(30.3.2022 8:06:51) Asi potřebuju pomoct, třeba některá procházíte nebo jste prošly podobným...
S přechodovými potížemi se potýkám 2 roky. Střídavě se mi daří a nedaří s volně prodejnými nehormonálními přípravky. Teď cca od února je mi opravdu bídně - ke všem fyzickým příznakům (návaly, pocení, nespavost atd.)se mi ale brutálně zhoršila psychika. Jsem totálně bez nálady, pořád je mi do pláče, nevidím žádné pozitivní výhledy do budoucna, nic, nač bych se těšila...ještě jsem se neoklepala z pandemie, kterou jsem dost těžko snášela, a přišly ty hrůzy na Ukrajině, které mě upřímně děsí a bolí...
Určitě je můj stav ovlivněn i tím, že se dcera odstěhovala k příteli a vídáme se velmi málo, je mi po ní smutno... syndrom prázdného hnízda se potkal s přechodem... Celý týden jsem sama, s partnerem se vídáme o víkendech. Mám velmi nekontaktní práci, kdy se celý den s nikým nepotkám... jsou dny, kdy nepromluvím s živou duší...
Nevím, co počít, jestli je stav duše vyvolán opravdu "jen" nízkou hladinou estrogenu, nebo jsem znovu adept na AD. Hormonům jsem se prozatím bránila, máme v rodině onko predispozici karcinomu prsu, ale teď si říkám, že to snad risknu... představa dalších let takto... Gynekolog je spíš laxní, nic moc nenabízí.
Máte někdo za sebou podobnou zkušenost? Nebo tip, co by mohlo pomoct? Nebo nápad, jak se přesvědčit, že před 50 neskončil život? Občas mám ten pocit... Děkuju...
(30.3.2022 8:17:18) Může. A vzhledem k okolnostem ten velký smutek není překvapující. Spíš by bylo neobvyklé kdyby ses tak necítila. Jednotlivé věci samy o sobě jsou zátěžové a ty je máš pohromadě.
Jestli ti pomůže AD tak si nech pomoci. Co nějaká podpůrná skupina s psychoterapií? Ale změnila bych i režim dne tak, abych se s lidmi víc potkávala. Plánovala setkání s kamarádkami, našla si nějaké kroužky (výtvarné nebo jazyky nebo vycházky s výkladem).
(30.3.2022 8:23:59) Mariko, díky Mluvíš jako moje terapeutka, obnovila jsem návštěvy, to jediné jsem zatím zvládla. Ono je logické, že se to časově spíš potká, pokud nemáš děti později... Asi potřebuju slyšet/učíst i to, že je to normální, ne projev slabosti nebo nenormálnosti... díky...
(30.3.2022 8:21:50) Ještě mě napadlo k tomu estrogenu že to hrát roli může. Problémy s přechodem a psychikou už jsou v zahraničí docela téma. Zkusím najít videa jestli rozumíš aj. Zaujalo mě to. Mě to teprve čeká tak vlastní zkušenost nemám.
(30.3.2022 8:30:25) Děkuju, to bys byla hodná. Neumím nějak žít jen "pro sebe", celý dosavadní život jsem se "prostarala" a najednou bych měla prostor jen pro sebe, na který nejsem zvyklá...
(30.3.2022 8:31:42) Irmi, ať je to přechod, nebo úzkost, nebo depka.... Určitě je potřeba to řešit. Píšeš, že terapii jsi obnovila. A vidím jako velký problém tu absenci lidí kolem tebe. Nemůžete se vídat s přítelem v týdnu? Zkus se vrhnout někam mezi lidi. Ať už nějaký zájem, nebo pomoc někde. Je to krok z komfortní zóny, ale udělej ho. Třeba se nepovede na poprvé, ale prostě jsi sama a ještě smutek po dceři, to je dost nářez sám o sobě.
