já | •
|
(26.4.2015 8:20:24) Prožívám odchod manžela podobně. Je to 10 měsíců, co do nás odešel se svou o 10 let mladší bezdětnou kamarádkou. Také to prožívám jako velkou křivdu, ublížení a nespravedlnost. K tomu se přidává spousta věcí, které musím "skousnout". Jako např., že o moje děti se stará a má na ně vliv někdo, koho jsem si sama nevybrala a koho vlastně nesnáším....a jiné. Jsem zvědavá, kdy mu budu schopná odpustit. Pokud si přivedu partnera, zase to budu mít těžší než on. Budu ho přivádět do dětí teritoria....I pro mě je to velmi těžké. Trápí mě nejistota budoucnosti, že nemám partnera za zády. Často, zjm. jak sednu do auta, tak mi naskočí myšlenky, jak ho i jí nesnáším, za to, co nám udělal. Vadí mi, že zničil dětem normální fungující rodinu. Každý den přijdou myšlenky či situace, které mi vyplaví slzy do očí. Snad to čas opravdu zacelí... Dělám taky spoustu věcí, které vím, že bych neměla....Takže naprosto chápu!
|
Lucka,3 děti 16,10 a 3 roky | •
|
(31.5.2016 11:35:18) Mám to úplně stejně.Manžel odešel před 1 1/2 rokem.Už nejméně rok před tím jsem "tušila".Takže "tetu"zná ta nejmladší téměř od miminka a já musím koukat na to,jak jí ta cizí ženská pusinkuje,když mi ji on vrací...na poblití-s prominutím.Křivda,zrada a dětem zničená fungující rodina.Takhle to beru já.Přes děti.A nejsem to já,kdo by na ně měl brát ohled,jak slyším ze všech stran.Dělám pro ně,co můžu.Ale jsou to ony,kdo si budou muset zvykat na nového chlapa v bytě,protože sama rozhodně zůstat nechci.Obzvlášť pro tu 16-ti letou úplně ideální.A tuhle situaci jim nastavil vlastní táta.Já jsem chodila po poradnách a sbírala rady,jak opravit vztah.I když jsem vlastně nevěděla,co bylo špatně.Ale když nechtějí oba,nemá to smysl.A manžel neměl zájem něco opravovat.Naprosto záměrně rozdupal naší krásnou rodinu.Nemyslím si,že to půjde odpustit.Možná někdy dojdu až tam,že mi bude lhostejný,ale momentálně je to pro mě zbabělec,který dal přednost svým živočišným pudům před šťastným dětstvím svých dětí.
|
|
|