| Buřt |
 |
(14.12.2018 13:39:51)
Ahoj, co rikate na tento clanek?
https://tinyurl.com/y9s4p5f5
Docela me to sokovalo.
Ale sedi to s tim, co tu pise obcas Cimbur - ta prace ve zdravotnictvi je tedy silena.
Kdyz si predstavim nektere pacienty, vubec nevim, jak bych to dlouho vydrzela. Respekt tem, co jeste vyhoreli nejsou ...
|
| K_at |
|
(14.12.2018 18:07:39)
Burte, myslim, ze to neni nic prekvapujiciho. Bohuzel. Blbe a paradoxni je, ze jsou v tom vlastne sami. Kovarova kobyla....
|
|
| Mosie | 
|
(14.12.2018 19:37:11)
Veterináři jsou nemlich to samý, od mé promoce spáchali sebevraždu minimálně 4 doktoři, které jsem osobně znala a někteří další zemřeli, ani nevím proč. A to se s kolegy zas tak moc neznám... Je to hrozně smutný, ale bohužel tomu nahrává více věcí - mj. jsou po ruce léky, o kterých ví, že je to "na jistotu", píchnout si kanylu není až takový problém, no a dávku si umí spočítat každý... U nás ve městě takhle skončil šéf ARA, přišel do práce v pátek večer, nikdo ho neviděl, no a našli ho až v pondělí ráno. Jo a co to je vyhoření a jak obrovský problém je se z toho dostat, to už mám taky osobně vyzkoušené...
|
|
| Okolík | 
|
(14.12.2018 20:25:45)
Moje kamarádky lékařky říkají, že nejhorsi jsou někteří mužští kolegové a šéfové. I Cimbur tu píše v tom duchu.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(14.12.2018 21:33:10)
Jako bývalá zdravotní sestra bych to vztáhla i na sestry, bylo mi 18 a takovou únavu jako tehdy z nepřetržitýho provozu, zvlášť třeba o dovolených nebo při nemoci, kdy jsme musely zastupovat chybějící, jsem od tý doby nezažila. A měly jsem celkem za rok jen 3 týdny dovolené.
|
| MrakovaK | 
|
(14.12.2018 22:27:06)
Vidím to úplně stejně.
|
|
| Cimbur | 
|
(15.12.2018 10:41:33)
V clanku se o sestrach píše.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.12.2018 11:19:38)
Cimbur, máš pravdu , je to tam přesně napsaný, nečetla jsem to před tím celý.
|
|
|
|
| libik | 
|
(15.12.2018 11:22:01)
Já myslím, že je to dáno kombinací velké odpovědnosti, nevděku pacienta, bezmoci při léčbě a podtrhuje to trestanecký režim, jímž je noční bdění a ranní brzké vstávání.
Přeji doktorkám hodně zdraví
|
| maceška | 
|
(17.12.2018 10:41:28)
Mě osobně nejvíc drtí nedůvěra pacientů, nutnost všechno dokazovat a mít neustálé důkazy, že pracuji správně. Za chvíli se budou muset i auskultační ozvy nahrávat, aby byl důkaz, že lékař něco nezanedbal. Vybrala jsem si tuto práci z velké touhy po vědění a proto, abych mohla přetavit svoje znalosti ve prospěch ostatních, to mi dělá radost, ale medicína nikomu nezaručí nesmrtelnost, a dokonce ani vyléčení a bezchybné zhojení všeho, co život přinesl. Občas na mě z toho všeho padá velký smutek.
|
| Pam-pela | 
|
(17.12.2018 10:53:55)
Maceško, určitá nedůvěra pacientů je pochopitelná, leckteří mají zkušenosti i s jiným přístupem lékařů.
Na druhé straně - spousta z nich si myslí, že doktor je kouzelník, který má zázračné schopnosti a zázračné pilulky.
Ano, všimla jsem si, že doktor raději pošle na pár i zbytečných a drahých vyšetření, aby se kryl, protože co kdyby. I dcerka absolvovala v těhotenství při každé kontrole UTZ a přitom dr. říkal, že hrazené má asi jen 3, ale že "pro jistotu", co kdyby.
