| Mariana +2 | 
 |
(22.2.2018 9:50:42)
A proč přesně se nemůžeš srovnat s IVF ?
Ono možná je lepší nad tím tolik nepřemýšlet. Prostě brát to že je to lékařská pomoc, tak jako u jiných zdravotních problémů. Transplantace srdce nebo kyčelního kloubu taky není úplně přirozená věc, ale medicína to již dnes umožňuje a z dobrých důvodů se to provádí.
On život prostě leckdy nejde tak jak by si člověk přál. A věř mi že to chápu, sama jsem si tím prošla. S myšlenou že budu muset na IVF pokud chci dítě jsem se nějakou chvíli smiřovala, a jedna z věcí za kterou jsem a budu exmanželovi vděčná, že mně k tomu tehdy tak trochu dostrkal.
Mám po dvou IVF dvě děti. A jsem moc šťastná že to tak je. A že jsem mezi těmi které měly to štěstí že to IVF vyšlo. A že jsem mezi těmi co mají to štěstí, že mají zdravé děti. A je mi fakt naprosto šumák "jak" jsem k nim přišla.
I je mi jedno že jsem nikdy nezažila porod, obě děti šly/musely císařem. Prvorozenému to naprosto jistě zachránilo život. A taky jsem si to představovala jinak, než že ze dne na den mně říznou a budu mít nedonošence v inkubátoru a klepat se o jeho život. Na druhou stranu, tohle zas člověku dost srovná priority.
Dnes zpětně viděno, jsem moc ráda že žiju v době, kdy jsou takové věci medicínsky možné. Že jsem mohla mít dítě, že mé dítě přežilo vážné těhotenské komplikace. Že se obě narodily zdravé, a zaplať pánbu jsou zdravé dál. A že byť to bylo finančně náročné, tak že žiji v zemi kde si to pořád finančně můžu dovolit.
Dnes čert vem nějaký IVF. Hlavně že mám ty svoje děti.
Přeju ať to vyjde.
|
| Blanka+Adámek | 
|
(22.2.2018 10:35:50)
Presne jak pise Marianna. Ja když jsem zjistila, ze jinak nez přes IVF to u nas nepujde, tak jsem to brala jenom jako další způsob/cestu k miminku a s nicim jsem se smirovat nepotrebovala. Pro me to byl jen zpusob, jak lekarska veda "napravuje" neco, co jinak nefunguje. Když budes mit cukrovku, tak taky nenechas na prirode, aby se s tim vyrovnala a budes to nejak kompenzovat. Proste vždycky to nejde tak, jak chceme. Neboj, ono to vyjde, metody se porad vyviji a v tehle oblasti se všechno zlepsuje, memu "miminku" je dneska uz 13 let.
Vzdyt ještě není všechno ztraceno, nikde se nerika, ze se to nemůže povest prirozene, zajdete si na vysetreni do CARu, mezitím to zkousejte i normalne a uvidíte.
|
|
| Pheob | 
|
(22.2.2018 15:55:09)
Moc hezky napsano,dekuji  Samozrejme,ze hlavni ke to,ze chci deti. A ta obava dost mizna prameni z toho,ze se bojim,ze je nebudu mit.
|
| Mariana +2 |
|
(22.2.2018 16:58:34)
Hele já myslím že ti asi rozumím. On to člověk má jako tu "poslední instanci", že když se nezadaří tak ještě může jít tou cestou medicíny. Jenže ve skutečnosti pořád ve skrytu to pořád zkoušíš a doufáš že možná třeba tentokrát ... a ono zase nic.
A když tedy mělo dojít na to rozhodnutí jít do Caru, tak mně zachvátila panika, protože co když ani toto nepomůže, a další, vyšší instance už vlastně není.
Takže bych řekla že ty pocity jsou normální, je v tom hlavně ten strach, co pak když ani toto nepomůže. Ono navíc ty "pouze 3" placené pokusy té psychice taky nepomáhají.
Ale prostě, jestli chceš dítě a chceš ho hodně, tak se tou cestou vydej a nezbývá než doufat. Medicína jde furt dopředu a šance jistě nějaké jsou.
Nezastírám že snadné to není, spíš dle mého psychicky, i když ani fyzicky to není až taková legrace. Pak všechny ta vyšetření, odběry, injekce, čekání na výsledky atd atd. Chce to prostě obrnit se a řešit krok po kroku, den za dnem.
