| arsiela | 
 |
(30.12.2017 23:36:34)
Jo umím,ale že by mi to přineslo jednodušší život,,spíš pocit,že sem ještě větší blbec než sem myslela.
|
| Majákova | 
|
(30.12.2017 23:40:07)
Arsielo  Taky mám někdy pocit, že mám velkou snahu odpouštět a pak si připadám jako blbec. Žádná úleva...jeden blbý pocit se přelije ve druhý blbý pocit.
|
| arsiela |
|
(30.12.2017 23:43:15)
No já si díky jednomu odpuštění fakt závažné věci zadělala na dvouletý problém.Jako sou věci co neodpustím,to se týká zdraví,jen už to prostě nezměním a musím žít dál.
|
|
| libik | 
|
(30.12.2017 23:44:02)
Tak asi je na to dobrá víra křesťanská, ale nechci kazit hezké téměř novoroční témíčko.
|
|
| Kudla2 | 
|
(30.12.2017 23:46:01)
No a co pak s těma lidma, kterým jste odpustily, děláte dál?
Jestli do toho odpuštění zahrnujete i to, že byste se s těma lidma měly bavit, jako by se nic nestalo, tak to si myslím snad ani nejde.
|
| Monty | 
|
(30.12.2017 23:48:27)
Kudlo,
no ale co ti tak může strašnýho udělat člověk, se kterým se nejde přestat bavit?
Nevím, fakt mě nic nenapadá.
Pokud se někdo zachová skutečně hnusně, tak končí, proč by se s ním měl někdo vybavovat?
|
| Majákova |
|
(30.12.2017 23:50:03)
Monty a končí s odpuštěním nebo bez?
|
| Monty |
|
(30.12.2017 23:52:42)
Majáková,
já nevím, co by to mělo být.
Třeba můj otčím mě v patnácti skoro zabil. Je to prostě idiot. Shodou náhod jeden z mála, kterýho fakt dohnaly Boží mlýny. Kromě toho, že je to idiot, mě ten člověk vůbec nijak nezaměstnává. Prostě se to stalo, protože je to kretén. A dál? 
|
| Marika Letní | 
|
(31.12.2017 0:08:31)
Monty a co kdyby tě otčím zbil tak, že bys nemohla mít nikdy vlastní dítě nebo oslepla na jedno oko? Odpustila bys?
Já totiž obtížnost odpuštní vidím v tom, jak moc a na jak dlouho ten čin ovlivní život poté.
|
| Monty |
|
(31.12.2017 0:10:53)
Marko,
zdraví a život jsem vyloučila předem, to se nedá odpustit.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:12:11)
Monty, jo aha.
|
|
| Majákova |
|
(31.12.2017 0:13:14)
Monty, když ti někdo ublíží psychicky, křivda, která zanechá trauma...to do zdraví nepočítáš?
|
| Grainne | 
|
(31.12.2017 0:17:33)
Majakova, tady nevim, jak Monty, ale tohle je potreba zpracovat si sam, ci s pomoci terapeuta, ci leku....nevim a pak je okazale odpousteni jen psychol8gicka hra. Netvrdim, ze to nekomu nepomuze, ale mne by to asi nebylo moc platny, protoze vecne si uvedomuju, ze je to hra.
|
|
| Monty |
|
(31.12.2017 0:18:45)
Majáková,
když já si to neumím představit, jak tě někdo může poškodit psychicky, resp. umím jen v tom extrému typu "zavře tě na dvacet let do sklepa jako Fritzl", v běžným provozu ne. Na to nemám povahu, abych se dokázala nimrat v ublíženosti, to mě přešlo s pubertou... asi je to blbý, když je někdo typ, co to prožívá, ale pro mě je to sci-fi.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:20:35)
Ano, také si říkám, jak by takové psychické poškození, které by bylo potřeba odpouštět, mělo vypadat.
Možná by tedy nebylo špatný konkretizovat, co si pod tím kdo představuje.
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:26:05)
Kudlo, to mi prijde jako by vinik mel byt "pouzit" jako nastroj k odstraneni traumatu tim odpustenim.
Po pravde si ivsem porad nedovedu predstavit, jak to vlastne "zabere".
Zabere penicilin na anginu, nebo Neurol, nez stihnu zpracovat sok, kdyz se me vul snazi vymest ze silnice....ale odpusteni? To mi prijde nejake moc teatralni.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:29:33)
Grainne,
teď tomu vůbec nerozumím, jak "použit jako nástroj"?
