| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete

 Celkem 28 názorů.
 Majákova 


Téma: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 19:27:21)
Dnes jsem musela udělat konečné rozhodnutí o ukončení života své milované kočičky. To samé jsem řešila u kocoura před půl rokem. Včera jsem to nezvládla, dnes jsem věděla, že se rozhodnout musím. Nezvládám tuto situaci, jsem z toho totálně vyřízená. Modlila jsem se, aby kočička zemřela přirozeně doma. Doktorka mi to rozmluvila.

Jak jste se prosím vy vyrovnali se ztrátou milovaného zvířete? Bylo něco, co vám pomohlo?
 kachna_ 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 19:40:56)
Majáková, to mi je líto.
Jsem přesvědčená, že je lepší utratit o dva dny dříve, než nechat trpět o den déle.
 sovice 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 19:48:45)
My jsme cca za týden vyrazili do útulku pro nového kocourka.

Náš první kocour byl taky uspán, ale sestra no přitom držela v náručí a já hladila, myslím, že to pro něho nebylo tak zlé.

Doufám v setkání, jednou.
 neznámá 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 19:54:45)
To je mi líto.
Na to se nedá připravit ani to zvládnout, my jsme byli smířený, zvíře dlouhodobě nemocný a hodně starý a stejně jsme to nezvládli.

Já si ihned pořizuji zvíře nové, takže kolikrát v časové tísní pořídím něco absolutně jiného než jsem původně chtěla nebo zvíře psychicky labilní, týrané a tak. ALe o to rychleji to pomáhá, sice si nadávám, ale nemám čas přemýšlet nad minulostí.
 Fern 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 20:04:21)
My jsme si poridili do nekolika malo mesicu taky dalsi stene,stejne rasy,ale na nadeho prvniho pejska furt vzpominame a byl proste nej...

Jenze ted je to o to horsi,ze tohle stene je nase posledni i posl.pejsek,ktereho mame,protoze jestli vse pujde jak ma,tak budem mit skoro 70,kdyz te hle pejsek zemre no a pak budem mit statosti dost ze sebou...
 daba+holčička 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 20:17:55)
prožila jsem si to před rokem, rozumově vše ok, ale potom mě to pěkně dostihlo. Byla jsem u toho, do poslední chvilky jsem ho hladila, děsný, ještěsnad měsíc jsem se po něm ze zvyku rozhlížela v bytě... zatím novou kočku nemáme, ale vypadá to na jarní kotě, stýská se nám. I když teda celistvý gauč bez chlupů je taky fajn :)
 daba+holčička 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 20:28:49)
A myslím, že by bylo fajn, kdyby tu možnost navrhl ve správnou chvíli veterinář. Já mám pocit, že jsem to rozhodla spíš až moc pozdě, ale doktoři by dál léčili 14leté zvíře s polovinou původní váhy, které nežere už ani šunku a zřejmě má nemalé bolesti ~:(
 Pruhovaná 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 20:44:29)
Mně pomohlo vědomí, že opravdu trpěla a evidentně chtěla umřít. Příště bych už se taky nesnažila prodlužovat léčbu co nejdéle, jen je to trápení.
 Lefff 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 21:27:40)
To je mi líto, drž se. ~x~

V létě jsem nechala uspat 16letého kocoura zděděného po mámě, který měl na hlavičce nádor prorůstající dovnitř a způsobující poruchy koordinace (motal se a padal), poslední skoro tři roky(!) jeho života měl navíc ucpanou slinnou žlázu a každý týden jsme mu museli provádět punkci cysty velikosti nejdřív vejce, pak půlky tenisáku. Když dvě noci po sobě spal ve vedru na balkóně, protože v bytě to už pro nemocné průdušky neudýchal (a druhou z obou nocí už byl skoro pořád vzhůru a bylo vidět, že je mu mizerně), a přestával i přes velká horka pít, rozhodla jsem se ho, ač byl neskutečný bojovník a vděčný za každé pohlazení, poslat za duhový most.
Nedokázala jsem poznat, kdy je ten pravý čas. Chvilkami vypadal, že má bolesti (i se po mně při pohlazení ohnal), pak se zase zmátořil a přivrávoral mi pod nohy, když jsem krájela maso (pro čerstvé maso by byl celý svůj život byl schopen čehokoli).
Byl by vydržel v řádu dní, než by odešel sám. Jenže hrozilo, že odejde ve chvíli, kdy nikdo nebude doma a bude v té nejhorší chvíli bez nás, a že ho následně objeví mrtvého nebo umírajícího některé z dětí.
Měla jsem strašné výčitky, že mu nechávám vzít život. Že třeba ještě chtěl na balkóně vidět pár východů slunce. Ale rozhodla jsem, jak jsem rozhodla, odbulela si to, když jsem ho držela usínajícího v náruči na veterině a pak i v rozlučkové místnosti zvířecího krematoria.
Zpětně svého rozhodnutí nelituji a na to rozhodování už nemyslím. Už si jen hýčkám hezké vzpomínky na toho zrzavého ducavého mlsouna.
 Lefff 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 21:49:45)
Souhlasím. Chce to čas ~x~
 sally 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 22:08:29)
Majáková,