Já už mám taky pár zkušeností s různými lékaři, ty nejlepší, ale i ty nejhorší.
A spousta lidí si neuvědomuje, že doktor je taky normální člověk s osobním životem, radostmi, ale i trápením...a že vlastně v práci musí být pořád ve střehu, ideálně stále připraven vnímat všechno, a v souvislostech, umět se správně rozhodnout, mít spoustu fyzických a psychických sil a...obrovskou zodpovědnost osobní a i před zákonem.
|
|
| Kudla2 | 
|
(17.12.2018 11:13:56)
Maceško,
jestli můžeš, neber si to prosím osobně , ti lidi mají o sebe nebo o své blízké strach a neuvažujou úplně racionálně, a jak tomu sami nerozumí, tak mají pocit, že musí udělat všechno, co je v jejich silách, byť to třeba znamenalo vyprudit doktora.
Spousta doktorů se s pacienty vlastně ani moc nebaví, Ty jsi lidská a asi "je s Tebou řeč" a jsi ochotna je vyslechnout, tak se ta jejich nervozita "snese" na Tebe, ač by sis to asi zasloužila ze všech nejmíň.
Vlastně moc nevím, jak Tě v tomhle potěšit, jenom Ti musím říct, že pro mě je doktor s lidským přístupem vždycky obrovský plus a jsem vděčná, když mi je ochoten srozumitelně odpovědět na moje otázky, případně mě trochu uklidnit. Jen víc takových jako Ty, byla by strašná škoda, kdybys vyhořela nebo něco podobnýho.
|
| maceška |
|
(17.12.2018 13:15:49)
Pampelo, Kudlo, díky vám oběma 
Já si to uvědomuju, taky bývám někdy pacient a je mi jasné, že strach, bolest a nejistota mohou člověka ochromovat. Jenom jsem psala, co vyčerpává mě samotnou. Každý to může mít jiné. Samozřejmě že se snažím nebrat si věci osobně, ale jak psala Pampela, jsem jenom člověk a někdy to prostě kamsi přeteče. Taky mám za sebou epizodu deprese včetně medikace, kdy jsem si sáhla na svoje limity.
|
| Pam-pela |
|
(17.12.2018 16:08:50)
Maceško, nedávno se rozpovídala naše obvoďačka (cca kolem 45let), že vlastně neví, jak k pacientům přistupovat. Je taková rozumná a milá a vstřícná, snaží se, aby všem bylo dobře, aby byli Ok a aby je léčba nezatížila víc, než je třeba .
Má samé super recenze, lidi ji mají rádi.
Říkala, že některá léčba, co lidi vyžadují, je jí silně proti srsti a bojuje sama se sebou, co s tím. Že cítí, že to z jejího pohledu není správně, co jim píše za léky a že je jí spousta věcí proti mysli a že by to chtěla jinak, ale ti na to neslyší lidi neslyší. Třeba chtějí svou dávku kortikoidů a pod.
Druhá dr., která na tohle zavedla řeč, té je 55, říkala, že v tomto UŽ má jasno. Že už si třeba i svoje "dobré jednoduché ne-doktorské rady" nechává pro sebe a snaží se lidem vyhovět v tom, jakou cestou léčby chtějí jít. Asi se jí to daří.
Je přitom svědomitá a taky má super recenze a narvanou čekárnu. Ta pochybnosti, že by to mohlo bý jinak, už nemá...ale tou fází si taky prošla. Už to dokáže oddělit.
Myslím, že ti hodně lidští lékaři to takhle mají, že chtějí léčit, jak nejlíp je možné a chtějí nějakou aspoň trochu pozitivní zpětnou vazbu. Najít ten správný přístup k pacientovi není jednoduché. když je prostě každý jiný.
Ale není morální doktorská zodpovědnost za zdraví pacienta.