(30.3.2022 8:37:57) K_at, díky. Souvisí to, samozřejmě. Už jsem to tu psala, během covidu jsem si vytvořila mikrobublinu o 3 lidech, kontakty s kamarádkami jsem eliminovala na občasný telefon... Máti je riziková, bála jsem se, že bych ji mohla nakazit... Výsledkem je totální izolace...
(30.3.2022 8:52:01) Irmi, já si nedovedu představit, že bych přežila bez kamarádek. Ale i tak jsou týdny, kdy to vyjde tak, že se vůbec s nikým nevidím. Pak zas přijde týden, kdy se vidím se třemi různými kamarádkami ve třech dnech. Já zas nepotřebuju žádného přítele, neumím si představit, že bych nějakého měla, ta představa mě přímo odpuzuje. Děti mám už dlouho z domu, vídám se s nimi nanejvýš jednou za měsíc. Občas si voláme, s dcerou jednou týdně, se synem daleko méně. Letos jsme se viděli třeba jen jednou od Vánoc, protože nejdřív měl covid syn s přítelkyní a když se z toho zbrechali, tak ho chytla dcera. Do toho jejich akce a nakonec jsme se viděli až tuto neděli. Ale to považuji za normální, jsou dospělí, samostatní a já taky, žijeme každý svůj život. Já mám velké štěstí, že jsem introvert a lidi moc nepotřebuju. Jsem ráda sama. Ráda čtu, knihy mi nahrazují každodenní vztahy s lidmi a taky trochu ten každodenní život. Prožívám příběhy z knížek a tak se nikdy nenudím. Říkám si, že děti jsem už vychovala, pracovala jsem 39 let, tak mám splněno. Teď už nemusím být užitečná, teď můžu v klidu odpočívat. Jinak samozřejmě, že v klimakteriu deprese být můžou, je to poklesem hormonů. Pokud to je akutně hodně blbě, nech si předepsat AD. To není nic, za co by ses měla stydět a nejsou návyková. Nejsou to žádné oblbováky, jen dodají serotonin tam, kde chybí.
(30.3.2022 9:48:03) Huso, díky za názor. Bývala jsem čtenářka, teď nejsem dlouhodobě schopna se soustředit, čtu a nic mi neutkví... Myslím, že jsi kapku starší než já - už v důchodu, že? To je možná zase jiná fáze, já mám před sebou 17 let pracovního života, neumím si představit, že v tomto modu...
(30.3.2022 11:42:28) Irmi, jo, jsem už rok v důchodu, ale taky jsem zažila období, kdy mi odešel manžel ( sice neumřel, ale opustil mě, což pro mě bylo možná i horší, každopádně už tu nebyl) a děti odcházely z domova, nejdřív dcera a za pár měsíců syn. K tomu jsem musela prodat náš byt, který jsem měla ráda a o kterém jsem si myslela, že v něm zestárnu. A umřela mi maminka. Opravdu mě držely kamarádky, knížky, antidepresiva. Přežila jsem to, i když to bylo kolikrát dost hrozné. Proto ti rozumím. Myslím si, že pro tebe by ty AD nebylo špatné řešení, možná i hormony, to nevím. A oprášit vztahy s kamarádkami, zase se začít vídat. Možná i ten pejsek, člověk s pejskem se snadno seznámí s jinými lidmi. Zrovna dnes a zítra hlídám dceři psa, teď jsme byli venku a hned jsem si popovídal s cizím pánem o psech. Možná bys měla začít i pokukovat po jiném zaměstnání, však nemusíš hned dávat výpověď, jen tak sondovat, co se nabízí. A třeba se budete moct začít vídat s přítelem i přes týden. On se ten život vyvíjí a co ti dnes připadá strašné a neměnné, za pár týdnů bude třeba úplně jiné.
