| Žžena |
 |
(15.3.2019 7:28:00)
Rišulko,
jen podotknu, že ten přechod od sebeobsluhy k péči je dost těžká věc, dotyčny se jí může aktivně bránit, může s tím souviset pocit jako "jsem k ničemu, když se ani neumeju" a celkově tam lítá spousty emocí. Tím nic neobhajuju. Jen říkám, že to není "tak teď se staráme a pohoda".
|
| rišulka | 
|
(15.3.2019 8:44:00)
Je to tak, ano těžká věc. Taky si spousta lidí o pomoc neřekne, prostě čekají, až jim bude nabídnuta, takové to nepozadas-nedostanes.
|
| Žžena |
|
(15.3.2019 9:22:52)
rišulko,
ano, s tou pomocí je to těžké pro hodně lidí. Říct si o ni, nebo i "jen" přijmout nabízenou, a asi to nebude lepší, i tady na diskusích rezonuje ono "to musím zvládnout sáááám"... jako by pomoc byla ostuda.
|
| libik | 
|
(15.3.2019 10:24:25)
Žženo, ono je to složitější, i senior s možností péče (a já jsem jako asistentka viděla vlastně jenom seniory, co někoho měli, protože jinak by si službu nezařídili) je po většinu dne sám a ztrácí motivaci pro to, aby řešil nějaké neduhy, které začínají plíživě a táhnou se dobu.
"Potřebuju něco uklidit, vyhodit, zašít, přendat? To počká, vždyť mám čas. Mám odřenou nohu, rýmu, hůř se mi dýchá, vždyť zase bude líp"
Práh bolesti a dyskomfortu se zvyšuje, chuť do aktivity se snižuje, protože ti lidé nemají proč, děti jsou milující, ovšem jaksi teoreticky, nemají čas, nevidí do toho, berou to technicko-organizačně.
A senioři poposedávají a čekají, neví vlastně na co. Na smrt..
|
| . . |
|
(15.3.2019 10:37:22)
"Potřebuju něco uklidit, vyhodit, zašít, přendat? To počká, vždyť mám čas. Mám odřenou nohu, rýmu, hůř se mi dýchá, vždyť zase bude líp"
tak to už mám. Neřeším, odkládám, hlavně tyhle jakoby drobnosti. Osamělá seniorka. Děti milující, ale nemají šajn, že něco vázne. Mají představu, že aktivní matka-babka vše zvládá. A ona zatím hodiny sedí na Rodině nebo jentak, nic nedělá, a věci a neduhy stojí neřešeny. Nevím, co se sebou. Reálně asi pomoc nepotřebuji, ale tak nějak plíživě upadám do letargie, zatím tedy přerušovaně: vyzmítám se na pár hodin nějaké aktivity jako práce (myšleno pro zaměstnavatele), běh, návštěva vnučky... Jinak jsem v naprostém klidu, smíření, ale taky jistém................... zahnívání asi, či co 
|
| libik |
|
(15.3.2019 10:46:08)
Slupko, taky jsem chtěla napsat, že už to pozoruju.
A i s tím prahem bolesti, vždycky jsem koukala na babičku kouzelnici, jak natrhá kopřivy bez rukavic nebo jak vezme horký hrnec za ucho bez chňapky.
hele, dneska bych s tím mohla do varieté
|
| . . |
|
(15.3.2019 10:51:37)
nojo, libiku, tak hodnýho nepálí, že
|
|
|
| libik |
|
(15.3.2019 11:15:03)
Jinak Slupko, tvoje letargie se jistě ještě rozplyne, jsi mladé děvče.
Já jsem třeba měla spoustu chronických neduhů, co se mě pomalu vytratily a vytrácejí, o nichž jsem si myslela, že už jsou na furt a ani jsem je nedávala do příčinné souvislosti s tím, co proběhlo, myslela jsem si, že je to přechod nebo staroba.Ale byl to zřejmě přežitý stres.
Chce to ještě nějaký čas.
|
| . . |
|
(15.3.2019 12:49:49)
libiku, díky, popravdě já právě čekám, že neduhy se samy vytratí, a letargie souvisí (ještě?) se situací. Ale prostě sama nijak aktivně nezasahuji. Není vůle. Uvidíme, jak čas 
|
| libik |
|
(15.3.2019 12:54:21)
Slupko, tak mě napadá, u vás se přece mělo v únoru stát něco, co by tě alespoň na chvilku rozptýlilo, uuuž?
|
| . . |
|
(15.3.2019 13:15:43)
libiku, vnučka je na světě 10 dnů, malinkej drobek ale má se k světu, a je fakt úžasná , užívám si ji.
Mě občas něco z letargie vytrhne, o to nic, ale mimo ty úseky, doma, v klidu, jsem úúúúplně v klidu, v takové paralýze či polospánku nebo co. Nechce se mi ani se zvednout zalejt kytku kolikrát. Však ona vydrží. Děti to netuší, protože mě zažívají jen v "bdělém" stavu a posílám jim fotky z běžeckých závodů, hřebenů hor apod...
Myslím, že tebe docela vhodně rozpohybovávala malá dcera. Já prostě defacto nemusím skoro nic. Jen umřít. Opravdu mi to připomíná ten stav, co píšeš ty osamělé seniory - sedí a čekají...