Podle mne lékař může pomoct, může léčit, ale aby to fungovalo, je potřeba spolupráce pacienta, i ta jeho důvěra k lékaři, k jeho léčbě.
Poud důvěra v lékaře a léčbu není, (podle mě) je to strašná brzda...protože pacient jde kontra k tomu všemu.
A je to o spolupráci. Pacienti, co si myslí, že jejich zdraví záleží jen na lékaři, že je to jeho povinnost je dát zas dohromady, bývají často zklamáni, že se doktoru nedaří je uzdravit tak dobře a rychle, jak by oni chtěli...
A je to i o lékaři a o tom, jak si dokáže k tomu kterému pacientovi otevřít cestu. Určitě se to nemůže podařit ve 100% případů, i 75% bych brala jako ooobrovský úspěch .
Už tu někdo psal, že chce raději super odborníka, i když "nelidu"...a někdo zas potřebuje empatii a naději a dobré slovo - už jen to udělá 50% léčby. Mně třeba hrozně pomůže UJIŠTÉNÍ - "nebojte, bude to dobrý". Hned se mi strašlivě uleví a půlka problémů mi zmizí během pár minut. To teda fakt bez legrace  .
Tahle důvěra k lékaři podle mne nastartuje ozdravný proces celého toho jednoho lidského systému . protože člověk nemá jen tělo, má taky psychiku, energetickou rovinu a za mě i tu duchovní. A musí to v té úzdravě být provázané dohromady, musí být zapojeny všechny ty složky.
A prostě - jsme smrtelní, i když s tím kolikrát nepočítáme  .
Přežít za každou cenu není vždycky výhra, to jsme měli doma...
Když se pak lékaři ještě třeba něco pobourá v osobním životě, v těch důležitých osobních věcech (a to se děje v nějaké míře skoro všem víc či míň), člověk přijde o iluze...prostě nemá oporu tam, kde běžně byla, musí řešit třeba svoje zklamání a svůj život, prostě svoje bolístky, a ještě se musí věnovat druhým a jejich bolístkám...a prostě fakt musí, vůbec nevím, kde takový člověk bere sílu tu na druhé lidi.
To už vůbec klobouk dolů před lidmi, co si uchovají i za těchto podmínek svou lidskost a empatii.
Mně je ještě pořád občas líto, když za upřímnou snahu (kdekoliv, doma, v práci, v normálním životě) sklidím něco jiného, než bych očekávala , to je v rovině pocitů, ale rozumově taky vím, že prostě - lidi jsou různí. A člověk se nikdy nikdy nikdy nezavděčí všem. A že nemůžu vždycky čekat pozitivní zpětnou vazbu...ale...
Tak - co se zaměřit na ty spokojené a vděčné lidi a čerpat sílu a povzbuzení z toho, z nich? Kolikrát jeden člověk jakoby vyzmizíkuje několik prudičů předtím.
Kam člověk zaměří pozornost, to roste a sílí. (To si te´d říkám i sama sobě ).
|
|
|
|
| libik |
|
(17.12.2018 13:32:20)
Maceško, nedůvěru pacientů si neber osobně, taky to nemají lehké
|
| maceška |
|
(17.12.2018 14:31:51)
Já vím, Libiku, ale někdy je strašně těžké zůstat nad věcí. To je jako říkat ženě, které se nedaří otěhotnět, aby na to nemyslela. Rozum to chápe, ale duše si dělá, co chce.
|
|
|
|
|
| Anadar | 
|
(18.12.2018 5:19:07)
No,já když jdu z práce, tak jsem obvykle spokojená, že jsem nikomu vědomě neublížila,mnohdy pomohla a když nic,tak aspoň teple lidský pohovořila. Mě to pořád baví a každý pacient je pro mě balíček s překvapením, který otevřu a těším se na obsah. Za mě sebevražda nepochopitelná. Mě by deptalo třeba to,kdybych musela vnucovat zákazníkům nepotřebné produkty a odvijel by se od toho můj příjem.
Zdravím Macešku,my jsme že stejného oboru.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)