(30.3.2022 14:21:52) Huso, dočítám... taky se Ti to pěkně sešlo... Kamarádky mě podržely během mužovy nemoci a poté, nikdy nepřestanu být vděčná... S covidem jsme se ze života nějak ztratily... ale nemusí to být definitivní, to je fakt. Děkuju
(30.3.2022 9:49:37) Jej toto je nejhorší kombinace. Chápu že jsi měla strach. Ale obnovila bych tyto kontakty. Jinak jsem taky teď měla depku, chtěla jsem skončit v práci nepodařilo se teď už vím že pokud to místo nezruší tak mě čeká 20 let stejný a nijak mě to netěší přijde mi, že vše oč jsem se snažila a za co jsem bojovala jako ztracený roky. Navíc dostávám sodu od těch co mi hned říkali, že jsem úplně blbá a stejně mi to k ničemu nebude. Nic příjemného. Max jim můžu říct že nepůjdu do toho hrobu úplně blbá. Já mám ještě dceru co se mnou občas něco podniká. Tak mám tu motivaci. Ještě mě napadlo když máš toho pejska co chodit někam se skupinou cvičit? Já psa nemám, ale kamarádka co má útulek pořáda tábor já a můj pes 🤣🤣. Jedem letos už podruhé. Psa mám od ni z útulku. 🤣 Jo jsem děsný cvok vím. Ale ty jo to bylo tak fajn. Já jakožto městská fiflena v lese v bahně se psem. Co ti budu povídat. Zkus to. Zkus něco cvokleho bláznivého a ono se to vstřebá.
(30.3.2022 10:06:03) Petro, díky🍀 O práci nemluvím, to je zcela marný příběh... Taky jsem se usilovala o změnu, ale nebyla dobrým směrem. Je to zcela zbytečné úsilí bez zpětné vazby... Pes je dobrý nápad, už mě napadlo jít tímhle směrem...
(30.3.2022 10:51:43) Moniko, kdyby ses ptala mě, odpovím, že důvodem je strach ze změny, nejistota, obava, zda jinde obstojím... Stávající pracovní stav mě svou statičností slušně mele, ale je to podělaná jistota... Bojím se začít jinde, ale přála bych si to neskutečně. Tu odvahu. Ten pocit, že děláš něco, co má smysl..
Je to období života, které si nikdo nepřeje, ale každá žena ho prožije. V průměru přijde menopauza kolem 50 let, ale příznaky se mohou objevit pět až deset let předtím.
Hormonální substituční terapie (Hormone replacement therapy neboli HRT) pomáhá ženám vypořádat se s vážnými příznaky menopauzy, což jim umožňuje užívat si život naplno. Ale hormonální terapie byla dlouho odmítána poté, co ji studie před 20 lety spojila se zvýšeným rizikem rakoviny prsu.
Studie byla od té doby zdiskreditována jako chybná a lékaři tuto terapii opět doporučují ženám, pro které je vhodná.
Dr. Kelly Teagle ví, jak velký rozdíl to může znamenat. "Mám ženy, které za mnou přicházejí v slzách a říkají, že si myslí, že se zbláznily," říká. "Je hrozné vidět, jak se trápí, když víte, že existuje něco bezpečného a účinného, co by jim mohlo pomoci."
(30.3.2022 9:06:23) Irmi, uz jsme si tu o tom psaly, rika se tomu "syndrom prazdneho hnizda", kdyz se dite odstehuje...a myslim, ze jsou postupy, jak to prekonat, na netu jsou o tom clanky
O depresivních dopadech syndromu prázdného hnízda píše množství literatury. Vznikají terapeutické skupiny, blogy a články na téma jak se s dospělostí svého potomka vyrovnat. Překvapivě existenci a reálný dopad tohoto syndromu zatím žádný vědecký výzkum neprokázal. Většina rodičů si naopak oddechne a konečně se pustí do změn a koníčků, které plánovali léta a s ohledem na děti nebo finanční zdroje si je nemohli dovolit.