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:32:49)
Kudlo, nebo "prostredek" urcite metody, ci postupu.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:34:43)
Grainne, pořád nerozumím, jak to myslíš.
|
|
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:34:50)
Kudlo, já asi chápu jak to graine myslí. Že se teď často radí odpustit, že se ti uleví. Jako by to odpuštění byl lék na křivdu a ta tím zmizela.
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:36:00)
Marko, diky, presne tak.
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:40:50)
Tak to, že se Ti odpuštěním uleví, si myslím, že je pravda, ale to s tím lékem na křivdu mi připadá jako nesmysl.
Odpustit přece nejde jen tak na písknutí, aniž by to člověk v sobě napřed zpracoval.
A pořád mluvím o tom odpuštění tak, jak ho chápu já, tj. přestat se tím užírat. Uvést vztahy s tím člověkem "do původního stavu" nebo ho najednou začít milovat si myslím, že až na opravdické výjimky nelze a nemá cenu se o to snažit.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:45:07)
Kudlo "Odpustit přece nejde jen tak na písknutí, aniž by to člověk v sobě napřed zpracoval."
A tady já právě mám ten rozdíl, co jsem psala v úvodu. Že když chci a má to smysl, tak odpustit dokážu. Ale pak jsou tak zlé činy, že na sobě nechci pracovat k odpuštění (které vnímám jako Majakova ve smyslu smazání). Nechci tím odpuštěním dát najevo, že vlastně to je odpustitelné. Protože já si fakt myslím, že některé věci odpustitelné nejsou. Navíc ten člověk o odpuštění nežádá, je přesvědčen, že je v právu.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:53:54)
Marko,
tak já to, co píšeš, vnímám v tom prvním případě jako odpuštění člověku, na kterým mi záleží a kterej mi ublížil třeba nerad, nebo neuváženě a pak se omluví a "účinně toho lituje" (tj. nejen kecama, ale i činy).
Tam si myslím, že je možnej i ten restart, protože ten člověk třeba udělal chybu, ale lituje jí a chce ji napravit.
Ale v tom druhém nevidím jedinej důvod s tím člověkem dál jednat, tam odpuštění spočívá skutečně jen v tom, že se tím já sama nebudu užírat, ale v zájmu vlastní sebezáchovy s ním nebudu chtít mít už nic společného.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 1:08:23)
Kudlo ano, přesně jak píšeš, ale až na to, že v tom druhém případě někdy s tím člověkem jednat musíš.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:47:28)
Kudlo, on to ten terapeut s tebou samozrejme bude zpracovavat, odpusteni je jakesi finale te terapie. Tedy ma byt. Tak zrejme to u nekoho muze fungovat.....to netusim.
|
| Pam-pela | 
|
(31.12.2017 0:58:19)
Grainne, zažila jsem paní, co měla problém s tatínkem, ten byl už po smrti...nebylo to úplně dobrovolné povídání, bylo ve stádiu "testu", ale téma si vybrala sama.
Těsně před tím, než by k vyrovnání a odpuštění došlo...a fakt se k tomu schylovalo, se najednou paní jakoby "probrala" a ztuhly jí rysy, z táty a taťky byl opět rázem otec...a jen zasyčela - nikdy, nikdy mu to neodpustím, protože nechci, chci, aby trpěl...
A přitom to bylo opravdu subjektivní provinění...a táta jí přišel o to odpuštění poprosit nemocný chvíli před smrtí...popisovala mi ho stojícího venku pod schody. Poslala ho pryč...
Jo, lidi to mají různě...
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 9:02:19)
Pam-pelo, po pravde ja ani neocekavam to, ze se ten clovek k tomu postavi uprimne a otevrene, uzna sve privineni a predevsim se ho pokusi napravit. Takove formality, jako je "napsani dopisu" za ucelem ziskani "polehcujici okolnosti" tezko muzu uznat.
Pokud by se to stalo, pak si nejsem jista, jak bych se k tomu postavila. Ja mam jen malo veci, ktere bych musela odpoustet a ty nejzavaznejsi, jako je ublizeni, ve smyslu tyrani, ci zabiti.....nedovedu si predstavit, ze bych kdy byla schopna odpustit. Odpustit pro me znamena "nic se nestalo".
|
| Pam-pela |
|
(31.12.2017 13:56:23)
..." Odpustit pro me znamena "nic se nestalo"."
Tak to nevnímám..."nic se nestalo"...odpuštěním nezapomeneme, jen ta vzpomínka už nenese žádný emoční náboj. je to podobné, jako kdybychom šli do kina na nějaký neutrální film, anebo bychom si u dojáku opravdu uvnitř uvědomovali, že je to jen film.
