Verča, dospělé děti | •
|
(5.3.2015 9:54:25) Ale záleží na tom, čeho se týkají. Jestli toho, že můj nastávající žárlí na všechny moje přátele, kontroluje mne na každém kroku, občas je hrubý, rád si přihne, neplní sliby,chce mne naprosto ovládat - tak honem pryč i kdyby to mělo být až při obřadu. Ale na druhou stranu jsou úplně na místě pochybnosti typu - budeme se mít pořád rádi? zvládneme všechny překážky? budeme se umět domluvit? najdeme vždycky řešení? budeme mít dost trpělivost a dobré vůle? jak to zvládneme s dětmi nebo se starými rodiči? To jsou věci, na které je potřeba myslet, které zákonitě v životě budeme muset řešit a na které musíme být připraveni. Ale některé věci člověk prostě nemá šanci dopředu pochopit. Dnes už také vím (i když jsem před svatbou měla za zlé mé babičce - moudré ženě - když se mnou o tom mluvila), že s rozumným člověkem se dá zvládnout všechno. Že nejdůležitější není zamilovanost, ale pocit, že patříme k sobě i v horších časech, zodpovědnost vůči partnerovi a dětem a umění občas ustoupit.
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(5.3.2015 12:22:25) Verčo - když právě ty věci, o kterých píšeš (budeme se mít pořád rádi? zvládneme všechny překážky? budeme se umět domluvit? najdeme vždycky řešení? budeme mít dost trpělivost a dobré vůle? jak to zvládneme s dětmi nebo se starými rodiči....) by měli lidé zvažovat hned od počátku vztahu a pokud si na ně neodpoví kladně, tak by ten vztah vůbec neměl mít pokračování, natož aby dospěl ke svatbě. Se svým současným mužem jsem začala chodit v 17,5 letech a po půlroce chození jsem si na všechny takovéto věci mohla odpovědět kladně. Teprve tehdy jsem vztah začala brát natolik vážně, abych s ním začala spát. Prostě pokud bych vztah neviděla jako perspektivní, nikdy bych s partnerem do postele nešla (protože razím heslo souložíš = můžeš otěhotnět a to bez ohledu na antikoncepci, jakou používáš). Dnes mám pocit, že spolu jdou dva nejprve do postele, pak spolu začnou randit (chodit na různé kulturní, sportovní či společenské akce, věnovat se spolu svým zájmům a pod = poznávat se) a pak si teprve kladou ty důležité otázky. A velmi často si je nekladou vůbec....
A jen mimochodem - letos 1.12. to bude 34 let, co jsme se s mým mužem seznámili . A furt to klape a furt nemám pochybnosti v odpovědi na ty nahoře uvedené otázky
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(5.3.2015 14:18:24) "Prostě pokud bych vztah neviděla jako perspektivní, nikdy bych s partnerem do postele nešla (protože razím heslo souložíš = můžeš otěhotnět a to bez ohledu na antikoncepci, jakou používáš)."
Rozumné, i když nevím kolik žen a hlavně mladých dívek se tím řídí. S dnešními zkušenostmi vím, že můj první nebyl ten pravý pro mě. Tenkrát jsem to nepoznala hned, chodili jsme spolu asi rok. Ale došlo mi to včas, takže jsem si ho nevzala.
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(5.3.2015 14:32:28) Já vím, právě to se mi moc nelíbí - ať už u cizích "dětí", které se tu okolo mne rojí na intru, nebo i u vlastních. Nevykládám jím to, určitě by si za mými zády řekly, že "baba má po sezóně a závidí", ale já to tak fakt měla už od mládí.
|
Kudla2 |
|
(6.3.2015 15:09:18) Simčo,
já to tak taky měla a nelituju.
|
|
|
jentak | •
|
(6.3.2015 14:18:51) No jo - jenže při Tvém heslu by si průměrná žena zasouložila asi tak 2x v životě - pokud by víc dětí nechtěla. Vlastně víckrát - když by měla štěstí a nezadařilo se to poprvé. To jsou názory. Nevím, proč by neměli mít mladí sex, jak mohou vědět, co bude za měsíc či dva a dýl - tak to vypadá OK a rozejít se mohou kdykoli, ne?
|
j. | •
|
(6.3.2015 14:33:44) tak si představ, že já si myslím, že sex by měli mít až po svatbě - a žiju v prostředí, kde se tím hodně lidí (včetně mých dětí) taky řídí! :D
|
Irena | •
|
(10.3.2015 16:40:39) Tvé děti se tím řídí )) víš to jistě? Moje máma si to taky myslela, no radost jsem jí nekazila.
|
|
|
Kudla2 |
|
(6.3.2015 15:12:57) Tak já myslím, že by si zasouložila mnohem častěji - jenomže s partnerem, u kterého by věděla, že kdyby něco, tak je použitelný jako partner i jako otec dětí.
Zřejmě jsem velmi staromódní, ale vůbec si nemyslím, že by bylo v pořádku pouštět si do tak výsostně intimní zóny, jako je sex, člověka, u kterého už dopředu vím, že s ním "nemůžu počítat".
Samozřejmě že s trendem "nevím, co bude za měsíc, tak proč bychom si to nerozdali, však rozejít se můteme kdykoli" nic nenadělám, ale není to můj šálek čaje a potěšilo by mě, kdyby to i naši potomci měli podobně.
|
|
|
|
Maťa. |
|
(5.3.2015 17:42:44) Simčo, ohľadne "spaní" je naozaj rozdiel byť "decko" pred dvadsiatkou, alebo byť zrelý človek, tam už sa na čakanie na romantiku až tak nehrá. Spaní s niekým nie je ukazateľom ničoho.
S mojim druhým manželom som spala strašne brzo (a z mojej iniciatívy, on by vydržal počkať). A sme šťastní.
Tým teda nedávam návod k nejakej promiskuite alebo nezodpovednému chovaniu, dala som to iba ako príklad z mnoha, že to može byť aj úplne inak.
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(5.3.2015 19:49:53) Jo, Maťo, on taky člověk v pětatřiceti asi lépe a rychleji toho partnera prokoukne, než zamilovaná šestnáctka. Já jen že mám okolo sebe ty "děti" 15-20 let a jak oni k tomu sexu přistupují mne troch děsí.....
|
|
|
|
Insula |
|
(9.3.2015 22:37:45) Já pochyby měla. Dokonce bych řekla, že jsem dostala varování shůry (nebo od šestého smyslu, chcete-li). Neposlechla jsem. A šeredně na to doplatila. Jsem poznamenaná na celý zbytek svého života, i když to navenek není vidět. A o dětech ani nemluvím. Ty si to také ponesou celý život. Rozhodla jsem za ně a špatně. :-(
|
|
Suza007 |
|
(12.3.2015 12:41:58) Já pochybnosti neměla, prostě jsem byla zamilovaná a ze svatby nadšená. Nemyslím si, že mít pochybnosti je normální. Spíš bych to brala jako varování mojí intuice, že něco není v pořádku.
|
|
|