Ale jak píšu, jsem v pohodě a klidu,
jen mi přijde, že přílišném (a to jsem nikdy nebyla motorová myš, spíš jsem organizačně schopná, takže výsledek působí poměrně akčně)
|
| libik |
|
(15.3.2019 16:10:10)
Slupko, moc ti to přeji, gratuluji,slzičku zamačkávám, zítra večer bychom to tu mohly oslavit
nevím s mou dcerou, je fakt, že jsem ji nechtěla přidávat, takže jsem dlouho byla !na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal", je pravda, že jsme podnikaly věci a dbala jsem na její řádnou výchovu a výživu, jak mě vyzývali jejím sirotčím důchodovým výměrem, ale taky jsem byla dost marná. Mně bylo všechno fakt kdesi, mým vágním přáním(nebo spíš potřebou) bylo spát, kouřit, jíst cokoliv v nadbytečném množství a pít tehdy bílé víno. Tím se mi otevíralo temné podvědomí a bála jsem se sebe sama. Do toho jsem měla různé záněty, bolesti, vracel se mi pásový opar, no byla to tristní doba. Přešlo to pomalu, zbyla mi drobet nadváha a je ve mně ten věčný plamínek tupé bolesti, ale už se dá říct, že jsem šťastná.
Jestli to máš jako senioři, co jsem potkala, tak se na to musíš podívat shora a nezanedbávat se, ono se to zhoršuje. Prostě i když nic nemusíš, tak zkrátka musíš Ale věřím, že to máš do času..
|
| . . |
|
(15.3.2019 17:34:19)
libiku děkuji děkuji :)
zítra tu nebudu, to slavím na horách - ty mě hodně drží. Spolu s přáteli je to moje "božské", tedy láska, něco, k čemu se vztahuju, co mě přesahuje, oč se opírám, no prostě čemu věřím.
|
| libik |
|
(15.3.2019 18:34:59)
Slupko, oslavíme to teda jindy, ale určítě.
Hory jsou mocné, příroda vůbec. Když tě čtu, jako bych listovala zpátky (nějsem tedy horal), ale dává mi to naději, že se "otřepeš", držím ti palce, hezky si to o víkendu užij.
|
| libik |
|
(15.3.2019 19:02:10)
Slupko, ještě bych řekla jednu věc, která nevím, jestli tě uklidní(nebo jestli ji pochopíš), ale važ si té citlivosti k horám a k zemi vůbec. Já jsem to zažívala tak silně, že jsem myslela, že umím čarovat,..Ne, že bych tu dobu ještě chtěla zažít (možná bych to ani neunesla), ale bylo to tak zvláštní a tak silné, no..a už to ztrácím..
|
| . . |
|
(15.3.2019 19:42:26)
libiku, tak to bylo něco jiného u tebe. Mám to takhle od dob dospívání, je to moje trvalé nastavení. Ale tedy nečaruji, splývám. Jsem součástí. Když jsem dostatečně vysoko a dostatečně unavená, tak nejen se zemí a horami, ale i s vesmírem - jsem vším a všechno je ve mně. Nebo spíš vůbec již nejsem ve smyslu "já".
Ale je fakt, že přibyl pocit, že mě hory drží v náručí, jako by mě chránily. To dřív nebylo. Doufám, že to zůstane, je to velkolepý pocit bezpečí.
|
|
|
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(15.3.2019 18:50:34)
Slupko,
no to je krasa! To mam velkou radost! Preji ti spoustu okamziku stesti a at jste vsichni zdravi a veseli! Holcicce velikanskou pusu a doufam, ze to pekne o weekendu oslavis a brzy ji taky vsem ukazes!
Jsem opravdu zvedava na tve dojmy! Proste jak moc je to jiny a hezci a ulehcenejsi a o vlastni zkusenosti lepsi, kdyz je to rodicovstvi o generaci posunute a prece vlastne tvoje.
|
| . . |
|
(15.3.2019 19:54:53)
Jé Zasjaj  Díky! Zatím je to čistý úžas nad zázrakem a pocit nekonečné něhy a štěstí a současně smutku, že manžel se nedožil (jaký on by byl děda!), a ona ho nepozná.
A jiné v tom, že tohle miminko je OPRAVDU nejkrásnější, moje děti mi přišly "normální", a skutečně necítím žádnou tíhu odpovědnosti.
Často na tebe myslím, jak ty vlastně teď žiješ. Již tu o sobě, o vás, myslím nepíšeš... nebo přehlédám?
|
| Zasjaj. |
|
(15.3.2019 20:34:52)
Slupko, gratuluju k opravdu nejkrasnejsi holcicce a ke splynuti! at vse je vsim, smutkem i radosti!
Ne, nepisu, Johance bylo prevcirem triadvacet.
|
| . . |
|
(15.3.2019 20:57:50)
Zasjaj, 23!
|
| Marta. |
|
(15.3.2019 21:44:09)
Slupko, teď jsem to dočetla. moc gratuluji k malému zázraku. 
Já prožívám to samé. Od minulého týdne jsem už dvojnásobná babička.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rodinová | 
|
(15.3.2019 18:03:31)
Slupko, ty jses seniorka asi tak jako ja ... teda nejsem osamela (zatim, clovek nikdy nevi), ale takhle me o sobe nejak nenapadlo premyslet.
|
| . . |
|
(15.3.2019 19:58:13)
Rodinová, myslím, že ta osamělost v tom hraje zcela zásadní roli. A to stáří (méně sil na všech frontách) tomu nepřidá.
|
| Rodinová |
|
(15.3.2019 20:00:18)
Nezavidim, nedokazu ted odhadnout, jak bych se s tim vyrovnala.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rišulko, tak teď když už víte, tak se paní dostane pomoci. Ono je to těžké, když dospělý člověk tvrdí že pomoc nepotřebuje. Není jednoduché rozpoznat, kdy je potřeba tu pomoc vnutit.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)