Proto vnímám rozdíl mezi odpuštěním v hlavě a odpuštěním jakoby doopravdickým. Odpustit týrání a zabití taky jde...ale ne každý, to určitě ne.
Ale jistojistě to znamená osvobození tomu, komu bylo ublíženo, jak tu někdo psal.
A pokud by člověk to celé vzal z hlediska jakési "věčnosti" a dal do toho jakýsi vyšší smysl, pak si vlastně svým způsobem ublížit vzájemně ani nemůžeme. A když "ubližujeme", zjistíme, že stejně jen sami sobě. Ale i tohle pochopení by nestačilo k osvobození od křivdy a nenávisti atp.
(Té paní, o které jsem psala, se ale ani nic objektivně dramatického s tátou nedělo).
Ale byla tam vidět ta změna na její tváři...a ztvrdnutí...a uzavření se v takovém černém mraku. Jo, zapůsobilo to na mě, pamatuju si to dobře....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:21:47)
Takhle by mi mohl ublizit nekdo blizky....na druhou stranu, kdyby nereagoval na me upozorneni, ze "pretapl", asi by blizkym byt rychle prestal. Bohuzel mam omezene kapacity a pud sebezachovy.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(31.12.2017 0:15:21)
Marko,
to je myslím složitější.
Prakticky každej nebo každej druhej člověk, kterýho jsem potkala, má něco za zlý svým rodičům. Teď vylučuju fakt patologie, ale myslím takový to "byli moc přísný, byli málo přísný, měli radši bráchu, nerozuměli mi" apod.
To nějak OVLIVNÍ, ale není na tom co odpouštět, protože rodiče si člověk prostě nevybírá a nedělali to s úmyslem poškodit, jen si prostě mysleli, že je to TAKHLE správně. Jinak to neuměli.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:27:43)
MOnty, něco za zlé mít můžeš, je to obvykle kompenzováno něčím dobrým, když vynecháme patologie, jak píšeš. Tam je to odpuštění jednodušší.
Já mám na mysli člověka, který pro tebe nikdy nic dobrého neudělal, jen podrazy. Třeba nová žena tvého otce zařídí, že se odcizíte, přestane tě chtít vidět, chalupu po babičce (kterou sis v dětství zamilovala) přepíše na ni a ty se tam už nikdy nepodíváš. Otec zemře, aniž byste k sobě našli cestu zpět.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:30:39)
Marko,
a jak by sis to odpuštění konkrétně v tomto případě představovala?
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:36:18)
Kudlo, no tak jak to vyplývá z toho, co psala Graine. Když odpustím, tak mě nebude trápit, že jsem přišla o "vzpomínkovou" chalupu a vztah s otcem.
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:38:12)
Marko a tady ja presne pochybuju, ze by to pomohlo.
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:44:38)
Marko,
v podstatě jo.
Protože čistě rozumově - otec už je stejně po smrti a je otázka, za co (by) ten vztah stál, když se nechal od něho od cizí ženské odradit.
A chalupa - pokud už s tím nejde nic dělat (napadnout závěť, soudit se, cokoli, jak tady říkaly holky), tak co jinýho s tím, než to zapsat do seznamu pomyslnejch ztrát a neužírat se tím?
Chápu, že to člověka asi občas bodne, a bylo by nelidský vyžadovat, že nesmí, ale pokud je stav takovej, že už ho nezměníš, tak je opravdu výhodnější přestat se tím zabývat a myslet radši dopředu.
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(31.12.2017 0:42:29)
V tomto případě netřeba odpouštět krávě, ale otci.
A když je už mrtvej, asi tak, ze přestaneš litovat sebe a chalupy a budeš vzpomínat jen na to dobré, cos s otcem zažila.
Velmi těžký úkol.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:46:54)
Pruhovaná  .
Marko, ale jak by to odpuštění mělo vypadat? Že se s dotyčnou skamarádíš a budeš s ní chodit na kafe? To asi těžko, ne?
|
| janna001 | 
|
(31.12.2017 0:57:22)
"Pouze" se ti přestane "otvírat kudla v kapse", kdykoli si na ni vzpomeneš, Když se ti povede odpustit, přejde tě hněv, vztek, lítost, nebo jaký negativní emoce se ti vynořují.
|
| Pam-pela |
|
(31.12.2017 0:59:05)
Jo, po skutečném odpuštění už žádné negativní emoce nejsou...