záleží na tom, jestli by ta přirozená smrt byla stylem "usne a už se neprobudí", nebo vykoupená bolestmi atd...

Na podzim museli utratit mého koně... Já jsem ho mívala na zimu, oficiální majitel mi ho vozil, aby o něj bylo přes zimu postaráno - byl už starý, potřeboval pravidelnou stravu, pravidelnou péči o kopyta a rekreační práci, nemohli ho na zimu vyhodit na pastvinu a doufat, že si ve stádu třiceti koní obhájí dost sena a ochodí dostatečně kopyta.
Loni už na jaře byl občas záhadně kulhající a nechtěl si hrát, nelítal a neposkakoval pokud "nemusel". V létě se rapidně zhoršil, a odešly mu šlachy na levé přední + kosti v kopytě. Ty šlachy jsou 6-10 měsíců péče (ale kdo ví, on už to měl před pěti lety, tohle se obnovilo), kopyto je neléčitelné. Do toho měl melanomy (běžné u šedých koní), které postupovaly pomalu, ale časem by ho taky dohnaly (až by prorostly k nějakým orgánům - ono teda upřímně řečeno stačí, když napadnou střevo). Koni, který nemůže pořádně chodit a stát, selže trávení a chcípne v šílených bolestech v kolice. Navíc tohle byl dominantní kůň ve stádě a pracant - vzít mu práci i pozici ve stádě by pro něj bylo peklo.

Měla jsem ho cca šest měsíců z roku, nebylo to zvíře, které by se mnou bylo většinu dne - a pořád jsem se s tím nevyrovnala. Ale beru to tak, že je to těžké pro mě, ale pro něj je to takhle lepší. Měl hezkej, koňsky aktivní život až skoro do konce, kromě posledního cca měsíce byl šéfem stáda (i ten poslední měsíc byl sice od stáda oddělený plotem, ale měl tam svoje dva kámoše), dožil se poměrně vysokého věku (třicet je na koně hodně) ve výborné kondici.
Na smrti kolikou, na rakovinu (kdy ten kůň třeba nemůže normálně kadit a tečou mu sračky po nohách), nebo na selhání orgánů po medikaci (některé léky rozleptávají hltan, žaludek a můžou působit boláky v hubě, další zase ničí játra atd.) neshledávám nic "přirozeného".


Teď řeším podobnou situaci u kozy, má artrózu přední nohy, je značně přesluhující (kozy žijí 10-12 let, téhle bude na jaře 13) - na artrózu / bolesti má léky, ale stejně nohu moc nepoužívá, čímž si ničí šlachy a klouby na těch ostatních... kulhá, posunula se na žebříčku ve stádě trochu dolů - ale dokud chodí na pastvu a žere a odhání ostatní kozy, když jsou moc drzé - tak je to OK. Ale už má občas problém vyskočit schod do chlívku, občas ztratí rovnováhu... jakmile nebude chodit, tak jí taky musíme utratit. Protože ač jsou převýkavci "zařízení" na to, že si lehnou, tak dlouhodobě ležet nemůžou - a opět hrozí umírání v kolice a bolestech.
 NovákováM 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 22:12:08)
Vědomí, že to nebylo možné jinak.
V hlavě mi jelo logické zdůvodnění, citově jsem to měla dost jako ty.

