodičů na mě dlouho zanechalo následky.
Je třeba pozorovat směr našich dětí a podpořit je. Když je podpoříme v tom, co milují, budou milovat.
Příklad z mého dětství. Fascinovala mě hudba, hudební nástroje, zpěv a kdykoliv se jsem jako hodně malé dítě nachomýtla u hudebních nástrojů, začala jsem na ně pískat, brnkat, mlátit do kláves. Máma si ale nevšimla toho, že miluji hudbu a že ráda zpívám. Nadávala mi, že dělám hluk a že zpívám hrozně falešně.
Jak malá tříletá holka, když jsem se dostala k pastelkám a barvám, tak jsem malovala. Třikrát za sebou jsem vymalovala stěny dětského pokoje, ale máma si nevšimla, že mě baví malovat. Ona viděla jenom to, že jsem udělala bordel a zničila stěny dětského pokoje. A kdykoliv jsem něco namalovala, bylo to hnusné.
Jediné co máma dělala, tak mě směrovala s vírou toho, že je to pro mě dobré.Skončila jsem na psychiatrii s pocitem toho, že jsem líná a umím prd. I psychologové mě tlačili do něčeho, co mám dělat a nepátrali po tom, co mě baví. Co mě vlastně žere a čím ničím sama sebe. jen mě nakrmili prášky o kterých mě přesvědčovali, že mi pomůžou. A ať se smířím s tím, že jsem nemocná a že se možná ani neuzdravím.
A děkuji za to, že jsem se zhroutila. Protože jsem se aspoň nestala békající ovcí a dělá co se po ní chce. To je taky důvod, proč mě chtěli na psychiatrii nechat zavřenou do konce života.
Přítel mě tenkrát vytáhl odsud ven a zachránil mi život. A to jsem si tam šla pro pomoc. A víte kdo mi pomohl? Přítel. Víte čehosi všiml? Že hezky maluji. Hádejte co udělal. přihlásil mě na amaterskou výstavu umělců. Myslíte si,že jsem tam chtěla jít? Omyl, nechtěla. Doslova mě táhnul za ruku, abych šla. On ve mně viděl talent, ale já ne. Protože jsem ve svém malování viděla čmáranice. Proč? Protože mě máma utvrzovala v tom a denně, že hnusně čmárám.
Víte,co dělám teď? Chodím malovat do ateliéru. Ve čtvrtky a středy vedu ateliér a také teď dělám kurzy malování šikovné prsty.
Pod směrováním mámy a nevlastního táty jsem skončila s miliardou diagnóz včetně aspergerova syndromu jako nepřizpůsobivá odmítající restrikce a limitace. Miliarda syndromů, a jinejch poruch osobností. A přitom jsem byla jenom nešťastná a pro to, že jsem zapomněla na to, co mě baví a co chci dělat.
Vím že to se mnou máma myslela dobře, ale zapomněla se dívat na to, co vlastně baví mně.
Jestli chcete, aby vaše děti byly šťastné, pozorujte je, v tom, co je baví a rozvíjejte to s nimi.
Určitě nedávejte děti na house, když vás baví hudba a chcete mít s dítěte houslového virtuoza. Ale dejte ho na fotbal, když o něj stojí. V lepším případě, když mu vrazíte do ruky housle a pošlete ho na hodinu, zjistíte, že housle leží pod stromem a vaše dítě hraj fotbal. A vy se budete moct vzteknout, ale stejně s dítětem nehnete. V horším případě vám dítě bude chtít vyhovět. Vy budete šťastní jako rodiče, ale dítě ne. Protože bude jen dělat to, co se líbí vám a ne jemu.
Zvažte i vy dospělí zda děláte skutečně práci, kterou chcete a nebo jen děláte to, co se od vás očekává?
|
|
|
| Eva | •
|
(27.1.2018 5:22:06)
Uklízení...
S tím uklízením uvedu příklad z praxe. Při malování s veřejností se přiřítil asi tříletý chlapeček k pastelkám a jak do nich plácal, tak je všechny vysypal. Maminka se mi začala omlouvat, že vysypal pastelky. Podívala jsem se na chlapečka a povídám mu, mile. Jéééé. Patelkýýýý. Oni leží na zemi. Copak asi s nimi uděláme? Chlapeček mě začal pozorovat, protože ho zaujal můj klidně hravý tón hlasu. Copak s nimi uděláme, co mi jen s nimi uděláme. Takhle vezmeme pastelku a dáme ji do krabičky. juuuu, pastelka je v krabičce. Zkusíš to taky a dala jsem mu do ruky pastelku. A chlapeček ji dal do krabičky. No a pak jsme takto přešli na to, že zbytek pastelek ze země posbíral sám a rád.
Tady vždycky záleží na tom přístupu rodičů. I vlastně těch učitelů.
Všímejte si toho, jak dítě na vás reaguje, když mu něco nařizujete a jak na vás reaguje, když běžně činnosti přetočíte do hry.
Už Jan Amos Komenský říkal škola hrou. A život má být hra a ne povinnosti.
Pamatuji si na sebe jako na malou holku která chtěla všechno zkoušet. Milovala jsem žehlit a milovala jsem mýt nádobí. Na mytí jsem si brala malou židličku, na žehlení jsem mámu ukecávala. Stávkovala jsem v okamžiku, když mě to nutila dělat a mě se chtělo dělat něco jiného a tím, že táta a máma to přestali dělat.
|
| Konzerva |
|
(29.1.2018 11:06:56)
JO, Evo, to je fajn, když máš na to čas. Ale dělat tohle pokaždý a s každou prací a ještě když máš těch dětí víc - to fakt nejde. Když budeš s jedním dítětem čtvrt hodiny sbírat pastelky, nemůžeš současně s druhým věšet prádlo a ještě k tomu vařit oběd.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)