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:50:21)
Pruhovaná ano, tohle jsem trochu čekala, vzpomínat na to dobré. A co když tu ženu musím vídat. Pracovně. Chodí ke mě nakoupit do obchodu třeba.
|
| Pruhovaná |
|
(31.12.2017 1:15:41)
Ženě odpouštět nemusíš (jako ne že by ti neublížila, ale je to cizí osoba, víc se v mých očích provinil otec, že to dopustil). Nejsi přece masochistka.
Se stavem se akorát musíš smířit, čímž by se ti mohlo ulevit. Ale já ti rozumím, já bych to nesla moc těžce. Asi by mi pomáhalo jen nedat před babou najevo, že mne to žere.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 1:24:08)
Pruhovaná - to je příklad inspirovaný kamarádkou, není to úplně přesné. Takže předpokádejme, že otec se fakt neprovinil. Spíše to byl ňouma. Já bych taky měla tendence se zlobit i na otce, ale kamarádka ne. Žere ji ta baba, vyskytuje se stále v jejím okolí. Nelze se jí jednoduše zbavit bez dalších ztrát. A ano, kamarádka ji ignoruje, dělá že je vzduch. Ale volné jí to rozhodně není. Pro mě je to zrovna příklad toho těžce odpustitelného činu, proto jsem ho použila.
Když neodpustí, tak se užírá, kdykoli si vzpomene, nebo ji potká. Když odpustí, bude si připadat jak blbec, že takovou věc odpustila a s babou se baví jako by se nic nestalo, když stalo. O odpuštění ta žena nežádá.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 1:28:19)
Tak bez možnosti se od toho člověka odstřihnout to asi musí být mnohem těžší.
|
|
| Pruhovaná |
|
(31.12.2017 1:35:34)
Marko, každej ňouma může za to, že je ňouma  .
No co dělat. Leda se babě nějak pěkně pomstít (snad někdo založí diskuzi o mstě, to by mohlo bejt taky zajímavý), nebo doufat v boží mlejny a nebo sama sebe přesvědčit, že tak zlá baba je stejně nešťastná.
Nejlepší by pak bylo se nad to nějak povznést, když se stejně nic nedá dělat.
Na nějaké opravdové odpouštění je to asi moc cizí člověk.
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:30:45)
Marko a nebylo by logictejsi o tu chalupu zabojovat? Treba uz z principu, co na tom chces odpoustet a hlavne proc?
To, ze je nekdo krava, se odpustenim nezmeni.
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:41:37)
Graine - zabojovat nelze, chalupa převedena, prodána, zbourána. Cokoli. Vztah s otcem otráven, otec zemřel. Prostě hotovo, změnit nelze. Pak mě zajímá jestli opravdu snaha odpustit té osobě přinese úlevu. Já myslím, že ne. Nebudu se tím denodenně trápit, ale občas mi to líto přijde.
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:44:37)
Marko, jisteze, to je duvod ke smutku a litosti, to vubec nepopiram, ci i k dalsim emocim.
Jen mi tam to odpusteni hapruje, protoze ani to uz tu ztratu nenapravi a vzpominky nevymaze a vesele nebudou.
|
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(31.12.2017 0:33:00)
To je hrozné, ale u chlapů nikterak prekvapivé.
|
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(30.12.2017 23:52:30)
Monty, třeba je to otec tvého dítěte a musíš s ním komunikovat kvůli střídavé péči. Zároveň víš, že vozit dítě mezi Olomoucí a Libercem a střídat dvě školy, je ubližování dítěti... (To je reálný případ, jestli se dobře pamatuji) Tohle bych odpustit nedokázala, přesto bych komunikovat musela.
|
|
|
| Majákova |
|
(30.12.2017 23:48:38)
Kudlo, no právě. Odpuštění chápu se vším všudy,jakoby výmaz a restart a to právě moc neumím.
|
| Kudla2 |
|
(30.12.2017 23:53:07)
"Kudlo, no právě. Odpuštění chápu se vším všudy,jakoby výmaz a restart a to právě moc neumím."
Majákova,
tak já odpuštění chápu pouze jako stav, ve kterém dokážu ustavičně nemyslet na to, že mi dotyčnej ublížil, a neužírat se tím.
Žádnej výmaz a restart, to ani náhodou. Proč?
|
| Kudla2 |
|
(30.12.2017 23:55:48)
Respektive - pokud výmaz a restart, tak jen u situací, kdy zas tak o moc nešloa s tím člověkem si to pro mě uspokojivě vysvětlíme.
|
| arsiela |
|
(30.12.2017 23:58:44)
kudlo a co když je to situace,kdy odpustíš protože je ti toho člověka líto.Prostě se k němu začneš chovat jak kdyby se nic nestalo.Protože vidiš,že se dostal do takovýho stavu,kterej bys fakt nepřála nikomu.A seš jediná,kdo mu tou pomocnou ruku může podat.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:03:40)
Arsielo,
to se blbě popisuje.