V hlavě - zvířátko má kratší život, bylo to nutné, trápilo se..
v citech - no, však víš.

Vždycky jsem si řekla, že znovu už ne. Vždycky (zatím) pomohlo, že přišlo nové mláďátko. Ten proces trápení to zkrátilo. Mimochodem, - nikdy ti nenahradí to zvířátko původní, je prostě jiné, ale i to se počítá.
 sally 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 22:17:27)
...jinak já nevím jestli to nahradí jiné zvířátko... já potřebuju čas na "truchlení"... potřebovala jsem to u kocoura, u "pitomých" křečků, i teď u koně...

Mohla jsem mít hned jiného koně... nemám ani po čtyřech měsících... teda občas si chodím poňufat jednoho provozáka, ale... není to ono... Dětem zemřel křeček v prosinci (zcela nečekaně), od pondělka máme krysy... takže taky dva měsíce pauza.
 Mia 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(21.2.2020 22:30:42)
Vždycky mi pomůže vědomí toho, že se kočička netrápila, nenechala bych, já se s tím srovnám, ale zvíře by nevědělo proč.
 arsiela 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 7:01:29)
Většinou se s tím srovnávám hodně blbě,rozumově vím,ze prostě to uz nešlo jinak,ze by uz to zvíre nemělo šanci na důstojný život.Ale citově to ve mě hlodá i po létech,jestli sem neměla přece jen ještě počkat,zkusit jinou léčbu atd.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 7:49:34)
Já jsem se vždycky poradila s lékařem. Ten nakonec rozhodnutí podpořil.
U 16letého jezevčíka, kterému selhávaly orgány, nebylo co řešit. U 13letého už to bylo horší. Vnitřní orgány měl zdravé, ale měl tumor v dásni a nemohl jíst. Dali jsme ho i operovat, bohužel mu to za měsíc a půl dorostlo. Veterinář mi říkal, že by už jen chřadl a v podstatě by pak odešel na podvýživu a to jsme nechtěli.
Obrečela jsem to, jako ve smyslu ztrátu pejska.
Za rozhodnutím jsem si stála a stojím dodnes.
Já myslím, že je dobré dát na veterináře. Zeptat se a uvidíš.
 Analfabeta 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 9:28:01)
Taky už jsme nechali uspat některá zvířata, obvykle v okamžiku, kdy měli neléčitelnou nemoc a další léčení by bylo jen prodlužováním agonie a týráním toho zvířete. některá zvířata se ale třeba ani uspání nedočkala. Přilezl domů kocour a bylo vidět, že mu něco je. Jela jsem k veterináři, ale odjel kvůli náhlému zákroku. Přijel za hodinu, ale kocour se toho už nedožil, pravděpodobně sežral otrávenou myš a stejně by to asi nepřežil. Totéž bylo se psem. Byl na tom hodně špatně. Obvolala jsem všechny veterináře, ale všude jako na potvoru volný víkend. Pes do pondělka nepřežil. Jediné, co na tom bylo asi kladné, že to byla otrava krve, šla postupně a pes by tak jako tak nepřežil. Ale bylo vidět, že vpodstatě pomalu usíná, až nakonec dodýchal.
Nejhorší nakonec není až tak smrt toho zvířete, ale nutnost ho nějak aspoň trochu lidsky pohřbít.
 Alraune 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 13:03:42)
No a co nechat zvíře opravdu zemřít doma? Zvířata většinou vědí, kdy to zabalit, zvlášť kočky. Po pravdě, i veterinář mluví jinak, pokud není v ordinaci. Když zvíře trpí, třeba po úraze, tak samozřejmě, ale pokud odchází stářím...
 Bernardetta 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 15:37:30)
Proč vlastně zvířata tak často utracime? Mně je to v dost případech proti srsti, radši bych byla pro dožití v rodině s léky, když to jde. Případ s koněm a kozou ovšem chápu.
 Koliha velká 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 15:34:52)
Nesmím nad tím začít hloubat a zamýšlet se, jestli by to nešlo přeci jen ještě... nějaké řešení, které by ještě pomohlo... zabralo... to je cesta do pekel. Zvlášť když to musím udělat sama. Přesto ten moment, kdy vpíchnu jehlu a stisknu píst a vím, že už není žádná cesta zpět, mi vždycky promění vnitřnosti v kámen.
 Ralzinka. 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(22.2.2020 15:59:06)
Pomohlo mi vědomí, že je to to poslední, co pro svého milovaného pejska můžu udělat a ukončíme tím jeho trápení.