(30.3.2022 14:34:06) My jsme syndrom prázdného hnízda měli naštěstí davkovan postupne - kluci byli pres tyden na kolejich,jezdili jen na víkendy, a behem jejich studia jsme mluvili o tom,ze po vs uz zustanou v brne,ze se domu vracet nebudou. No ale pořád jsme byli a jsme alespoň 2 - já + MM.
Taková ta samota bohužel potká dřív či později temer každého z nás,pricemz není možno se nijak zavesovat na dospělé deti-to znám jako dospěle dite a znam to jako rodič dospělých děti a tady jsou řešením nějaké ty kamarádky nebo koníček.Presne jak psala Husa,a měla to tak i moje máti.A řeší to tak spousta žen.
(30.3.2022 14:41:55) Ještě jsem v mezičase konzultovala s praktičkou - doporučila mi na AD Trittico 150 mg. Máte některá zkušenost? Že budu líp spát a vyladí mi náladu...
(30.3.2022 15:38:14) Zkus se na to podívat z té lepší stránky,až to na tebe zas prijde: vychovala jsem samostatnou dceru,vede si v životě dobře,je zdravá,úspěšná -takhle to přeci chceme všichni normální rodice bez opičí lásky.
Byla bys spokojena,když bys měla doma zakomplexovane dospělé decko,které ve všem spoléhá na mamahotel,do školy nechodí,pracovat se mu nechce,jen se vali doma-co je horsi??
(30.3.2022 15:59:21) Fern, jasně, že ne. Obvykle si připomenu kolegyni, její 25letý syn je přesně takový, jak píšeš. To bych opravdu nechtěla... Na vědomé úrovni mám všechno srovnané a jsem ráda za to, jak se dceři daří.
(30.3.2022 10:38:55) Persepolis, upřímně přeju dobrého gynekologa. Ten můj se moc netají tím, že nejsem jeho cílovka, má v péči samé těhotné - a mě. Tak si moc neví rady zřejmě.
(30.3.2022 10:59:03) Budeme dost podobny vek. Deti mam chvili dospele a jeste doma a studuji. AD jsem brala, ale uz par let je to lepsi, tak jsem bez nich. Psa nemam. Muze mam asi 25 let, nema rad moc nejake zmeny a kazdy si zijeme to svoje. Jsem introvert, kamaradek moc nemam a ty co mam vidim treba jen 1 - 2x rocne, protoze jsou daleko a taky introvertky. Nechodim do prace, ale s otcem se staram o mamku po mrtvici ve ctvrte skupine. Mamka nemluvi a uz je celkem nesnesitelna, jak se dozaduje neustaleho uklizeni, pleti na zahrade apod., aby to bylo, jako kdyz si to vse delala sama a uz nemame s tatem silu drzet to a jsme otraveni a uplne unaveni.. Musim rici, ze me zachranuje studium VS. Je to moc narocne, vycerpavajici a celkem znicujici, ale taky je to radost z nauceni se novych veci, potkavani novych lidi a nekterych i milych, novych situaci a nekdy i milych. A ten zaprah mi uplne nedovoluje piplat se v sobe a sitaucich a sousedskych rozbrojich a ja k tomu mam sklony. Vzdycky jsem chodila na nejake kurzy (tedy pred koronou), ale toto je jine. Uz zacinam mit obavy, jak moc mi to bude chybet, az se skolou skoncim nejakym zpusobem. A ano - prechodem muze vzniknout deprese a nespavost je taky problem.. Drz se
(30.3.2022 14:24:18) Jojono, díky, taky máš složitou situaci... objektivně mnohem horší než já. Jsi dobrá, tohle zvládat. S VŠ Ti rozumím, doba studia byla pro mě taky neskutečně pozitivní.
(30.3.2022 11:04:10) Irmi soucítím s tebou moc, opravdu se ti toho potkala hodně dohromady. Jednak tvá osobní situace, pak zdravotní, plus "světová". Musí to být náročné a dovedu si představit, že ti je smutno.