Pomůžeš, protože jsi třeba jediná, kdo to může udělat, a bylo by Ti blbý toho člověka nechat zahynout ve škarpě, ale už se v tom citově neangažuješ, ten člověk je ti lhostejnej.
|
| arsiela |
|
(31.12.2017 0:08:29)
No to mi teda lhostejnej není,i přes to svinstvo co mi udělal,mi prostě není jedno jak dopad,takže se o něj už přes dva roky částečně starám.Navíc není psychicky absolutně ve stavu,si zpětně uvědomit co způsobil.Prostě se stalo,odpustila sem mu,restart a pomáhám mu jak kdyby žádné svinstvo nebylo.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:12:35)
Arsielo, Ty jsi hodná holka, bez pr..le
Já jsem tu lhostejnost myslela tak, že prostě tomu člověku pomůžeš v tom, co potřebuje, nenecháš ho na holičkách, ale hlava zůstane "studená". Navenek to asi vůbec není vidět.
Nevím jak to popsat, asi jako by ses starala pracovně o někoho cizího, kdo Ti k srdci nepřirost.
|
| arsiela |
|
(31.12.2017 0:19:36)
jo já tě chápu,ale v tomhle modu jet neumím,pokud se tam plete soucit.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2017 0:22:17)
Tak pro mě je ten soucit projevenej tím, že se postarám.
Ale je tím taky vyčerpanej.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(31.12.2017 0:14:16)
Arsielo, to je odpusteni a soucit, tomu taky rozumim.
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(30.12.2017 23:56:06)
"...já odpuštění chápu pouze jako stav, ve kterém dokážu ustavičně nemyslet na to, že mi dotyčnej ublížil, a neužírat se tím"
Kudlo,
já vůbec nechápu důvod PROČ se tím užírat a myslet na to.
Až na výjimky, kdy chápu, že je někdo nasraný celoživotně - dejme tomu, když na tebe někdo udělá podraz, kvůli kterému přijdeš o majetek a do smrti splácíš cizí dluhy.
V běžným životě, kdy se nic opravdu dramatickýho neděje nevidím důvod myslet na nějaký minulý křivdy. To, že o tom víš neznamená, že se tím musíš furt dokola zaměstnávat.
|
|
|
| Majákova |
|
(30.12.2017 23:56:09)
Kudlo, to co popisuješ, je u mě lhostejnost, ne odpuštění.
|
| Monty |
|
(30.12.2017 23:57:49)
A co to teda je ODPUŠTĚNÍ, podle tebe?
Asi nechápu, na co se ptáš.
|
|
| Kudla2 |
|
(30.12.2017 23:58:08)
Majákova,
v tom případě je lhostejnost pro mě dosažitelný maximum.
Pokud mi někdo proved něco zásadního, tak už to prostě nikdy nebude jako dřív, žádnej výmaz a restart není možnej.
|
|
| Marika Letní |
|
(31.12.2017 0:06:47)
Majakova já to mám velmi podobně jako ty.
|
|
|
|
|
| arsiela |
|
(30.12.2017 23:48:49)
Kudlo bavím se s tím člověkem normálně dál.
|
|
| libik |
|
(30.12.2017 23:49:50)
tak když vezmu svůj případ (kolegyně pí*a), tak se potkáváme a ona vždycky "jééé, ahojík" a já "ahooj", vždycky to ze mě vyletí, asi se podvědomě bráním dát najevo, že mě to někdy zasáhlo.
Ale chystám se jí (i když dávno odpuštěno) jednou říct, "Aleno, prosim tě, nezdrav mě jak kráva, v kontextu toho, žes mě připravila o flek, je to trochu trapný.."
|
| Grainne |
|
(30.12.2017 23:57:12)
Libik, tak v takovych pripadech, vznesene kyvnu hlavou a kracim dal. Neuziram se tim, ale nechci je mit ve sve blizkosti. Ani ne proto, ze neco provedli mne, ale protoze jsou takovi, jaci jsou.
|
|
|
|
|
tohle sebrání (nebo nedání) naděje je strašné. 
a když se později dostavíš, tak začneš hodnotit, jak kdo v době tvé nepřítomnosti diskutoval, že ne dost, aby tě to bavilo nebo že tě to odradilo. Vážně si myslíš, že se to má točit tak, jak si přeješ (navíc v době kdy tu nejsi)? 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)