Poprosila jsem veterinářku, jestli nám ho uspí na zahradě. Odešel v klidu, v mé náručí. Teď očůrává nebeské patníky.
 Majákova 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(23.2.2020 22:19:33)
Děkuji všem za milé příspěvky. Na podzim jsem musela uspat kocourka, nemohl dýchat, měl hrudník zalitý vodou, tam nebylo co řešit. Bylo to strašní, ale nepochybovala jsem. U této kočičky to bylo mnohem horší, ta se nedusila, jen velmi chřadla, nežrala, chronické selhávání ledvin. Nezvládla jsem ji nechat utratit hned, čekala jsem na zázrak. Jeden den a noc jsem ji nechala na kapačkách, které jí čistily ledviny, a na umělé výživě. Stav byl druhý den zcela stejný, totální apatie. Podle mě už chtěla umřít. Chtěla jsem si ji odvézt umřít domů. Paní doktorka řekla, že nejde odhadnout, kolik dnů to může trvat. Už nežrala, jen pila. Řekla také, že může umřít pokojně ve spánku vysílením, ale že mohou v závěru nastat také předsmrtné křeče a že by to nebyl pěkný pohled. Tak jsem se rozhodla, jel tam manžel, slíbil mi, že ji bude držet v náručí, hladit ji, mluvit na ni a dát jí od nás všech pusinky. no prostě blázen. Ale toto jediné mě trochu uklidňovalo. Přivezli jsme si di domů. Syn s ní ještě spal, hladil ji, pusinkoval a rozloučil se s ní. Ráno jsme ji pochovali. Myšlenky se mi v hlavě honí stále. Nezvládám pocit, že jsem si zahrála na Boha a rozhodla o něčí smrti.
 K_at 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(23.2.2020 22:35:12)
Majáková, nehrála jsi si na Boha. Ale vzala jsi svou lásku a zodpovědnost za zvířátko, které by asi v poklidu a míru neodešlo samo. Byla bys zoufalá, že ji neumíš pomoci. ~s~ nebuď na sebe tak přísná.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(24.2.2020 5:43:40)
Ta smrt by stejně přišla co nevidět. Bylo to zkrácení utrpení.
~6~
 A. Andrs 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(24.2.2020 7:04:29)
Majakova, bez fungujicich ledvin se zit neda. A umirani na selhani ledvin je bolestive a dlouhe. Svoji lasku jsi mu projevila tim, co jsi udelala.
 Balbína 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(24.2.2020 7:37:05)
Protoze nevime, zda utraceni zviratka je opravdu bezbolestne a zvire by si samo tuto cestu vybralo. Nejsme uz zvykli na umirajici blizke (sup s nimi do nemocnice, tam jim MUSI byt lip) a uz ani ne na umirajici zvirata.
Prosim neodsuzuji, jsem v tom s vami. Ideal pro me je nechat zviratko dodychat doma. uz ho netrapit vysetrenimi, zbytecnymi lekarskymi zakroky (pokud jsou udrzovaci, nevyleci). Ale ne vzdy to tak je. Smrt je smutna a casto bolestiva bohuzel. A tak se rozhodneme podle nejlepsiho svedomi treba i pro utraceni.
 A. Andrs 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(24.2.2020 8:59:12)
Balbino, samozrejme ze vime, ze utraceni zvirete u veterinare JE bezbolestne. Ja videla umirat cloveka na selhani ledvin, samozrejme s leky proti bolesti. A je to velmi dlouha cesta.
 Sio 


Re: Nemohu se vyrovnat s tím, když musím rozhodnout o utracení zvířete 

(24.2.2020 12:40:10)
U psa, kterému selhávaly ledviny, jsem seděla několik dní a nocí. Nechat ho uspat jsem nemohla, nebyl můj. Bylo to strašný a trpěl opravdu hodně, i přes léky. Rozhodně bych tomu neříkala "nechat v klidu zemřít", s klidem a tichem to nemělo nic společného.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.