Deprese může přijít kdykoliv, takže i to je možné, že se ti přihodilo. Já bych určitě zkusila zvýšit pohyb a pak také nějaký kontakt s lidmi i přes týden. Být celé dny sama a nepromluvit může někomu vyhovovat, ale pokud tobě ne, změn to!
(30.3.2022 14:26:14) Beat, děkuju. Pomáhá mi si uvědomit, že mi "může" být blbě... zní to divně, ale je to tak. Mám tendenci si vyčítat, že to nezvládám...
(30.3.2022 11:34:55) Irmi,co sport, koníčky? Já jedno dítě vidím po večerech,druhé tak jak. Ale fakt mám své aktivity, záliby,nějak pořád málo času. A sport funguje jako nakopávac.
(30.3.2022 14:30:22) Jak, jj, cvičím, snažím se... podařilo se mi loni dost pohnout s váhou, tak mám obavu, abych se nevrátila zpět... Najet do oblíbených činností se mi ještě nepodařilo - chodili jsme do kina, divadla, jezdili na výlety...s covidem to vše padlo. Na podzim jsem renovovala byt, to mě zaměstnalo a bavilo.
(30.3.2022 16:19:12) Irmi, určitě může, spíš než antidepresiva bych zkusila ty hormony - nebo alespoň "bylinky" (jsou rostliny, které mají fytoestrogeny - např. soja, ale jsou i jiné) a pořešila to. Já jsem spíš tak náhodou začala zobat nějaký "přírodní přípravek" a pak jsem vysadila a bác ho - jak kdyby mi přes hlavu přetáhnul černý pytel... po asi dvou týdnech mi to došlo, takže teď už zase zobu... Mimochodem - deprese jsem měla v těhotenství a při antikoncepci...
(30.3.2022 16:32:23) Irmi, no to já jsem si říkala taky, že to nebude fungovat - ale beru estroven a funguje. Asi je to velmi indivindi... ale pokud přestane fungovat, půjdu do hormonů, protože ač vcelku nemám fyzické obtíže (nemám nijak hrozné návaly, spím líp než před deseti lety atd.), tak jak tu někdo psal - ten pocit, že jsem se zbláznila - včetně třeba blábolení - že nejsem schopná si vzpomenout, jak se co řekne, nebo chci říct "dáme si večeři" a protože se koukám z okna, tak řeknu "dáme si okno"... (sebe)lítostivost, paranoia (jako že mám pocit, že všichni jsou na světě jen proto, aby mi ublížili a že mi "to" - cokoliv, co mě v té chvíli rozhodí - dělají schválně.... situace, že jsem se rozbrečela na křižovatce proto, že mi blikla červená, jsem skutečně zažila naposledy jen těsně po porodu... prostě takhle se žít nedá, ničí to mě i mé okolí.... takže pilule to jistí...
A ještě moje mantra - vitamín D. V Česku beztak mají všichni nízkou hladinu, takže trochu doplnit neuškodí. Já mám chronický problém (moje tělo není schopné měnit D2 na D3) a musím zobat denně - ale když se na to konečně před pár lety přišlo, tak to taky lecos změnilo (třeba ten pocit věčné únavy a kvalitu spánku) - ne nijak prudce a výrazně, ale takové, že po třech týdnech si člověk řekne, ž e je mu fakt líp... a když pár dní vynechám, tak se to začne zase zhoršovat... mírně, postupně... ale je to taky faktor...
(30.3.2022 16:40:53) ...hladinu vitamínu D ti změří na krevních testech, pokud chceš mít jistotu, že to bereš správně...
