Eva | •
|
(21.1.2016 7:20:47) Ukázka toho, jak se dneska každý ze všeho hroutí. V žádném zaměstnání ani podnikání nemáte jistotu, že ještě zítra tu práci mít budete. Že je studium náročné, no ano je, jde přece o VŠ, určenou pro ty nejnadanější jedince a jde nejen o inteligenci, ale i o psychickou odolnost. To zvýšení počtu sebevražd bych spíš přičetla tomu, jak lidé za těch posledních 30 let zchoulostivěli, ne tomu, že studium se nějak dramaticky ztížilo.
|
ivaxx |
|
(22.1.2016 0:10:31) Po pravdě řečeno - blábol to vůbec není. Je to reálný obraz dnešní vědy a výzkumu. Není pravda, že se za 30 let nic nezměnilo - takto to možná vypadá pro laika, ale nikoli pro toho, kdo v tomto světě žije. Problém s krátkými pracovními úvazky je stejný i u nás. Úvazek na dobu neurčitou je již dávno historií. Tvrdá grantová soutěž je také realita - nejedná se jen o peníze na výzkum jako takový, ale i na holé platy.
|
Marcela, 2 děti | •
|
(24.1.2016 21:55:41) Blábol to není v žádném případě. Sama to zažívám na vlastní kůži. V 36 letech jsem šťastná za postdoktorské místo. Každý rok jezdím na 2-3 zahraniční konference a pravidelně publikuji v zahraničí (Británie, USA). Když se vedoucího katedry zeptám, jestli můžu počítat s místem i po skončení "postdocu", jen krčí rameny s tím, že nejsou peníze a ať zkusím nějaký grant. Samozřejmě mohu odejít mimo obor nebo mimo univerzitu, ale vědu dělám ráda a myslím, že mám obstojné výsledky. Přišlo by mi líto to vše zahodit a dělat něco jiného... Manžel pracuje ve stejném oboru. Doktorát nedokončil, takže má magisterské vzdělání. Pracuje u soukromé firmy a je vysmátý. Pořád se mi diví, že mi to stojí za ty nervy. Takže asi tak nějak...
|
|
|
|