Pokud jde o věk, jsi tak akorát, čekat klidně ještě můžete, ale pokud je šance na přirozené početí mizivá, tak bych neotálela, to není nač čekat. Akorát se budeš likvidovat dál psychicky. Ono se totiž snadno řekne nemyslete na to, ale jen ti co to zažili ví jak moc je to těžké, ne-li nemožné.
A i u IVF šance s přibývajícím věkem postupně přece jen taky klesají.
Já měla děti po IVF v 34 a 36 letech.
|
| Pheob |
|
(22.2.2018 17:55:14)
Ja si vzdy prala 3 deti,coz zatim trva,ale uz si rikam "alespon jedno". Myslim, ze je nejvysis cas se do toho pustit. Zazracna otehotneni ve 40 jsou sice fajn,ale myslim,ze je daleko vic zen,ktere uz proste v tomhle veku neotehotni.
Jsem celkem rozhodla IVF moc neodkladat,ale jeste se musim psychicky trochu zklidnit. V mem okoli mezi prateli mam bohuzel jen neuspesna IVF.
|
| daba+holčička | 
|
(22.2.2018 18:00:21)
Tak já patřím do zdejší komunity IVF maminek a mám pocit že z mých spolubojovnic jsem jediná kdo to vzdal bez dosažení úspěchu, bylo to ale už druhé kolo, první dítě jsme měli z 1.IVF. Jinak se všem nakonec zadařilo, některé mají nakonec těch dětí víc než plánovaly 
|
| Pheob |
|
(22.2.2018 18:03:35)
Moc rada ctu,ze vsechny mate alespon 1 ditko. Rozhodnuti vzdat to,muselo byt tezke. Mam kamaradku (starsi nez ja), ktera to taky vzdala, bohuzel ona bude nejspis bez deti (uz je ji 43 let)
|
| daba+holčička |
|
(22.2.2018 18:26:57)
jinak koukám, že deníček ještě existuje, jsou tam nějaké užitečné tipy, už teda trochu starší
http://rodina.cz/scripts/journal/journal.asp?f_id=1294
|
|
|
|
| Alca |
|
(22.2.2018 18:07:01)
Pheob, mé kamarádce to vyšlo na 1.pokus, ale oni teda měli i genetické testování embrya. Bylo ejdiné, co vydrželo a bylo zdravé,a by ho mohli implementovat no a krásně jim to vyšlo..... Chce to asi myslet pozitivně, ale určitě se do toho puisťte. Já být v ČR, tak už asi taky nečekám.....
|
|
| Mariana +2 |
|
(22.2.2018 21:24:06)
Pheob já si taky přála třetí, moc. To už bohužel nevyšlo, potřetí se mi už bohužel otěhotnět nepodařilo, přes několik pokusů. Takže ta bolavá nenaplněná část tam je. Ale samozřejmě jsem vděčná osudu že mi dopřál ty dva, vím že mám obrovský štěstí. Na tom počátku se člověk modlil aspoň za to jedno.
Ale píšu to i proto, že na to že se zadaří na prahu 40tky už bych nesázela, někomu jo, někomu ne.
Nicméně abych napsala pozitivně, já většinu příběhů co znám, tak to nakonec dopadlo.
Kamarádka po mnoha letech neúspěšného snažení se odhodlala těsně před 40 konečně k IVF a podařilo se, jen nevím zda to byl hned první pokus.
Pak další kamarádka, ta to tedy měla napínavé. Po 4 pokusech stále nic, a docela slušně už jí z toho "hrabalo". Pak změnili CAR, a mezitím už nastoupila do nové práce, myslím že už to i se tak nějak vnitřně začala smiřovat s tím že dítě nebude. Šli ještě na poslední pokus, když už na to měli našetřeno, no a má dvojčata.
Pak znám jednu s trojčaty, ale to z doby kdy se dávala dvě embrya.
Vlastně myslím že každý o kom vím, že bto nějak medicínsky řešil nakonec to dítě má, i když někdy to byl fakt běh na velmi dlouhou trať.
|
|
|
|
| Černá kronika | 
|
(22.2.2018 20:52:47)
My jsme první dítě měli až po 4 letech snažení. Manžel OK, ale já nepravidelný menzes a pak hlavně hodně psychika, když to pořád nešlo. Zpětně si říkám, že bych se tolik ty 4 roky netrápila, když bych věděla, že si jen musím počkat, že se to nakonec povede. Cvičila jsem podle Mojžíšový a tak jsem se k tomu upnula, že to vyšlo. Myslím, že právě u mě hodně působila ten blok psychika. Nakonec mám tři už velký děti. Držím palce.
|
|
|
|
Bojím se, že se budeme snažit mnoho let a stejně to nevyjde :-(
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)