... a ještě - dieta - píšeš, že jsi zhubla a že si to chceš udržet... je dobré si uvědomit, že příroda to zařídila tak, že ženské po přechodu, které už nemusí být těhotné atd., nepotřebují tolik kalorií a i třeba jinou skladbu... já jsem jedla poměrně dost bílkovin (maso), a to teď vůbec nemusím, občas vynechávám večeře a tak - prostě když nemám hlad / chuť na něco, tak to nejím... v podstatě mě přešla chuť na alkohol, takže skoro nepiju (když si dám u večeře napůl třetinkový pivo s manželem, tak je to tak akorát) a tak - prostě trochu poslouchat, co tělo chce. V mojí rodině teda velké divení, že "zase nejím večeři", ale už si snad zvykli (navíc rozhodně nevypadám podvyživeně, že )
(30.3.2022 16:44:20) Jj, maso taky moc nejím, nemám na něj chuť, možná 1x týdně max. Spíš ovoce, zeleninu, jogurt, tvaroh, luštěniny... snad docela zdravě. A jím celkově daleko míň, než dříve, to je fakt.
(30.3.2022 18:03:40) Moniko, mě přešla chuť na alkohol v důchodu. Asi jsem ho pila, abych si uklidnila nervy, teď žádné stresy nemám, tak vůbec nemám chuť se napít.
(30.3.2022 18:30:32) Stará huso, tak já právě primárně nikdy dřív nepila alkohol proti stresu, já při akutním stresu obvykle "nepřijímám" (moc nejím, musím myslet, abych pila i nealko). Ale navykla jsem si naopak popíjet víno "na pohodu", většinou večer, když děti usnuly (jako malé) nebo prostě zalezly a "byl klid" (jako větší). A třeba v covidu jsem pila po večerech taky, "na truc", že se nenechám vykolejit a urvu co nejvíc pohody to půjde. Jak teď začala válka, tak jsem na žádnou "večerní pohodu s vínem" vůbec neměla žádnou náladu, ale (bohužel) jsem si dala tak obden večer nějakého panáka až dva, aby mi to pomohlo s uklidněním a usnutím (ty dny mezi tím, jsem byla tak hrozně nevyspala a grogy, že jsem věděla, že usnu bez potíží, spíš jsem se pak budila v noci). Nemám z toho moc dobrý pocit, musím říct ...
(30.3.2022 18:43:40) Inko, ja uz skoro rok a pul cekam, ze se mi cich (a vlastne i chut) vrati, zatim jsem s tim nebyla u doktora....a taky je dobre, ze nejsem uz tak rozjedena jako predtim...ale radost z jidla mi uplne vymizela ze zivota...koupim si neco dobreho, co jsem jedla roky, a pak zjistim, ze to nema zadnou chut
(30.3.2022 22:42:00) Irmi, Estroven je název přípravku, ale nevím, jestli se v Evropě prodává....
No já nevím, jestli mě přešla chuť na alkohol protože přechod, nebo proto, že jsme se přestěhovali a jsem v mnohem větší pohodě... ale je pravda, že jsem moc nepila ani před tím, protože mám histaminovou intoleranci a alkohol narušuje odbourávání histaminu, takže po něm často otýkám
(1.4.2022 11:52:59) Určitě ano, jak se zblázní hormony, je to vždycky mazec. Ať už to je puberta, porod, laktace nebo přechod. Jen to pak nenechat rozjet. Já ji měla už dřív, něco se semlelo, pobyt v nemocnici na resocializačním oddělení (dodnes tomu říkám dovolená, byť tedy s páskem na ruce), dalších několik týdnů, než jsem se začala cítit s léky pohodlně. A pak šup, čtyřicítka na krku a byl tam, neřád, předčasně. No po dvou letech se to utřepalo, teď mě máloco rozhodí. I váha už se srovnala.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
. Možná bys měla začít i pokukovat po jiném zaměstnání, však nemusíš hned dávat výpověď, jen tak sondovat, co se nabízí. A třeba se budete moct začít vídat s přítelem i přes týden. On se ten život vyvíjí a co ti dnes připadá strašné a neměnné, za pár týdnů bude třeba úplně jiné.
V její náručí
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)